Jak zvládnout dětské vztekání při odchodu z návštěvy?
Nemáte někdo nějakou radu, jak odbourat vztekací scény při odchodu od dětí? Mám kamarádku, která má 2 školkové děti a já mám dítě 2,5 roku. Vzhledem ke kovidu a tomu, že bydlíme na vesnici jsme mezi děti či do nějakých skupinek nechodili, takže s dětmi se vídá jen na hřišti nebo u této kamarádky, která bydlí kousek od nás. Chodí tam opravdu ráda, ale odchody jsou peklo. To se vzteká, válí se po zemi, ječí a nechce se nechat oblíknout. Takže jí proste přeperu, nacpu do toho nejnutnějšího, popadnu řvoucí dítě a odcházím pryč. Předem upozorňuji, že půjdeme, říkám průběžně ať si dohraje a připraví se k odchodu, přesto pokaždé ztropí takovou scénu. Už se mi tam ani kvůli tomu vůbec nechce chodit. 😞
Neboj, už budeš zocelená... 😀 Já to nejhůř nesla u prvního, dodnes je paličatý a vlastně už v porodnici mu říkali vzteklina. Pak dcera si lehla jen párkrát a ta třetí si lehla taky, ale vždy s rozmyslem, nebylo to takové nepříčetné válení, spíš kalkul. U ní mi zabraly výhrůžky trestem (ok, nejsem svatá), a rázem byla na nohách, protože to byla jen strategie a ne nekontrolovatelné emoce. A co jsem si vyslechla od mámy - že za nás to nebylo, my jsme takoví nebyli, atd. Syn si s oblibou sedal uprostřed silnice... Jsem ráda, že toto období už máme za sebou... Při pohledu zpět si říkám, že jsem měla být víc nad věcí (protože jsem zkoušela i po zlém a nic z toho), nicméně to se říká snadno a nervy má člověk jen jedny.
@korin trošku se děsím temperamentu druhého. Tohle 2x si nějak neumím představit 😀