Co se změnilo narozením děťátka pro tatínky?

Zajímalo by mě, co se změnilo narozením děťátka pro vaše partnery - tatínky. My máme desetiměsíčního syna, je kouzelný, mám z něj ohromnou radost. Takže je jasné, že se mi změnil život, dřív jsem chodila do práce, z práce domů a tak pořád dokola, v práci přesčasy, člověk žil jen pro víkendy, nyní je to jiná dimenze, já si vychutnávám, že jsem doma. No ale je asi jasné, že matkám se život změní v pozitivním slova smyslu, ale jak se to změní pro tatínky? Já mám pocit, že u mého přítele, otce našeho dítěte se nic moc narozením syna nezměnilo.....O všední dny chodí do práce, z práce, večer přijde unavený, je u tv zpráv či u PC, ale jako pohraje si pěkně s malým, to ano, ale tím to končí. Já pak za chvíli připravuji koupel, syna beru do koupelny, kde ho myji, přebaluji, čistím zuby, oblékám, - takže přítel je sám v obýváku - většinou u tv, když pak vyjdeme z koupelny, tak ještě na noc nakojím, pak zase zmizíme do ložnice, kde synka uspávám, zpívám ukolébavky, pak jdu do obýváku až tak v půl deváté a to již většinou syn již usíná. Tak zas až pak jsem s přítelem. Přítel spí odděleně, aby se vyspal do práce, spí tak ale i o víkendech a jindy. No to jsou všední dny, nyní měl 14 dní dovolené, Silvestra trávil jinde 2 dny, a během 14 dnů šel asi 4x sám na výlet na půl dne či s kamarády. Říká, že potřebuje být chvíli sám a jít na nějaký pořádný výlet do terénu, kde není možné, aby projel kočárek. S námi s kočárkem do ulic mezi domy ho to nebaví, ale musím říct, že tedy teď během dovolené s námi byl asi 3x, což je dost pokrok, od narození synka byl s námi s kočárkem tak 6x celkem, sám s kočárkem nebyl vůbec. Synka nepřebaluje, neuspává, nepřevlíká, nekoupe, nekrmí a to ani když měl teď tu dovolenou. Ostatně já sama bych asi třeba z toho koupání, kdyby dělal byla nervozní, když to nedělal (nechtěl) od začátku, tak nyní bych mu stála za zadkem a říkala ať to dělá tak či tak a prostě sama nejlíp vím, jak vše udělat. No ale on by ani nechtěl, nebavilo by ho to - např. to koupání. Jediné, co tedy dělá, že si s malým pohraje (to teď více než když byl novonarozenec). Ale i za to jsem ráda, že např. teď když měl dovolenou hráli si a já mohla např. vytřít, umýt koupelnu bez odbíhání k synkovi a tudíž jsem to měla dříve hotové než když je přítel v práci. No prostě když to shrnu, mám pocit, že přítelovi se život skoro vůbec nezměnil, v čem taky. Jen tím, že si občas s malým po práci o všední dny pohraje, o dovolené si tedy hrají o trochu víc. Ale to je vše. Ríká, že má náročnou práci, tak ale to jsou všední dny. Má sedavé zaměstnání, tak se potřebuje prý hýbat, takže si na půl dne jde do lesa terénu na výlet, kam jak říká by to stejně s kočárkem nešlo, pak mi vypráví kde byl, jaké to tam je pěkné a ukazuje na mapě. Když se ozve nějaký kamarád, tak jde s ním např. o tom víkendu na půl dne (to tedy není samo každý víkend, ale 2x do měsíce jo nebo jde sám) a to třeba i když malému rostou zuby a je plačtiví, na to řekne, že "no vždyď mu stejně nepomůžu" - já říkám, no to ne přímo, ale nepřímo tím, že ho chlácholíš jo, i když stejně to chlácholení umím já - maminka, tatínek je na hraní, blbnutí, takže když synka něco bolí, tak to spíš maminka. Ještě jako bezdětní jsme na výlety chodili spolu. Já jako matka si neumím představit že bych synka např. když mu rostou zuby nechala tatínkovi a řekla, že potřebuji být chvíli - na půl dne sama a projít se - po Vánocích se musím hýbat a mít fyzičku, tak hlídej ty. Ale prostě chlapi to tak mají, nemají takové pouto k dítěti a klidně i 4 dny za sebou zmízí na půldenní výlet, když má dovolenou, dle jeho slov přeci nemůžu furt sedět doma. Jak to máte vy?
verushe20
11. říj 2014
Když čtu jak vám manželé/partneři pomáhají tak je mi moc smutno. Naše dcerka má 5 týdnů a můj přítel mi s ničím teda nepomáhá... přes týden je v práci a o víkendech je často doma u rodičů a vecer se jde bavit 😞
somalicats
11. říj 2014
@verushe20 A proč s ním jsi?
titanie
11. říj 2014
@verushe20 Ahojky,často si všímám Tvých příspěvků....Asi to nemáš jednoduché,snad bude brzo lépe...
verushe20
11. říj 2014
@somalicats no ted si stejně poslední dobou pripadam jako svobodná matka...takže se ani nedá říct že spolu jsme 😢
verushe20
11. říj 2014
@titanie Ahoj, opravdu někdy se cítím že to mám hodně na prd... ale co člověk nadělá
tonna
11. říj 2014
@verushe20 Tak to je smutný teda. A ani třeba malou nepohlídá nebo tak?
titanie
11. říj 2014
@verushe20 Vždycky je volba,je to jen na Tobě...Neboj,bude lépe...Posílám moc pozitivní energie...My,mladé maminky,musíme držet při sobě🙂
pigpeppa
11. říj 2014
No... možná se pro něj změnilo to, že když jsou děti vzhůru, nemůže si jen tak sednout a třeba civět do počítače, jak byl zvyklý. Myslím, že první den po příchodu z porodnice první den jen čuměl a nechápal, nevěděl, co má dělat, co může dělat, a protože pracoval z domova (1+1 v té době), tak taky začal poměrně brzo chodit pracovat pryč - ke kamarádům do kanceláře, do kavárny, atd. Nakonec si pronajal prostory a každé ráno tam odjel a vracel se veče, protože práce bylo hodně a doma se nemohl soustředit. Co se péče o dítě týče, zapojil se, jen když jsem měla vysoké horečky (přes čtyřicet) a pak když jsem si zablokovala páteř a nemohla se hýbat. Ale to pouze zajistl základní potřeby, tj. přebalit, obléct, ale neuměl si s miminem hrát. Teď jsou synovi dva a už je to jiné, postará se o něj, už si s ním i hraje, kupuje mu hračky, sladkosti... Ale byla to dlouhá cesta. Ještě máme 4měsíční dceru, ale tam je to to samé, jako to bylo se synem. On sám nemá vzor otce z dětství, takže se to vlastně učí, jaké jsou povinnosti otce a jak se jako otec chovat...
pigpeppa
11. říj 2014
@verushe20
Držím palce, aby se to změnilo. Jak píšu já - měla jsem to samé.
tarra27
11. říj 2014
@verushe20 to je na houby, že se trajdá a není alespon s tebou...váma...doma...ale třeba má strach....mluvila jsi s ním o tom, že jsi doma sama a že nemusí nic delat, že stačí, když jen bude doma...?

ale neboj, jak tu píšou i ostatní holky...až vám mimi povyroste, začne běhat, podle me se to zlepší...chlapi nejsou stavěný na to, aby to uměli s miminkem...ale až začne běhat, bude to lepší...a ve třech letech si na mě vzpomeneš, to bude už uplně o něčem jiném...

je strašně málo chlapů co se nebojí vzít mimi do ruky....
somalicats
11. říj 2014
@verushe20 Jo, to je blbý. No, uvidíš, třeba se to vyvine líp, až mrně povyroste, ale podle toho, co jsem u Tebe četla už dřív, tak nevím nevím...
bonavoxa
11. říj 2014
@verushe20 u nás to bylo něco podobného...čekala jsem, kdy se vzpamatuje, ale u něj to bylo časem horší..takže kde nic není ani smrt nebere...
soleilll
11. říj 2014
Tak předně "No ale je asi jasné, že matkám se život změní v pozitivním slova smyslu..." - s tím bych teda nesouhlasila, nebo aspoň ne tak jednoznačně. Jsem za dítě samozřejmě moc ráda, i vzhledem k tomu, jak složité (a drahé) bylo si ho pořídit, ale netvrdila bych, že se mi život zcela jednoznačně změnil k lepšímu. Někdy bych ráda zase měla celou prospanou noc, dělala si co chci a kdy chci, na nikoho se neohlížela, spontánně se rozhodovala (že např. za hodinu sraz s kamoškou v baru), neotáčela každou korunu desetkrát, než se rozhodnu, jestli ji můžu utratit, přes den (i noc) se oblékala do krásných a nepohodlných věcí, chodila mezi (dospělé) lidi, vedla konverzaci v jiných než jednoslabičných slovech a citoslovcích, strachovala se jen sama o sebe... 🙂 I když - jaký si to uděláš, takový to máš.... A to podle mě platí i o tatíncích a jejich přístupu k dítěti a rodině celkově. Můj muž taky zezačátku sám od sebe příliš nepomáhal, ale oni podle mě vlastně ani neví nebo si netroufají, zvlášť na novorozence. Dokonce na mě zkoušel to, abych mu začala vařit teplý obědy na druhý den do práce (když jsem přece doma) a dělala všechny domácí práce - i ty, které dělal předtím on (když jsem přece doma). Musela jsem mu vysvětlit, že nejsem doma proto, abych zaopatřila jeho a převzala jeho starost o domácnost, ale abych se věnovala dítěti. Mnohým mužům se opravdu nic moc nezmění, protože žena bere svou mateřskou úlohu moc vážně a příliš se v ní realizuje. Některá partnera k ničemu vlastně ani nechce pustit. Takže za mě je nejlepší zapojit co nejdřív - koupat, přebalovat, ukládat, později krmit, oblíkat (i to může být problém), hrát si spolu, číst... a nebát se jim dítě svěřit - oni to přežijou.
verushe20
11. říj 2014
Holky díky za podporu, když jsem byla těhotná tak jsem myslela že jak se malá narodí tak ze budeme fungovat jako rodina... Zatím to tak nevypadá a už aj lidi se mě někteří ptají jestli jsme spolu a není to moc příjemné... Nevím čím to je ze je takový ze žije porad jako předtím. Věkem asi těžko ze? Me je 21, bydlím s malou sama a proste musím fungovat na 100%,jinak to proste nejde a mrzí mě ze on mi to neulehci a nepomůže
tarra27
11. říj 2014
@verushe20 přesně zapojit ho....a když nechce o decko tak o domácí práce...a pokud je laxní, nevím kolik mu je a žiješ sama, tak at přispívá finančně a chodí pomáhat....

já neznám podrobnosti, vím že jsme nekde psaly do stejneho tematu, ale už vubec nevím kde...

tak těžko soudit...ale že je po diskotekách a hospodách se nedivím že ti vadí...já bych byla taky naštvaná....

zkus ho zpracovat a pokud to nepujde, nelámej to přes koleno.....
soleilll
12. říj 2014
@verushe20 Já myslím, že je to hlavně věkem. Pokud je tvůj stářník, pak má (oprávněně) pocit, že si ještě nic neužil a nehodlá na svým životním stylu nic měnit. Mně to přijde logické. Taky bych ve 21 letech nechtěla dítě. Něco jiného, když je ti 30, to už máš za sebou dost mejdanů (a třeba i cestování) a jsi připravená na rodinu s tím, že tyhle aktivity buď úplně nebo na několik let omezíš... Každopádně by měl v sobě najít aspoň trochu zodpovědnosti, když už ho máte, to je jasný....
prcek91
12. říj 2014
@verushe20 já si myslím že věkem to být může ale nemusí.. každý je na dítě připraven v jiném věku.. ale možná má strach že by mu to mohlo utýct nebo že by se s ním jeho kamarádi přestali bavit když by s nima nechodil do hospod a na diskotéky..tak se jen snaží držet party.. pokud je mu taky cca 21 let teda.. moje kamarádka má taky prcka s klukem kterýmu je 22let a chvíli po porodu to bylo strašný..furt byl pryč v hospodě, na diskotéce nebo jen prostě jel autem s klukama stoupnout si na benzínku a pít kafe..a ona byla na všechno sama když byly malé 3měsíce tak ji ruply nervy a nastoupila na něj s tím že se rozejdou a že bude na malou jen platit alimenty že to takhle stejně nemá smysl a jak rychle otočil i on sám potom právě řekl že jen nechtěl aby si z něho dělali kamarádi legraci že radši sedí doma a je "podpantoflák" chtěl jim ukázat že i jako otec má pořád tu samou volnost...

Začni psát odpověď...

Odešli