Umřelo mi děťátko po porodu

@vettech to snad ne ☹ moc mě to mrzí ☹ přeju hodně sil 😢

Ahoj, ja jsem čekala dvojčata zhruba ve 20tt začalo jedno miminko stagnovat ve vývoji a nakonec ve 23tt týdnu zemřelo. Přesně to ale nevim, kdyz jsem přišla ve 24tt na kontrolu do nemocnice kam mne poslal gynekolog, uz si me tam rovnou nechali, pry vlivem toho úmrtí nemám dostatečně výživenou placentu a to ohrožuje i to druhe dite. Nakonec rozhodli, ze musi miminko ven, píchli mi injekci na dozrání plic a za dva dny šel. Narodil se chlapeček ve 24+3tt a byl krásný...Bohuzel přežil jen 7tydnu, kdyz uz to vypadalo ze ma nejhorší za sebou, odešel za sourozencem.Ted chápu každého, kdo tohle prožil, je to nesmírně bolestná zkušenost.

Ahoj to je mí líto. Posílám srdíčko. Já porodila mrtvého chlapečka v 34. týdnu

Ahoj Klaarko, posílám ti tak srdíčko....Bože Ve 34tt, to uz mi prijde neuvěřitelný, řekli ti co mu bylo?

@lucyll1003 Děkuji. Na důvod se nepřišlo. Podle doktorů "se to prostě stává". Ale co tak vidím, tak když se něco takového stane, tak v 90% případu se jedná o chlapečky ☹

Tak to může být docela pravda, protoze me řekl pan primář v nemocnici rovnou, ze holčička by to přežila👶🏼

@lucyll1003 Děkuji. Je to smutné zjištění. Ženské jsou hold větší bojovnice.

Ženské jsou nějak odolnější, asi to tak příroda zařídila, ovšem pro nás matky je to kruté. Teď opět čekám chlapečka a vypadá to, že se chce zase klubat ven. ☹

@lucyll1003 drž se,
přesně toto se stalo mojim rodičům před mnoha lety, za pár let jsem se pak narodila já. Byl to chlapeček, i jim tehdy řekli, že holčička by měla šanci... ale to je ve výsledku asi jedno, život je někdy krutý ☹.

@jhoki nee v nemocnici Svitavy na prevoz na fakultku do HK uz nebyl cas bohuzel. Chlapecek mel 1200g a 38cm. Ale prave, ze uz mi nemohli pichnout tu injekci na dozrani plic.

@vettech ☹ ☹ ☹ Škoda, že se to nezjistilo dříve, kdyby si byla v Hradci, píchli by ti kortikoidy a tokolýzu a musela by si 48 vydržet, ale je to kdyby....je mi to moc líto. ☹

@vettech A nemohli ho po porodu třeba vrtulníkem převézt do Hradce na neonatologii? To chci asi moc, že? Rodí se o hodně menší děti, ale v centrech.

Osobní skušenost se smrtí miminka po porodu nemám,preji hodne sil,aby ste tohle náročné období zvládli,muj malej se taky narodil dříve,naštestí ležel ve vyhlášené neonatologické klinice,takže to zvládnul a i tenkrát ,když se narodil takhle brzy,moc sem chtela,aby ho transportovali co nejblíž domovu,řekli,že by to nemusel přežít...ach jo,proč se tohle stává...preju ješte jednou hodne sil... ☹ ☹

@jhoki To uz bohuzel muj prevez nesel porod byl hodne rozbehly porodila bych v sanitce. A malej byl zadeckem tak by to ani nedovolili. Neonatologove z HK dorazili, ale bohuzel ne primo k porodu. Proste vse nejak hralo ten den proti nam. Tokolyzu mi dali, ale nezabrala uz. Vse bylo nejak spatne proste nevim proc.........

@vettech ☹ Je mi to tak líto...Zažila jsem to před 3 lety, byla jsem v centru, ale nevydržela jsem 48 hod od 1. dávky kortikoidů. Porod se rozběhl, odkroutila jsem si 5 hodin kontrakcí a miminko nepřežilo porod, měl jen 490 g. 😢

Bylo to naše první děťátko. Manžel dnes donesl rodný list. Úplně mě to vzalo. Ještě to bude moc dlouho bolet. Ale až vyprší ten rok a já myslím, že to uteče jak voda, chceme zkusit další pokus. Už vím, že mám jít okamžitě na rizikovku a vykašlat se na práci. Ani jsem si to doma neužila s bříškem pracovala jsem ještě dva týdny před tím než se to stalo. Teď vím, že to byla kravina. Teď budu sice 14 týdnů doma, ale s prázdnou "kolébkou". ☹

@jhoki ahoj, moc mě mrzí co se stalo, můžu vědět v kolikátém týdnu se to stalo? Drž se

@vettech Achjo......to je tak strašná situace :/ Jsem jen po mimoděložním a nedokážu s vůbec představit jak hrozně ti musí být. Posílám moc síly!!!!!!!!!!!!

@lucykal 24 t. Už se nedalo nic dělat, byl to rozjetý vlak.

@klaarka u nás to byl taky kluk. holky jsou od přírody trochu odolnější ( i u početí "kluci" mají prý míň času) ale to na tom faktu nic nemění.

@vettech taky se mi stalo něco podobného, i když náš maličky zemřel po měcíci na (na oddělení RES/JIP neonatologie). naštěstí nám však zůstalo druhé dvojče.

@vettech bud družet palce s dalším děťátkem. když se to stane, tak si člověk řikáco mněl dělat a být opatrnější ale někdy to opravdu nejde poznat, že je něco špatně a nemá cenu se tím užírat (i když i já po 1,5 roce se k tomu co bylo předtím a co by mohlo být jinak vracím, posmutním si, ale vrátit to nejde. musíme jít dál, život nás někdy nepěkně zkouží a zoceluje)

@jhoki to je hodně brzy neteř měla při narození 410g, ale jak píšete byla to holčička ty jsou více bojovné. Držím palce ať tam chlapeček ještě zůstane já jsem malou přemlouvala a moc dlouho to nevydržela. Obdivuji tě.

@lucykal My ženské vydržíme vše, nic jiného nám nezbývá, že? Mám už holčičku z 2.těhu, teď 3. akce a poslední, už jsem hodně vyčerpaná, fyzicky i psychicky. Snad to dobře dopadne a děkuji za povzbuzení!

@jhoki to chápu taky mám pocit, že jsem po ZT a komplikovaném těhotenství od začátku až do konce a předčasném porodu zestárla nejméně o 5 let. Držím palce

@vettech mně injekci sice píchli, ale byla nanic, protože na sál jsem musela asi za 4 hod.prostě porod když je v běhu tak se to zastavit nedá. snažte se tím netrápit, s tím neudělají nic ani doktoři, nemohou nás zašpuntovat (jak jsem chtěla🙂 )

Tolik příběhů....mam jednu otázku, jak jste zvládly vrátit se do práce?Ja jsem mela mesic marodni ale nějak si ted nedovedu představit návrat do prace...pracuji v ženském kolektivu, takze to bude masakr...

@vettech Úpřímnou soustrast ☹ Škoda, že už ti nestihli podat ty kortikoidy. Mně se dcerka narodila se 720g ve 26+2tt a na porodním sále mi jemně naznačili, ať jsem ráda, že je to holka, že se šance na přežití podstatně zvýšily. A asi na tom něco bude, nedávno oslavila rok. Přeju ti, aby to příště vyšlo, i když ta bolest nikdy nezmizí...

@lucyll1003 Návrat do práce byl masakr, pracuji v nemocnici na specializovaném pracovišti. Ne přímo, ale i tak moje práce souvisí s těhulema a novorozenci. Kolegyně to se mnou neprobíraly, nikdo, jen jsem potkávala 40 párů lítostivých očí. Pohled na břicha a kočárky se mi doslova hnusil. Nejhorší bylo, že na některé situace se člověk připravit prostě nemohl...Chtělo to čas a čas...