Jak se vyrovnat s pocitem selhání jako máma?
Holky, potřebuji se prostě jen vypovídat, dneska jsem jako máma totálně selhala,pak to podpořil ještě manžel svou výtkou a ja úplně cejtim,jak to ve mě vře,bulim tu jak malý dítě...no abych začala... Dcera 8 let mě vytocila, úplně z blbosti,kdy to doslo do stadia,kdy jsme se hadali, až jsem ji narezela na zadek,ruply mi prostě nervy,jak mi furr odporovala a rikala, že jsem zla a nic jí nedovolím(což není pravda a bohužel hodně povoluju,jsem dost měkká,což asi pravé není taky dobře,ale to by bylo předmětem jiné diskuze)...no prostě hádka, jak mezi dospělými... později volá manžel z práce,jak se máme atd.tak mu říkám co se stalo,tak samozřejmě jako stal při mě, že jsem jednala správně a tak,pak ať teda mu řeknu aspoň něco pozitivního co se doma děje,tak já, že jsem dnes byli u jeho rodičů na obědě a že nás pozvali na zítra zase a on na mě, že proč jsem je nepozvala k nám, aby jsme jim to oplatili, že tam chodíme jak do závodní jídelny.Jo je pravda, že tam chodíme o víkendech často,ale tchýně v týdnu nevaří, chodí do školní jídelny a ja jsem popravdě občas ráda, že nemusím vařit, když celý týden vyvarim a litam kolem děti.Manzel samozřejmě pomáhá a ja je nemám problém i pozvat,ale když mi zavola, ať přijdeme,tak ji i neumím odmítnout,aby si nemyslela, že u ni nechceme jíst nebo tak... No a tak mi to pří tom bylo líto, že mi to manžel vyčetl, že jim to neoplacim, přitom zapomněl, že nekolik letních prázdnin, až na poslední,jsem jim vyvarela každý den, protože školní jídelna nejela... během roku je taky zvu častěji než moje rodiče, protože zase skloubit den , kdy nejsou nasi a manžel v práci,kdy není třeba jiná akce,narozeniny příbuzných nebo tak,aby jsme se společně sešli moc během roku není a už mi občas přijde, že jim je to líto, že je tolik nezvu,jak tchanovce...a prostě taky občas chci i jen rodinný oběd, bez všech ostatních příbuzných...No tak nějak to dneska prostě mám a potřebovala jsem se teochu vypovídat
Dceri se omluv,tchány pozvi příští víkend.
Napsala jsi to hezky, slušně, srozumitelně a celkově úplně normálně. Takže přesně takhle bych to řekla manželovi 🙂
Já třeba tenhle systém "oplácení" prostě nechápu. Za mě počítat v rodině každý oběd prostě nejde. Ano, jsou to peníze. Ano, někomu můžou chybět - ale ať mě pak nezve na oběd, ale třeba odpoledne na čaj. Já mileráda přinesu zákusek, jemu to vyjde finančně na nule a strávený čas je podobný.
A ano, občas je den blbec a dotkne se nás i to, že ten druhý dýchá jina, než jsme zvyklí... prostě se stane. Drž se. Bude zae líp.
@cilkat nemusí se to brát takhle ,,vypočítavě” přes finance. Prostě někdo pro mě něco hezkýho udělal, tak mu chci taky udělat radost. Pokud jsou lidi normální, tak nikdo nebude řešit, že třeba jedna strana udělala steaky a druhá zapečený těstoviny (prostě něco levnýho 🙂).
Ahoj, v naší rodině se zásadně chodí na oběd k babičkám, ne naopak. Takže my tak jednou měsíčně obědváme u mých rodičů, jednou měsíčně u manželových a semtam u babiček. Když jsme měli tendence někdy někoho pozvat, tak vždy pozvání odmítli s tím, že jsme přece jejich děti a totéž, pokud byli u nás na návštěvě, tak třeba naši si ještě vozí jídlo s sebou, aby nám neujídali 🙈 takže v našich obou rodinách je to nastaveno takto, záleží, jak jste zvyklí u vás ☺️
A pointa těch pozvání na oběd? Já teda přes týden nevarim, pracuju ve škole, ale o víkendech vařím úplně normálně a nikam se na oběd necpu...
Já si úplně neumím představit, že bych víkend, co víkend k někomu chodila na oběd? Jako možná to máte zavedene skvěle, ale přijde mi to trochu jako "vypocitavost" z obou stran, pokud nemáš spoustu děti a náročné povolání k tomu 🤔 protože která z nás nepracuje a nemá k tomu doma víc než jedno dítě???
Spíš než, že jsi dala někomu na zadek, te štve něco úplně jiného 🤔 akorát mi to nepřijde jako selhání, já teda své děti nebiju...
Tvůj manžel reaguje přehnaně hystericky. Kdyby jeho mamka nechtěla, tak vás na oběd nezve. A fakt to není tvoje povinnost oplácet tchýni každý oběd. Spočítala bych na prstech jedné ruky kolikrát u nás byli tchánovci na obědě. Výčitky z toho nemám, manžel to neřeší. Chodilo se vždy více k nim, teď jsme trochu omezili kontakt.
Znam takovy chvile. Pomaha mi to absolutne vypustit z hlavy a jet dal. (Ted spis mluvim o tom vycteni, ze je nepozves.) Je to lepsi nez o tom mluvit a resit to x hodin. Zkus pres tyden navrhnout, at si reknou den, kdy se jim to hodi, ze je chces pozvat. S dcerkou si to vyrikejte.