Díky dítěti nefunguje manželství
Ahoj holky, možná už toto téma existuje, ale...
Bohužel, od doby co máme malého, tak nám přestal fungovat manželsky vztah, je to normální? Než se malej narodil, vše bylo naprosto ok, téměř jsme se s manželem nehádali a vše dělali společně, co se malej narodil, mezi náma nefunguje absolutně nic, najednou moje názory ho nezajímají, nic semnou neřeší(přijde mi jako kdyby si jel sám po svém), on si každou chvilku jde na pivo nebo k sousedovi-beze mě, protože mi ani neřekne, pak z nej vypadne-a co bys tam jako delala, když tam není žádná ženská. Lže mi kvuli naprostym drobnostem-pry aby me to nenastvalo, tak radeji zalzu. Nebere na me ohled, že jsem porad doma, nikoho nevidim a radeji si do společnosti chodí sam. Kdyz mi na nem neco vadí, tak mu to řeknu a jeho reakce je takova, že se naštve a nemluví semnou celý den. Oženit se chtěl a dítě chtěl taky, pak po roce a čtvrt-co je malýmu, tak z něj vypadlo, že se asi neměl ženit a pořizovat dítě, že jsme měli ještě počkat pár let. Při tom nase dítě spí přes noc 12h a ještě 2h dopo/odpo, je zdravej a pořád usmevavej, takže milionový dítě. Manžel jezdí z prace domu před 18h a s klukem si hraje vzdy tak půl hodiny denně a už ho to nebaví. Když se ho zeptam, proc to nemuze byt mezi nama jako drív, tak jeho odpoved je: protože uz nejsme dva ale 3. Holky, řekněte svuj názor-jsme blbá já nebo on? Díky za vaše odpovědi
jeste jsem chtela podotknout, ze pred ditetem jsme neflamovali po mejdancich, nelezeli jsme o vikendech v posteli az do vecera, normalne jsme fungovali jako ted, jen mame prcka, a pro nej je to asi problem
@la_amanita a kdyby to bylo naopak a po porodu by se takhle zacala chovat zena taky by to bylo v poradku ze pochybuje?asi tezko..
@caverina
Proč by se takto nemohla chovat žena? Pokud se pořád budou tyto pocity zlehčovat nebo ještě hůř, tabuizovat, jak to ve veřejném diskurzu převažuje, nezačne klesat počet rozpadlých manželství a vyčerpaných žen na rodičáku, alkoholiček, v depresích atd.
@vera20
to víš, že to těžké radit, protože nikdo k vám domů nevidí... já ti jen píši své zkušenosti... ještě mě napadlo - zkoušela ses ho zeptat, jak to chce on? CO by si on přál? jak by si to představoval? Co mu vadí?
Občas se i malý problém, špatná komunikace a mylné pochopení slov druhého nafoukne do obřích rozměrů... možná se zkusit i zeptat - máš mě rád? nebo máš nás rád? Chceš být s námi? Chybí ti něco? ... tohle jsou hrůzu nahánějící otázky... ale jsou základem...
@la_amanita jasne ze by se takhle mohla chovat zena ale predpokladam ze by nenasla tolik pochopeni..
A nejste tedy nespokojená spíše vy než on? Možná mu přijde, že pořád něco řešíte a myslí si, že je to díky dítěti a proto řekl, že se ženit neměl....možná mu přijde, že jste se změnila....
@vera20 a jaka je jeho matka? Treba se "jen" chova tak, jak je zvykly z domova a je prevedcen, ze je to spravny model. Je sance, ze se to zlepsi az ditko povyroste nebo az pijdes do prace, ale tak jako tak sla bych do manzelske poradny. Uz jen kvuli tomu, at si promluvite a vyslechne te i on...
@caverina
a to je smutne, znam mnoho maminek, ktere jsou vydesene, nespokojene a smutne a pochopeni nenajdou. Preci se "schopnosti byt matkou" se kazda z nas narodila... (tezka ironie). Naopak plati, ze i maminka muze mit pocit, ze to nezvlada a ze treba mela mit dite pozdeji a nebo vubec. Je to normalni lidsky pocit a je dulezite s nim pracovat a ne ho zatlouct do zeme, jakoze nikdy neexistoval...
ale autorce bych poradila, aby se zachovala predevsim na zaklade svych pocitu a tak, aby se svym rozhodnutim dokazala i zit. I poradna neni treba nic spatneho.
a jak to máte se sexem? fungujete normálně jako před porodem? pokud ne, může být chlap otrávenej z nedostatku a může si myslet, že je na vině dítě...nebo má milenku a neví, jak vám to říct, že chce vycouvat ze vztahu....
@vera20 přečetla jsem všechny tvoje příspěvky a také, co mě hned trklo do očí tvůj druhý příspěvek, že dítě na prvním místě...to si myslím, že bývá často zdrojem problémů ve vztahu po příchodu dítěte, teda ta disharmonie, žena má časem pocit, že si ji chlap neváží, nepodpoří, je nepochopena, smutná a chlap je odtažitý, nezúčastněný..... jestli to tak vnímal i tvůj muž, že je odsunutý, tak se upřímně řečeno nedivím, že se teď chová jak se chová...resp. jede si po svým...
niméně si myslím, že vztah fungující před dětmi půjde určitě zpátky nastartovat i když s dítětem přišla krize...každý z nás příchod dítěte snáší jinak, ale je třeba pořád žhavit tu partnerskou lásku, třeba pro mě je můj partner na prvním místě, děti jednou odejdou, tak se snažím, aby manžel neodešel (dokud nás smrt nerozdělí, že?) 🙂 oba máme společné končíky, ale také každý svoje aktivity, manžel má kapelu, já jezdím za kámoškama na pár dní (i s dětmi) atd...
takže já bych poradila teď v tuto chvíli přestat řešit chlapa, nemyslím si, že by se nějak extremně lišil od ostatních, když má snahu si hrát i s malým, byť jen na hodinku nebo dokonce pohlídá, i s těma milion kecama...ale pohlídá, znám i méně zúčastněné chlapy v rodinách!
více bych se zaměřila na sebe, svůj zevnějšek, šatník, já jsem vždy chtěla být pro svého muže atraktivní, našla bych si nějakou aktivitu, kde bych mohla dát malého do koutku a jít třeba cvičit, s kamarádkami na pravidelné setkání u kávičky nebo i na večerní dýchánky, časem si obnovit tu komunikaci (mimo dítě) mezi váma, říct, co se tě přihodilo směšného, jak se měl v práci, co na pivu, zařídit hlídání, vyrazit někam sami...
on to také začne jinak vnímat, když třeba pravidelně každý měsíc zajdeš s kámoškou na večerní pokec, vyšvihneš se, pokecem se uvolníš, budeš usměvavější...třeba mu to jen chybí na tobě vidět a vidí tě jen stále jako nespokojenou utahanou maminu, nevidí v tobě tu milenku, nemá snahu se pak s tebou o něčem bavit...
a třeba zkus se na váš vztah a situaci podívat i jeho očima, co vidí nebo může vnímat, když přijde domů?
teď to třeba přeženu, ale mě by taky nebavilo z práce chodit domů k chlapovi, který by na mě házel ksichty, kde jako zase jsem, že jsem mohla přijít dřív, tak vezmu radši dítě a začnu si s ním hrát, abych se radši vůbec nemusela na něj dívat a radši mlčím, protože bych zase dostala jen další sprchu keců, načež jsem toho dneska v práci měla plný zuby...no ale když bych se měla vracet do příjemnějšího prostředí, kde dostanu pusu, radost, že už jsem doma, bylo by o mě pečováno, tak samo ani na to pivo nezajdu a budu se domů ke chlapovi i dítěti těšit a budu to s láskou vracet 🙂
Můj příspěvek je jen tak mimo, ale už si fakt říkám co se to s těmi dnešními třicátníky stalo... existují ještě muži, kteří nejsou tak pohodlní, že buď ani rodinu nechtějí, nebo z ní utečou jen co to začne být těžké? To nikdo už za ten vztah nebojuje? Je mi hlavně líto těch dětí, protože spousta se jich nedočká dětství s oběma rodiči (moje například nevyjímaje) a vznikají divná soužití ex partnerů a děti se "půjčují" jak nějaká věc. Je to hrozně smutné.
Doufám, že to s parnerem vyřešíte, já jsem sama od 8. měsíce těhotenství (manžel odešel k milence) a troufám si říct, že ten se zase vyděsil že bude toho potomka mít, řeči jsem poslouchala taky "hlavně se nežeň" najednou začal radit kamarádům a "to bude divný že tady v tom bytě někdo s náma bude, když nám tu nic nechybí" a "ke všemu jsi mě donutila" a tak. No a já čekala dítě, o které jsme se 2! roky snažili (dokonce šel i dobrovolně! na spermio). Pak mu něco v hlavě přeskočilo, když zjistil že už to je doopravdy a že to dítě jako bude a najednou na mě a mé rodině jen hledal chyby, které mu předchozích 12 let nevadily, přestal se mnou komunikovat a pak byl konec ať jsem dělala co jsem dělala.
No píšu to proto, že to opravdu nechde podcenit situaci, protože já fakt skoro do konce nevěřila, že by mi tohle udělal a myslela si naivně, že jen v sobě něco řeší a on už přitom se mnou asi v myšlenkách dávno skončil. Přeju hodně hodně štěstí, ať to urovnáte...
@jitulka89
Díky, no zvládla...musela jsem. Ale to víš že uvnitř to ještě zvládnuté není. Pořád mě to hrozně mrzí a když přijde za malou, tak je to vždycky hrozně nepříjemné. Tím spíš že on si myslí, jak je to všechno v pořádku. Jak při jedné hádce řekl "prostě normálně odešel". Ono totiž smutné je, že už je to dneska normální nechat ženu s malým dítětem... Proto hlavně přeju zakladatelce, ať to spolu vyřeší.
@vera20 píšeš, že se v tom plácáte rok a čtvrt... nechci být špatným prorokem, ale pokud jste doposud nepřišli na nějaké řešení, pak zřejmě žádné nebude. Nebylo by lepší jít od sebe, zůstat v rámci možností přáteli a především rodiči?
(Ano, vím, že je těžké to přijmout jako fakt, ale přeci...)
@xdrak102 nahlidla jsem do tve stare diskuze..a jen me to utvrdilo v tom ze cim starsi chlap tim hur..proto tolikrat nechapu vztahy trvajici vic nez pet let bez deti..nejdrive dobra prace,pak byt,cestovat,uzit si...a pak deti....v posledni dobe tech pripadu kdy chlap po tricitce neustoji narozeni ditete je nejak moc..verim tomu,ze kdyby nekteri z nich meli deti drive tak mohli byt super manzele a tatove..nestacili by zpohodlnet a stat se sobci..vim o cem mluvim..z vicemene ze stejnych duvodu jsem taky rozvedena..
Spíš bych řekla, že díky dítěti se ukázalo jaky je manžel doopravdy..
@hohe Souhlasím s tim, co píšeš. Ale strasne me štve, ze tohle poslouchají holčičky a zeny. Uci někdo muze a rika jim: Hled se chovat tal, aby byla stastna Tvoje zena? Když bude stastna, bude šťastné take Tvoje dítě. Ona je zavrena celý den sama (v zimě s nemocným je to často i doslovné), čeká na tebe s veceri a ses jedinej dospelej, s kterým za den promluví.... A ty ji tak setres, když čeká na vlidné slovo.
Ona nemůže za to, jestli ty mas problémy v práci a tak není důvod se na ni utrhovat. Když z ni chceš mit nvo vic, nemůže být uplne unavena, pohlídejdite, posli ji ven, na kafé s kamarádkou, nebo domluv hlidani s její matkou a vem ji na veceri. Občas něco doma udělej, a budete se mit spolu dobře.
Ona ta autorka sams, bez něj, nevyřeší. Sice tu slyšíme jen jednu stranu, ale pokud se ona opravdu opakovane pokusila, a on na nic nereflektuje, co s tim ma dělat? To je fakt těžký.
@vera20 Co nějaká manželská poradna? Můžeš tam zajit i sama, uvidíš, co Ti poradí.
@teeerez tak o jeho matce ani nemluvim, jeho matka je blaznivá špindíra, která žije sama na samotce, má brachu(manzeluv strejda) to je taky samorost a lakomej, který k nám denně jezdí na kavu a je bezdetný a rozvedený, bohužel je v tom asi i vychovávany, ale projevilo se to az posledni rok
@ojo je to samozřejmost že je dítě u mě na prvním místě, ale rozhodně tím nemám na mysli, že je odstrčený, nebo dokonce, že bych se o něj starala méně. Baví mě mu občas něco koupit jen tak pro radost, baví mě se s ním bavit o čemkoli, bavilo mě byt obcas byt sama a on at si jde s kamaradama, nevím jen co se v něm zlomilo, nikdy jsem mu nedala najevo, že bych ho trochu odstrčila a věnovala se pouze našemu synovi. Staram se i o sebe, neni ze mě umatlana ženská v domacnosti, rada si na sebe neco koupim, zajdu ke kadernici atd...nemusím mit vztah jako z pohadky a i vim ze je to nemozne, ale kdyz vim sama za sebe co od zivota chci a jak si to predstavuju-,,normalni vztah o komunikaci, normalní řešení obcasných problemu-což je ten ,,normalni vztah,, ale najednou z ničeho nic kdyz on se zasekne a prestane semnou diskutovat, řeší věci s jinyma nebo se semnou cele dny nebaví..je to na palici
@zuzineckah ano rok a čtvrt se v tom plácáme, hlavně, vždy mi nakonec řekl, že mám pravdu a že slibuje že se napraví, ví moc dobře že se nechova tak jak by měl a jeho snažení o napravu vztahu trvá den, dva a pak je to zase nanovo a takto přes rok, bohužel kdyz se sveřím kamaradce a moji mamce, kázda mi z nich řekne-nepřeju ti to, ale ty stejne od nej odejdes.
@netopejr tak určitě to nemůže být jednostranné... snažit se musí oba... ona sama může uděat první krok, druhý a čekat jestli se manžel chytne, pak už by měla řešit rázněji... jde mi o to, že tady na MK je každá druhá rada typu - s takovým debilem bych nebyla, odejdi od něj... všude jsou totiž neshody a pokud člověk miluje a chce bojovat, jde do toho... ale druhou otázkou je - stojí to za to? To si musí ovšem zakladatelka diskuze rozmyslet... mně manžel pomáhá, když ho požádám i vytře nebo udělá něco, co dělávám pouze já... uvaří, myčku vyklidí a teď co jsem mu i rázně podala info jak funguje sušička to prádlo i vytáhne a poskládá 😀... Mně občas příjde, že si to my ženy děláváme sobě navzájem - chceme být perfektní, chceme vše zvládnou a pak se topíme a neumím říci - prosím, potřebuji pomoc... manžel se mě taky kolikrát zeptá - a proč mi neřekneš? ... je pravda, že oni to mají jinak, nějaké náznaky - na to jsou prostě matlalalové - prostě se jim musí říct vše na rovinu, žádné vytáčky - u nás to teda tak funguje...
@vera20 podle toho co píšeš se snažíš nalézt řešení, ale opravdu je třeba tohle řešit doma, ne tady... manžela zřejmě něco trápí a nebude to banalita... takže se obrň a zkoušej prolomit tu hradbu...
@hohe
dopisem jsem to uz take resila, přečetl a schoval do šuplíku a uz o nem neví. Rozchodem jsem mu nevyhrozovala az ted poprvé, co se v hadkach placame rok a čtvrt. Ja vím, že je to tezky nekoho soudit takhle kdyz dotycneho nebo dotycnou neznate, urcite i ja mam své chyby a vse nehazim jen na nej. Napsala jsem mu do dopisu klady a zapory nyni a i pred ditetem. Rekla jsem mu co mi vadí, rekla jsem jak by se ke me mohl chovat(kdyz mi rekne ,,tak co mam delat,,) , zkousela jsem také nic neresit jako on neresi a ani jedno se mu nelibi, at resim nebo ne, porad je neco spatne.