• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Nemůžu se od něj hnout, s každým brečí. Kdy to skončí?

11. února 2012 
beru,já si myslim že až si zvykne že tohle je prostě každý večer že si k ní maminka lehne a bude se spát že bude klidně usínat.my uspáváme tak,že ležíme na pohovce a po uspání přenáším do jeho pokoje.resp.našeho,spím s ním na manželský :stuck_out_tongue_closed_eyes: co třeba jí zpívat?básničky?aby se soustředila na něco jiného,než na tebe?jinak časem se to určitě změní,tenhle věk je hroznej,strašně náročnej,ale bude líp.mám 22m. a je to veliká pohoda.
12. črc 2010 ve 22:51  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Beruško, do 7. měsíce spala Terka sama v postýlce přes den i v noci. Jen na ránem jsem si ji vždy vzala k sobě. Od 7 měsíce ji musím uspávat u prsa, jinak má hysteráky jen co ji položím. Nepomáhá držení za ruku, nic. Musím ji vytáhnout a uspávat. V noci když ji přenesu do postýlky, abych se mohla trochu vyspat, tak vydrží hoďku a probouzí se. Pokud ji nevezmu k sobě, tak se okamžitě probere a spustí. No už jsem si zvykla a pořád doufám v lepší zítřky. :grinning:
13. črc 2010 v 09:27  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
sylvka, nutelka - mě jen zarazilo, že to je najednou takový problém, aby usnula. Od malička uspávám jen já, takže máme pořád stejný rituál, jen teď je to úplně k ničemu :angry: Asi fakt nezbývá, než vydržet.
Během dne to je už trochu lepší, než to bylo kolem toho 8.m. Už se na mě nesápe každou chvíli. Prostě stačí, že jsem s ní, že na ní mluvím, hraji si s ní apod. Už neřeším, že prakticky nic neudělám. Důležitější, aby malá byla spokojená.
Když večer usne, tak chvíli vzlyká, ale pak spinká.
Dřív (8.-9.m.) vstávala kolem 5.30 (v noci už nejedla) stoupla si v postýlce a žvatlala na mě, vysmátá jak sluníčko. Oblékli jsme se a šli připravit mlíčko, pak se já nasnídat. Teď se budí kolem 4h.-5h., tak rychle běžím připravit mlíčko. Když byla menší a procitla v noci, tak stačilo dát dudáka, říct, že maminka jde udělat mlíčko a rychle jsem odběhla do kuchyně. Někdy vydržela v klidu čekat, jindy jen trochu kňourala. Teď jak odběhnu, tak hysterický řev, než se vrátím s flaškou. Pak ještě na chvíli usne (drží se mě křečovitě za ruku) a vstává jak byla zvyklá.
Přes den jí písničky, básničky nezajímají. Je to čírtě :grinning: které musí pořád něco zkoumat, nevydrží chvíli v klidu. Večer se snažím jí zpívat, mluvit na ní (včera jsem jí vyprávěla pohádku o ní samotné), hladit jí.......prostě nepomáhá vůbec nic.
13. črc 2010 v 09:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,
já mám také strašlivé závislačky. Ta mladší už beze mne vydržela (po chvilkách), mohla jsem klíďo odjet i na nákup a byla s taťkou spokojená, ale teď byla nemocná a nemůžu se jí ztrati z očí. Okamžitě pláče a vyvolává mě (místo máma říká nána :wink: ). Snad se to zase ustálí. Na usínání mě potřebují obě. Je to někdy dost na nervy, protože ta starší se zlobí, že mám jít k ní a já se snažím nejprve uspat tu malou.
Ale nelekejte se, moje starší dcerka byla vždy neuvěřitelný závislák. Táta se k ní do dvou let nemohl pomalu ani přiblížit (a to rozhodně není táta, který by si jí nechtěl všímat, moc se snažil), na všechno potřebovala jen mě.
Někdy mě to docela zatěžuje, protože na mě obě pořád visí, dožadují se mě (u té starší je to možná teď i o žárlivosti), všechno musím já, všude musí se mnou atd. Ale pořád si říkám, že až budou opouštět hnízdečko, budu na to hezky vzpomínat.
13. črc 2010 v 11:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
sylvka - tak hlásím výsledek dnešního uspávání.
Takže klasika - koupání, mlíčko v kuchyni, snaha o vyčištění zoubků, dudáka a odchod do ložnice. Jen jsem za sebou chtěla přivřít dveře (v sousedním obýváku nejsou závěsy, tak aby do ložnice nešlo světlo) začala pofňukávat. Tak jsem zase rychle pootevřela, malou držela v náručí, hladila, uklidňovala a pomalu se přesunula k postýlce. Tam jsem jí pověděla, že jí položím do postýlky, že jdeme spinkat. Pomaličku, jsem jí položila do postýlky, celou dobu na ní mluvila, hladila jí a velmi pomalu si lehla vedle na postel. Dala jsem jí možnost, aby se mě mohla držet za ruku, hladila jsem jí a začala jsem zpívat svým falešným hlasem :stuck_out_tongue_closed_eyes: Několikrát se přetočila z jednoho boku na druhý a zpět, usínala a každou chvíli zkontrolovala, že tam jsem. Nakonec usnula klidným spánkem bez řevu a vzlykání. Po půl hodině jsem se potichu vykradla z ložnice a ještě hodnou chvíli jí pozorovala ode dveří.
Pokud se i nadále naučí usínat tímto způsobem, tak za nějaký čas se mohu pokusit naučit jí usínat samotnou, jak už to uměla. Pro zatím mi bude stačit, pokud usne za mé přítomnosti bez řevu, vzlykání a zbytečného stresu.
I já byla dnes klidnější (pomohlo, že jsem zjistila, že to je normální období a že časem přejde) a možná i to pomohlo k lepšímu usínání. Že jsem na malou nepřenášela stres a nervozitu......
13. črc 2010 v 19:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
maminky potrebuji poradit malymu je 10 mesicu a stale ne a ne se naucit spat ucily jsme ho aby byl v postylce uz na 7 nic na 8 nic nakonec jsme na 10 hodive vecer a malej ne a ne jit spat jsou to boje kdyz usne na ruce tak ho musime myt jeste tak pul hodky na ruce nez poradne usne aby se das do postylky.jakmile se tam polozi hned tak se vzbudi a rve na cely panelak.kolikrat jsem ho uspavala tim ze jsem ho drzela za ruku hladila apod ale nic nepomohlo prez den ho necham spat chvilku aby spinkal vecer a nic.je na tom nekdo stejne?opravdu uz nevime co snim a navic jsem na to v tydnu sama ze manzel jezdi kamionem a vcera odjel a ted uz padam unavou :frowning2:
11. led 2011 v 09:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@matusaci sme na tom úplne rovnako, ale poradit ti zatial neviem, snád len utešit že nie si sama, najhoršie je že moj malý už nechce zaspat ani na rukách..poobede som ho uspávala hodinu...bezvýsledne reval...tak som ho šupla do kočíka...bezvýsledne reval...tak sme šli domov a asi po hodine konečne zaspal na rukách...ale nehrozí dat ho do postielky-spí jedine na gauči alebo našej posteli, z postielky má paniku :astonished:
11. led 2011 v 16:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kristiluky tak to nas maly taky to uz opravdu musi spat tvrde aby spinkal v postylce..jinak snama v poslety uz on narozeni a to se ho to ucit nemuselo holt nektere deti to vyzaduji tak me je to jedno manzel jezdi kamionem tak aspon nejssem v postely sama
11. led 2011 v 18:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@matusaci nám to nevadí ani jednému že spí s nami v posteli, tak nejak sme si zvykli, manžel robí tiež často nočné tak mi to tiež aj celkom vyhovuje ale cez den je to horšie, ked zaspí na posteli musím tam byt pri nom lebo sa bojím že spadne a nič nespravím, ale najhoršie je to zaspávanie že ho neviem uspat inak ako na rukach a momentálne ani u manžela nezaspí len u mna, vláčit 8,5 kg - no žiadna sranda :confused:
11. led 2011 v 19:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
adminovi - děkuji za přesun. Když jsem hledala toto téma, nic mi vyhledávač nenašel.

Nám malá spinkala v postýlce do 6. měsíce v pohodě. Pak začali večerní hysterie,že tam spinkat nebude. Nám ale nespí ani ve velké posteli.
Cestovní postýlku taky odmítá,takže s cestováním je momentálně problém. O vzdálení se mé osoby ani nemluvím.
Je to momentálně těžké období a asi jím musíme projít.
12. led 2011 v 10:05  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, tak jsme začali s malou taky bojovat s úzkostí. A do toho se klubou zuby, parada.
Naše Adélka je už od malinka ubrečená a vzteklá, když jí něco nejde atd. Pořád jsme si mysleli, že to přejde, ale zatim se žádná změna nekoná :frowning2:
Od narození bych řekla, že máme celkem pevnej denní režim,jinak usínání bez problému ve vlastní postýlce, jídlo v pohodě, v kočárku po 7 měsících taky v pohodě, je šikovná, bystrá atd. Věnujeme se jí, zpíváme, hrajeme, mazlíme, prostě všechno, ale někdy mám pocit, že to všechno je zbytečný. Z návštěv mám trauma, pořád brečí, na babi a na dědu trochu míň a to tam jezdíme pravidelně, aby si zvykala . S kočárkem nemůže sám nikdo jinej, když vidí někoho jiného než rodiče, je řev a neusne a pak je protivná zbytek dne. Když jdeme někam my, všichni se na ní vrhnou, i když to zakazuju, a pak se diví co to máme za dítě a že je rozmazlený. Když se předtím rozkouká, celekm to chvíli jde.
V noci kojíme jednou, ale když se náhodou vzbudí mimo kojo, začne šílenej řev, třeba hodinu(pak to vzdá a usne), a pokud jí chci utěšit, ječí jak kdyby jí někdo ubližoval, na tatínka to samé. Dudlík od mala nechce, pohladit nechce, zazpívat nechce, pochovat nechce, jen prso by chtěla, přitom ví že nedostane, prostě zkouší. Jsme z toho už unavený. Hrůza. A teď je jí 8 měsíců a zhoršilo se to. Celej den na mě visí, tahá mě za kalhoty, kňourá, leze za mnou kam se hnu, je to náročný,ale jsem ráda, že v tom nejsem sama. Alespoň něco.
8. bře 2011 ve 12:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mildickova ahoj, vim, zes tohle tema zalozila davno, ale je to presne to, co zazivame my...nas syn take rak, ted mu bude 7 mesicu a na kazdeho ciziho hystericky rve, manzela bere v pohode, nastesti, take s nim spim v posteli, kdyz se probudi sam, velka panika....jak to u vas dopadlo?
11. únor 2012 v 09:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek