Hallux Valgus - vbočený palec - operace Mica

Milé dámy,

chtěla bych se s vámi podělit o mou zkušenost s operací Hallux Valgus neboli vbočeného palce u nohy.

Tato operace proběhla 5.12.2025.

To bych řekla, že je nejdůležitější poznámka, pokud jako já před operací hledáte všechny možné informace, diskuze, zkušenosti a recenze. Dívejte se především na to, kdy daný člověk operaci podstoupil a jakým způsobem byla operace provedená.

Nynější miniinvazivní operace Mica, která se provádí skrze tři vpichy, je opravdu velmi šetrná a hojení rychlé. A to nejsou jen fámy, je to fakt 🙂

Doporučuji tedy nečíst hororové zkušenosti s bolestivým průběhem horším než sám porod, jak mnohé ženy uvádějí.. Dokonce jsem si pustila video německého ortopeda, který operuje, řeže, kroutí šrouby šroubovákem a zároveň si přitom povídá s paní redaktorkou a je z ní celkem nervózní, to mě zneklidnilo asi nejvíc, hezký pohled to nebyl. Já tedy rodila dvakrát, ale moc mě to nepovzbudilo.

Popíši vám, jak probíhala moje zkušenost a snad vám to pomůže se rychleji a snáze rozhodnout, nepanikařit a naopak se těšit!

Cítila jsem při delších túrách, že moje chůze se díky palcům zhoršuje, že přenáším váhu na jiné prsty a že kloub, který se zvětšoval a tlačil v botě, mne i bolí, někdy i v noci. Dokonce si párkrát s hrůzou v očích mých palců někdo všiml v létě a bylo mi to docela nepříjemné, jakože Ježíši to tě musí strašně bolet, Fuj, To je hrůza apod..

Říkala jsem si, že dokud to není ještě v neřešitelném stavu, měla bych operaci podstoupit co nejdříve, dokud jsem mladá 🙂) (46 - asi mladá duchem). Jednou jsme s dcerou potkaly kolébající se babičku o holi a dcera mi sdělila, že pokud to nebudu řešit, toto mne čeká!

Já jako sportovec a věčně na výletech, lyžařka a cyklistka v jedné osobě, takto dopadnout nechci.

Našla jsem si na netu pár článků a vyhledala známého operatéra. Jeli jsem za ním přes půl republiky, ale sám pan doktor se podivil, proč jedeme až za ním, když i v Budějovicích a vlastně kdekoli jinde jsou stejně dobří ortopedi. Vydala jsem se tedy ještě na jednu konzultaci přímo u nás v Budějovicích k panu dr.Filipovi a dobře jsem udělala. Konzultace byla krátká a věcná a jasná. Potvrdil, že je teď nejlepší čas operaci provést, než se problémy zhorší a že to bude hračka, dá do toho tři šrouby a bude hotovo! Termín za tři měsíce, wau...fofr.

Byla jsem natěšená, ale jak se termín blížil panikařila jsem, protože jsem stále měla pocit, že je to věc zbytečná, snad až rozmarná, vždyť ještě chodím a tak hrozně to ani nebolí a vlastně to ani nepotřebuji..

Ale kolotoč už byl rozjetý.

Tři dny před operací jsem měla schůzku s anesteziologem. V 6:45 na chodbě, kde jsem si nebyla jistá správnou budovou a působila zmateně, mě rozespalý milý mladík s batohem ujistil, že jsem tu dobře a mávl rukou, ať si sednu...

Za chvíli otevřel dveře ordinace, a jasně, byl to on! 🙂

Ujasnil mi trpělivě, jak proběhne celková (moje první) narkóza a předala jsem mu od obvodního výsledky předoperačního vyšetření (krev, moč, EKG atd.) Když zmínil, že si pak budu sama deset dní píchat injekce do břicha, málem mě to položilo! To je přesně něco pro mě, ne že bych se bála injekcí, ale sama sobě a do břicha...hmmm...? Navíc strach z uspání, z toho, že to nebudu mít pod kontrolou. Na druhou stranu bych rozhodně nechtěla částečné umrtvení a být při smyslech :o)

Další den proběhl "předpříjem", podepisování různých souhlasů bůhví s čím a poslední informace. Poté vás zřejmě ještě pošlou domů, pokud nejste zdaleka a na operaci si doběhnete další den ráno.

První den - Já tam přišla už v 6:15 (moje skoro smrt vstávat v 5!) a bylo mi přiděleno lůžko, hupsla jsem do pyžama a čekala hladová a nervózní jak pes. Začala jsem zběsile ještě číst znovu všechny možné diskuze na netu a říkala si, že vlastně ještě můžu kdykoli odejít, vlastně bych určitě měla odejít... V tom se objevil pan doktor, řekla jsem mu svoje obavy. Nijak mne nepřemlouval ani nechlácholil, v podstatě to vyznělo jako Ok, tak jdi domů, uvidíme se za rok nebo za dva, až to bude na prd a mně se to bude dělat o něco hůř než teď... Vždyť to máte fakt hodně, to nevidíte? Uklidnil mě.. Jo, potřebuju to!

Nedlouho poté přišla pro mne delegace a i s postelí si mě odvezli k sálům, kde mě "výdejním okénkem" poslali do sálu, zbavenou všech šperků a oblečení, zakrytou dekou. Stres se už rozplynul, teď už bych asi neutekla 🙂

Anesteziolog na mne modrýma očima stále mluvil, někdo mi hladil ruku, uvědomuji si, že sály byly naprosto luxusní, moderní, na pravé straně byla velká obrazovka, kde jsem viděla rentgen své nohy, který si můj ortoped ještě prohlížel.

Probíhal kolem mne frmol příprav, ale my si povídali o horách a když se mne anesteziolog zeptal, co si nechám zdát, až mě uspí, stačila jsem jen zamumlat o Thslljsjf...... (rozuměj o Thajsku) a pak tma, nic..

Budili mě pocitově asi za 5 minut, neuvěřitelná rychlost, ve skutečnosti ale operace trvá kolem jedné hodiny. Musím říct, nevím proč, ale anestezie byla jeden z mých nejhezčích zážitků a už se na ní těším příští rok znovu, klidně bych na ní ujížděla 🙂. Jo a nezdálo se mi vůbec nic, absolutní nicota.

Byla jsem převezena trochu zmatená na pooperační, kde musíte ležet dvě hodiny a noha mě tedy bolela dost.. říkala jsem si, aha, tak takhle to teď bude bolet dalších x týdnů, tak to je hustý. Všichni ostatní po operacích kolem mne si spokojeně chrupkali, někteří fakt hodně nahlas, jen já ne. Sestra si všimla, že nejsem v pohodě, nohu zaledovala, napíchla kapačku na bolest a do dvou hodin bolest fakt ustala. Zklidnila jsem se a snad i usnula. Na pokoji jsem dostala čajík a po hodině jsem šla v doprovodu dvou sester na WC. To se mi tedy šlo o berlích vážně dost zle, no asi jako, když vám řeknou dvě hodiny po porodu, že máte jít do sprchy, trochu jako špatný vtip. Ale dobrý, další kapačka na bolest, ledy, ty mi tedy opravdu dělaly moc dobře. Také jsem dostala konečně najíst, to bylo radosti, není nad rohlík s lučinou! Pak jsme se spolubydlící soutěžily s Lovcem a četla jsem si.

Musím ještě zmínit, že hole jsem si přinesla vlastní francouzské a pak mi ještě ten den do nemocnice muž přinesl Baroukovu botu, kterou sehnal v obchodě u nemocnice Ta mne stála 700,-, ale snad je možné ji proplatit přes pojišťovnu, nevím, zkusím to ještě poslat. Má zvýšenou patu a nedá se s ní došlápnout na špičku, navíc jsem se v ní s nohou připadala bezpečně. Říkali mi, že stačí třeba crocsa bota, ale doporučuji pro dobrý pocit tuto.

Čekala jsem, že první noci budou kruté, že nezavřu bolestí oči, tak jsem to měla nastudováno a byla na to psychicky připravená. Nesmysl! Takhle dobře jsem se roky nevyspala!

Druhý den mě noha skoro nebolela a led stále pomáhal. Na WC se belhám v pohodě sama. Dostala jsem kanylou antibiotika a ještě mi kapala na bolest kapačka. Také jsem dostala na ředění krve poprvé tu injekci do břicha..eh, nebylo to vůbec cítit, stačí se dívat jinam. Doma jsem si je pak už aplikovala sama a to do stehna po poradě se sestrou, načež jsem zjistila, že mi zůstávají ale malé modřinky, kdežto v břiše vůbec a míň to bolí. Ač to vypadá a zní děsivě, nic na tom fakt není, ta injekce má hrot tenký jak nic a dlouhý asi 1cm.

Dnes jsem poprvé viděla svou novou překrásnou nohu! Tři vpichy, každý zašitý jedním stehem, trochu oteklá, ale krásná! Palec je rovně, kloub úplně zmizel! Nádhera!

Dnes mne rovnou pustili dopoledne domů! Doma jsem si vlezla do sprcháče a vsedě jsem se snad půl hodiny sprchovala, nohu skříplou ven ze dveří 🙂, paráda! Také jsem totiž v diskuzích četla, že se 14 dní neumyju...

Třetí den doma, polehávám, už si nedávám led. Na bolest (kterou si nejsem ale ani jistá, jestli vůbec mám) beru dvakrát denně diclofenac. Rodina počítala s tím, že se o mne budou neustále starat a nosit mi jídlo. Nic z toho nebylo třeba kromě tedy toho prvního dne doma, kdy se fakt postarali, ale sama si dojdu do koupelny i do kuchyně, přesuny z postele z ložnice na gauč do obýváku nejsou s berlemi žádný problém. Můžu střídat čtení knížky s televizí a naopak, jupí.. Nohu je třeba mít první dny většinu dne ve vyvýšené poloze, tedy podloženou polštářkem, prostě ji nenechat plandat dolů, aby nenatékala.

Sama si ji každý den převazuji, ale je to celkem zbytečné, hlavně si jí alespoň prohlédnu, trochu zmodrala.

Čtvrtý den - odhazuji berle, nebaví mne je stále někam nosit, tam je zapomenout, páč zpět jdu stejně bez nich, stále nevím, kde je mám. Stojí tedy obě v koutě. Nosím botku, ale i tu občas nemám chuť nazout. Uvařila jsem kuře na kari, vyprala. Máti se zděsila, ujistila jsem jí, že neperu na valše, ale pouze otočím čudlíkem. Mám nápad, že musím na sluníčko, nechávám se tedy mužem odvézt na zahradu, kde si nohu dávám na protější židli a opékáme buřty 🙂. Doma se díváme na seriály a vyloženě si užívám nicnedělání. Měla jsem v plánu si na zotavení nechat tři měsíce, vidím, že i to bylo hooodně přehnané 🙂 a už koukám na lednové letenky. Vzhledem k tomu, že podnikám, bylo mi celkem jedno, jak dlouho si vezmu volno, zvlášť přes zimu.

Pátý den - přestala jsem trochu s obavami brát prášky na bolest a světe div se, nebolí to vůbec. Po bytě chodím, ale nedošlapuji na palec, na to si opravdu dávám pozor, snažím se raději nechodit moc, jen pro nezbytné věci, jako je jídlo a čokoláda..

Dnes mne napadlo jít do naší vinárny, kde se večer hraje a zpívá, nechala jsem se tedy samosebou dovézt 5 minut cesty autem a dovnitř nakráčela s berlí. Bylo to fajn, zůstali jsme dvě hodiny. Nohu jsem měla na protější židli a dala jsem si sklenku vína. Takto rychlý a hladký průběh jsme opravdu nikdo nečekal.

Myslím, že není třeba popisovat další dny. Cítím, že na konci prosince začnu normálně chodit, možná né jako laňka, ještě opatrně, ale to vypiluju snadno a protože jsem průvodce, natrénováno mám a půjde to určitě hladce. Teď bych ještě pár týdnů na palec došlapovat neměla a to dodržím. Už se těším, až pana doktora Filipa na kontrole strašně vychválím a budu ho velebit i na netu, protože on je fakt frajer a věřím, že všichni v naší českobudějovický nemocnici jsou prostě profíci, od sester po doktory není co vytknout. Díky!

A vy se nebojte! A nečtěte blbosti, nestačím se divit, co se někde píše za nesmysly. Nenechte to dojít tak daleko, aby to byl pro obě strany, vás a doktora, problém. Držím palce! 🙂