Jak řešit šikanu a manipulaci u 10leté dcery?
Já už nemůžu jsem v 7.mesici těhotenství ale to asi není ten důvod proč se tohle děje. Mám dvě dcery 8 a 10 let. 8leta dcera má taky občas svoje ale ta starší je extrém.
Dozvídám se že ve škole sikanuje děti. S učiteli nemluví a vše zkouší vydirat brekem. První jsem myslela že je jí ve škole ubližovano ale pak jsem mluvila s paní učitelkou i asistentkou kterou mají ve škole a bylo mi řečeno že ty problémy delam
ona a když ji to děti vracejí tak se dostává do role objeti. Tim myslim ze ze sebe zacne delat ublizenehk chudáci.
Když s ní chci mluvit a vše probrat tak se mi vysmeje do obličeje ale opravdu zakeřně až v ní vnímám cosi a teď nevím jak to popsat...zlého něco zákeřného.
A když není po jejím je schopna brečet a vydírat i 4 hodiny.
Už jsme zoufalí. Já pak chodím spát s pocitem selhání.
Nespím a vnímám že miminku tohle neprospívá...podotýkám že to chování bylo dříve než jsem otěhotněla jen se to jako by každým rokem stupňuje. Prošli jsme i několik terapii ale na všechno kašle jen pořád neustále něco chce.
Jinak to praní změnit školu je také zvláštní, pokud někam daleko nedojizdela.
@brabechanule to jako vážně? Proč by se dítě, byť 10lete mělo nazývat parchantem???
Mé dceři bude v létě 10let, už s ní bohužel clouma puberta, bývá drzá, ubrecena a kdo ví co...vždycky jsme to zvládly "ukočírovat" tím, že prostě ví, že se nám může s čímkoliv svěřit...a ano "starosti" má víc než dost...
Jenže hodně důležité, je si pro deti udělat čas, jak pro tu 10letou, tak i pro tu mladší, že tě budou mít na chvilku jen samy pro sebe, nemluv pořád o miminku, ano narodí se, ale ne hned zítra, i tahle velká změna, může zapříčinit tohle chování...
@brabechanule že by to bylo moderní výchovou? Prostě dcera ví, že si může dělat co chce a Vy jen komunikujete, trest nic nehrozí, tak překračuje hranice
Neprecetla jsem všechny odpovědi. A z těch co jsem přečetla to jasné zaznělo. Volání o pomoc.
Kolegyně má 10letou dceru. Rozvedená je 3 roky. Otec si děti (má ještě 4leteho kloucka) nebere, sem tam na nějaký nákup, výlet, a občas za nimi přijde domů. Poslední rok a půl ji neustále slyším, co holka vyvádí. Doslova jsem ji dostrkala, aby promluvila s třídní učitelkou a ta navrhla konzultaci se školní poradkyní. Ta má nějaký psychologický vzdělání. Holku rozmluvila a vlastně se dostalo na povrch, že ji strašně stve, jak se táta chová, že svoji současnou partnerku bere na dovoleny, kupuje ji značkový hadry, ale že je - děti - nikam nevezme, nic pořádně nekoupi, a když koupi, je to jen drzhubne.
Otec dostal od poradkyně instrukce, aby se situace zlepšila, jenže je to takovej "chudák", že naopak kolegyní ještě seřval, že co má co tahat holku k psychologovi, že je holka zdravá a jen ji udělá guláš v hlavě.
A to můžu s klidným svědomím říct, že kolegyně má vztah s dcerou super - povídají si o všem, jen prostě ten nedořešený vztah táta/dcera tam je a asi i dlouho bude.
Důležité je, že se holčina svěřila i s tím, co se bála říct máme, protože měla strach, že jí to ublíží (např. Ze tátu nenávidí za to, jak se chová k máme i když je u nich doma, že na ně kašle, že ......)
Situace se pomalu uklidňuje, kolegyně dostala instrukce, jak se chovat v případě, že má zase své záchvaty vzteku (řev na celej barák, mlácení dverma atp) ale je to běh na hooodne dlouhou trať.
Tady neni jina cesta nez cesta odborniku! Vam už přerostla pres hlavu. Dela si co chce a delat dal i bude. Psycholog je dobry prvni krok, ale co nejdrive. Nebude to jedna návštěva, bude jich spousta nez se holka otevře, ale necekejte!! Tohle chovani by se mohlo zakorenit a pak už se tezko odstranuje.
@brabechanule Vazne se jdi někam poradit, potřebujete získat náhled, což není snadné. Prijmout, ze ty emocni vylevy muzou byt uplne normální. Jinak se v tom strašně zasmodrchate. To, jak se o situaci vyjadřuje mladší dcera se mi nejeví úplně odpovídající jejímu věku a nenechala bych ji takto o sourozenci mluvit.
Změnit svoje chování budete muset všichni, jestli se to má nějak pozitivně posunout.