Je odmítání rodičů během adaptace ve školce běžné?
Ahoj všichni,
mohla bych Vás poprosit o krátké info, jak ve Vašich školkách probíhá adaptace nových dětí??
Byla jsem v "naší" školce na dni otevřených dveří. Ředitelka vypadala tak nějak neutrálně, na můj vkus měla takové dlouhé proslovy o ničem pořád dokola, ale budiž, ale zarazilo mě, když jsem se zeptala právě na tu adaptaci, že je to tady tak, že je prý "individuální" a pak popsala to, že rodiče tam vítáni nejsou (prý se dětem pak špatně vysvětluje, proč už tam pak maminka chodit s ním nemůže...?!), největší chyba prý je, když máma plačící dítě chlácholí a nemá se k odchodu - ideálně strčit do třídy a odejít, atd. Jsem z toho docela paf a leží mi to v hlavě a nelíbí se mi takový přístup...je to běžné?? Přála bych si, aby se tam jednou pak naší malé líbilo a chodila tam ráda. Jsme na sebe hodně fixované a ráda bych, aby tam i ten nástup byl prostě nějak pohodový...
Někde v textu jsem zahlédla, adaptace rodiče. Děti mám více od sebe. V obou případech jsem se vracela do práce. A adaptaci bych spíš potřebovala já 🫣😁.
Bylo mi s oběma moc dobře. Obě jsou skvělé. Starší trvalo měsíc a půl než si zvykla. Jakmile si našla kamarády, šlo to samo. Mladší už chápal, že to tak chodí, starší chodila do školy, my dva spolu doma, dal to na jedničku.
Nevzdávej to, ať je to ku prospěchu obou. Dokážu si představit, jak to bude pro obě strany těžké. Ale ti prcci jsou přizpůsobivější než se zdá. A hlavně než my dospěláci. Někdy je mateřská láska pro dítě spíš brzda než pohon, vlastní zkušenost. A hlavně pro mě, jako pro mámu, je těžké najít kompromis.
Nejradši bych ty tvoje "špuntíky" ani neopustila ven 😉.