2letý syn je tvrdohlavý, jsem z něho vyčerpaná

Nevím jak jinak to popsat.. Náš mladší syn (2roky,7měs) je prostě svůj.. Jsem z něho opravdu už dost vyčerpaná.. Není den kdy bych něřešila několikrát jeho "problém" :-| Když jdem se starším do školky, nechce z ní odejít; obecně vůbec nechce chodit - nejraděj se vozí v kočárku nebo nosí; nechce chodit na nočník ani na záchod; chce sám vystupovat z MHD (když ho držím za ruku a vystoupíme, lehne si jakoby pod autobus a začne řvát) a dalších milion věcí. Problém je, že když se mu nevyhoví, začne se neuvěřitelně vztekat, lehat si na zem, křičet (po cestě do školky jsou takové scény třeba i třikrát a to máme školku za rohem). U staršího se to vyřešilo domluvou a byl v pohodě, mladší se zasekne a nepomáhá naprosto vůbec nic... Lehne si třeba vzteky na zem, já odcházím dál a on tam leží i 20min. Na nočník mám snahu posazovat ho od 1roku a jsou to vždycky scény - bez úspěchu. Snažím se komplikovaným situacím předcházet, ale vzteká se kvůli takovým obyčejným věcem, že to prostě nejde.. Jsem v zásadních věcech důsledná (malý třeba 3dny nejedl oběd, protože odmítal jíst u stolu a talířek si nosil pod stůl, i když jí normálně hezky příborem u stolu), neustupuju mu, mluvíme, přikazuju, zakazuju, dám mu na zadek, slibuju odměnu, motivuju - NIC. U starčího toto vůbec neznám - ten byl vždycky hodný, rozumný.... 1,5 roku už čekám na to, že se to zlepší, ale stále je to bez posunu..
Strana
z2
Dolů
PředchozíStrana
z2
Další
salikovaautor
23. únor 2014
Jo a jinak sem se dneska o tom bavila s mamkou a ona, že je malý prostě jako já (teda říká mi to tak nějak pořád) :d Já byla strašně problémové dítě - jako mimino strašně uřvaná (to malý byl zlatý), potom paličatá a dělala sem si všechno po svym, byla sem uvztekaná, hádavá a všechno sem dělala naopak než naši chtěli, a pokračovalo to se mnou do puberty (ta byla pro naše dost náročná, to uznávám) až do mých 24let (to jsem poté, co jsem odešla z VŠ naprosto plánovaně prvně otěhotněla a rozhodla se radši pro děti něž pro kariéru, což naši dost těžce nesli a dodnes mi to tak trochu předhazují).
Na druhou stranu jsem ve dvou letech uměla nazpaměť celou knížku "O jablůňce" (umím ji dodnes - je to moje milovaná a klukům se vůbec nelíbí😃) a ve třech vyprávěla mladší sestře do kočárku pohádky, vymýšlela si představení atd. 😃 A je teda pravda, že mám nadprůměrné IQ.
Ale prý tak hrozná jako je on,sem nebyla😃 a v roce spala bez plínek... No, jestli je to dědičny, tak to abych se v čase jejich puberty už raděj preventivně odstěhovala do Bohnic... 😃 😃 😃
terka_85
23. únor 2014
Holky poraďte prosím. Také mám synka paličáka (v lednu mu byli 3 roky) a jakmile není po jeho, tak se vzteká.
Doma už vím jak na něho. Odnesu ho do pokojíčku, ať se vyvzteká a pak si to vysvětlíme.
Ale nevím co s ním venku. Párkrát se mi i stalo, že se začal venku vztekat a pak mě plácnul ručičkou. Nevím, jak na to zareagovat. Nechat ho a odejít nemůžu, bojím se, že by vlítl do silnice, atd. Co byste dělalai? Díky 🙂
lucieandrlova
23. únor 2014
@salikova Tak to je fajn, pokud to nějak jde. chce to chválit a chválit, když poslechne...
A ještě mě napadlo, že u dcery zabírá, když jí vše dopředu vysvětluji, co bude dělat. Ona se pak cítí důležitá, že ji "beru" a je v klidu. Nemá ráda překvápka...
lucieandrlova
23. únor 2014
@salikova no, tak syn bude asi po mamince... 😉
Ale čím jsem si to zasloužila já, nevím... Byla jsem hodné a bezproblémové dítě... 🙂
lucieandrlova
23. únor 2014
@terka_85
Já ji tu ručičku rychle podržím, aby nemohla plácat a pořád jí opakuji: to se nedělá, au to bolí, maminku to bolí, ne ne, nedělej to, bolí bolí... A když se začíná uklidňovat, tak jí říkám: ty chceš, aby to maminku bolelo? Ona: ne. Tak to nedělej, maminku to bolí. A vždy všechno zakončujeme: teď půjdeš a maminku pohladíš a na usmířenou dáš pusu...
A u cizích: teď půjdeš a poprosíš holčičku, aby ti odpustila (neumí promiň) a pohladíš ji...
Venku se tomu snažím předcházet: chce jít vlevo, potřebujeme doleva, tak jí řeknu: jestli chceš, tak si jdi doleva, ale vpravo jsem viděla zajímavého ptáčka. Nechceš se jít na něho podívat?
Ale je fakt, že dcera je venku docela v pohodě (pokud není hodně unavená). Ona si ty scény nechává na doma... 🙂
sariss
25. únor 2014
Ahoj vsem, zatim vas ctu nez se pridam,mame taky dost sveraznou holcicku...
lucieandrlova
31. bře 2014
@salikova
Tak jak to pokračuje? Zlepšuje se to?
Já jsem začala vodit dceru do jeslí na 3 dopoledne v týdnu a přijde mi to jak Honzík ve filmu Rafťáci:"ano, maminko, ano tatínku, já už budu hodný, jen mě už nedávejte k té babičce..."
Dcera mě teď pořád hladí a pusinkuje a pořád volá "maminko"... 🙂))
salikovaautor
31. bře 2014
no, scény pořád, ale nočníkujem už 3 týdny🙂 Doma je bez plínek. pomohlo prostě to, si ho nevšímat... On si na nočník nesedne, když mu řeknu, ale jak si ho nevšímám, hraje si v pokojíku a sám od sebe vstane a veme si nočník z koupelny..
Trochu sem v tomto duchu na něho zkoušela i u jiných věcí - že sem mu prostě "zakázala" něco, so sem chtěla, aby dělal, ale zřejmě mě prokoukl a dál si jede to svoje:p
Ale třeba když ho hlídá tchýně, je u ní ukázkově zlatej..
salikovaautor
26. čer 2014
Holky, jak válčíte? My bez plínky celej den.. Většinou to bývá, že 3 dny bez nehody a potom jeden den totální zásek a počůrá se i 5krát. Jinak vztekání se trochu ustoupilo...
Strana
z2
Nahoru
PředchozíStrana
z2
Další