Díky dítěti nefunguje manželství
Ahoj holky, možná už toto téma existuje, ale...
Bohužel, od doby co máme malého, tak nám přestal fungovat manželsky vztah, je to normální? Než se malej narodil, vše bylo naprosto ok, téměř jsme se s manželem nehádali a vše dělali společně, co se malej narodil, mezi náma nefunguje absolutně nic, najednou moje názory ho nezajímají, nic semnou neřeší(přijde mi jako kdyby si jel sám po svém), on si každou chvilku jde na pivo nebo k sousedovi-beze mě, protože mi ani neřekne, pak z nej vypadne-a co bys tam jako delala, když tam není žádná ženská. Lže mi kvuli naprostym drobnostem-pry aby me to nenastvalo, tak radeji zalzu. Nebere na me ohled, že jsem porad doma, nikoho nevidim a radeji si do společnosti chodí sam. Kdyz mi na nem neco vadí, tak mu to řeknu a jeho reakce je takova, že se naštve a nemluví semnou celý den. Oženit se chtěl a dítě chtěl taky, pak po roce a čtvrt-co je malýmu, tak z něj vypadlo, že se asi neměl ženit a pořizovat dítě, že jsme měli ještě počkat pár let. Při tom nase dítě spí přes noc 12h a ještě 2h dopo/odpo, je zdravej a pořád usmevavej, takže milionový dítě. Manžel jezdí z prace domu před 18h a s klukem si hraje vzdy tak půl hodiny denně a už ho to nebaví. Když se ho zeptam, proc to nemuze byt mezi nama jako drív, tak jeho odpoved je: protože uz nejsme dva ale 3. Holky, řekněte svuj názor-jsme blbá já nebo on? Díky za vaše odpovědi
@kika_21 na tohle má asi každý jiný pohled. Já tam vidím hned několik zásadních problémů. A strávit život čekáním, zda se někdo vzpamatuje nebo nikoliv, není nic pro mě.
@zuzineckah Záleží asi na tom, zda mi ten někdo za podobný -i když asi ne tak dlouhý-krok stojí. Pokud jsem si ho vzala nebo spíše mám s ním dítě-pak mně za to stojí. Jinak bych si ho nebrala a neměla s ním dítě-děti.Takže jelikož to není gambler, násilník či alkoholik, nesnažící se léčit, tak by mi asi za to stál. Vždyť děti si s někým, kdo by úplně kašlal na naši osobu obvykle nepořizujeme.
@kika_21 promin ale prece sama vis,ze pred detmi je vse jine...vic zamilovane,vic bezstarostne...myslis ze jsem takova zoufalka nebo kterakoliv z nas ze by jsme si vzali nebo zili s nekym kdo nas ignoruje?vetsinou po narozeni ditete prijde mensi ci vetsi krize ale jde o to jak ji ustojis...a nekdy to ustat nejde at delas co delas..
@vera20 Je mi taky 26 jako Tobě. Manželovi je 32 a máme 2 dcery. Děti manželství určitě mění, jak s oblibou říká můj manžel, teď je až na 3. místě. A je to tak. Dítě partnera tak nějak odsune do pozadí. Myslím si, že Tvůj manžel na dítě žárlí.
hele, nečetla jsem diskusi. Ale chtěla bych říct jenom tohle - manželství nefunguje kvůli nevyzrálosti - zřejmě tedy manžela. Ne, kvůli dítěti. My jsme měli taky krizi jako kráva po narození prvního děcka. Naštěstí oba jsme se vzpamatovali a ujasnili si priority a jeli dál. Pokud je pro manžela prioritou jeho vlastní zábava a potěšení a ne rodina, tak s tím asi nic moc neuděláš. manžel asi opravdu nepočítal a nebyl připravenej na to, co přináší otcovství. Nejlepší by asi byla nějaká poradna no... Je to smutný, strašně vám přeju, abyste to zvládli. Jo otázku nemůžeš položit jestli jsi blbá ty, nebo on. Prostě on to nezvládá. Otázka je, jestli vlastně chce zvládat, nebo ne. Musíte spolu mluvit. držim palce.
@vera20 tak jedině dobře, že na sebe nekašleš...co jsem četla, že měl tvůj chlap 10let neschopnou pipku, no zajímavé je, že paradoxně tyhle ženské dokážou chlapa tak oblbnout, že chlapi fakt skáčou, jak pískají a když pak mají schopnou ženskou, tak najednou nezájem...jako kdyby to bylo, seš sama schopná, tak co bych se staral/zajímal...
ale třeba s tou tchýní, že tě ingonuje a chlap ti na to řekne, že s tím nic neudělá...to nejsi jediná, která to tak s tchýní a manželem má.... já třeba tchány neřeším vůbec, jestli se s mnou baví, nebaví, tchyně taky nebyla 2x nadšená, že si manžel vyhlídnul mě, ale pro mě to je nepodstaté...s ní nežiju...zkus přehodnotit, co ti vadí, jestli je to fakt tak důležitý, že to nepřekousneš a musí tě to pořád štvát...
jo a taky jsem se naučila, že nesmím ukázat, jak moc jsem schopná, pak si na to chlap fakt zvykne a sám pak nevidí potřebu mě pomoct, což mu na tom egu moc nedodá a víme, jak jsou chlapi ješitní 😀
rok a čtvrt mě taky nepřijde jako nějak extra dlouhá doba...to měly kamarádky krize i delší, třeba i 3 roky, ale co děti rostou, ženská se vrací do práce apod. tak se to vždy zlepšuje a vrací do "normálu"...jsem pro veškerou záchranu vztahu, dnešní doba je plná rozchodů kvůli kravinam, hned se pomalu balí kufry, děcka pak jen pendlujou mezi hádajícími se rodiči, kteří se nemůžou ani vystát...
@caverina Asi to mám jinak. Jo a o zoufalkách jsem nějak nepsala-ani nevím, kdo je a není zoufalka. Někdo třeba si váží někoho, kdo má zajímavé zájmy a nemá pocit, že by na něj-na ni-při tom kašlal. Tak jsme to měli asi u nás za svobodna.Jinak předpokládám, že je známo, že muži jsou geneticky určeni k tomu, aby dělaly ženy šťastné. Pak se ale může něco pokazit. No já to také často kazím-a pak o tom zpětně přemýšlím, že to nebylo dobré...Tak to jen všeobecně ke vztahům.
Když jsem tady pročítala ty diskuze, tak mi přišlo, že snad i občas píšete o mě. Celou dobu co jsme byli s manželem ( 6let) a pak byla svatba a po dvou letech se narodil malý. Neplánovaný, ale byla jsem za něj ráda 🙂 nyní je to 2,5 roku a já si asi po nějaké době uvědomovala postupně, že si nepřeji takovýhle vzor pro své dítě. Prostě mnoho věcí mne na něm tak začalo štvát. Nyní se ty věci "vzoru" zlepšily, ale nepřijde mi, že jsme manželé jak by to mělo být. Jsme jako kámoši, kteří se kvůli jeho práci vidí 2dny v týdnu. Stále v sobě řeším co mám udělat, jestli odejít a radši si najít někoho jiného, který se bude chovat lépe... nebo to trpět a časem si najít bokovku. Strašně se to ve mě mele a jednou je to tak a pak zase onak. Ale pokaždé když s ním o tom chci osobně mluvit tak se se mnou bavit nechce, že to jsou nějaké moje bludy a blbosti, které ho nezajímají. Tak občas popovídáme po telefonu, ale to mi moc nevyhovuje, protože to je většinou když malý pendluje kolem mě a já se nemůžu soustředit na jeho povídání. Nyní se změnil v tom, že je víc doma a ne každý víkend v trapu. A stále mi říká, že já jsem se zatím nezměnila zatím co on ano. A tak to jde dá a dál. Tak to jen můj příspěvek asi trochu o něčem jiném.
@kika_21 to zní sice hezky, ale zapomínáš na nejdůležitější fakt - že pokud to, co píšeš má být proveditelné, musí chtít i ten druhý. V tomhle případě nechce. Takže jak si představuješ, že to zachráníš??
la_amanita
vidíš, já na to šla od lesa. Dítě jsme měli za svobodna 😀 v necelém roce dítěte jsme se vzali, vím, že prcek je na prvním místě nás obou. Každopádně, já ve svém životě poznala neskutečné množství rozličných mužů, abych už během roku poznala, co se z něj vyklube.
@zuzineckahneznám toho pána ,ale nezdá se, že by nechtěl. To by už byl pryč.za muže snad mluví spíše činy-aspoň měly by. Co kdo kdy komu řekl, to je méně důležité. Proto bych se v pocitech opuštěné, doma, s dítětem tolik nebabrala-je to zkrátka teď dočasně tak.
Trošku vzdáleně mi to připomíná, když tady čtu ty příspěvky dole, situaci u mé známé - ona 19 let, on 24 let a první dítě. On zarytý milovních Mafie I a II, pivní degustátor (slušně napsáno), věčně hledající "neuvěřitelnou" práci. Dítě ho začalo zajímat až tak kolem jeho 7 let, do té doby absolutní nezájem, rodiny se dokonce stranil. Ale nikdy neměl takový kecy jako pán autorky. U nich to skončilo dobře - letos oslaví 26 let od svatby. Někdy to chce vydržet a nevzdat se.
Zrovna včera ukazovali v telce počet snatků a rozvodů, už je to zase 50/50. Tak se nevzdávejme, ale snaha musí být u obou.
@caverina Z hlediska toho muže by bylo dobré dočasně přestat hledat problémy. Vážných problémů je hodně. Prostě se cítí asi on blbě. Dítě je pro většinu mužů velká změna, dříve lovili, bojovali, ale nejezdili s kočárky. Teď to dělají, ale asi si dovedou představit, že by mohli dělat i něco jiného. Já mám muže málo doma, tak se trochu snažím problémy řešit sama. Mám také problémy, které řeší větší děti-na atletice, na školách atd. To bychom se uřešili a chyběla by legrace.🙂Já dělám psího psychologa a psi se nebabrají-to máš asi pravdu.Většinou bývá problém spíše na straně majitelů.Ti se někdy babrají ve psí duši po lidském způsobu. To je spíše na škodu. Zase je ale dovedu pochopit.🙂Je otázka, jestli zakl. chce být s otcem dítěte, nebo ne. A z toho je třeba vycházet.
Tak mne teda rok a čtvrt přijde hodne, hodne dlouho. To rozhodne není nezvyk na novou situaci.
A neviděla bych tak jednostranně, ze dětma je partner odsunutej az za ne. Za prve jsou určitý věci, kdy by to tak byt nemělo,a z druhého pohledu - je zrovna tak odsunuta zena - když tata přijde domu, nemam šanci s nim promluvit, protože se na něj pověsí deti. V podstatě nezajímám ni ty deti, když je doma 😀
@kika_21
A pro zeny to neni velka zmena? Pro zenu je mit dite zcela stejne tezke jako pro muze. A tohle myslim doslova a dopismene! Zena se s tim vsim musi srovnat a bohuzel v tomto svete ta ktera selze je ukamenovana a to take myslim skoro doslova. A ja se domnivam, ze "selhat" muze i zena a to uplne v klidu a neni na tom NIC spatneho. Proste je vzdy potreba s tim pracovat. Timto se nevyjadruji k tomu co pise autorka. Tam opravdu muze radit pouze ten, ktery zna obe strany a neni jednostranne zameren. Opravdu bych autorce navrhla resit to pres mediatora. V mnoha pripadech diskuse zaberou, ale kdyz ne, tak mediator pomuze. Navic ukaze pripadnou snahu druhe strany.
Holky dekuju moc za nazory, je mi jasne takhle radit, kdyz nas neznate. Chtela jsem to malinko shrnout a zeptat se na nazor. Sama si pokladam otazku zda s nim byt nebo ne. Spise prevazuje ze jeste chci, ale na druhou stranu-za jakou cenu? Nemam zapotrebi aby ze me mel jen to ze si to spolecnost vyzaduje- myslim tim- v mych letech bych mel bejt zenatej, jako zenatej byh mel mit dite, ale vse uz mam tak na co bych se snazil... To radeji budu sama. Je to hodne obtizne kdyz jeden chce a druhymu to je jedno. A resit jen velke pozary jako napr.nevera, nasilnictvi, gamblerstvi- to je podle me uz vrchol, ktery bych nerozdychala.
Jsem na tom podobne.O prvni mimco jsme se docela dlouho snazili,takze bylo chteny.Uz od jeho narozeni se to zacalo kazit.Ikdyz se máš tom zamyslím,jeho vztah ke mne se asi začal měnit v obobí,kdy jsem přestala pracovat.,tatinek nesnasel dětský pláč,tak to doma začalo být nepohodlné a stresující.pak jsme měli nehodu a nečekali,ze se nám za 13 měsíců narodí další dite.Klukovi budou v létě 3 a je uknouranej furt,bohužel je to s ním těžký,vůbec neposlouchá,jen provokuje,začal bejt zlej na segru a děti...Přiznám se,ze svoje vysnene mateřství si zatím neuzivam a je to spíš peklo.Partner se ke mne chová stále hůř.Všechno co udělám nebo řeknu je špatně.Už půl roku se doma točí nemoce,tak to klidu moc nepřidá a to nejhorší je,ze oba deti od narození špatně spi.Takže v tom najdi sama
@krisbob vubec ty chlapy nechapu, kdyz sami chtěji děti a pak se ten vztah pokazí, čím to je? bud je se.e to, že jsme doma a nemakame(což je asi logicky) nebo nevím, nebo zjistej ze vlastne děti nejsou takova pohoda jak by si oni představovali, já fakt nevím, dyt ten vztah muze byt porad stejnej jen k tomu pribudou děti ne? taky si materskou neuzivám, ba naopak mě to štve byt doma, kor když jsou deti nemocny nebo je venku hnusne tak je to jeste vic na palici...tím teda nechci rict, že me nebaví byt s detma doma, sve ditě miluju nadevše
Ono se říká, že největší zkouška ve vztahu je první rok manželství a pak dítě. Něco na tom bude. Já bych třeba řekla, že u nás doma se to spíš ještě dítětem vylepšilo. Najednou jsme měli mezi sebou pouto. Ale teď k tobě.
Občas se divím, co ti chlapi jako chtějí - zdravé, živé, hodné dítě, soudím i hodná manželka, jinak doma pohodička. že by nějaké drama, nebo co jako?
"jsme doma a nemakáme" - moje kamarádka je uznávaná skvělá soudkyně vrchního soudu a odešla na rodičák s prvním dítětem. Její manžel začal mít brzo kecy o tom, jaké to má skvělé, že je doma (což je na jednu stranu pravda), že nemusí nic dělat (hrozná utopie od mužů, kteří si to nikdy nevyzkoušeli). časem to vygradovalo do takové roviny, že manžela donutila si to vyměnit - vydělává víc než on, takže v příjmu si navíc polepší. Kývl na to a vydržel to týden - musel dělat vše, co ona. Ona dělala to, co on - jenom chodila do práce, ale jako soudkyně měla hodně práce i doma, takže se nemohla manželovi věnovat a on neměl ten full servise, co předtím (večeře pod nos, vždy čisté nádobí...).
Na konec to dopadlo tak, že se vrátila zpět na rodičák, on zpět do práce, ale částečně pracuje pořád. On poznal, co to obnáší a už nemá podobné kecy "neznalého".
Takže když měl můj manžel - tehdy ještě přítel - podobné kecy, tak jsem se sbalila a odešla na celodenní výlet, odjela za rodiči a nechala ho v tom vymáchat ---- a naschvál jsem ani neuklidila.
Holky mi sme meli krizi u prvního i teď u druhé dítěte.Ted to mame snad za sebou.Ale nastval mne manžel poradne.A taky po prvé po 13 letech hrozně sklamal.
Taky měl takový ty kecy jak nas musí živit atd. Přitom druhé dítě moc chtěl a vedel do čeho jdeme.
Roka ctvrt je kratka doba. My jsme s manzelem spolu 13 let. Brali jsme se po 9 letech, iniciatorem ditete u nas byl on. A ted ma maly 2 a ctvrt roku a zacina se vse byt jak byvalo. Prvni dva roky jsme se rozvadeli asi co dvazydny. Hadky. On spolecensky, chtel porad nekam jezdit. Malej uplakany, ujeceny, dotef mliko 2x za noc + dalsi 2 vstavani jen tak kazdou noc. Pres den umrceny, kdyz je doma manzel, coz je malo, visimalej jen na nem. Zmeny nema vubec rad spat jinde je pro mej i pro me za trest. Teprve ted jsme si na to nejak zvykli, ikdyz taky ne uplne. Malej se zlepsuje a mezi nami se to vratilo. Bylo to hrozne obdobi, manzel nemluvil, na vsechno brblal, vsude bylo lip. Ted uz vypada spokojene, dava to obcas i najevo. Ja jsem na tom taky lip, ikdyz obcas mi hrabe 😉 treba ti to pomuze