Proč ostatní navazují přátelství snadněji než já?
Čím to je, že někdo si najde kamarády, ať přijde kamkoliv a někdo má problém si vůbec nějaké přátelé najít? Měla jsem 3 výborné kamarádky, ale dvě se odstěhovaly s manželem tak daleko, že se vídáme sotva jednou ročně a ta třetí nemá ráda děti. Bydlíme ve vesnici letos 5 let, nikoho jsme neznali. Za těch 5 let se s několika rodinami bavíme, ale je to spíš o tom, že prohodíme slovo na hřišti, děti chodí společně do školky, do školy. Často se takhle vídáme s jinými rodinami, ale je to v podstatě jen přes mého manžela nebo přes děti. Mrzí mě, že nikdo z těch lidí sám od sebe nenapíše, jestli nechci něco podniknout. Jiné manželky se spolu druží i bez manželů. Před pár měsíci se do vesnice nastěhovala nová maminka a hned zapadla mezi ostatní. Zvou jí na oslavy, k sobě domů na pokec, na pohrání na zahradu. Dříve jsem se snažila navazovat kontakty, ale vždy mi tam chyběl ten zpětný kontakt, oplácení iniciativy. Nechci být ta, která se někam vnucuje, ale nevím, kde dělám chybu. Stále o tom přemýšlím, jsem průměrně o 5 až 10 let mladší než ostatní maminky, začali jsme dříve, než jsme plánovali. Jsem ten typ, který vypadá velmi mladě, mezi ostatními vypadám spíš jako starší dítě než máma od dětí, mám hezkou postavu i přes to, že pro to vlastně vůbec nic nedělám a vím, že se spoustě lidem zdá, že mám namyšlený výraz. Bohužel s výrazem obličeje toho moc nenadělám. Jinak bych o sobě řekla, že jsem hodný a empatický člověk. Nejsem závistivá, zlá, ani namyšlená, nechodím vyzývavě oblečená, ani výrazně namalovaná.
Tak nejvíc je to osobnostním nastavením, někdo je introvert,. někdo extrovert. Někdo si najde hnes spoustu povrchních přátel, někdo zas hledá přátelství hlubší. A někdo umí mluvit tak, aby se to druhým líbilo. Já sama přátelství nenacazuji snadno. Ale zas mě to většinou úplně netrápí. Mám pár kamarádek a kamarádů s kterýma se vídám max párkrát do roka. Jako bylo by fajn je mít blíž, ale stejně kdoví jestli bychom se vídali častěji
Já jsem typ člověka, co se rád baví s ostatními. Ovšem s matkami jsem si nikdy neměla co říct. Na hřišti jsem vždy pár maminek poslouchala a buď se bavily o dětech, domácnosti nebo chlapech a nebo jedna druhou pomlouvaly. Takže nic pro mě. Navíc mám výraz "naštvaný býk", takže taky nikoho moc nepřitahuju na pokec. Nicméně co jsem nastoupila u nás do práce, tak jsem našla pár spřízněných duší a rozhodně v práci neřešíme kakání a jiné blbosti kolem dětí. Občas si postěžujeme, co nám ty naši raraši vyvedli, ale jinak se bavíme o normálních věcech. Třeba o knihách, sem tam seriálech (nesleduju blbosti typu love island či masterchef) a filmech, vaření a ano, občas i o sexu či něco z našeho mládí. A i s některými zákazníky jsme navázali dobré vztahy a občas pokecáme. Nicméně s matkami, co jsou třeba ještě na rodičáku nebo mají malé děti si nemám co říct. Ani když jsem byla sama na rodičáku jsem si s nimi neměla co říct.
@mishka87 lol. 🤦 "Já jsem typ člověka, co se rád baví s ostatními. Ovšem s matkami jsem si nikdy neměla co říct. Na hřišti jsem vždy pár maminek poslouchala a buď se bavily o dětech, domácnosti nebo chlapech a nebo jedna druhou pomlouvaly."
mam 3. dite, na hristi travim pomerne dost casu uz asi tak 8. rokem a opravdu jsem nezazila to, co popisujes (ac se priznam, ze jsem mivala takove predsudky, nez jsem mela deti a na hristi se realne zacala ocitat). s matkama, jakkoli se ti to bude zdat z kategorie sci-fi, se bavime o uplne normalnich vecech (cestovani, sport, klidne i o praci, protoze tady jedna maminka pracuje ve farmaceuticke firme, se kterou spolupracujeme, atd.) a ne o tebou zminenych tematech. 🙂 temata tebou zminena pouze okrajove, ze zacatku pri navazani kontaktu a tim myslim treba akce ci krouzky ve skole nebo skolce, kdyz to je ta prvni vec, ktera nas spojuje - mame deti ve stejne skole/skolce, napr.
Mimochodem by me opravdu uprimne zajimalo, cim se lisi tebou opovrhovane matky na hristi oproti tem v praci. 🙂 Ja bydlim v obyc prazskem panelaku, ale drtiva vetsina maminek po okoli ma VS vzdelani, kolikrat dokonce i v Ph.D. stupni a zadne hloupe slipky, co by resily akorat pokadene plinky nebo nekoho pomlouvaly, jak ty vidis matky na hristich, to fakt nejsou.
Jak máš staré děti? Přestěhovala jsem se před třemi týdny, zkouším navázat kontakt v rodinném centru na dětských akcích asi tam nebudou matky z oné vesnice, ale třeba se nově vzniklé kamarádky budou znát s těmi ze vsi.
Zkus se zajímat a třeba najdete společné téma když už budete s těmi manželi.
Já jsem typ člověka, co se rád baví s ostatními. Ovšem s matkami jsem si nikdy neměla co říct. Na hřišti jsem vždy pár maminek poslouchala a buď se bavily o dětech, domácnosti nebo chlapech a nebo jedna druhou pomlouvaly. Takže nic pro mě. Navíc mám výraz "naštvaný býk", takže taky nikoho moc nepřitahuju na pokec. Nicméně co jsem nastoupila u nás do práce, tak jsem našla pár spřízněných duší a rozhodně v práci neřešíme kakání a jiné blbosti kolem dětí. Občas si postěžujeme, co nám ty naši raraši vyvedli, ale jinak se bavíme o normálních věcech. Třeba o knihách, sem tam seriálech (nesleduju blbosti typu love island či masterchef) a filmech, vaření a ano, občas i o sexu či něco z našeho mládí. A i s některými zákazníky jsme navázali dobré vztahy a občas pokecáme. Nicméně s matkami, co jsou třeba ještě na rodičáku nebo mají malé děti si nemám co říct. Ani když jsem byla sama na rodičáku jsem si s nimi neměla co říct.