Jak motivovat patnáctiletou dceru k aktivitám mimo domov?
Jsem zoufalá z mé 15 leté dcery. Na všechno kašle. Celé dny je zavřená doma, žádné kamarádky, žádný sport, do školy se neučí, doma pomůže občas když se jí chce, celé dny je na mobilu nebo pak hraje na klavíru a houslích. To je sice milé, že ji baví hudba, ale na konzervatoř jsem jí jasně řekla, že nepůjde, protože je velmi inteligentní, je na dobrém gymnáziu a potřebuje se věnovat normálním předmětům
Nekrmte trola 🙂.
Já bych byla zoufalá z takové matky. Já milovala péct, chtěla jsem být cukrářka, naši mi nebránili, vyučila jsem se, mám maturitu, sice toto povolání nedělám,ale je to můj velký koníček.A upřímně,i kdyby naše děti chtěli být popeláři,tak je budu podporovat v tom co chtějí, budou-li šťastný budu šťastná já. Mimochodem popeláři berou větší peníze než vysokoškoláci, vím to.
Do diskuzí často nepřispívám, ale k tomuto tématu bych se ráda vyjádřila. Jsem jednou z těch, která má vystudovanou konzervatoř a poté i hudební akademii. Pokud by mi v letech, které má nyní Tvá dcera, dokázal někdo citlivě a s podporou!!! vysvětlit potřebu všeobecného vzdělání, byla bych mu velmi vděčná. Osobně se velmi přikláním k tomu vystudovat konzervatoř až po gymnáziu, případně jiné škole, která mne nebude tak úzce profilovat... Učím na ZUŠ, svou práci miluju a dělám ji s největším nasazením. Ovšem jsou v životě (zvláště ženy) dlouhá období, kdy toto povolání je pro rodinný život dost nepraktické. Minulý týden jsem se každý den vracela z práce v sedm večer (protože vrcholí období vánočních koncertů) a doma mě čekaly tři malé děti, se kterými jsem v podstatě netrávila žádný čas. I v případě ideální pracovní doby se ze ZUŠ vracíte domů nejdříve v pět večer každý den, o platu se raději nevyjadřuji, nic co byste po dlouhém a časově náročném studiu chtěli pro svou rodinu. Hraní v orchestru není řešením, platově si nepolepšíte a většina koncertů je ve večerních hodinách.
Nicméně si myslím, že tato diskuze není primárně o tom, jestli je konzervatoř dobrá škola či ne, ale o tom, že je potřeba s mladými lidmi mluvit s pochopením a porozuměním jejich světu. Je velkým úkolem rodičů dokázat s dětmi mluvit otevřeně a umět jim vysvětlit své obavy nebo objasnit své názory utvořené přece jen už na základě větších životních zkušeností než je možné získat v citlivém věku 15 let.
Taky to může dopadnout tak, ze nedodělá ani gympl. K čemu potřebuje obrovské přátelé? Asi takové prostě ještě nenašla, je mladá, celý život má před sebou, čeká ji spousta dobrého i zlého. Měla by jste si vyslechnout co chce a dovolit jí to, mě máti zakázala jít na automechanika, tak jsem šla na maturitní obor a nakonec mi to školu tak znechutilo, že jsem ji nedodělala. Nejsem hloupá, ale nebaví mě svět v učebnicích, jsem zručná a vždy jsem byla. Ale moje máti taky byla proti z milionů důvodů, jednou jedí krát mi řekla NE, jednou jedinkrát mě nenechala se rozhodnout o mém budoucím životě, a neměla jsem.a nemám to lehké. Nechte ji jít na tu konzervatoř, možná budete překvapená, může mít najednou kamarády i lepší přístup k životu. To že se tam jednomu učiteli nelíbilo, neznamená že je to špatná škola a špatný kolektiv. Nechte ji rozhodnout se po svém, někdy začít musí, nebude vás celý život poslouchat na slovo jak pes.
Nerozumiem, preco by nemohla ist na konzervu, ked ju to bavi, je hlupost branit jej v niecom co ju bavi a nutit ju ist niekde inde, kde sa bude trapit :(
Ale to tak má v tom věku do jisté míry každý. Než z ní uděláš psychicky nemocného člověka, prober si, jak ses v tom věku chovala ty, jak chová dcera v rodině...tohle je nejnáchylnejsi věk na všechno - každé gesto jí připadá trapné a ponižující, všichni se všemu pochichtávají, dělají narážky. Pomůžeš jí mimo jiné třeba tak, že se budeš chovat normálně, brát ji mezi lidi v rámci rodiny, budete cestovat, chodit ta kulturou atd. Ona potřebuje zase vylézt ze své ulity a začít brát věci trochu víc s nadhledem. Tohle není žádná psychopatie na léčbu, to je prostě puberta.