Máme z dětí malé projekty místo dětství?

Děti s pěti kroužky mají méně dětství a čím víc to vidím kolem sebe tím víc mi to leze na nervy.
Ráno školka pak angličtina pak tanec pak logopedie pak rychle domů protože ještě je třeba trenovat a dítě je večer hotové jak hadr. Viděla jsem to minule u sousedů jejich syn má kalendar plnější než já v práci a když jsem se ho zeptala co ho baví řekl že nic jen chce být doma.
Rodice hrdí že investují do dietata že mu dávají šanci že jednou z něho něco bude. Jenže on se už teď tváří že ho život nebaví a má sedm let. Moje dieta sedí na koberci staví blbosti z lega někdy se nudi někdy se směje a nikam se nespěcháme. A přesně tehdy vidím že rozmyslí že si něco vymyslí že se sam se sebou umí pobavit.
Nechápu proč se dnes bere jako úspěch to, že dieta nemá ani jednu volnou hodinu.
Kdy má zjistit co ho vlastně baví když pořád jen běhá z jednoho kroužku do druhého. Mám pocit, že z děti děláme malé projekty a ne lidi.