Nespí - budí se co hoďku a vyžaduje prso, máte radu?
Ahoj malý (1rok) se budí celou noc co hodku a vyžaduje prso..pokud mu ho nedám řve a řve dokud ho nedostane... od narození hrozně trpěl na koliky, co ho uklidnilo bylo jen prso a tím to začalo... dudlíka nechce a večer pokud mu nabízím místo prsa flašku odmítá a ještě se začne více vztekat... v postýlce nikdy nespal (spí s námi na posteli) tak jsem jí prodala... takže když se tu ptám jak naučit malého spát každý mi tu radí nějakou knihu při které necháte mimino vyřvat... bohužel já ho nerada slyším brečet... máte nějakou radu? kdy se to polepší, mohu mu nějak pomoc?prodávají něco pro lepší spánek....budu ráda za jakoukoliv odpověd... 😕
@ingrid3 pritel mi take radi at si dojdu pro leky na odstaveni.. ze pokud maly bude t
ahat a nic nevytaha vzda to.. ale nevim zda to udelat.. kojeni mi moc nevadi ba naopak libi se mi to jak jsme spolu tulime se k sobe.. jen bych chtela prestat kojit kvuli vecerum.. pokud by maly spal hezky kojila bych ho klidne dlouho 🙂
Úplně chápu, nebýt té anginy, tak snad syna kojím do dnes. Absolutně nevím,jak bych ho odstavila, taky neumím nechat děti brečet. U dcery to přišlo úplně samo, sama postupně přestávala pít. V noci spala od půl roku. Prostě ti kluci jsou mazlíci. Pevné nervy a hodně sil. A u nás tedy noční buzení a kojení jednoznačně souviselo. Opět ta ohraná pravda - každé dítě je jiné.
Ahoj...chápu tě...měla jsem to samé jen s tím rozdílem, že jsme vstávali co půl hodinu. Vydržela jsem to 5 měsíců. Před jejím 9 měsícem jsme přešli na UM a v klidu usne ve 20h v noci vstává jen dvakrát. Odpočinu si nejan já, ale i ona je daleko spokojenější. Bála jsem se toho, když byla zvyklá být pořád přicuclá,ale proběhlo to v naprostém klidu. Prostě už to nemělo význam. Podle mého byla hladová a proto nevydržela. Teď je klidná a já taky.
@ajurka @valik Děvčata, špatně jste mě pochopila. Malý za svůj život spal nejdelší úsek 3 hodiny. Nepsala jsem, že se budí po 3 hodinách 🙂 To by byla pohádka a brala bych to hned 🙂 Jsou noci, kdy je vzhůru maximálně po půl hodině a noci, kdy spí třeba 2x2 hodiny, pak se budí po hodině a ke konci už třeba po 10 minutách...
Třeba včera v noci usnul po 21h, do půlnoci jsem k němu chodila co 20 minut. Pak jsem šla také spát a společně jsme spali celou hodinu a půl. Pak byl zase skoro hoďku vzhůru, usnul na další hodinu a pak už se budil po půl hodinách. Vstával před 7 ráno. Přes den spí jen jednou půl hodiny až hodinu. Výjimečně hodinu a půl.
Každý delší úsek spánku je vykoupen delší dobou mezi dalším usnutím, takže pokud spí 3 hodiny v kuse, pak mi trvá třeba 2-3 hodiny, než se mi ho povede zase uspat a stejně vstává nejpozději v 7, ať byl v noci vzhůru jak dlouho ćhtěl...
@acacia Já bych řekla, že spolu souvisí téměř vždy.
@ajurka Mě se taky odstavit ještě nechce, ale ráda bych to aspon omezila - třeba dát před spaním a pak přes den, ale jsem líná vydržet celou noc a prostě nedat. Dobrý řešení je dát na noc třeba k babičce, když tě nevidí a necítí, tak to snáší o něco lépe, než s tebou doma.
@mandala My jsme zářná výjimka. Zkusili jsme noční odstavení bez úspěchu. Dokonce jsem ho na jednu noc umístila k mojí tetě a budil se stejně. Spal jí 3 hodiny, pak byl 2 vzhůru a po zbytek noci se budil maximálně po hodině. Teď už v noci mléko nechce, kojím jen večer, ráno a když má zájem před odpoledním spánkem, ale spí stále stejně... Vyzkoušela jsem snad všechno možné - teplo, chladno, postýlku, postel, spaní v jiné místnosti, různé večeře, podvečerní činnosti, utahat přes den, nedat spát přes den, dudlíka/bez dudlíka, pití, UM... Výsledek je stále stejný. Prostě nespí 😀
@ajurka Jednou se to zlomit musí. Utěšuju se, že puberta to jistí 😀 Jen abych do té doby nezapomněla já, jak se spí celou noc 😀
@eliska_z Tak takhle to bylo u nás, vůbec nechápu, jak jsme to tenkrát mohli vydržet... A u nás to zlomilo ze dne na den to podání flašky. Dneska v noc třeba spal do páté na mlíko a pak už výjimečně neusnul (tušil, že je víkend a táta nevstává do práce) a hodinu a půl po nás metal dudlíkem, vykládal, hopsal... nakonec jsme s manželem "vypadli" z postele a šli si dát ranní kafíčko. Ale to je vyjímka, jinak by po mlíčku ještě spal. A přišlo mi to i tak hrozné, vstávat v pět. Ještě teď se cítím unavená... A to je nic oproti tomu peklu, co jsme zažívali a Vy teď zažíváte... Já si ale myslím, že to přejde, jde teď jen o to, to prostě vydržet. Jak jsem psala, dcerka mi spala od mimča krásně a později v batolecím věku měla také období, kdy jsme za ní lítali celou noc. A hlavně když jí něco v noci probudilo, tak pak byla tři hodiny vzhůru. Ony se jim ty období střídají, spánek jednou určitě přijde.... 🙂 Snad do té doby nezešedivíte...
Ahoj, dcera spala od narození taky dost hrozně, ale teda aby se budila po hodině, to by mě asi brzo odvezli do Bohnic a myslím, že bys to v zájmu vlastního zdraví měla začít řešit. Já sama jsem hrozně měkká a nesnáším tyhle radikální řešení, ale osud to vyřešil za mě. Na podzim, když bylo dceři asi 20 měs. byl na měsíc výpadek výroby jediného UM, které pila a na které byla zvyklá se několikrát za noc budit. Tím, že jsem nemohla ustoupit, protože prostě nebylo, tak jsem musela těch pár proplakaných nocí vydržet a asi za týden už jako zázrakem spala celou noc. Sama bych se k tak radikálnímu kroku asi jen tak neodhodlala, ale nebyla jiná možnost. Mléko se nakonec na trh opět vrátilo a naučila se ho pít ráno a přes den a v noci se teď sice taky budí, protože jí učíme spát samotnou ve svém pokoji, ale věřím, že i to si časem sedne. Takže jestli můžu radit podle své zkušenosti, fakt se kousnout, vydržet a nedat a i když to bude krutý, dřív nebo později se to určitě poddá. Viděla bych jako problém i to společné spaní, protože z tebe to mléko pořád cítí. Co takhle koupit postýlku a pomalu učit spát samotného, ať to máme při jednom trápení?
Taky sme to taky tam měli, pomohlo dát do pokojíčku, protože sme jí budili, začala sem s tím, že sem jí dávala prso ob probuzení, jinak sem jí uchovala, teď sama usíná a budí se tak 2x za noc, šla sem na to takhle postupně, tak bych nedokázala vyřvání, do postele si jí beru až ráno, jinak spala taky s náme skoro celou noc, ale došla mi trpělivost :D, jo je jí 9,5 měsíce
Řeším v této chvíli to stejné. Syn se mi začal budil ve 4 měsících, začínalo to cca buzením co dvě hodiny, posledních 14 dní je to co 20 minut. Poslední noci už jsem brečela, nestačila jsem ani mezi kojením usínat a rána byla na mašli. Syn byl znovu unavený už i půl hodiny po raním vstávání, spal pořád 3x denně, i přes den si střihnul 20ti minutovky, pak se budil se řevem, stejně ospalý a chtěl se zase přicucnout. Bylo to opravdu náročný a až v týto chvíi jsem si řekla: dost!. Takže jsem ho jako každý večer nakojila a uložila se slovy, že už to takhle dál opravdu nejde, že bych ráda, kdyby se vyspal on i já, že mu prso dám, ale jen jednou za noc. a přes den kdykoliv si řekne, ale v noci se prostě pokusíme spát, ať mi s tím pomůže. První noc byla očistec. Hodně plakal, hodně jsem u něj byla, hodně jsem ho chovala a utěšovala...Ale prso nedala.Za rohem jsem pak řvala s ním a vyčítala si, nač jsem se to dala., že jsem ho zradila, atp. Když pak usnul poprvý po půl roce na celý tři hodiny v kuse, uklidnila jsem se a nabyla zpět sebevědomí. Druhá noc byla o dost lepší, budil se sice cca po hodině a půl, ale nebrečel, jen si kníknul, někdy jsem ho vzala do náruče, někdy jen udělala šššš a spali jsme dál. Nakojila jsem jednou za noc. Ráno se poprvý vzbudil se žvatláním a ne se řevem. Druhá noc byla podobná té druhé. Přes den usne i na hodinu a půl. Máme za sebou teprve tři noci, je možné že se to všech o ještě změní, ale v týhle chvíli se to zlepšilo o 99%.
Měla jsem to podobně - syn se první rok svého života budil každé dvě hodiny na kojení, stále. Byla jsem už tak unavená... Bude to znít hrozně a není to rada, která se dá napodobit, ale vyřešila to angína. Najednou jsem úplně odpadla a mléko nebylo téměř žádné, ač malý tahal a kousal hodiny. Umělou výživu odmítal, noc a den prořval. Nakonec, již zcela vyčerpán, se večer poprvé v životě napil Sunaru a spal celou noc, a tak to už zůstalo. Takže u nás jednoznačně pomohlo odstavení,ale jak to udělat bez pláče bohužel nevím. U nás jsme brečeli oba, syn i já,ale neměla jsem kam uhnout.