Závislost dítěte na mamince. Co mám dělat?

Mám 2letou dceru. Moc jí miluju asi jako každá správná maminka svoje dítě, ale.....Můj manžel je v práci cca 15-16hod denně, nekecám, máme hypotéku, rekonstruujeme, auta a tak znáte to, prostě spousta placení, takže jsem s dcerou většinu času z celého týdne jen já. Chodíme ven, za kamarádkama a tetama s dětma, jednou týdně jezdíme k babičce na celý den. Ale malá je teď na mě úplně závislá, nemůžu nic. NIC. Pomalu už nemůžu jít ani na záchod. Kontroluje mě přes den, ale i v noci, několikrát za noc se zvedně koukně z postýlky jestli jsem tam, někdy jen zakřičí mami a já se musim ozvat, jinak okamžitě začne hystericky plakat. V životě jsem jí nenechala samotnou doma ani na 5min, ale ona se chová jako kdyby to bylo na dením pořádku. Jsem zoufalá, přestala teď i přes poledne spát, je to týden, co prostě odmítá chrnět, leží třeba dvě hodiny a nic. Zkoušela jsem všechno, po dobrém i po zlém. A bez výsledku. Moje zoufalství je na vrcholu....už nevim co mama dělat, protže když opravdu nemůže člověk nic tak.....nechodím nikam, za ty 2roky jsem byla pořádně celkem 4krát a to jsem vyždy čekala až usne aby to nevěděla, že si dovolím někam jít. Co mám dělat???? Takhle se z toho za chvíli zcvoknu....myslete si co chcete, ale věřte mi, že tohle je peklo.....kdby alespoň chrněla po o...to jsem měla 1,5hod jen pro sbe a bylo to moc fajn...... 😞
baris
17. led 2012
maminky, tak koukám, že v tom nejsem sama 🙂 já mám dvě závislačky - jedna horší než druhá. Tatínek - manžel sice pomáhá, ale běda, když nevidí maminku. To je pak hysterák. Usínat jedině se mnou, v noci lítám pořád mezi dětským pokojíčkem a ložnicí. Obě dvě pořád za zadkem, když jdu na WC, tak tam mám nasomrované okamžitě obě dvě. I zuby si s nimi musím čistit. Při vaření si obě dvě přisunou každá jednu židli a stoupnou si na ní vedle mě. Vařit s nimi je opravdu zážitek. Se divím, že pořád ještě bez úrazu (ťuky, ťuk).

Starší dcera bojkotuje školku - řve tam jak tur, že chce maminku, maminku. Tak jsem jí raději vzala domů a občas jí tam zkouším dávát.

Je to na silné nervy. Pořád je mám "přilepené" na sobě - každá z jedné strany. ]-(
weri1
17. led 2012
ahoj holky

já mám doma taky závisláčka, jak se někam hnu, hned je řev máma máma, všude chodí se mnou. Když jdu nakoupit , nebo kamkoliv, musím říct, že jdu pro hami, tak to se zklidní. Já doufám, že ho to trochu přejde 🙂
weri1
17. led 2012
@lumpik to mám pocit taky, ale říká se, že je to normální
meleri
18. led 2012
@beruska24.9. urcite bude lip ! a jestli toho mas dost tak bych nevahalla a soupla dite manzelovi a nekde vypada sama treba i o vikendu....
meleri
18. led 2012
@baris a s tou skolkou jsi ji to vysvetlila? asi bych byla neustupna a proste ji tam dala aby tam chodila kazdy den a zvykla si. jakmile by mela kamarady myslim ze by tam byla velmi rada a hlavne ty deti kdyz tak rvou tak je to casto i divadylko, jakmile rodic odejde tak se zklidni, nas syn toho necha asi po dvou tydnech a ted tam chodi a neplace jen vzdycky rika ze ne a paka jak vidi ucitelku tak se ji vrha do naruci... hodne zdaru 🙂
kacab
18. led 2012
u nás je to to samé.... když jdu do koupelny, sedí vedle vany na koberečku a hlídá mě i při sprchování nebo návšetěvě wc.... doma vařím a dítě sedí na lince, vysávám a tahá mě za nohu.. pořád nutně ve stejné místnosti... jak se hnu a synek o mě neví, hned je řev... na druhou stranu, když ale musím nutně odejít tak jdu.... většinou dělá scény jen mě a jak se zabouchnou dveře je klid... a pokud není a řve... tak ho to baví tak 10-15min a pak si jak sluníčko hraje klidně 2-3hodiny s tatínkem či dědečkem.... Strašně jsem se toho bála když jsem šla na 4dny do nemocnice... první noc byl mladý neklidný a skončilo to tak že manžel ležel v pokojíčku na koberci a spal vedle jeho postýlky a držel ho za ručičku, když bylo potřeba... já v nemocnici trpěla oddělením od dětí a on byl v pohodě.. když jsem pak dorazila domů, objal mě a šel si hrát.. jakmile se ale uhodil - utíkal se politovat k tatínkovi... až mě hrkly slzy.. najednou byl závislák na tatínkovy.. moc dlouho mu to nevydrželo a do 2dnů byl zase mamánek.... ale já to beru asi jako přirozenej vývoj.. neženu to do extremu, když je potřeba, odejdu ať si zvyká... ne tajně, právě mu řeknu, že jdu pryč, s kým bude a ať se nebojí, že brzy příjdu... a docela to funguje... ale pravda až teď od necelých 2,5roku...
silvie_r
18. led 2012
Taky jsme si u staršího syna prošli něčím podobným. Důležité je nevytrácet se tajně, ale vždycky se rozloučit a ujistit, že se máma vrátí. Dobré je fakt zpočátku odejít třeba jenom na 5 minut a postupně prodlužovat intervaly. U nás to fungovalo. Až mi bylo líto, když si zvykl natolik, že byl půl dne s babičkou a vůbec mě nepostrádal 🙂
Doufám, že u mladší dcerky to zvládneme stejně dobře. Právě se dostává do toho mamánkovského věku.
beruska24.9.
18. led 2012
@meleri - díky, jen kdyby to šlo tak snadno. starší je teď znovu závisláček a maličká je ještě moc malá, bez maminky vydrží jen chviličku a většinou jen v kočárku. jinak je řev. no, snad se to časem zlepší.....
meleri
18. led 2012
@beruska24.9. ono to snadne neni ale proste musi se furt vysvetlovat furt furt dokola, myslim s tou skolkou nebo s tim odchodem. nas syn zezacatku chodil jen na tri hodiny do te skolky ale kazdy den a pak jsme to prodlouzili do obeda. je to drsne a ja jsem si taky trochu poplakala, bylo mi ho lito, ale ted je tam stastny diky skolce se naucil sedet za stolem a trochu kreslit a pod, to driv odmital. s mladsim to mam jak ty s mym manzelem vydrzi par hodin co jdu nakoupit ale jinak taky s nikym hodne place kdyz ho vezme nekdo jiny musim rict ze toto jsem se starsim neznala nikdy se moc lidi nebal...ale myslim si ze fakt limit jsou ty tri roky pak se hodne veci zacne zlepsovat...hlavu vzhuru vydrz to 🙂
beruska24.9.
18. led 2012
@kecab - u nás tohle odcházení (ať už jsem šla na chvíli pryč já nebo malá s tatínkem) fungovalo od jejích 1,5 roku. trénovala jsem ji na to, že budu v porodnici a ona doma s tatínkem. tak aby byla zvyklá trávit čas jen s ním. kolem 2. roku se to zlomilo. asi to bude přirozený vývoj (když vidím, že nás je víc) a u nás asi ještě trochu kombinované se žárlivostí na miminko.
beruska24.9.
18. led 2012
@meleri - snažím se 😉 školka nás teprve čeká, pokud ji vezmou, tak od konce září. ráda bych, aby chodila mezi děti, když tady nikoho nepotkáme a není pořádně kam jít :-p
pokud potřebuji něco nutně sama zařídit, tak tím stylem, že děti vypravím ven s tatínkem, starší vysvětlím, že maminka musí někam dojet a že se vrátím a dovezu ji nějakou mňamku, maličké to je zatím jedno, ale vím, že bude spinkat v kočárku a neprořve celou dobu, co budu pryč. a až nastane u malé separačka, tak to mi teprve hrábne 😃
beruska24.9.
18. led 2012
@meleri - jo a vysvětluji od malička (i když dřív tomu třeba nerozumněla) a to i několikrát denně a i v noci, když uklidňuji. fakt na chocholouška 😃 =-)
baris
18. led 2012
@meleri jo vysvětlovala. Ve školce pracuje i mamka jako učitelka a Káťa je s ní velmi ráda, ale i když si jí po tom hysterickém řvaní vzala mamka k sobě, tak to nepomohlo. řvala furt, odešla do šatny se oblékat, že jde domů 😃 Školku jsem zkoušela týden.

Já se přiznávám, že vyměknu. A mám i strach tam Káťu nechat takhle řvát - v prosinci loňského roku jsme se jakštakš zbavili zácpy, kterou si sama od roku způsobovala. Lítali jsme s ní po všech dr. - od dětské gastro, po psycholožku, homeopatku, kinezioložku ... Tak abychom do toho nespadli znovu. Nikdo neví, proč si jí začala způsobovat sama 😞

Děti mají holky rády, ale nejraději si vystačí spolu.
beruska24.9.
18. led 2012
@baris - moje mladší sestra kdysi ze školky několikrát utekla. většinou ji odchytla kuchařka (známá z vesnice) jak se toulá po městě.
baris
18. led 2012
@beruska24.9. jj, já jsem prý taky utíkala ze školky, že jdu domů, protože mě to tam nebaví. Naštěstí mě vždy někdo odchytl 😃
meleri
18. led 2012
@baris to je tezke s tou zacpou..😞 to musi byt fakt blbe. ja toto neznam spis naopak...mozna ze jsou holcicky citlivejsi? muj bratr toto zazil se svoji dcerou, trvalo jim to mesic nez si zvykla. ale ted je ji dvanact a je to samostatna holka sikovna myslim ze to fakt je jenom prozatimni ze jsou male...
ja se priznam ze uz jsem to fakt fyzicky ani psychicky nedavala ti kluci strasne radi spolu a nemohla jsem ani uklidit ani uvarit nic takze to pomohlo i mi ze je v te skolce.
beruska24.9.
18. led 2012
@baris - tak to je asi dědičné 😃 😃
no, ona totiž matka strčila sestru jen za vchodové dveře a odjela, takže sestra ani do šatny a následně do třídy nedošla. ale vždy ji někdo dovedl 😉
seb
20. led 2012
ahoj spolutrpitelky, ač nerada :-| přidávám se do vašeho klubu 8-( ,
@erika9110 mám to doma úplně stejný, jdu na záchod, malej se houpe na koníkovi, okamžitě sleze a letí za mnou, jdu si čistit zuby, leze na stoličku a cpe se mi do umyvadla, jdu vařit, tahá mě pryč od linky (v podstatě s ním vařit můžu jen těstoviny suché) zbytek musím dělat večer , když usne, usíná jen se mnou a po obědě si mě ještě v posteli kontroluje škvírkama v očích, jestli tam jsem a jestli spím, pokud vidí, že sedím a mám PC nebo časák, tak hned ožije a spát už nebude, ted začal dělat, že když má jít ven s dědou nebo babičkou na procházku a já se neoblíkám, tak se odmítá jít oblíknout, bez mámy prostě nepůjde, do jídelní židličky ho nesmí dát nikdo jinej než já, v osušce z koupelny ho musím opět odnést jen já a nejvíc mě trápí , že se jakoby bojí ostatních dětí, prostě si s nikým nechce hrát, nechce je chytit za ruku a jak se ho chce dotknout někdo z nich, tak mizí nebo má na brek, když si ho nevšímaj, tak mu nevadí, ale běda, jak se s ním chce někdo kámošit
obávám se už ted až půjde za rok do školky, když je takhle bojácnej, přitom doma si na nás rodiče vyskakuje a vzteká se a zlobí nás, blbne, furt něco žvatlá, ale jak jsme mezi cizíma , tak mlčí jak ryba a je nejhodnější dítě na světě
kristipa
21. led 2012
@seb já se taky hlásím do klubu, náš malej bude mít v květnu tři roky a je to naprosto to samé, vzhledem k tomu že má jít do školky tak se děsím už teď co z toho bude! na to že ho mám stále za zadkem jsem si chtě nechtě musela zvyknout ale ta averze vůči ostatním dětem mě fakt děsí....jediné co se časem zlepšilo je to, že už se s ním dá uvařit, už se teď dokáže aspoň na chvilku zabavit sám ale do těch dvou let to bylo peklo, vařit jsem musela jedině večer. měla bych uvažovat o druhém prckovi ale při představě že by byl ze stejného těsta se mi do toho teda vůbec nechce!

Začni psát odpověď...

Odešli