Spánek ročního dítěte. Jak to udělat, aby vydžela třeba i hodinu?
Ahoj všem, píšu sem, protože už mě začíná přepadat zoufalství. Moje dcera oslavila teď rok, je kojená. A teď k jádru pudla. Chodí spát v 8 hodin večer, usne u prsa. Ale vzbudí se asi tak za 10 minut a pláč, musím k ní přijít a dát jí prso znovu (ale jen dudlá), usne a já odejdu a opět po 10 minutach další pláč. A takhle se to opakuje do té doby, než si jdu k ní lehnout. I tak se v noci budí poměrně často (v průměru tak co dvě hodiny), ale mlíko pije málokdy, sloužím jako dudlík. Normální dudlík samozřejmě odmítá. Jsem z toho už trochu zoufalá, mám starší dceru, kterou bych taky ráda uspala, a taky potřebuji po večerech pracovat (dělám na půlku do práce),.. No prostě nula času.. když nejsem osprchovaná, tak už pak ani nemám šanci si do té sprchy dojít, nic prostě. Natož nějaký manželský život. Máte někdo radu, jak to udělat, aby vydržela třeba i hodinu? Už jsem vzdala předávání do postýlky, na večer dostává večeři (někdy hustou polévku, jindy masozeleninu.., hladem to není..)
@surikata131 já neříkám, že ty následky bude mít každý. Jen říkám, že není úplně zodpovědné tvrdit o cizím dítěti, že to zvládne. To fakt může posoudit jen matka, která třeba narozdíl od @alcar ví, kolik toho dítě přes den sní a vypije...
@pipi_puncocha je mi líto, že to vnímáš jako tlak. Já bych třeba nikdy nikomu neřekla (a neudělala jsem to ani tady, mimochodem), že něco musí, jinak bude špatná matka. Každý má nějaké svoje nastavení, hodnoty, priority, potřeby, možnosti, situaci v rodině, podle kterých se rozhoduje. Ano, roční dítě ještě kojení zpravidla potřebuje. Ale taky potřebuje zdravou a vyrovnanou matku. Nemyslím, že v tvém případě je jen možnost nedělat nic a zbláznit se nebo natvrdo odstavit, vždy je možné najít cestu, jak to vybalancovat 🙂
@jade85 každý je na to asi jinak citlivý, já se vším co píšeš souhlasím, nicméně to prostě ve mně, jako v úzkostném člověku a prvorodičce, vyvolává pocit, že když nekojím do samoodstavu, tak jsem prostě selhala. Nevztahuju to teď na tebe, jen tak obecně přemýšlím. Třeba před porodem jsem absolvovala kojící přípravu u laktační poradkyně z Mamily a ta mi řekla, že kloboučky nikdy, že to zničí kojení atd., v porodnici jsem nemohla kojit, tam mi laktační řekla, že musím mít kloboučky, jinak se nepřisaje. A já jsem z toho byla furt ve stresu, že to dělám blbě a že určitě za týden dojde mlíko atd., když mám ty kloboučky. Nakonec jsem s nimi kojila půl roku, pak se syn sám naučil bez nich a kojím pořád bez problémů více než rok, ale nikdy jsem se neodvážila to té laktační poradkyni přiznat a celou tu dobu jsem byla vlastně zbytečně v tenzi. A k mé situaci - já určitě nechci odstavit, bylo to psáno v nadsázce, ale prostě nevím, jak to šetrně omezit, aby malý neplakal a já se lépe vyspala.
@pipi_puncocha jasný, chápu, ten tlak někdo může vnímat fakt silně. A LP z mamily jsou celkem proslulý tím, že jedou podle přesně daných pravidel a protokolu, což může asi mít i pozitiva, ale současně to řadu matek stresuje - nejsi první ani poslední s takovou zkušeností, bohužel. Já jsem taky LP (z jiné "školy" než mamila) pokud chceš, napíšu ti do zprávy kontakt a můžem probrat, jestli bych ti mohla případně s něčím pomoct, tady to úplně řešit nechci...
@pipi_puncocha hele já to cítím dost podobně a to jsem druhorodicka. První jsem kojila tři týdny a byly to tři týdny plne stresu a pocitu selhání, který se prohloubil tím, že jsem přestala mít mlíko. Ale měla jsem dost blbý porod, a velké komplikace pak. Teď zpětně to vidím, že jsem se měla hodit do klidu
@pipi_puncocha se mi to odeslalo dříve.. Prostě, jsem se naučila, že neexistuje špatně nebo rozhodnutí. Ale beru to tak, že pro ten daný okamžik to bylo nejlepší rozhodnuti. Nějak podobně se vyjadřuje @jade85
Drž se.
Zeny, pripojuji se. Mam doma druhe dite, 13m dceru, ktera se v noci budi bezne 5x, kdyz je dobre, tak 2-3x (to byva jen jednou za cas) a z toho mame noci s buzenim každých 20-30 min. Jednu takovou noc mam za sebou a rano jsem probrecela. Syn se taky hodne budil, ale ne az tak extremne, navic mi aspon dobre spal pres den, tak jsem mela moznost se dospat. Ale ted mam deti dve a dcera spi mizerne i pres den. Zvazuji odstav, ale jen jako totálně zoufaly krok, protoze necitim, ze jsme na to obe pripravene (a je mi jedno, co si o tom kdo mysli). Nechci se zatim vzdat kojeni uplne, rada bych pokracovala do dvou let jako u syna, protoze vnimam benefity kojeni (a opet rikam, ze je mi sumak, co si o tom kdo mysli, ja to mam takto). Ale ted prede mnou stoji ta vec, jak najit balanc. Jak si v noci adekvatne odpocinout a zaroven udrzet kojeni. Procetla jsem diskuzi, nektere tipy a postoje se mnou rezonuji, nechám si je projit hlavou. Zatim nemuzu nic radit, sama v tom momentalne plavu. Jen jsem se potrebovala vypsat a pridat se, abych mela pocit, ze v tom nejsem sama. Zeny, držme se. Zvladneme to
@alcar ale vůbec ne. Kojení/nekojení/odstav je volba každé matky, do které nemá právo nikdo další zasahovat. A samozřejmě, jsou i jemnější způsoby odstavu, které dítě víceméně v pohodě zvládne - i roční, to já plně respektuju.
Ale tady jde o specifickou situaci ženy, která očividně odstavovat/omezovat kojení nechce (ať je její důvod jakýkoliv) a aktuálně tohle její rozhodnutí přináší určité potíže. To se občas děje. A nemyslím si, že je fér zpochybňovat její rozhodnutí a nutit jí "řešení", které je proti jejímu přesvědčení jako jediné možné.