2letý syn je tvrdohlavý, jsem z něho vyčerpaná

Nevím jak jinak to popsat.. Náš mladší syn (2roky,7měs) je prostě svůj.. Jsem z něho opravdu už dost vyčerpaná.. Není den kdy bych něřešila několikrát jeho "problém" :-| Když jdem se starším do školky, nechce z ní odejít; obecně vůbec nechce chodit - nejraděj se vozí v kočárku nebo nosí; nechce chodit na nočník ani na záchod; chce sám vystupovat z MHD (když ho držím za ruku a vystoupíme, lehne si jakoby pod autobus a začne řvát) a dalších milion věcí. Problém je, že když se mu nevyhoví, začne se neuvěřitelně vztekat, lehat si na zem, křičet (po cestě do školky jsou takové scény třeba i třikrát a to máme školku za rohem). U staršího se to vyřešilo domluvou a byl v pohodě, mladší se zasekne a nepomáhá naprosto vůbec nic... Lehne si třeba vzteky na zem, já odcházím dál a on tam leží i 20min. Na nočník mám snahu posazovat ho od 1roku a jsou to vždycky scény - bez úspěchu. Snažím se komplikovaným situacím předcházet, ale vzteká se kvůli takovým obyčejným věcem, že to prostě nejde.. Jsem v zásadních věcech důsledná (malý třeba 3dny nejedl oběd, protože odmítal jíst u stolu a talířek si nosil pod stůl, i když jí normálně hezky příborem u stolu), neustupuju mu, mluvíme, přikazuju, zakazuju, dám mu na zadek, slibuju odměnu, motivuju - NIC. U starčího toto vůbec neznám - ten byl vždycky hodný, rozumný.... 1,5 roku už čekám na to, že se to zlepší, ale stále je to bez posunu..
salikovaautor
23. únor 2014
Jo a jinak sem se dneska o tom bavila s mamkou a ona, že je malý prostě jako já (teda říká mi to tak nějak pořád) :d Já byla strašně problémové dítě - jako mimino strašně uřvaná (to malý byl zlatý), potom paličatá a dělala sem si všechno po svym, byla sem uvztekaná, hádavá a všechno sem dělala naopak než naši chtěli, a pokračovalo to se mnou do puberty (ta byla pro naše dost náročná, to uznávám) až do mých 24let (to jsem poté, co jsem odešla z VŠ naprosto plánovaně prvně otěhotněla a rozhodla se radši pro děti něž pro kariéru, což naši dost těžce nesli a dodnes mi to tak trochu předhazují).
Na druhou stranu jsem ve dvou letech uměla nazpaměť celou knížku "O jablůňce" (umím ji dodnes - je to moje milovaná a klukům se vůbec nelíbí😃) a ve třech vyprávěla mladší sestře do kočárku pohádky, vymýšlela si představení atd. 😃 A je teda pravda, že mám nadprůměrné IQ.
Ale prý tak hrozná jako je on,sem nebyla😃 a v roce spala bez plínek... No, jestli je to dědičny, tak to abych se v čase jejich puberty už raděj preventivně odstěhovala do Bohnic... 😃 😃 😃
terka_85
23. únor 2014
Holky poraďte prosím. Také mám synka paličáka (v lednu mu byli 3 roky) a jakmile není po jeho, tak se vzteká.
Doma už vím jak na něho. Odnesu ho do pokojíčku, ať se vyvzteká a pak si to vysvětlíme.
Ale nevím co s ním venku. Párkrát se mi i stalo, že se začal venku vztekat a pak mě plácnul ručičkou. Nevím, jak na to zareagovat. Nechat ho a odejít nemůžu, bojím se, že by vlítl do silnice, atd. Co byste dělalai? Díky 🙂
lucieandrlova
23. únor 2014
@salikova Tak to je fajn, pokud to nějak jde. chce to chválit a chválit, když poslechne...
A ještě mě napadlo, že u dcery zabírá, když jí vše dopředu vysvětluji, co bude dělat. Ona se pak cítí důležitá, že ji "beru" a je v klidu. Nemá ráda překvápka...
lucieandrlova
23. únor 2014
@salikova no, tak syn bude asi po mamince... 😉
Ale čím jsem si to zasloužila já, nevím... Byla jsem hodné a bezproblémové dítě... 🙂
lucieandrlova
23. únor 2014
@terka_85
Já ji tu ručičku rychle podržím, aby nemohla plácat a pořád jí opakuji: to se nedělá, au to bolí, maminku to bolí, ne ne, nedělej to, bolí bolí... A když se začíná uklidňovat, tak jí říkám: ty chceš, aby to maminku bolelo? Ona: ne. Tak to nedělej, maminku to bolí. A vždy všechno zakončujeme: teď půjdeš a maminku pohladíš a na usmířenou dáš pusu...
A u cizích: teď půjdeš a poprosíš holčičku, aby ti odpustila (neumí promiň) a pohladíš ji...
Venku se tomu snažím předcházet: chce jít vlevo, potřebujeme doleva, tak jí řeknu: jestli chceš, tak si jdi doleva, ale vpravo jsem viděla zajímavého ptáčka. Nechceš se jít na něho podívat?
Ale je fakt, že dcera je venku docela v pohodě (pokud není hodně unavená). Ona si ty scény nechává na doma... 🙂
sariss
25. únor 2014
Ahoj vsem, zatim vas ctu nez se pridam,mame taky dost sveraznou holcicku...
lucieandrlova
31. bře 2014
@salikova
Tak jak to pokračuje? Zlepšuje se to?
Já jsem začala vodit dceru do jeslí na 3 dopoledne v týdnu a přijde mi to jak Honzík ve filmu Rafťáci:"ano, maminko, ano tatínku, já už budu hodný, jen mě už nedávejte k té babičce..."
Dcera mě teď pořád hladí a pusinkuje a pořád volá "maminko"... 🙂))
salikovaautor
31. bře 2014
no, scény pořád, ale nočníkujem už 3 týdny🙂 Doma je bez plínek. pomohlo prostě to, si ho nevšímat... On si na nočník nesedne, když mu řeknu, ale jak si ho nevšímám, hraje si v pokojíku a sám od sebe vstane a veme si nočník z koupelny..
Trochu sem v tomto duchu na něho zkoušela i u jiných věcí - že sem mu prostě "zakázala" něco, so sem chtěla, aby dělal, ale zřejmě mě prokoukl a dál si jede to svoje:p
Ale třeba když ho hlídá tchýně, je u ní ukázkově zlatej..
salikovaautor
26. čer 2014
Holky, jak válčíte? My bez plínky celej den.. Většinou to bývá, že 3 dny bez nehody a potom jeden den totální zásek a počůrá se i 5krát. Jinak vztekání se trochu ustoupilo...

Začni psát odpověď...

Odešli