Jsou to poporodní deprese či jen hormony? Co se děje?

Je to zhruba půl roku a něco málo, co jsem porodila dcerku, vše bez problémů. Bylo to rychlé, bez komplikací, po porodu jsem byla fyzicky šikovná. Až na ty hormony, co ovlivnily psychiku - plactivost, ale i to pak ustalo. Podotýkám, že nekojim.
A pak, kolem Vánoc to začalo - bolesti břicha, ale spíš takové bodani v podbřišku, vpravo, pak vlevo. Byla jsem na gynekologii, tam vše ok. Pokusím se to zkrátit, i tak to bude hodně dlouhé.🙂
V lednu jsem si zařídila sono v nemocnici a zjistili, že mám tříselnou kylu, zatím není nutna operace.
Tím to bohužel neskončilo. V lednu jsem dostala horečky, bolení těla, do toho průjmy, na které nic nezabralo. Podle lékařky to byla viroza. Na ten prujem nakonec pomohla kombinace Imodia a Endiaronu. Jenomže pak stolice byla stejně pořád řídká. Z toho jsem byla ve stresu, protože, jak je mým zvykem, jsem za tím viděla zase neco vážného. Přítel musel pracovat z domu, sama jsem to nezvládla. Nakonec mi na tu stolici pomohlo Psyllium. Taky mě stresovalo noční pocení, které po viroze ještě nějaký čas trvalo a ja už měla zase obavy.

Jenomže různé bolesti břicha stále byly a mně stejně po 5 letech čekala kontrola na gastru. Tam jsem paní doktorce popsala své problémy i to, že mi našli kylu. Řekla mi, že od kýly ty bolesti nebudou, že podle ní budou z porodu, jak mám vše uvolněné. Provedla orientačně sono a rekla, že je to dobré. Připustila i vliv psychiky.

Protože bolesti břicha byly stále stěhovavé, bolelo mě krom podbřišku třeba v boku a šlo mi to do bricha, taky mě bolelo v bedrech, byla už jsem protivná a psychicky špatná. Začátkem března jsem si tedy zajela na chirurgii. Pořád se nějak obávám, že bolesti břicha = zánět slepého střeva.
Do toho ještě podotýkám, že se mi někdy leden únor dělaly modřiny na nohou a z toho jsem se už i psychicky sesypala. Zpátky k té chirurgii. Doktor mě prohmatal, vzal moc a krev a řekl, že to bude ze stresu, že mám myšlenkový trysk. Fakt je ten, že u lékařů mluvím rychle a obsazne a oni mě musí prerusovat.

Potom, v půli března, jsem chytla covid. Zase se vrátilo noční pocení, ale už min. Váhove spíš nárůst, plus 2 kg jsem měla poslední dobou. Teď mám 63 kg. Když jsem se dostala z covidu, tak jsem řešila bolest při dosedani, to mi byla objevena obrácená děloha, mám to jen v určité části cyklu, takže se dá.

Poslední měsíc a půl řeším knedlík v krku. Byla jsem na Orl, tam zjištěno, že mám podrážděnou stěnu hrtanu asi od refluxu (dlouhodobě zaleceno, na gastro prý nemusím, je to beh na dlouhou trať, držím rezimova opatření atd), ale diagnóza zněla pharyngitis katharalis, dostala jsem kloktadlo. To nepomohlo, krom neustálého pocitu knedliku jsem měla i paleni na levé stane v krku. Šla jsem znova na Orl, kde komplexní vyšetření hltanu a hrtanu optikou, v nosohltanu kamerou. Doktorka řekla, že sliznici v nose mám zdurelou tak, že se diví, že vůbec nosem dýchám. Mně se přitom nosem dýchá dobře. 🙂 Dostala jsem lokální kortikoidy v kapkách a inhalace. Dále jsem dostala zadanku na alergo, protože mám už léta na podzim a na jaře pocit hlenu v nosohltanu. Taky jsem dostala zadanku na endokrinologii, protože mám pohmatove zvětšenou SZ. To mám však již dlouhodobě, a když jsem byla po porodu na odberech a sonu, obojí vyšlo negativně.

Takže jsem šla na alergo, kde výsledky negativní. Stěžovala jsem si paní doktorce na ty modřiny na DK- když zmizí, udělá se nová, jsou hlavně žluté. Ona se podívala a rekla, že to nejsou žádné krvacive projevy a že nemusím mít strach. Viděla, v jakém jsem psychickém stavu a rekla mi, že to může být způsobeno hormony, že tělo se dává dohromady až rok a půl po porodu. Je pravda, že když přijdu k lékaři, začnu mluvit o tom, že je toho na mě hodně, mluvím rychle, vyjadřuji obavu a své zdraví atd. Prý se hodně pozoruji, což už kdysi řekla matce má pediatricka…

Na endokrinologii mi sestra nebyla schopna vzít krev, což byla moje vina. Z ničeho nic mi začaly téct slzy, ona mě utesovala a já se omluvila s tím, že je toho na mě už moc, že pořád něco řeším a chodím k lékařům. Řekla mi, že se na mě tedy paní doktorka podívá, ať si počkám. Lékařka vzala anamenzu, udělala sono a rekla, že je to negativní, že si myslí, že ten problém s knedlíkem v krku může být způsoben stresem, od psychiky a že by bylo dobré to poresit s nějakým odborníkem, který by mi napsal třeba lehčí antidepresiva.
Cítím se labilne, když se rozbrecim, protože mi nejde odebrat krev, ale přiznám se, že to bylo hlavně ze zjištění, že ty testy nejsou na krevní obraz, kdy by se ozrejmily ty modřiny, resp zda jsou krvinky ok. Ta paní doktorka řekla, že kontaktuje moji praktickou lekarku, ať mě doresi a ta že mi zavolá. S tak nadstandardnim přístupem jsem se nesetkala, ale asi jsem vypadala jako uzlík neštěstí. Moje praktická lékařka je zlata, ale má toho hodně a nemůžu ji pořád obtěžovat. Tak to řeším přímo u specialistů.

Tento týden jsem byla na neurologii, kvůli té dávnejsi bolesti boku vyzarujici do podbřišku. Zároveň někdy mívám bolesti pod prsem směrem k hrudní kosti, tak jsem si myslela, že to může být od zad a od porodu třeba. Také jsem si řekla, že se ho zeptám na ten knedlík v krku. Všechno si nevyslechl, do zprávy napsal jen, že popisuji bizarní a polytopni potíže, vysetril mě fyzikálně a stanovil neurogenni tetanie. Na noc mám 0,5 Rivotril a 3× denně magnesium. Pravda je, že se teď vyspím. Když malá začala v noci dělat humbuk, často se mi stahoval žaludek, jsem i precitlivela na hluk, když někdo s něčím bouchne třeba, to mi dělá úzkost. K té tetanii by možná i sedělo, že mi někdy brni levá noha a ruka. Měla jsem chvíli i extrasystoly, ale s dechem problém nemám. Hlava mě nebolí, jen nějakou dobu zpátky jsem měla jeden večer silnou závrať.
Nevím, zda je to tetanie, ptz hodnoty magnesia jsem měla vždy v normě. Ale od porodu jsem prostě jiná. Celkem by na mě seděly příznaky hyperfunkce SZ, ale to prý nemám.

Strasne mě ta situace mrzi, tohle bych nečekala. Po porodu a 6 - neděli vše fajn, ale pak to zacalo.
Myslím, že to odstartovaly stresy s malou.
Hodně plakala až rvala, neměli jsme babičku, která by pomohla. Od rána jsem byla ve stresu, kdy přijde partner, počítala jsem hodiny. Venku sníh, zima, moc se nedalo chodit na procházky. Pak ta viroza, pak covid, členové rodiny v nemocnici, já i partner přetazeni, malá náročná, do toho me fyzické potíže. :( Opravdu by mě tohle nenapadlo.
Teď zase řeším to, že mě občas bolí holení kosti.
V pátek jsem se napila vody, okamžitě bolest do boku, pak křeče celého břicha a šlo mi to až do hrudníku. Vrátila jsem se z procházky, pak to postupně odeznelo.

Dnes mám zase problém, že mám bodani v břiše těsně u trnu kosti kyčelní. Při pohybu i v klidu. Hned mi v hlavě naskočí že budu volat sanitku, bude to zánět slepého střeva a jedno s druhým. Často vyjadruju obavy o svůj zdravotní stav.

Ještě dodám k tomu knedliku v krku, že ho nemám pořád. Někdy ho půl dne nemám.

Teď zase přemýšlím, od čeho mám to bodani v břiše vedle kosti kyčelní. :(
Zatím jsem nikdy na ty problémy nemusela brát analgetika. Bojím se ale, že se to třeba bude stupňovat. Potřebovala bych uklidnit, protože teď zase myslím na to břicho, jak mě to tam boda. Zároveň nemůžu pořád někam běhat.

Závěrem, od tohoto roku jsem byla:
2× zubař,
2× gynekolog,
3× Orl, ještě mám kontrolu,
2× chirurgie,
1× neurologie,
1× alergologie,
1× kožní,
1× endokrinologie
Ještě mě čeká ortopedie, protože mám občas v bedrech křeče, ale jsou snesitelne.

Moc se omlouvám, když to po sobě čtu, je to hrůza, ale zároveň jsem ráda, že jsem to mohla vše popsat a někdo si to přečtě a třeba mi napíše, že to zná, nebo mě povzbudí. Teď mám strach, aby mě s tím břichem neodvezli do nemocnice. Momentálně mi tam kruci a píchá u té kosti. Beru Biopron, lék na ten reflux, magnesium, b komplex, vit c a d. No a teď ten Rivotril, ale to doufám, že jen přechodne. Léky tedy 2, zbytek doplňky stravy.

Ještě jednou děkuji za přečtení. 🙂
Z uvedeného to možná nevyplývá, ale druhé dítě neplánuju, chtěla jsem vždy stejně jedno, poporodní štěstí bylo super, ale to co následovalo, mi stačilo jednou.
Prnonymně, citlivé údaje o zdravotním stavu. Děkuji.