Jak obnovit vztah s bratrem po ztrátě matky
Nedávno mi zemřela maminka.Starala jsem se o ní dvakrát až třikrát v týdnu jsem za ní dojížděli a pomáhala co potřebovala.Od roku 1990 jsem za ní docházela denně do roku 2020,po té jsem se z vesnice kde bydlela odstěhovala a dojížděla jak jsem psala .Bratr jezdil taky ,ale vždy mamince zavolal že jede na kafe chvilku poseděl a jel pryč.Kdys jsem se ptala maminky co bratr říkal většinou řekla že vypil kafe a jel .Až když jsem viděla že maminka ,že se maminka zhoršuje a nechtěla navštívit doktora,jsem zkoušela,aby bratr přemluvil maminku on o návštěvě lékaře.Po té jsem mamince pomáhala i z hygienou a pod.Maminka jeden večer když tam byla sama upadla a už se nezvedla poté ji našel bratr zavolal záchranku.Maminka po třech nedělí zemřela .Pohřeb a podobně jsme zařídili s bratrem,ale už bylo vidět že má ke mě odstup,po poslání SMS co jsem udělala špatně že se mnou nemluví,mi vůbec neodepsal ani se neozval.Po té jsem se dozvěděla že si dává závinů že se o maminku nepostaral,ale největší vinu prý nesu já.Nevím jak s bratrem navázat zase vztah
Nech mu trochu casu a pak ho zkus pozvat na kafe a promluvte si, ze za to ani jeden z vas nemuze. Bohuzel takovehle okamziky nekdy vztah mezi sourozenci znici.
Tady muzu sahnout k prikladu u nas v rodice, kdy babicka ma zacinajiho alzhaimera, ale uz dlouho predtim zacala drbat okoli. Asi jak ubudou temata k reci nebo ja nevim. A fakt mi kolikrat bylo hodne lito co jsem slysela ze delam nebo rikam, pritom to vubec nebyla pravda. Ted se mi s babickou tezko mluvi, protoze ji podvedome nechci dat zaminku co zas bude rikat pak po okoli.
Sama pises, ze bracha si tam vetsinou jen "vypil kafe a jel" ale uz nevis, jestli to tak opravdu bylo. Z jeho pohledu se treba snazil maminku povzbudit, povidal ji, kdo vi co vsechno. Stejne tak nevis o rikala maminka brachovi, ze ty kdyz tam jsi.. Kamen urazu muze byt klidne v tomhle. Klidne mohla bezmyslenkovite rict neco jako "chudak Maruska, ja uz jsem ji jen na obtiz" a problem je na svete
Třicet let jsi za mamkou denně docházela, a to je úctyhodná doba a i po té jsi ji navštěvovala a starala se o ni. Určitě máš právo i na vlastní život a věnování energie sobě, partnerovi svým dětem. Nelze žít takový život, kdy se jenom soustředíš na rodiče, jsi tu sama za sebe. Z mého pohledu jsi žádnou chybu neudělala a nevím za co bys měla nést vinu.
A s rodiči je to někdy těžké, pokud se seknou, tak s nimi nehneš. Nějaká rozumná míra přemlouvání, pojď zajedeme k doktorovi, je žádoucí, ale nelze je tam dostat násilím ani kvůli tomu obětovat všechen volný čas, kdy se budeš doprošovat maminky, abys ji mohla odvést k lékaři.
Bratr cítí vinu, že mohl udělat víc. Možná ano, možná ne, ale on si zvolil navštěvovat maminku v takovém časovém intervalu. Předpokládám, že mu nikdo nestál u hlavy s pistolí a nezakazoval mu navštívit maminku častěji. Připouštím, že i čas je omezený práce, rodina a dělit ten čas mezi různé lidi a aktivity je náročné, složité, ale vždy je to na nás, co si zvolíme, co je naše priorita. Je to naše zodpovědnost. Je to naše volba a my pak čelíme důsledkům našich voleb a činů. Tedy bratr se s tím musí vyrovnat sám, tohle totiž nikdo jiný za nikoho neudělá.
Pravda je, že bratr je teď z toho v pr****, truchlí a čelím emocím, které jsou pro něj devastující a aby v těhle šílených emocí nebyl sám, tak tě chce nevědomě stáhnout na svoji emoční úroveň. Byť je to tvoje rodina, tak se nenech vydírat větou, je to tvoje jediná rodina, bratr a nenech se jím obviňovat. Dej mu prostor si to odžít po svém. Možná časem se trochu vzpamatuje a bude normální bratr, který ti nic nevyčítá, ale to záleží na tom, jestli se mu podaří se s stou situací vyrovnat.
Ty si dopřej čas na truchlení po svém a věř, že nejsi vina za smrt své maminky.
Prosím tě, kolik ti je, když jsi 30 let jezdila za mámou?
@amazienka 61
@levandule_
@cilkat bojím se když mu dám čas tak ,už si k sobě cestu nenajdeme je to jediná teď rodina.Vím že bratr je hodně urážlivý jinak vám děkuji za odpovědi
@henrieta1234 vůbec bych s ním neztrácela čas. Vím, že Te to mrzi, ale takových příběhů je plno. Musí se k Tobe chtít, přiblížit sám. Píšeš, že je urážlivý.. tak to ber jako etapu vašeho vztahu a prostě ho teď nech... napsala bych mu, že ho máš ráda a má u Tebe dveře vzdy otevřené. A vic bych se fakt nesnažila. Akorat to povede do větší bolesti a budete se motat v křivdách: zejména těch domnelych.
@henrieta1234 Ono nejde přinutit někoho, aby tě měl rád, vážil si tě, byl s tebou ve vztahu, v kontaktu.
Je to strašně těžké, ale někdy toho člověka musíš nechat svému osudu a je to nejlepší, co pro něj můžeš udělat. Někdo si holt potřebuje nabít hubu.
Je ti 61, fakt se ho chceš v tomhle věku doprošovat, aby s tebou byl v kontaktu a on si trucoval, urážel se, vinil tě ze smrti mamky?
Jestli máš partnera, děti, tak to je tvoje rodina také.
Soustřeď se v tomhle věku na lidi, kteří chtějí být i s tebou dobrovolně.
@felis díky moc mi tvůj nàzor pomohl
@levandule_k máš pravdu,jen mě to mrzí
@henrieta1234 To je pochopitelné, že tě to mrzí. Vztahy občas bolí.
To mě mrzí... Ale obávám se, že si to bratr musí hodně srovnat sám. Asi je to jeho způsob truchlení. Možná by mu pomohlo slyšet, že mu nevyčítáš, že u mámy nebyl časteji. Že mu nevyčítáš, že mámu k doktorům nedokopal ... Nebyl tam třeba z jeho strany návrh nějakého pečovatelského domu, který skončil na tom, že 'ty se ale staráš, tak proč'? Pokud ano, bude potřebovat zpracovat tohle a může v tom na tebe házet různé výčitky a tak... Netvrdím, že oprávněně, ale nejspíš pokud mu je vrátíš, tak se zhádáte a uteče úplně... Nejlepší technika je v tu chvíli "nebrat si to osobně a nechat odplout pryč"...
A možná nepomůže nic a fakt potřebuje čas sám pro sebe.