Panika z plánovaného třetího dítěte. Jak to zvládnout?

Můj partner od první chvíle, co jsem otěhotněla všem a všude vyprávěl, že budeme mít 3 děti. Ač to můj sen někdy nebyl, tak po x letech, co jsem to stále slyšela, jsem se s tím vlastně sžila i já. 😃 Pořád bylo spoustu času a najednou duben by měl být ten čas, kdy počít třetí miminko, pokud mají děti na sebe navazovat. Najednou mi přijde, že nás místo radosti přepadla panika. Oba dva. Partner teď už miminko vlastně ani nechce, ale zároveň je každý měsíc zklamaný, že jsem to dostala. A já mám dost obdobné myšlenky. Spíš u mě převládají pocity, že to nemůžu zvládnout. Že už se 2 dětmi je všude příšerný bordel, chaos a řev. Když někam jdeme, vždycky to bojkotuje aspoň jedno z dětí. Jakmile začnu vařit nebo cokoliv dělat, tak najednou obě děti pořád něco potřebují. Zapnu sporák a už to jede mami čůrat, mami kakat, rvačka, smrkat, čůrat, další rvačka, kakat druhá, smrkat, až si říkám, že to ty děti snad dělají SCHVÁLNĚ a jak bych to jako dělala ještě se třetí!!! Kamkoliv jdeme, chodíme pozdě,protože jakmile dojde na odchod tak mami na záchod, mami polila jsem se, mami plyšáka, mami hračku, kterou nevím kde mám, scéna nejde mi oblíkání, tlačí mě ponožka v botě, tyhle boty nechci. To si taky říkám, že mít ještě třetí, tak už nikdy nikam neodejdeme. Taky mě začínají přepadat strachy, abych z toho vyšla v pořádku já i miminko. Co bych dělala, kdybych třeba musela být měsíc v nemocnici nebo měla rizikové těhotenství a jakmile si v řekneme, že se na to vykašleme, tak mě to ale vnitřně hrozně mrzí, že už další miminko nebude. Jsem blázen? Protože já si tak připadám. 😫 Panikařím z představy třetího dítěte i z toho, že by nebylo.