Jak se vyrovnat s náhlou smrtí milované babičky?
Předem chci napsat, že ani tak nepotřebuji rady, ale potřebuji se vypovídat, dostat to ze sebe ven..
Minulé pondělí za náma na chalupu přijela moje babička, pomoct mi s dětmi zatímco je přítel v práci. Dělala to už posledních téměř 2,5 roku že ve všední dny chodila 'do služby' za klukama, zatímco dcera byla ve školce. Po smrti dědy a později pejska, byla ráda že není sama, že je 'užitečná' a mě to samozřejmě velice pomáhalo. Takže jsme se vídali téměř denně.
Na chalupě jsme chodili dopoledne na procházky do lesa, nebo brala děti na louku, abych mohla uvařit, odpoledne na koupaliště, večer opíkali spekacky. Všechno v pohodě, vybírali jsme dárky klukům k narozeninám, plánovali, že i když budou kluci chodit do školky, tak i nadále může pomáhat a chodit za nima (občas byla smutná, že už je neuvidí každý den), starší plánovala vyzvedávat ze školy, vodit do sokola, aby i dál mohla co nejvíc pomáhat.
V úterý večer sme šli spát, mě v noci vzbudila bolest břicha, tak jsem šla na záchod a slyšela babičku že je taky.
O hodinu později mě šla vzbudit, že potřebuje zavolat sanitku, že takhle zle jí nikdy nebylo. Po chvíli přijeli, vyšetřili ji a že ji odvezou do Brna. Tvářili se že to je banální, že určitě něco špatného snědla. Ráno jsem volala, akorát jí vezli na operaci, že má 'díru' v břišní dutině a ať zavolám později. Později mi řekli, že jí prasklo tlusté střevo, obsah do ní vytekl, že je to vážný stav, ale stabilní, že ten den na návštěvu nemáme jezdit, až ve čtvrtek až se probere. Informace sdělovali jen mě, protože právě mě uvedla jako kontaktní osobu. Takže mojí mamce a strejdovi jsem to jen tlumočila já. Večer se u ní projevila vážná sepse, převezli ji na jiné oddělení a ráno mě pak doktorka volala, že v noci zemřela. Úplně zdravá babička nám umřela, nikdy jí nic nebylo.. Dcera to nese hodně špatně, kluci tomu vůbec nerozumí. Já sem úplně mimo, jako by mě to zatím nedocházelo, dostala jsem z toho šílenou angínu, takže převážně ležím a spím..
Večer mě sdělili, že se u ní projevila těžká sepse, byla převezena na jiné oddělení, měla jsem voke5
Mně takhle zemřela maminka..léčila se s tlakem, jinak nic extra..asi týden se jí špatně dýchalo, ale bylo to v zimě, tak jsme to přikládali viroze,.. v pátek byla na plicním, tak zněla diagnoza nedoléčená viroza..druhý den zemřela na plicní embolii, bylo jí 62 let...bohužel jsem byla přímo u toho..odvezla ji záchranka a za hodinu jsme si volali.. Dcery to nesly velice špatně, bydlely jsme u rodičů po rozvodu, takže měly velice blízký vztah..je to 5 let, ta velká bolest přešla, ale chybí pořád..není dne, abych si nevzpomněla... ale jak píše @te_reza jsem ráda, že se netrápila a žila aktivní život do poslední chvíle
Upřímnou soustrast. Před třemi týdny zemřel manželův tatínek. Věděli jsme, že je nemocný, ale on všem tvrdil, že to není nic vážného, i když se zhruba rok ztrácel před očima. Ale pořád byl aktivní, staral se o dům, o zahradu... Najednou nesnesitelné bolesti zad, nebyl schopný ani dojít do koupelny, tak se volala rychlá, zjištěny metastázy na plicích, v játrech a v páteři. Dva týdny na to zemřel. Byli jsme si blízcí, pořád jsem v šoku, že to všechno bylo tak rychlé... Syn je maličký, vůbec nechápe, že děda už nepřijede. A já ho pořád vidím, jak se na mě ve dveřích usmál, když naposledy odjížděl. 😢
Taky jsem na vlastní kůži zjistila, když je na parte "zemřel/a náhle". Mě před třema rokama umřela tchýně. Klasický nemoci, co jsou u starších lidí. V půl sedmé jsme ji volali záchranku, ráno volali, že v noci zemřela. Bylo jí 66 a holka to nesla velice, velice špatně. Na druhou stranu, pro ně to je ta nejhezčí smrt, když je to tak rychle, znám lidi, co se doslova měsíce ztráceli nemocí před očima. Musí to přebolet.