Boj se vztekavým ročním synem. Co dělat?

Dcera byla taky taková, možná ještě horší. Teď má skoro 7 a "vyrostla z toho" asi v 5ti letech.
Máme ještě jednu dceru, ta je úplně stejná, teď má 3. U té vzteklé období stále pokračuje.
Někdy jsem už na hranici svých psychických sil a pokládám si otázku, jestli mi to vlastně stálo za to mít děti? Možná mě někdo odsoudí, ale kdo to nezažil, nepochopí.
Také jsme na ně jen sami dva. Hodně mi pomohlo vrátit se do práce, tam jsem "mezi svými" a mezi lidmi, kteří mi rozumí. V práci jsem radši než doma s dětmi.
Přeju mnoho sil a pevné nervy do dalších dní. Vím, že to máte náročné ❤️

Taková byla moje nejstarší. Dokonce prvně začala mlátit hlavou o zem ve vzteku už v 11 měsících. Tenkrát při každém příkoří mlátila hlavou o podlahu až měla boule a modřiny. Později si i lehala na zem a kopala nohama, točila se na zemi a řvala takto klidně půl hodiny v kuse. Lehala si v obchodě na zem a vřískala na celý obchod. Jako miminko byla neodložitelná, spala jen u mě, jakmile jsem se zvedla z postele nebo zastavil kočár/rozvázal šátek, byla okamžitě vzhůru. Neměla jsem ani 5 minut pro sebe. O hračky nejevila zájem, za to vyhazování skříní, polic, strkání věcí do elektrické zásuvky a řvaní u mojí nohy, to jí šlo brilantně. Vzteklá, netrpělivá, umanutá, všude jsme byli středem pozornosti. A já každý večer brečela a říkala si, proč to tak je.
Když jí bylo čerstvě 3, vyhledala jsem prvně dětského psychologa. Teď je jí 5,5. Chodí do sportovní přípravy, do vzdělávacího kroužku, je to šikovná a moc chytrá holka. Sama má zájem o to a je pohybově velmi zdatná a všestranná. Tím, že je hodně živelná a má hodně energie, vybíjíme to sportem a zaměstnáním hlavy. Zajímá se i o hudbu, mám z ní opravdu radost. Ale s jejími emocemi je to boj stále a bude asi celoživotně. 😃 Nezávidím jednou jejímu manželovi. 😂 Soucítím a přeji hodně síly. Co z dítěte vyroste, to nikdo neví a určitě se to nepozná podle chování v takto malém věku. S tím bych si opravdu nedělala starosti. Zatím je ve věku, kdy nemá z většiny věcí vůbec rozum. 🙂 Naše dcera i od útlého věku lže a jedná nám za zády. Řešili jsme to dennodenně. A je v tom fakt dobrá a neskutečně vynalézavá. Psycholog říkal, že to není známka toho, že by byla zlá a rostl z ní špatný člověk, ale že je velmi chytrá a je jen na rodičích, jak s tím naložíme a jakým směrem její dar otočíme.

@cherie24 přesně tak, taky se válí po zemi. Například když partner odejde a zavře za sebou dveře, jen na 5 minut někam odskočí, rozplácne se na zem a řve.. mobily před ním schováváme, ale když ho vidí a my si myslíme, že ne… tak by pomalu lezl po stropě aby se k němu dostal a nedej bože, když mu ho vezmem z ruky když už ho náhodou někde vyštrachá. Na to jak je malý, tak je pěkně vychytralý a když to nejde zleva, jde na to zprava a hrozně nenápadně. V obchodě nebo na cestách mezi cizími je spíš hodně zvědavý, kouká a je to pro nej zajímavé. V postýlce spí taky sám, i tak usíná. Ale opravdu spí jen v postýlce. Nikde jinde. S hračkami je to stejné, koupili jsme hory doly, různé učící atp… nejvíc ho zajímají zásuvky, vytahat oblečení, hrnce, bouchání do stolu, elektrické zásuvky a vysavače. Obdivuji ženy, pokud mají doma takové dítko že si pak pořídí další… já jsem dnes partnerovi říkala, jak moc se těším do práce, že mi to snad ani neuvěří… a další dítě? Představa, že to vše co jsem zažila od jeho narození, zažiji znova… tak se jdu zabít. Neumím si představit další dítě. A opravdu závidím všem ty hodné a klidné děti, co prostě jen spolupracují a jdou tam kam vy, posadíte-oni sedí, oblékate - oni se nechají bez vztekání a cestují v pohodě… kočárek s korbou jsme měli jen párkrát venku, protože kdo nezažije, nepochopí. Řev , že vlastní slova při procházce neslyšíte a zároveň všichni v okolí 20km slyší vaše dítě… po porodu jsem měla šílenou depku když jsem viděla maminky s kočárkem a ticho… oni si pili kávu nebo prostě jen šly spoko … tohle jsem nikdy nezažila !! Na hlavu bych se stavěla co vše jsem zkoušela.. dneska bych mohla všechno prodat nebo darovat. Jen na rukou by se chtěl nosit. Kolem baráku se nehnu, nic neudělám a když chci poklidit a vezmu ho s sebou, zabavím ho jeho oblíbenými předměty.. za zády začne demolovat vše na co přijde a z úklidu koupelny je pak úklid celého patra a já jsem K.O.

Autorko, druhé dítě už je pak v porovnání s tímto úplná pohoda. Vážně, je to hrozně snadný a pohodový, když se pak narodí "normální dítě" a člověk má za sebou průpravu od takového satana. 😆 A třetí uvidíme, co nám přinese. 😃 Ale v těhotenství jsem si kolikrát vyslechla opravdu hnusné komentáře i od úplně cizích lidí. Ona starší má problémy ovládat emoce. Jako malá se hroutila z každé kraviny (to i teď, ale už s tím umíme pracovat) a chytala takové amoky, že ani nevnímala svět. To období mezi 1. a 2,5. rokem bylo úplně nejhorší. A ruce má teda rychlejší, než jsou moje reakce, stále. Jak je zvědavá, tak mi kolikrát něco přehází, rozmontuje, ztratí a otázek má snad miliardu za den. Někdy z ní rostu, je zkrátka hodně intenzivní. 😃 Miminkovské a batolecí období s ní bylo velice náročné a depresivní období, na které nevzpomínám vůbec hezky. Vážně nevím, jestli tam bylo nějaké období, které bych si užila. Spíš asi ne. Na druhou stranu mě to ale přimělo, začít pracovat i na sobě. Přivedlo mě to ke čtení vzdělávacích knížek. Přečetla jsem několik knížek od uznávaných psychologů a udělala kus práce i na sobě. Ledacos jsem si uvědomila, pochopila i svá traumata, vyklidnila se. Třeba druhá dcera se zas narodila jako multialergik a to mě nakonec donutilo úplně změnit náš životní styl. Začala jsem se zajímat o to, jak strava ovlivňuje zdraví, jak potraviny dokážou ovlivňovat i jiné zdravotní problémy, které zdánlivě se stravou nesouvisejí, jak vést bez chemickou domácnost. Ale můžu říct, že s mladší jsem si jinak tohle období opravdu užila a bylo pro mě neskutečně ozdravné vidět, že za chování starší opravdu nemohla moje neschopnost, ale prostě její povaha. 🙂

Ahoj, úplně ti rozumím, mám dvě děti dceři jsou teď dva roky a byla úplně stejná. Mám ještě staršího syna a ten byl úplný svatoušek. Nejhorší to s ní bylo když jí bylo kolem roku. Mysleli jsme si, že když budeme mít holčičku, budou to jen samé šatičky, panenky, ale je to pořádné šídlo. Je urputná a vzteklá a to jí zůstalo. Navíc začala tlouct bráchu. Vím, že to určitě s něčím souvisí,ale zatím jsem nenašla s čím. Doma jsme v klidu. Má úplně jiný temperament než syn. Kolikrát jsem přemýšlela, že bych jí nejraději vzala k nějaké mu psychologovi, protože už nevím co s ní, řvát nechci a pořád poučovat a zakazovat taky ne. Ale je malinká, tak se jdu aspoň poradit já, jak na ní a jak k ní přistupovat. Objednala jsem se do Nuslí do familyhubu, našla jsem na jejich stránkách dětskou terapeutku, tak se půjdu poradit. Někdy to pomůže když vám poradí odborík podle mě.

Já něco podobného zažívám už podruhé a jsem upřímně ráda, že nemáme víc dětí 😅 Narozdíl od prvního vidím světlo na konci tunelu pač s prvním synem byla dobrá domluva kolem 3.roku, ubylo rozčilovaní se atd. Mladší má 2,5r tak mi to dává naději, že bude lépe 🤗 jinak je to období a moc s tím dělat nejde, nebo tedy u nás nešlo. Taky jsme byli a jsme na dětí sami, takže je to intenzivnější, než kdy by to hlídání bylo. Náš starší se choval stejně jako neteř v jeho věku. Švagrová vždy, když toho bylo na ní hodně, domluvila hlidaní. My tuhle možnost nemáme, moje mamka je starší a má zdravotní potíže a tchánovci nemají zájem 🤷‍♀️