Důvody pro domácí vzdělávání. Sdílejte vaše zkušenosti.

Ahoj, určitě nedivná kapko, ráda ti odpovím.
Důvody pro domácí vzdělávání má každý své, nicméně často jde také o upřímné vnímání školního prostředí jako nepřirozeného, neefektivního až jedince degradujícího. Zároveň rodiny, které si vybraly tuto těžší cestu, si obecně cení více společně prožitého času a jsou "tradičnější". Jelikož s mužem ani jeden nemáme zrovna dobré vzpomínky na život v "ústavech", bylo to společné jednoznačné rozhodnutí. Zatím máme zkušenost s nejstarším synem, který je nicméně velmi emotivní a nikdy nejevil zájem o docházku do školky nebo školy; prostřední dcera bude předškolačka a nejmladší má dva roky. Naše zkušenost zahrnuje první pokus o domácí vzdělávání, kdy byl syn v první třídě zapsaný v klasické škole na individuálu, tudíž jsme jeli klasicky i pár hodin denně vyplňování sešitů (aby nezaostával), no dopadlo to tak, že po třech měsících dostal syn tik do obličeje z toho stresu (nutno říci, že měl při nástupu čerstvě šest let), s ředitelkou jsme se shodly na dodatečném odkladu a to syn velmi ocenil (a ten rok byl následně dost znát). Další rok jsme tedy našli školu se zkušenostmi s domškoláky a učivo si začali řešit sami, do toho syn docházel dva dny v týdnu do kolektivu, kde se i trochu učil, to jsme po několika měsících ukončili a nechali ho jen doma. Nedrilujeme, ale snažíme se aby tak nějak zvládal co má dle osnov, protože nikdy nevíš kdy bude muset nastoupit do klasické školy. Je to těžké, jelikož on není zrovna "studijní typ" (pokud nejde o přírodu), a kdybychom ho nechali jet jeho tempem, tak by možná četl a psal až v devíti, haha, takže ta kázeň tam musí být. Je to o kompromisu, a když má motivaci tak to jde lehčeji (takže zvolit oblíbené téma a na to nabalit to nutné učení). Jinak tu máme spolek domškoláků a s těmi se setkáváme, je to ale spíš o "socializaci", někdy pořádáme společné exkurze, ale každá rodina se učí po svém (a některé velmi volně a jsou proto zapsané ve speciálních školách, ačkoliv unschooling u nás oficiálně povolený není). Co se aktivit týče, syn dochází do místního hudebně-tanečního tradičního souboru a chodíval i na jiný dle svého výběru, ale ten z časových důvodů nezvládáme, tak už jen doma rekreačně.
Víš co, upřímně, je to těžké, většina lidí tě nebude chápat, natož podporovat; tato (ne)společnost je nastavená jinak a vždy to bude o kompromisech, pokud se nechceš odstěhovat na samotu a žít úplně mimo, to dítě potřebuje fungovat v tomto světě a extrémy mu mohou ublížit (viz jak výše v nějakém příspěvku zmíněn příklad takových dětí). My se snažíme jít čistší cestou, ale v rámci možností a mezí - třeba ta digitalizace (nejen) dětí se nám příčí, no neznamená to, že dětem nepustíme pohádku na počítači, cukr neeliminujeme, ale známe míru atd. Lidi si budou vždycky snažit potvrzovat svůj pohled a hledat chyby na tom druhém, důležité je upřímně vnímat to důležité pro tebe a tvou rodinu. Kéž naleznete šťastnou cestu 🍀