Školák
habrva
8. únor 2007

Podle čeho vybírat ZŠ pro velmi chytré dítě?

Ahojky všichni. Obracím se na Vás s prosbou o radu a názory. Máme doma budoucí školačku(malou váhavou váhu), a jediné v čem jí můžeme pomoci na té nové životní cestě je vybrat jí správnou ZŠ (v Praze by to neměl být problém, že?) Dělá nám to starosti hlavně proto, že jsme ji na doporučení psycholožky nechali odiagnostikovat, a výsledek nás zaskočil (s manželem sme se s trochou nadsázky smáli, že má vyšší IQ než my dva dohromady). Protože jsme nikdy neporovnávali děti přátel a kamarádek s těmi našimi, ani nám její zájem nepřipadal neobvyklý. Ráda počítá a násobí malou násobilku a násob 9ti, 10, 11. Čte a píše jen velká písmena slabikovou metodou, baví ji Rubikova kostka a hlavolamy. (Nebojte, má i dost méně příjemných vlastností než se jen hrabat v knížkách. Její váhavost a tvrdohlavost nás občas dohání k ...Ale to sem asi nepatří) No a pak jsme absolvovali zápis do jedné blízké ZŠ, kam jdou její kamarádi, je poměrně dobrá-ale není moc otevřená těmto dětem a je k nám nejblíž, a tam jsem byla zaražená a doslova sprdnutá jednou učitelkou, "proč ji to všechno učíme?!". Jenže malá se to učí sama, a dojde jen když jí to moc nejde, nebo něco potřebuje vysvětlit. Trochu sem pídila, a našla sem od nás vzdálenější ZŠ, která se bude těmto dětem ve dvou třídách věnovat. Ale nemáme jistotu, zda bude právě u té paní učitelky, která se těmto dětem věnuje už víc než rok. Asi to moc prožíváme (máme pomalu 4kříže na zádech, tak že by i věkem?), ale moc by nás zajímaly Vaše názory, nápady, zkušenosti, typy a co já vím ještě.... Díky moc, zatím dobrou noc, habrva
felixa
2. bře 2008
Ono s tymi mimoriadne nadanymi detmi to je tak (tiez mame jedno take doma): Maju uzasne kombinacne schopnosti a poznatky, ku ktorym sa dostanu vedia spajat. Dajte si k sebe deti, ktore este nie su zrele a skuste ich cokolvek "ucit" - rozne hry, cislice, pismena, poznatky o vesmire a co ja viem co - nicomu nebudu rozumiet a jednoducho im to ziadny rodic "nenatlaci do hlavy". Zato deti mimoriadne nadane vas neustale ohromuju a cudujete sa, ze odkial to to dieta vie. A ak nie su velmi uznavane kolektivom nie je to preto, ze ich rodicia doma "ucia nieco navyse". Deti ako take su voci sebe krute a nic si neodpustia a jednoducho necitia sa dobre pri "premudrelom" dietati. Vzajomne akceptovanie sa deti maju v rukach rodicia aj ucitelia - ale to je o inom.

Moja starsia dcera je tiez mim.nadana a chodi na osemroc.gymnazium v Bratislave, co bol nas zamer uz pri nastupe na ZS. O zakladnej skole hovori s despektom, "bola to hrozna otrava" a "priserne sa tam nudila". So skolou pre mim.nad.deti nemam skusenosti, ale moje doterajsie skusenosti su, ze je to vzdy v ucitelovi. Ucitelia, ktori su fundovani vo svojom odbore, su pre dceru motivujuci, ti ucitelia, ktori maju slabe vedomosti a aj pedagog.pristup, nevedia argumentovat, nemaju radi dialog a ani ziakov, ktori neustale "vrtaju" su pre dceru az demotivujuci (nastastie tych bolo menej).

jjjanka: pre tvojho syna nepomaha ani motivacia lepsieho uplatnenia, vyssi zarobok alebo studium v zahranici a nasledne aj praca, alebo lepsie uplatnenie s ukoncenou VS? Na tuto temu bola aj celkom dobra diskusia na rodine.cz v kategorii: Dospievanie a vacsie deti - Ako prezit dospievanie
jjjanka
2. bře 2008
Felixa, syn si našiel prácu, ale myslím, že to pre neho nie je to pravé orechové, tak je zatiaľ v štádiu hľadania... Celkovo si myslím, že nadpriemerne nadaní ľudia to majú o dosť ťažšie v našom svete. Možností pre malé nadané deti sú a je ich dosť. Horšie je to v neskoršom veku, pokým nájdu niekoho, kto ich ocení... A tu už nejde o vzdelanie, lebo poznám nejaké firmy, kde dajú priestor nadaným ľuďom aj bez VŠ. Len kde takú firmu nájsť? :-S

Ale určite je najlepšia cesta dať nadané dieťa medzi seberovných, kde sa špecialisti postarajú o jeho napredovanie. Kde sa k takýmto deťom správajú ako k seberovným a podľa toho je prispôsobená aj komunikácia, kde ich nezaškatuľkujú a neubíjajú k zemi... 😞 Učitelia sú rôzni, sú tiež len ľudia a zdá sa mi, že nie každý z nich má toľko trpezlivosti a tolerancie pre "iné" deti.

Ale aby som porovnala s druhým synom, ten chodil na obyčajnú ZŠ ( predpoklady na 8-ročné gymnázium mal, len mu chýbala dravosť), vyštudoval priemyslovku ( bol najlepší žiak v triede), teraz je prvák na Stavebnej fakulte v BA a okrem toho pracuje pre jednu súkromnú firmu, pre ktorú robí projekty. 😉

Takže doplním moje poznatky: pravdepodobne záleží aj na povahe toho dieťaťa, na jeho ctižiadosti a na tom, čo chce v živote dokázať, niekto hľadá cestu dlhšie, niekto v tom má jasno od začiatku, takže je len na nás, rodičoch, ako sa k tomu všetkému postavíme. 🙂 Ale určite naše miesto by malo byť na strane dieťaťa, či maláho, či veľkého 😉
felixa
2. bře 2008
Ja myslim, ze je to aj v tom v akej oblasti tvoj syn pracuje, alebo by chcel pracovat. Ak nema moznosti na Slovensku, hladat ich aj v zahranici.

Ja svoju dceru vediem k tomu, ze musi mat svoj ciel, ktory chce dosiahnut a gymnazium a VS je prostriedkom. Je vsestranna, zaujima ju snad vsetko, (od matiky po divadlo), ale ja ako matka vidim, ze asi najlepsie jej sedia prirodne vedy a medicina,(je to aj v rodine), tak sama ju v tomto smere podporujem. Ide studovat do zahranicia, jazykove certifikaty ma, univerzity vybrane tiez... 😉

Dcera inak je v niecom precitlivela, ucitelov berie ako partnerov a nie autority, neznasa, ked ich ucitelia "len" ako triedu zhadzuju, myslim, ze asi tvoj syn bude na tom podobne. Dcera by snad chcela robit vsetko, tak ju "urcitym sposobom" usmernujem ja. Ucim ju, ze nie je lahke napredovat, ked mi vsetci vychadzaju v ustrety, ale treba vytrvat a ist dalej, aj ked pri nej nie je nikto. :-o
Sama ma svoje plany a vie, ze by som ju financne nepodporovala, keby aspon ciastocne nedokoncila svoje studium (myslim tym aspon Bc., alebo nejaky certifikat a pod.). Otvorene sa o tom rozpravame.

Ale pri dospelych detoch rodic nikdy nema istotu, ako budu pokracovat, moze im dat svoje rady, ale je to tak ako si pisala: Uz je to na nich, sami rozhoduju o svojom zivote. 😕

Začni psát odpověď...

Odešli