Ukňourané dítě. Vyroste z toho?

19. lis 2023

Nase sestilete dite je prudic. Uz od mimina byla narocna, nechtela se od nikoho chovat, hystericke zachvaty place, neustale na rukach…. Ted je ji sest a proste, je to umorne. Normalne se desim kazdeho vikendu, protoze to zacina rano snidani- nechci, nebudu, fuj, pokracuje oblikanim- tohle nechci, tohle je kratky. Jakykoli program predchazi knuceni vztekani fnukani. At je to prace na zahrade, prochazka, hrani deskovky. Proste porad problem. Ja jsem z ni uz neskutecne otravena, v sobotu rano rozlepim oko a uz slysim jak kvuli necemu knoura.
Radi bychom jezdili na vylety, zoo, zamky. Ale to je proste porad problem. Na vylet jedem, ale kolikrat se vratime tak otraveni, ze mam chut je nikam nebrat.
Je to povahou? Vyroste z toho? 🤦🏻‍♀️
Ve skolce zlate dite, chvali ji jak je sikovna, pise, cte, pocita. V nemocnici na ni koukali jak bez mrknuti oka dostava injekce, kanyly. Ale v klasickych situacich je to proste umorne.

reeeza
19. lis 2023

Dítě na trůn nepatří. Musíte asi začít s tresty, jimiž
budete určovat hranice. Nemyslím tím fyzickě tresty.

Ale příště až bude někam chtít jít, nepůjde. Vysvětlila bych to tím, že když jste byli posledně v zoo, nic se jí nelíbilo, pořád kňourala a že to zažívat někde jinde s ní znovu nechcete. Je vám to nepříjemné. A prostě bych nešla.

Až zase někdy potom bude někam chtít, tak bych povolila, ale pod podmínkou, že nebude celý den zase ķňourat.

Už má věk na to aby si spojila své chování s důsledky a vy jí v tom musíte pomoci. Vysvětlit důsledky, ukázat důsledky. Dát jí i feedback ne se jenom podvolovat a nechat se vysávat.

Plus neukázat jí že vám zkazí kňouráním den. Vy si ho užijte ( třeba na oko) a ona ať si kňourá. Ať pochopí že kňouráním nic, ale vúbec nic nezíská. Ani pozornost, ani extra péči. Ať vidí, že to jde i jinak...že jde mít radost z maličkostí, všímat si maličkostí, blbnout a mít prču. Podle mě se za chvili přidá ;). Prostě nebuďte houby co nasají její energii. Naopak buďte stabilní a ona časem nasaje vaši.

Plus zkusila bych se zaměřit i na naučení správné formulace slov, správné pochopení pocitů. Kňourání může být jen zástupné miniproblémky, nebo pro ni nevysvětlitelná nepohoda...ale co je zdrojem? Co jí skutečně vadí? Z čeho je nejistá?

autor
19. lis 2023

@reeeza ja se o tenhle postup snazim, nenechat se tim vydeptat. Ale dost casto to proste nejde a jsem z ni uplne vystavena.
Mame jeste jedno dite, nedelat vylety je pak trest pro oba.
Co je zdrojem, to je ruzne- nevi jestli snehule nebo nepromokavy boty. Chce hrat deskovku ale nechce aby hral bracha. Neni rohlik ale je chleba. Uplne banality a pusobi to na me tak, ze si jen hleda zaminku aby mohla knourat.

reeeza
19. lis 2023

No na mě taky. Jako by ze sebe potřebovala ventilovat nepříjemné nebo prostě jen nepochopené a zmatené pocity. Nemůže žárlit na sourozence? Nebo řešit něco ve školce, kde se před dětmi i učitelkou drží, ale doma to ventiluje? Nebo někdy jsou to úplné banality které dítě trápí, snadno vysvětlitelné věci nebo snadno řešitelný problém, ale tím že neřekne/ neumí říct co to je, tak se to projevuje "kňouráním".
Na druhou stranu ale říkáte, že byla taková vždycky.
Já bych asi začla pracovat s jejími emocemi. Naučit jí je rozpoznávat a reagovat na ně. Nezakazovat jí je. Třeba se jít vybít do pokojíčku. Pokud vás chce u toho, tak se nabídněte. Nebo ať jde sama. Ale učit jí že to ovlivňuje lidi okolo ní. A jak na emoce reagovat a co jsou zač.
A nebo trochu rozmazlenost? I když spíš nějaký vzdor, chce vždy to, co není a nenabízíte jí. Tam už by to opět chtělo ukázat že někdy prostě musí poslechnout co rodič řekne, bez diskuze. Přes to nejede vlak. Chceš rohlík který není? Tak s tím ti nepomůžu. Je pouze chleba. Ale rohlík není a békáním ho nepřičarujeme ;)
Mě teda máma říkávala že ona by chtěla diamantové hodinky s vodotryskem, a taky je nemá... nesnášela jsem to. Ale něco na tom je. Ne vždy máme to co chceme. Tak to prostě v životě je.

autor
19. lis 2023

@reeeza jako kdyz neni tak neni. Vcera ve 12 sedela u obeda a ze omacka fuj. A sedi a breci ze ma hlad, ale tohle jist nebude. Nakonec ve 3h snedla suche maso a suchy knedlik. Nic jinyho nedostala. Ale ty 3 hodiny co prudi…🤦🏻‍♀️
Na sebe nezarli, to maji hezky vztah, treba kdyz dam jednomu jabko, tak ma hroznou starost jestli ten druhy dostal taky.

cilkat
19. lis 2023

Tohle mi tak strašně připomíná tchána... Na jednu stranu úžasněj chlap - když je skutečně problém, najednou je to pevná skála, co všechno s přehledem vyřeší... Ale v běžné dny? Vyjíždí a kňourá kvůli úplnejm kravinám - jako třeba že mu tchýně k míchanejm vajíčkům dá rohlík, když on zrovna dneska má chuť na chleba... a o Bože musí se zvednout a dojít si pro něj deset kroků do špajzu... Nebo nedejbože si říct, aby mu tam někdo došel!
A víte co? Mě to nedělá. Já bych mu k nim mohla dát třeba rejži a nehne brvou. Tchýni sjede podobným způsobem desetkrát do hodiny.
Je to prostě o nastavení komunikačního stylu. Ano, samozřejmě, že kňourá kvůli nějaké reálné nepohodě (fakt chtěl ten chleba), ale dělá z komára velblouda. Z něčeho, co je schopen vyřešit jednou větou/deseti kroky najednou dělá rodinnou tragédii a nepřekonatelný prohřešek. Protože je zvyklý tímhle způsobem přelejt svou nepohodu na druhého... Máte pocit, že na to má právo? Já ne. Proto to prostě netoleruju. Ano, vyřeším předložený problém. Ale to, že prostě problém nastal? Jak já za to můžu moct? vidím mu do hlavy? A i kdybych na krásně viděla... jak mi to pomůže, když on sám neví?
Prostě je to o odpovědnosti každého za své vlastní pocity. Za ty pocity je odpovědná dcera - ne ty. Nejsi povinny přebírat její pocity a cítit se tak, jako ona. Nejsi povina dělat obecentsvo jejím tragédiím a tím je prohlubovat. A tohle se fakt potřebuje naučit, protože jinak je s tím člověkem fakt těžké soužití. Prostě trvej na tom, že buď "problém vyřešen, už se k němu nevracej", nebo "problém je neřešitelný - smiř se s tím".

malytlustyhroch
19. lis 2023

Nevim, jestli ti to k necemu pomuze, ale me to prijde normalni. Jako u sedesatileteho uz ne, ale u sestileteho ano. Chapu, ze se to snazis nepodoporovat a ze je to vycerpavajici, ale nedelala bych z toho tragedii nebo se nedesila, ze jestli tomu ted hned nejak neudelas pritrz, tak ze bude fnukat kvuli volovinam cely zivot. Pises, ze byla dost narocny exemplar uz od miminka... Taky mam doma jeden takovy, furt je jeste casto "na zabiti" ale vidim, ze udelal opravdu velke pokroky od te doby, co jen vriskal a visel na me. Takze jestli ma ve zvladani emoci rok dva zpozdeni proti dokonalym detem, neresim, hlavne ze to jde kupredu. A pak mam jeste jedno dite, "hodne," a i to nekolikrat do tydne udela zcenu kvuli necemu, co mi prijde zbytecny (ty zminovane rohliky 🙈) a k tomu parkrat kvuli necemu, co chapu (treba ty deskovky, jako jasne, ze si chce nekdy zahrat bez mladsiho sourozence a ne vzdy to jde).

squezy
19. lis 2023

Zkouší to na tebe! Není to o tom nenechat se vydeptat. Jen se pořádně vydeptej. Ja jsem ta, která nemá s dětmi volnou výchovu, párkrát v životě dostali na zadek. Protože to prostě bylo nutné. S dcerou bych se nemazlila. Nebavi te vylety? Tak nejezdi. Nechceš se oblékat? Tak neoblekej, ale az něco budeš chtit, tak to nebude. Knourani a prudeni bych ji normálně zakazala nebo poslala do pokoje. Zkousi jen tvoje nervy. Muj syn ve 4letech taky byl uknourany, že slunicko je noc žluté a tráva moc zelená. Po měsíci už jsem mu vynadala a beda, jestli s tim ještě zacnes..zafungovalo to. Každá máma ale musí vědět jak na svoje dítě. Ty ji pravděpodobně vždycky vyhovis, to není dobře.

autor
19. lis 2023

@squezy ja ji urcite pokazde nevyhovim. Pokud se takhle chova tak o to min.
Ale jako co s temi vylety? To nepojedeme nikdo nikam? To mi jako reseni neprijde.

anonymmm88
19. lis 2023

Pohrozit,že ji nechate doma. A kdyby fnukalq tak opravdu bych zařídila pro ni hlidani klidne na 2hodiny a sla bez ní. A pak by si to rozmyslela, kdyby měla zase zůstat doma a vy si užívali.

zmrzlinka
19. lis 2023

Je to povahou.Mam doma to samé.Nekdy je lepší období a někdy horši.Ale s věkem se to zlepšuje 👍

malytlustyhroch
19. lis 2023

A jak ty vylety probihaji? To proste se zasekne a nechodi? Nebo na zamku krici a vyrusuje?
Jako jestli se jenom tvari otravene nebo breci, ale jde, tak bych rekla, ze na to ma narok, ne kazdeho bavi vylety, nedejboze zamky, a male deti svoje emoce proste kroti hur nez vetsi.
Jinak nechodici obdobi jsme meli, dite teda mladsi ale zadny drobek, tak kolem 15kg, tak jsem ho proste vzala pod ruku a poponesla, dokud nesouhlasil, ze radsi pujde sam. Hlava dopredu nohy dozadu, nic pohodlneho pro nej. Vyrusovani schvalne to dela ted ve ctyrech, tam trestam: vykazuji do jine mistnosti, rusim pohadky, sladkosti atp. Ale chtit po detech, aby byly stastny, vdecny, usmevavy, nadseny.. to by mi prislo pres caru, a je jedno jestli jsou jim dva, sest nebo sestnact.