Stalo se mi dnes na hřišti
Ahoj holky, budu ráda, když napíšete své postřehy a zhodnocení následující situace:
Dnes jsem byla s dcerkou ( 2 a čtvrt roku) na hřišti, dcerka si hezky hrála s nakládacím velkým autem - nebylo její, ale erární, pro všechny. Nakládala do něj písek a hračky a chtěla to vozit. Pak přišel asi podobně starý chlapeček s maminkou a jen se dcerka otočila pro jinou hračku, vysypal jí z auta všechen "náklad" a sedl si do něj. Moje dcerka není žádný agresivní dravec, co by se s ním začala strkat a prát, tak postě jen stála a smutně koukala. Maminka říkala chlapečkovi, že si tam holčička hrála a že můžou nakládat spolu. On nic, tak to maminka vzdala a on tam pořád seděl. Tak jsem k němu šla já a vlídně jsem ho poprosila, jestli by to auto neuvolnil, že si si ním Elinka hrála dřív a že si mohou hrát spolu. Ale on nic a jeho maminka dělala, že mě nevidí. Tak jsem vzala dcerku za ruku a odvedla jí k bábovkám a řekla jsem jí, tak aby to druhá mamka slyšela, že chlapeček je sobecký a že se to nedělá a že tam chcebohužel sedět sám a že si teda musíme počkat, až odejde. Cizí dítě bych samozřejmě násilím z auta nesundávala, ale čekala jsem , že jeho matka nějak zareaguje, prostě ho odvede jinam, když vidí, že si tam předtím hrála moje dcerka , ne? To se přece nedělá, zabrat někomu rozehranu hru? Trochu mi přijde, že ty liberální respektující výchovné směry některým rodičům přerůstají přes hlavu. Respektující výchova ok, vysvětlovat, domlouvat se...chápu, taky praktikuju,,,ale vše má své hranice, odsaď pocaď... Jsem z toho smutná. Měla jsem víc bránit své dítě? Nechtěla jsem zase ale vyvolávat konflikt.. Jak byste reagovaly vy?
Když to tak čtu, tak je lepší mít dětské hřiště doma na zahradě 🙂
@pincola @slunickova123 Jenže vy tady obě pořád mícháte dohromady rodiče (kteří ten rozum už mít mají a v krajním případě mají zasáhnout) a dvouleté děti, které v tomhle věku fakt nechápou. Vysvětlovat jim je v pořádku, ale není v pořádku je onálepkovat jako sobce apod., když v tomhle věku jsou majetnické všechny děti - některé víc, některé míň. Jste obě z Prahy - tak přijďte někdy k nám, uvidíte nezakřiknutou dvouleťačku v období vzdoru - a jsem zvědavá, zdali se vám povede ji přesvědčit, že se něco nedělá ve chvíli, kdy se regulérně vzteká nebo se šprajcne. To už je fakt jednodušší ji z místa s řevem odtáhnout, než se snažit, aby vnímala ve chvíli, kdy ječí. Ano, já bych na místě té matky, pokud by moje dcera sebrala vašim dětem erární hračku, jí tu hračku vzala (pokud by ji nevrátila po upozornění) a v lepším případě by si dala dcera říct, že si budeme hrát s něčím jiným, dokud si s dotyčnou hračkou nedohrajou vaše děti. V horším případě bych ji musela s řevem z hřiště odnést. Ale výchovný efekt pro dvouleté dítě to v tu chvíli nebude mít žádný. Naštěstí tohle jsou přechodná období a děti se postupem času naučí se o hračky podělit (pořád mluvím o erárních hračkách, ne o vlastních, u těch neberu půjčování jako něco, na co je automaticky nárok). Samy to pochopíte, až budete mít dětí víc a uvidíte, že nejsou jak přes kopírák. Pak zjistíte, že takto nálepkovat děti, které z toho ještě nemají rozum, je celkem mimo.
@slunickova123 Já bych řekla, do tří let je vůbec nenechávat samotné. I když si hezky hrají, tak sedět u nich a být připravená zasáhnout. Od těch tří u se to dá trochu nechat. Ať si zkouší v tom kolektivu něco už sami vyřešit. Když jí někdo něco vezmu, ať ho dohoní a řekne mu ať to vrátí. Ale jakmile se vymkne dítěti z ruky myslím, že furt tu má být máma jako ta záchranná síť. Jakmile lítá písek vzduchem, tak zasáhnout, jakmile někdo někoho bije, nebo, když je víc dětí na jednoho a ten začíná plakat a je jedno na které straně zrovna stojí moje dítě. Upřímně nenechala bych to úplně na dětech ani v 16ti letech. Kdyby dceři někdo ubližoval a bylo to v začátku, tak moje první rada bude, jak se má vůči němu ona zachovat, že se nemá dát. Kdyby ubližovala ona, tak jí sprdnu a řeknu, že musí hned přestat, jak se asi cítí ten druhý. Ale neumím si představit že jí někdo fakt ubližuje, třeba opakovaně a jí řeknu, že do toho nehodlám zasahovat, že v kolektivu si musí sama už umět poradit. A neřekla bych to a ani 35leté. Tam, kde to je nad lidské síly, tam má přijít pomoc. U mrňat naprostá pomoc-zachytím, zabráním situaci. U starších sleduju a když se to dítěti vymyká, přebírám situaci. A u dospělých bych asi nabízela převážně jen morální pomoc. nejde stát člověku za zadkem a všechno za něj řešit. Ale u malých dětí to je o tom. Tam za všechno zodpovídám a ručím já a kdyby ne, tak jim na hlídání stačí jen nějaký robot.
@somalicats jak už jsem tu psala, s označením dítěte sobcem to ode mě bylo přes čáru, to uznávám. A mě šlo o ty matky, který to dítě nenapomenou - máš pravdu, že děti v tomto věku jsou bez viny. Ale jejich rodiče by zasáhnout měli.
@somalicats Já nikoho nenálepkuju, když jsem tu koho onálepkovala? V kterém příspěvku? A k dvouletému rozvztekanému dítěi bych se asi zachovala stejně-odnést. Když vysvětlování nemá smysl, protože dítě řve, tak do něj nebudu 20minut hučet. Ale nesouhlasím s tím, že "odnést" nemá výchovný efekt. Možná ne jedno odnesení, ale jakmile ji při nepřijatelných opakovaně odnáším, tak už to výchovné a na dítě to má výchovný účinek. My tu ani jedna nepíšem, že do dvouleťáka máš hučet. My tu píšeme o tom, že se má zabránit situaci s jednoduchým komentářem. Vezme cizí autíčko, já tomu zabráním, autíčko vrátím a dítěti řeknu něco jako "nenenene! Není naše. To je holčičky, ty máš doma". Nikdo tu nepíše, aby se do dítěte v afektu hučelo, co je a není správné a dělala se mu desetiminutová přednáška. My máme na mysli jednoduchou větu, pro méně zralé děti třeba jen ! "nenene" a zabránit situaci. slunickova 123 sama uznala, že to se "sobcem" přehnala, nezvládla situaci. Své jednání tu konfrontuje s ostatními názory, není nijak zatvrzelá. A já tu o nálepkování dětí nenapsala ani slovo. Jen že jim mají rodiče stát v určitém věku za zadkem a mít nadvládu nad situací a nenechávat to na nich. Tím rozporuju tvůj názor"pořídit si více dětí, aby nezbyl čas na blbosti a nechat batolecí kolektiv, ať si v klidu hraje chce". To je jediné.
@pincola A kde jsem já psala, že máš nechat batolecí kolektiv, ať si hraje? Ano, já nechám děti hrát, ale ne bez dozoru a to jsem tu už i psala. To nálepkování vzešlo od zakladatelky, a já ve svém příspěvku označila vás obě, protože řadu poznámek jsem měla k vám oběma.
Jinak ty příspěvky vyznívají tak, že za to chování mohou ty děti, a to je jediné, co tu já rozporuju - ne, ty děti za to nemohou, za to mohou rodiče, kteří nezasáhnou včas.
@slunickova123 Ano, s tím souhlasím. V tomhle věku je to na rodičích.
@pincola Jinak s tím odnášením s řevem - v tu chvíli to děcko nevnímá nic, takže tohle zrovna výchovné fakt není. U mé prostřední zabírá pohrůžka odchodu ze hřiště ve chvíli, kdy se ještě nevzteká a dělá to, co nemá (házení písku apod.) - to se ještě dokáže zklidnit. Je fakt, že se to pomalu lepší, těch záchvatů vzteku už není tolik. A nejstarší třeba tohle vůbec neměla. Bohužel, to, co platilo na nejstarší, neplatí na prostřední a jak to bude s nejmladší, jsem sama zvědavá 😀. Proto píšu, že ani děti jedné matky nejsou jak přes kopírák, však to sama uvidíš 😉
Nevím,ale já mám třeba dítě které je taky takové, že neustále bere hračky a prostě nepochopí, že teďka to má někdo jiný.....ono se lehce soudí,ale pokud maminka čekala záchvat dítěte (jak já vždycky čekám u své dcery), tak s eji nedivím....a ono to byl erár....mě třeba nevadí když někdo vezme hračku mé dceři,tak ji přinesu jinou,rpzhodně z toho nedělám dektitvku....ono to neni o sobeckosti....moje dcerka je autistka a kolikrát mě někdo odsoudil jak má špatně vychované dítě....ale ať s ekaždý koukne na sebe.
Ono tady to celé mohla popsat klidně ta druhá maminka. Něco v toto smyslu: Přišla jsem s chlapečkem na hřiště,kde už si hrála stejně stará holčička s autem. Můj chlapeček si s ním chtěl také hrát,ale holčička mu ho nepůjčila. Když už ji autíčko omrzelo a šla si vzít jinou hračku,můj chlapeček si slušně autíčko půjčil,protože nebylo té holčičky,ale všech. No a najednou se ta holčička vrátila a chtěla zase to auto,i když už před tím od něho odešla a hrála si s něčím jiným. Její matka šla za mým synkem a chtěla po něm,aby z auta seslezl,protože její dcerka s sním chce přece hrát!! No asi rozmazlená malá princezna,která je zvyklá,že dostane co chce a všichni kolem ní skáčou. Když byl můj chlapeček moc smutný a moc si chtěl s autíčkem hrát,tak ona žena popadla svou dceru a na celé hřiště začla hulákat,že můj syn je sobec a schválně nahlas,ať to také slyším...no opravdu mě to mrzelo.
Jak už jsem psala,většina rodičů vidí jen chyby jiných dětí a ty jejich jsou pro ně ty nejhodnější,nejskvělejší a nejukázněnější dítka a mají vždy pravdu. Paní to prostě nemohla napsat objektivně,jednalo se o její dcerku. Ale tím neříkám,že jsou takoví všichni rodiče,to zcela jistě ne,aby se někdo neurazil...
@verka4d 😀 dyt jo.
A víte,co mě ještě napadlo,holky? My tady píšem své názory,někdo stojí za zakladatelkou,někdo ne,jiné se tady do sebe navážíte,ale tohle jsou přece stránky pro maminky,které si mají pomáhat,podpořit. Tak na sebe neútočme,jsou zde dva tábory s odlišnými názory,které se prostě neshodnou a přitom ti dva malí hlavní aktéři,o které tady šlo,to vůbec neřeší. Jim určitě ani nepřišlo,že se stala nějaká křivda,holčička se dnes jistě necítí ukřivděná a chlapečka určitě nenapadlo,že by měl být nějaký agresor. Děti jsou v tomto skvělé,vyřeší si to hned a za 5 minut už jsou zase kamarádi 🙂 To jen my dospělí neustále všechno řešíme a zveličujeme,proto děti mají tak jednodušší svět a klidnější život ... 🙂
@somalicats Hele já mám sice jedno dítě, ale léta jsem dělala v jeslích. Rozhodně si myslím, že dítě vnímá, když ho odneseš a přerušíš mu zábavu, nebo činnost. Hlavně, pokud se tak děje opakovaně. Děti z hodně věcí vyrostou, ale je potřeba podpořit v tom dobrém a špatnou činnost je donutit přerušit a když to není možné(věk+řev) tak odnést. Minimálně přestane dělat zkázu, házet třeba pískem do očí a pak taky není po jeho. jeho řev tě neodradil, nevydobylo si to řevem. Může to na tebe zkoušet klidně dlouhé měsíce, nebo rok, je to dítě má na to právo. Tady jde o to, aby si nefixovalo vadné chování třeba až do školního věku. Tam už záchvaty řevu na místě moc nejsou. Takže můj názor je jiný a to takový, že odnést řvoucí dítě, výchovné je.
Ani jedna nemyslíme, že to sobecké chování je vina dětí. je to jejich přirozenost. Zakladelka "sobce" uznala. A právě na tom, že to není vina dětí stavíme celou diskuzi, od začátku do konce a furt dokola jen jinými slovy opakujeme tohle jediné. tys napsala hned v prvním svém příspěvku, ať si matky pořídí víc dětí a neřeší kraviny a nechají děti hrát si sami. Tudíž to tys ten rodičovský dohled nepřímo označila jako škodlivý. nebo to co projevila zakladatelka, že jí naštvala situace s autem, jako nepřiměřené míchání se do věcí, protože je matka jedináčka a kdyby měla dětí víc, ani by si prkotiny s autíčkem nevšimla. Tak to vyznělo a moje reakce byla a je taková, že já osobně ji chápu, že si všimla a snažila se to řešit. "sobce" přepískla, to ona ví.
@slunickova123 Ano, přesně tak.. Nikomu nedovolujeme, aby ubližoval druhým. Když to bude dělat půlroční mimino, tak ho odnesu a dám mu jinou hračku. Když roční, tak mu chytím ruku a řeknu, že NE a budu to dělat stokrát do zblbnutí. Starším se dá pomalu už začít vysvětlovat. S tříletou dcerou už mluvím normálně, vysvětlím jí co potřebuji. Určitě není správné nechat dítě, že je malé, tak ať ubližuje jiným dětem nebo sobě.