Panická porucha.Jak ji překonat při řízení auta?
Ahoj, mám dotaz, jak překonat panickou ataku při řízení auta. Bez neurolu to nedávám, nemáte nějakou radu?
Já musím, vozím děti do školy a školky a 30km do práce
Tím spíš bych si fakt klidně povídala pro sebe, klidně i věty jako " jsem tady, vezu děti do školy, teď pojedeme kolem xxxx, tam jsme třeba byli na výletě a tak"...prostě se sugestivně zpřítomňovat. Pokud je školní dítě větší, pak klidně vést smysluplný rozhovor s ním. Třeba plánovat , co budete dělat odpoledne, co uvařit apod. Pojistit si, aby to starší stoprocentně umělo zavolat pomoc v případě, že byste byla indisponovaná a musela zastavit. Pokud bych ataky měla dnes, kdy mám děti, určitě bych jim o tom řekla, aby nebyly vyděšené a věděly, co dělat, kdyby se něco stalo. Člověk to svým způsobem může brát jako selhání, něco, za co se stydí, ale takové ty pojistky, berličky pro lepší fungování by pro mě byly důležitější. Když jsem PP měla, tak jsem si svoje okolí taky trochu proškolila. Se Setralinem zkušenosti nemám, měla jsem Eliceu.Co změna léků, konzultovala jste ?
Taky mam paniky. Radu mam jednu, drsnou, ale funguje. Snaz se ridit auto co nejvice. Jde o to, aby se tvuj mozek naucil, ze ridit auto te neohrozuje, ze je to normalni. Prvnich par jizd bude drsnych, ale bude se to lepsit. Zkratka prekonat sama sebe. To je moje rada.
Ahoj holky, mám něco hodně podobného. Myslela jsem, že je to pouze obava z většího provozu ale jak tady čtu vaše reakce obávám se, že to musím začít řešit. Považuji se za dobrého řidiče ale poslední asi 4 roky se vyhýbal řízení čím dál víc. Měla jsem vlastní auto a když jsem se rozhodla tak jsem prostě jela kamkoliv. Teď když mám řídit, např. si manžel třeba na oslavě dá pivo, tak okamžitě začnu stresovat. Bije mi srdce o 106, nemůžu mít puštěné ani rádio a kolikrát se přistihnu jako bych i hůř viděla. No nechápu to. Jedu třeba 10 minut a pak se to uklidní. Myslíte že je i můj případ řešitelný? Nebo je to prostě jen obava.
Jde pouze o zvyk. Pokud přestanete nějakou činnost dělat, tak tam ty obavy vždycky budou. Takže řídit, řídit a řídit
Já se řízení tak strašně bála, že na 5 let přestala úplně řídit. Pak jsme změnila práci a najednou mi nic jinyho nezbylo. Teď najedu několik tisíc km měsíčně a baví mě to. Přenastavila jsem to v hlavě během jedné noci. Ale ten stres naprosto chápu 😒
Já mám zase jiný problém, jsem v půlce výcviku v autoškole a začali mi panický ataky, dnes to bylo hrozný naštěstí né u jízdy, ale před ní. Zítra jdu k dr. nevím si s tím vůbec rady.
Řízení auta pod Neurolem :O
Když jsem měla PP, tak jsem za volant vůbec nelezla. Naštěstí jsem nemusela. Spíš bych měla záchvat z toho strachu, že mi ta ataka začne a někomu ublížím. Když PP byla překonána a naštěstí se nevrátila už deset let, tak když někam musim dneska jet a řídím uplně sama, tak si buď pouštím příjemnou hudbu, nebo si sem tam něco povím pro sebe, okomentuju něco kolem silnice, prostě odvedu myšlenky..