Jak si poradit s nudou na rodičovské dovolené?
Ahoj, jdu se spíš vypovídat a třeba to tak necítím sama. Jsem máma syna 18m a vůbec mě to s ním doma nebaví. Dopoledne ještě uteče, uvařím, jdeme na nákup, ale teď jak je brzo tma se odpoledne táhne. Malý u ničeho nevydrží. Jen lítat po bytě a lézt do výšek. Jakmile si k němu sednu, nezájem. Sám si občas listuje knížkami nebo hraje na piánko. Jinak spíš poletuje a vyhazuje šuplíky v kuchyni. Venku si jde cestou necestou a když zakročím, sedne si a řve. Každý den nanovo. Mě to už ubíjí. Těším se, až bude větší a budeme si hrát spolu, nebo se zabaví sám. Vím, že je to asi jen období, ale mrzí mě to. Představa byla jiná.
@meronym
@blondynka400
@drep já beru, že jsou povolání, ze kterých se nedá vypadnout ani na půl roku, z kariérního nebo profesního hlediska, a máte samozřejmě pravdu v tom, že v tomhle ohledu u nás podmínky pro návrat do práce po porodu jsou mizerné. Ale upřímně - kolik lidí jsou maminka a kolik kariéristka? (ošklivé slovo, uvedeno jen pro zkratku, ve výše uvedeném smyslu, snad mi rozumíte) Mluvím o tom, že ten tlak "A kdy půjdeš do práce?" je všudypřítomný, posouváme se někam, kde nebudou spokojené ani děti, ani matky, ani jejich nejbližší atd. Všeobecný tlak na výkon, spěch, vytváření stresu, "Jaktože nepracuješ?!?", "Ty si válíš šunky doma", to fakt nedělá dobře. Ne jen mě, o mě tu nejde, ale celkově. Snažíme se pro své děti dělat to nejlepší, každá má trochu jinou cestu, ale tohle hnaní (se i ostatních) do práce, mi přijde nezdravé.
A argument, že si v práci bezvadně odpočinete, no... to snad... ne.
Omlouvám se za slohy, nějak to téma ve mě rezonuje, připojím ještě příběhy z mého okolí, které mě berou:
Moje máma, dítě 50.let, po půl roce její mamince končila mateřská/rodičovská, nevím jak se to jmenovalo, každopádně byl velký tlak, aby šla do práce. Jesle nebyly volné, platit hlídání nijak nešlo, a tak byla od půl roka u své babičky a dědy přes půl republiky daleko. Maminka za ní mohla jezdit sotva jednou za 14dní, neviděla její první kroky, neslyšela první slova, jen si mohla přečíst dopis, že objevili první zoubek. Srdce jí to rvalo, ale řešení nenašli. Ano, moje máma tam byla spokojená, prarodiče měla ráda, starali se o ni vzorně, ALE.... děsný. Nic podobnýho bych teda fakt nechtěla. A ten tlak, co tu zaznívá, mi ten z padesátek poněkud připomíná.....
Storry č. 2: kamarádka v ČR, IT manáger, nedávno, manžel dost ve vatě. Dvojčata z IVF, lehce popracovávat doma začala po šestinedělí, v půl roce zpět naplno. Jesle (soukromé, vše na nejvyšší úrovni, děti v pohodě), školka (to samé). Než se dostane z centra Prahy domů, je večer. Ale nemůže si dovolit být mimo, vypadnout z rychle se vyvíjejícího oboru, ztratit kontakt s firmou (nadnárodní). No, tak si řikám, jestli si těma dětma spíš nekomplikuje život. Že na ně nemá prostor, čas. Určitě je miluje, ale.... kdy?
Storry č. 3: kamarádka ve FR, obchodnice s mezinárodním záběrem, manžel v hodně tlustý vatě, její rodina taky (vlastní zámky, firmy,..) Není zaměstnanec, pracovat nepřestala prakticky nikdy. Aby si ona i manžel mohli plánovat pracovní čas, rodila plánovaně císařem. Od prvních týdnů s chůvou. Přes všední dny na cestách po celé Evropě/světě. Jo, je úspěšná, svůj úspěch si vydře, člověk by ji chválil horem dolem, ale.... no asi nemusím nic dodávat.
Jsou to extrémy, ale pomalu k nim směřujeme jako k normě. uf.
@zuzekk máš asi ty extrémy. Já jsem zase za tyhle časný návěsy do práce ráda, nutí to zaměstnavatele uvažovat o kracenych úvazcích, což je super! Vem si zas pozitiva tohoto. My pracujeme s manželem oba, máme tři děti. Nikdy nám babičky nehlidaly nemocný dítě, vždycky s ním má kdo být doma, aniž by čerpal OČR. Naše děti nemusely být ve školce po obědě, pokud samý nechtěly. Nemusí chodit do družiny.
Mám tři děti. Nevím, kdo by chtěl zaměstnat ženskou, která byla (mimo jeden rok) sedm let s dětma doma.
Ty píšeš jeden extrém, a je pravda, že ustavni výchova není vhodná pro děti do dvou let. Nicméně existují i jiné alternativy, než švihnout děcko do jeslí a pápá. A troufni si tvrdit, že i ty jiné způsoby dítě obohatí.
No a ano, opravdu si v práci odpočinu 🤦
@zuzekk a my ti nikdo nebereme možnost být tři roky s dítětem doma. Rady ale uvítáme možnost, že to tak být nemusí.
A já teda nevím. Myslím si že pro dítě je míň stresové, když máma má postupný nástup do práce, než když ho z ničeho nic stoupne do školky od rána do odpoledne (ok, možná s nějakým časem na zvyknuti) a nazdar.
Jo a rozhodně žádná kariérista nejsem. Ani nejsem královsky placená. Jen mám prostě lidský svoji práci ráda.
@zuzekk ale ty tvé příběhy jsou fakt extrémy. Příběhy pracujících matek z mého okolí vypadají fakt jinak. Je to obvykle o pár hodinách - dopolednech týdně, kdy hlídá manžel nebo babička.
Z mého osobního pohledu je nejhorší cesta do tří let pořád doma a šup hned plný úvazek.
(A mimochodem, hlídání nemáme, takže já kromě semtam nějakého HO projektu s dětmi nepracuji, se starším jsem začala po třetím roce pár hodin týdně učit, s mladším nezačnu dříve než ve dvou letech).
@zuzekk a jinak tedy já žádný tlak na to, abych šla brzy makat z okolí tedy necítím. Ani mi nikdo nic nepodsouvá. Asi nějaká dobrá sociální bublina, taky mám kolem sebe několik kamarádek, co nešly pracovat ani po třetích narozeninách nejmladšího a nikdo z nich neudělal vyvrhele společnosti. 😉
Chce to jen respekt a toleranci - z obou stran.
Jo a že si v práci matky odpočinou, tomu věřím 😀.
@eviicka tohle dost záleží na prostředí a na oboru. Já mám dojem, že jsem snad ze spoluzacek komplet na RD úplně jediná. V mém oboru ten tlak je, dvě holky pracovaly ještě v porodnici, prezentováno jako jak jsou super (mně to zase přijde svým způsobem smutný, první miminko, měla jsem v porodnici myšlenky jen u něj, ne abych dodelavala zakazky).
@felixfelicis a kolik zaměstnankyň takových oborů jako máš ty je? Myslím, že v rámci celé společnosti minimum.
Každopádně to že máme možnost volby, z hlediska dávek, legoslativy, zdravotního pojištění je super.
@felixfelicis mužů se zeptat, jaký je to obor? Pro zajímavost, nerypam.
@zuzekk co k tomu říct, udavas příklady extrémů a těch tolik není. Chápu i tu rodovou zátěž, z toho je mi hodně smutno, neumím si představit být v kůži tvé babičky. Většinou je praxe taková, že jde maminka pracovat od batolete na par hodin týdně a hlídá třeba babička nebo to dělá na HO. Nejspíš je to otázka, v jaké společnosti se člověk pohybuje, ale osobně ani ve svém okolí necítím žádný tlak na to jít brzy do práce. Ani po 3. roce se dost žen do práce hned nevrací, protože pocitaji s častou nemocností ve školce. Nemám pocit, že by se tu tvořila nějaká nová norma v tom, že je správné jít hned po porodu či v roce do práce.
@eviicka ty mas pocit, ze je tady nejaka vseobecne platna moznost volby? Jako jo, nakonec jsem se pres to proklickovala, ale... Cekacka na jesle 10 mesicu (navic vubec sehnat rozumne umistene jesle od 1 roku, abych nemusela jezdit pres cele mesto), zenske na CSSZ a UP mi tvrdi kazda neco jineho (na infolince CSSZ nevi, na MSSZ si me predavaly klapkama, 3 zenske, 3 ruzne odpovedi na stejnou otazku. No, aspon byly mile a vstricne). Ucetni v praci obcas taky netusi, co se mnou (a to ma zkusenosti mraky)... To je ta moznost volby? Ja si prijdu, ze kvuli tem par dopo v praci furt jenom skacu pres nejake administrativni klacky pod nohama.
A teda vubec nemam pocit, ze by na me byl vyvijen tlak at jdu zpatky do prace. Spis jsem mela pocit, ze kvuli 8 hodinam tydne me nekteri postavi na hranici a upali jak carodejku. Zvlast ze zacatku. Asi tak jak zuzekk...
@zuzekk ano, není nad to si vybrat absolutní extrémy a těmi odsoudit to, co je normální všude ve světě, tj. Pracující mámy. Moje dítě navštívilo kolektivní zařízení asi ve dvou a třičtvrtě, do té doby jsem pracovala hlavně po nocích a víkendech, event. Odpoledne, kdy než přišel muž z práce, tak hlídala moje máma. Začínala jsem asi 0.2 úvazkem, postupně navyšovala. Výčitky nemám, naštěstí moje dítě, jako jedna z mála v čr má i tatínka, takže jsem naopak ráda, že dcera a muž mohli trávit čas spolu. Pokud budeme mít druhé, budu lobovat za to, aby si muž zkrátil úvazek a mohl být s dítětem ještě o trochu víc.
Rada bych podotkla jeste jednu dulezitou vec, ktera tu nezaznela. @zuzekk ty pracujici matky popisujes jak nejaky hydry co chudaka mimco nechavaji v nebezpecny dzungli zazimco si jdou sobecky do prace.
Pritom v naproste vetsine pripadu je to tak ze se mezitim stara o mimco tata nebo babicka. A neznam nic lepsiho pro posileni vztahu mezi ditetem a otcem nez to ze o nej skutecne pecuje a ne ze obcas pohlida. Ve svem okoli mam prakticky jen starajici se otce (a brzy pracujici matky) a ten vztah je pak sakra znat a je uplne jinde nez kdyz jsou pouhymi ziviteli rodiny. Na to se nabaluje i to ze muz si pak sve zeny vazi co doma dela a vi ze si pri peci o dite nevali sunky. Je taky skvely ze dite toho otce bere jako plnohodnotneho rodice a ne pribuzneho do poctu takze i pri nemoci ci bebicku chce potulit i od taty ne jen od mamy a mámě to dava timeout k nabrani sil na dalsí noční péči.
Dalsi vyhoda je ze muz pak funguje v domacnosti - vi kde jsou leky, rucniky či jak se plete copanek..
A pravidelne hlidani pribuznych/babicek/chůvy? Jsem za to vdecna. Clovek opravdu nema naladu po 190 číst probehy vcelich medvidku nebo po 2358 postavit vez z kostek aby ji dite hned zborilo ... Ono to s partnerskym vztahem docela zamava pokud nevidis nic jineho nez peci o dite..
@budouci_maminka já sice kopu za pracující matky, respektive za seberealizaci, v jakékoli formě, ale ty tu zase vyzdvihujes to, že pracující otec jako živitel nemá tak blízký vztah k dětem. V tom musím oponovat, mám kolem sebe zase většinu matek full time na MD, včetně mě, kde otcové fungují, přijdou z práce a věnují se dětem. A ano i můj celkem vytížený muž ví, kde máme ručníky, umí dceru učesat a syn se k němu jde přitulit při bebicku stejně jako ke mě.
@andri_fialkova vyzvihuji to ze pokud otec se podili na vychove zpusobem ze se o dite stara bez mamky ditete za zadkem pak samozrejme se mnohem vic posiluje vztah mezi nim a ditetem, stejne tak i jeho uvědomění si kolik je s ditetem a kombinaci dite+domacnost prace.
Najdi si hlídání nebo soukromou školku s nějakou kratší docházkou. Oběma vám to prospeje. Není pravda, že dítě má být pořád s matkou... to leze na mozek. Já od té doby co chodím do práce, se cítím skvělé. A syn se toho ve školce naučí víc než doma.
@jana_zofie ano možnost volby státní systém umožňuje - to že už je pak složité si svoji vlastní soukromou volbu aplikovat je věc jiná.
Můžeš si zvolit délku RD od 1 do 4 let za stejné finální finanční ohodnocení.
Můžeš čerpat kompletní zdravotní pojištění až do sedmi (či dokonce 15) let věku dítěte.
Až do 4 let dítěte se ti doba s dětmi započítává do důchodu.
Při MD i RD si můžeš i nadále vydělávat (ano jsou tam omezení).
Pokud jsi byla pracující, tak mateřská je celkem štědrá a dlouhá, nemluvě o těch navazujících a následujících (např. dorovnávání do výše té původní).
(píšu ve stručnosti, takže vím, že všude jsou výjimky a podmínky, v globále to ale takto funguje)
Takže ano systém dávek v ČR velmi odporuje ženy v tom, že se mohou navracet do zaměstnání podle své aktuální situace. To že to tu není vyvážené dalšími benefity (dostupnost předškolního vzdělávání, ochota ke kratším úvazkům) nepopírám.
@eviicka jak přesně je motivující k návratu do zaměstnání placený rodičák až čtyři roky? Další placená mateřská ve stejné výši jako byla přechozí bez jediného dalšího odpracovaného dne? Placené zdravotní? Atd? A koneckonců fakt důležité je i to nastavení české společnosti, že porodem ztrácíš osobnost a nemáš právo na ambice a touhy a kdo není tři roky doma, tak neměl mít děti a jiné pindy mindy, které pak posloucháš ze všech stran. To přece všechno motivuje jen k tomu vézt se s většinou a být doma a musíš mít v sobě sakra dobré důvody, proč se do té práce vracíš.
@drep ale já právě nepíšu, že to je motivace jít do práce dřív, ale že proti jiným státům to tu je mnohem flexibilnější a máš na výběr. Protože když si doma 4 roky, tak ti pořád na RD přijde stejně jako za rok.
A co se týká toho, že musíš něco ze všech stran poslouchat... tak to už věc okolí každého. Někdo má zase pocit, že když nepracuje ve dvou letech, tak ze všech stran poslouchá, jak se doma válí... (viz tato doskuze). Ale o tom já nic nepsala.
@eviicka ale dostupnost predskolkove pece je prece pro tu volbu v podstate to nejdulezitejsi. A ci to je jinak vina nez statu? Takze ne, dokud to "neni vyvazene dalsimi benefity" tak to proste neni volna volba.
@jana_zofie víš co ale přemýšlím? co je to dostupnost předškolkové péče v tvých očích?
protože mě nepřijde že by nebyla dostupná.. školky jsou na každém rohu, v rámci města nebo čtvrti zas takový problém s umístěním není. Jako ano, třeba to není hned ta u baráku ale třeba 15 min autem, ale ta dostupnost je. Je asi pravděpodobné, že to bude v horší kvalitě, ale prostě je.. já jen porovnávám se zahraničím, kde je běžné vozit děti za dobrým kvalitním vzděláním i hodinu či hodinu a půl.. (jinak my vozíme dítě do soukromé, protože jsme si ze státních v okolí nevybrali a dojíždíme 20 min bez zácpy. ale je mi jasné, že každý nemá stejné výchozí podmínky jako my, jsem vděčná, že my tyhle možnosti máme)
@budouci_maminka ale my se tu bavíme o brzkém návratu do prace, tzn. dřív než za tři roky, ne? Naše městská část je v tomhle nadstandardně vybavena, má speciální skolku pro dvouleté děti. Ale jinde v Praze je podle kamarádek kolikrát problem umístit i tříleté děti. Nehledě na to, že i když je pro dítě místo, ne každé je v tomhle věku (ty 2 roky dejme tomu) schopné být víceméně "samo" ve velkém kolektivu 20+ děti, ne každé je už bez plenky, což je ve státní školce skoro všude nutnost. Pokud se bavime o jeslich, státní prakticky neexistují. Široce dostupná zařízení pro malé děti prostě nejsou. Soukromé skolky (soudím podle místních cen) můžou být řešením pro někoho, kdo do práce chodí hlavne kvuli seberealizaci nebo pro vysokoprijmove skupiny, ale když si představím, že mám nějaké "obycejne" povolání a dám na misky vah to, že se můžu věnovat dítěti jako většina matek deti v tomhle věku, nebo si zkratim "dovolenou" a po zaplaceni soukr. skolky mi zbyde pár supu, co asi vyhraje? Mně to motivační moc neprijde.
@budouci_maminka presne jak pravi felixfelicis. Pro male deti do tri let. Uz jsem to tu psala. Mala cekala na jesle v poradniku 10 mesicu. Zapsanou jsem ji mela ve trech ruznych.
A ano, kdybych to mela delat kvuli penezim, tak se mi to nevyplati.
@jana_zofie jo aha deti do 3 let...abychom nevideli jen vse cerne tak zas musim rict ze za poslednich 5 let se celkem moznosti rozsily. Vzniklo hodne detskych skupin...jak jsou ale naplneny nebo jestli teda budou zruseny a prejdou z mpsv pod nekoho jinyho to se priznam ze jsem nesledovala jak se to netyka ani mne ani mych kamaradek
@jana_zofie U dítěte do 3 let (by woko okolo, někdo dýl někdo míň) nelze mluvit o nezdravé fixaci, ani z jedné strany. Jasně, nic se nemá přehánět. Já taky nemluvím o tom, že musí být M+D neustále nalepení na sobě! Pokud je dítě v nějakém kroužku nebo školičce šťastné, opravdu mu to vyhovuje, proč ne. Ale máma má mít možnost být s ním, když ji potřebuje - což s prací většinou nejde skloubit. Jo, jsou výjimky, kdy lze pracovat po večerech, svobodná povolání, ale často práce nelze odložit, protože maličkýmu není dobře, něco bolí, rostou zuby, nebo se prostě necítí dobře a potřebuje mě.
Většina maminek potřebuje pro svou duševní rovnováhu s dítětem chvíli nebýt, nebo aspoň okolo něj neskákat, vypnout, aby se s obnovenými silami mohla vrátit, jasně. Koníček, běhání, posilovna, kávička, víno s kámoškou, masáž, rubání na zahradě, cokoliv co pročistí hlavu. Všeho se můžu zúčastnit, ale v případě potřeby nemusím. Dítě rýma, můžu s ním být místo školičky v klidu doma, pedikúru holt zruším, směnu v práci horkotěžko, však to tady na MK zaznívá snad 100x denně (kde najít hlídání, furt nemocný doma,...) - a zase akorát nervy na pochodu, jak všechno stihnout, jak to skloubit.... takže být k dispozici svému malému dítěti, beru jako absolutní základ toho, co mu můžu dát.