Bydlení u rodičů nebo ve svém. Co je lepší?

etihw
21. črc 2008

Tak jak jste na tom vy... Je pro vás lepší bydlet s rodičema a nemuset se o nic starat nebo si raději budujete vlastní 'hnízdečko' a libujete si, že vám nikdo do ničeho nekecá. 😉

johanda
21. črc 2008

andelka : aha 😀 , tak to jo

andelka
21. črc 2008

Větší už by byl skoro jako domeček a na ten tuplem nemáme.

aponchie
21. črc 2008

domecek je lepsi 😀

berynka
21. črc 2008

My jsme rádi, že jsme ve svém, rodiče jsou z dohledu 🙂 a vztahy jsou bezvadné 😉 .
Společné soužití může mít jistě spoustu výhod... finančních, časových, stejně tak s ohledem na děti-vnoučata, ale vyžaduje to kompromisy, vzájemný respekt a mnohdy taky učení se žít dohromady.

andelka
22. črc 2008

aponchie: No je, sice na bydlení v něm nejsem zvyklá. ale jde spíš o to, že u nás jsou parcely, nebo vůbec domy na okraji města, kde jezdí málo busy a my nemáme auto a vůbec služby a občanská vybavenost nic moc. Já radši zůstanu tam kde jsem, i když v bytečku.

barunka81
22. črc 2008

ahoj, určitě ve svém. Radšin platíme velkou hypoteku a mame svůj baráček a k oboum rodičům jen návštevu.
Máme rodiče rádi ale bydleni dvou generací spolu nedelá podle mě a ze zkusenosti podle okoli dobre...
Staci mi kdyz tam jedem na vikend. mam je rada, ale tesim se domu na svuj klid 🙂

andelka
22. črc 2008

Ale stejně je to zajímavé, že dříve spolu běžně žilo několik generací v jednom domě a dneska je to opačně. Čím dál rodiče jsou, tím líp. Společnost se mění od základu. Jen nevím, kam až to dospěje. Nejlepší by byl zlatý střed.
No, to mě jen tak napadlo.

aknela75
22. črc 2008

Tak my bydlíme bohužel s mámou, protože zůstala sama a neutáhla by barák. Tak jsem přistoupila na to, že tady zůstaneme. Ale kdybych to mohla změnit, hned bydlíme sami. To je řečí, to byste nevěřily nebo asi jo. A bydlet u tchánovců, tak se asi po týdnu stěhuju. To bych klidně šla do podnájmu a hned. Tchán budí dospělého synátora v půl osmé, že musí jít něco dělat. Tchyně, když jsem tam spala, tak mne taky měla za úkol dostat z postele. To bylo asi po osmé hodině. A synátorovi (švagrovi) 36 let a druhému 27 a bydlí doma. Já bych je hnala. Ale tchyně jim prostě slouží a myslí si, že budu já sloužit manžovi. Tak to tedy nee. 😝 😝 😝

aknela75
22. črc 2008

No mně přijde, že dřív ty starší tak nekecaly do života těm mladším anebo ty mladší byly poslušní. 😀 😀 V neděli jsem viděla výměnu manželek, kde byla češka v Rumunsku a ta rodina bydlela s babičkou. Babička se mi zdála v poho a když jsem u té práce okolo baráku, tak nikoho nebudila, že musí to, či ono. 😀 😀 Mně to přijde, že prostě dneska si starší chtějí pořád něco dokazovat, jestli se léčí mindráky, či co, to nevím. Prostě oni jsou ti nejchytřejší.

andelka
22. črc 2008

Anebo my si myslíme, že víme všechno líp a jejich zkušenosti nepotřebujeme. Je těžké najít míru, kompromis, ale určitě to jde. Tvoji tchánovci jsou fakt síla, u nás to tak není. Jedeme si po vlastní linii a když chceme udělat něco společně s mamkou (třeba vyprat nebo uvařit nedělní oběd) tak se na tom domluvíme dopředu. U tchánovců jsem většinou na návštěvě, vstáváme jak chceme, pomáháme normálně.
Dřív to bývalo tak, že když se oženil nejstarší syn, šlo se k notáři a tam si roduče vymínili výminek (buď samostatný domek, nebo oddělenou místnost), k tomu třeba kus pole a zahrady, nebo když už nemohli pracovat tak část výdělku mladých. Všechno bylo smluvně podchyceno a ujednáno a každý znal své kompetence. Mladí měli rodiče v úctě, byli tak vychovaní. Často se mladý hospodář radil se starým, zkušeným. Mladá hospodyně byla ráda, že jí babička pomůže s dětmi. Na revanš za to, že jí poslouží. Dneska žijí mladí a staří separovaně, děti ani neví, jak se mají ke starým lidem chovat. Pokora chybí, víc si lezou na nervy. Nevím, no. Ani jeden extrém není dobrý, ale klima ve společnosti se mi přestává líbit. Diskriminace mladých rodin, dětí a seniorů není moc dobrá známka.

barunka81
22. črc 2008

Andelko, ja myslim ze je to hlavne moc individualni.
a driv to asi bylo uplne jine. jina doba. nebyli takove moznosti atd. Lidi se tolik nestehovali za praci. V 18 dostali praci a pracovali ve stejnem pracovisti do duchodu. Proste byla takova doba. My jsem se napriklad odstehovali 200km od rodicu. Manzel studoval v jinem meste a mel doboru nabidku prace...
Ale i kdybychom zustali ve meste kde jsou manzelobvo i my rodice, urcite by jsme s nima nebydleli v baraku. Manzeolvoi rodice maj barak... S tchyni bych nebydlela nai za milion. Furt neco resi. Staci mi jednou za cas navsteva......... 😉

janeyzelvicka
22. črc 2008

Sami 😀 Taky byla nabídka od tchánovců, celé první patro jejich baráku, žádný nájem... Ale my jsme řekli ne 😅 ... máme podnájem (z jednoho platu, takže utáhnout se to dá 😉 ), sice malý, ale jsme sami a spokojení. Děláme si co chceme, kdy chceme, jak chceme... Což nevím, jestli by se u tchánů dalo realizovat, mám je ráda, jsou fajn, ale tam bychom nebyli dvě samostatné jednotky, ale spíš jedna (tzn společné kávy, obědy...)

gedren
Autor odpověď smazal
Zobraz
aponchie
22. črc 2008

ja si stejne porad myslim,ze je prirozenej lidskej pud vylitnout z hnizda a osvobodit se od rodicovskych pout 😝 tak jak se odpoutava dite kdyz je male tak v urcitem veku si ba naopak myslim,ze uz je nutnosti bydlet sam a starat se sam,ono to porad svadi kdyz bydlis s nekym spoustu pohodlnosti na jednu stranu treba s hldanim a na druhou stranu treba s vudiranim a pomahanim jim..ono je to pul na pul asi ,ale driv take nebyla takova moznost si postavit nebo mit byt a proto se stavili velke baraky pac se pocitalo aby mladi meli kde bydlet,ale ani jim andelko nebylo dobre ,staci se kuknout na manzelske etudy jak se vysilaji a pochopis ,ze i tenkrat to lidem vadilo ,ale nemeli co delat,meli mene moznosti.. 🙂 i moje babicka 80let rikala jak bylo hrozne kdyz bydleli s prababickou byt jim pohlidala obcas deti aby babi mohla do prace,ale zase o nich vedela vsecko a ta prirozena soukroma hygiena nemela sanci..preci jenom..kdyz sexovali porad meli obavu,ze muze kdykoliv nekdo prijit(ne schvalne,ale proste muze se stat)no proste rikala jak byla rada az zacali stavit baracek byt malej ale svuj a vazit si neceho co si sami vlastnima rukama vybudovali 🙂

andelka
22. črc 2008

Máte pravdu všechny samozřejmě, to já jen tak uvažovala. Asi se u mě projevila profesní deformace. 😀 My s mojí mámou máme občas problémy jako gedren, třeba když se mě ptá, jestli budu vařit, aby měl manžel odpoledne jídlo a já na to, že proč, že je snad dospělý aby věděl, že nevyvařuju denně a že snad má chodit na obědy v práci ne? Nebo ohledně oblečení, že to a to nežehlím, nebo že mám kontrolovat, jestli má manžel dost čistého prádla apodobně. a já na to, že je snad svéprávný, ne? Tak proč bych ho měla kontrolovat. Prostě to neřeším a dělám si svoje, jak nám to vyhovuje s manželem. Chudák máma, jsem se jí vymkla z rukou 😀
Aponchie, to máš určitě pravdu, já měla na mysli větší minulost než 80.léta 20. století. Nevím, možná je mi líto, jak se od sebe lidé a generace vzdalují, že si nemají pomalu co říct. Vývoj nezastavíš, akorát by se to nemělo přehánět a spíš hledat kompromis, zlatou střední cestu. My to plánujeme tak, že nebudeme mít k nikomu daleko. 🙂

gedren
Autor odpověď smazal
Zobraz
aponchie
22. črc 2008

andelko taky me to sere a neskutecne pac sem celkej rodinnej clovek..ja te chapu jak to myslis..ale s tim uz asi nic neudelame..to musi v tom svem okruhu chtit tak nejak vseci a pak to jde ale jinak to moc nevidim..ja treba umiram strachy az babicka umre to je posvatnej clovek pro me a nechapu,ze k ni mam respekt a poslechnu ji vic jak matku 😝

andelka
23. črc 2008

gedren: Jo přesně u nás to tak je. Mamka je učitelka, tak se snaží vychovávat i nás. 😀 Já přece jen svého muže znám, vím, že se nenechá do ničeho nutit a když řekne ne, tak je to definitivní. a mamka má tendence se 5x ptát jestli opravdu ne. Normálně mi nedávno řekla, že se o něj vůbec nestarám. Copak je to malé děcko?Když jsem mu to řekla, tak odpověděl, že zanedbávaný se teda fakt necítí, spíš naopak a že mám na něj dobrý vliv. Že od doby co je ženatý se snaží žít zdravěji.A pro mě je směrodatné smýšlení manžela, než maminky.I když to myslí dobře.

Mamka když se vdala, tak žila i s dítětem u rodičů manžela, kde byly i jeho 2 sestry a byl to byt. Ale nikdy neřekla nic negativního. Sama teď ošetřuje svoji mamku, takže u ní teď vlastně bydlí a dřív to tak dělala i s otcem.My jsme velká rodina a musíme vycházet. No a u manželových rodičů žije i jeho brácha, sestra a její děti a funguje to. Když se chce, tak to jde.

aponchie: Já tě úplně chápu. Moje babi je teď velmi nemocná, doktoři to vydí špatně. Vím, že nás opustí a vím, že bude po ní strašné prázdno. My jsme s mamkou k ní často jezdili a nikdy nezapomenu, jak jsme utíraly všechny tři nádobí a babi vyprávěla zážitky z mládí.

andrealiskova
22. zář 2009

Já jednoznačně u rodičů.

krembonzur
22. zář 2009

sami 😉 🙂

lenka132
22. zář 2009

z vlastní zkušenosti-ROZHODNĚ SAMI

andrealiskova
22. zář 2009

Já nechápu proč se tomu tak bráníte, já bych to nikdy nevyměnila.

jeudi
22. zář 2009

jednoznacne sami uz v zivote bych s nekym dohromady nezila at jsou to moji rodice nebo manzovo nebo kdokoliv jiny tak v zivote ne..muzou byt sebehodnejsi ale z me zkusenosti to nikdy nedelalo dobre a delat nebude ..jsem stastna ze konecne mame svuj byt.

kristi
22. zář 2009

sami,jak jinak

lisounek
22. zář 2009

zaručene po svem

nunacek
22. zář 2009

Pro každého je lepší něco jiného 😉 Pro nás je určitě lepší bydlet samostatně 🙂

dukie
22. zář 2009

Já mám super vztah s rodiči (jako ne bez problémů, ale prakticky do ničeho si nemluvíme)... s tchýní je to takový... dobrý, ale asi jen proto, že nežijem společně. 😀 No a vidím to takhle:

Výhody současného stavu (samostatného bydlení - byt 2+1 ve středu města) oproti možnému stavu (bydlení s mými rodiči na kraji města (bývalá - za války - vesnice, do středu města je to 30 minut eMHáDéčkem) ve dvougeneračním řadovém domě se dvorem a zahradou:

Děláme si co chceme, kdy chceme, jak to chceme. Nikdo nám do ničeho nemluví. Nemusíme se usmívat a hrát na nikoho divadlo, když zrovna není ve vztahu posvícení (což ve společném domě přeci jenom musíte, pokud se potkáváte ve společných prostorech jako je vstupní hala, dvůr, sklep, zahrada atp.), nikdo nesleduje, kolik teplé vody proteče, když se sprchujete, nikdo Vás nekárá, že máte stále rozsvíceno ve všech místnostech, ačkoli jste jen v jedné, když chcete cokoli renovovat, nemusíte to s nikým řešit (což bychom v případě bydlení s našima museli, protože pořád by to byl jejich a ne náš dům, že jo)...

Nevýhody: Rozhodně fakt, že jste na dítě sami. Užívám si dnů, kdy dorazím k našim a Toníček s nima spokojeně dovádí, oni s ním... a já mám klid aspoň chvilku si odpočinout a koukat se, jak se má sousedka mých rodičů, která to ale nedokáže ocenit, když bydlí se svými rodiči a její dvouletá dcerka s nimi tráví i polovinu dne... Když chci někam vyběhnout (např. do obchodu pár metrů od domu, protože jsem byla tak "pitomá", že jsem si začala zadělávat těsto, aniž bych si ověřila přítomnost kvasnic v ledničce...), nemůžu prostě strčit dítko k babičce nebo dědečkovi a na těch pět minutek si tam zaběhnout... ale obnáší to převlíct dítě z domácího oblečení do venkovního (v čerstvě umatlaných tepláčkách nemám odvahu dítě vzít ven, přeci jen bydlíme ve středu města...), nazout mu botičky, dát bundičku, čepičku, snést ho po schodech (nemáme výtah), strčit v kočárkárně do kočárku a teprve pak můžem vyrazit... Oč by bylo snažší bydlet s rodiči...

Výhody a nevýhody bydlení v bytě ve městě a bydlení u našich nechávám stranou, to sem asi nepatří, to je na diskuzi město vs. venkov.

😎

majatob
22. zář 2009

tak ja jsem vsema deseti za vlastni bydleni, treba pronajem, ale bydlet sami 🙂

suki
22. zář 2009

Rodiče mám ráda, ale rozhodně sami.

nikes
23. zář 2009

tak já se bydlení s rodiči moc bála, ale zatím si nemůžu stěžovat. Máme s rodiči spíš takový dvojdomek a velkou společnou zahradu. Bydlíme tak cca 5 let. Vztah s rodiči mám skvělý a mamka nám do ničeho nekecá. Bývá vždy na straně manžela , protože říká, že dcera ji to spíš odpustí, než někdo "cizí". Máme skvělé místo na bydlení , hlavně pro děti je to ideální místo, takže to byl jeden z důvodů, proč jsme tady zůstali. No a určitě další důvod byl ten, že jsme si nechtěli brát vysokou hypotéku a třást se 30 let, jestli se někdy nestane to, že my jednou nebudeme mít na splátky.Vzali jsme si na rekonstrukci domů půjčku 1 000 000 a budeme splácet ještě cca 17 let Kč 6000,- , což není tak strašné. Kdybychom si chtěli postavit svůj domek (tak 3+1 + přístřešek) a vše dělali sami, tak bychom si museli vzít půjčku min. 1 500 000,- a to samozřejmě bez pozemku. Nedávno dostavěli naši sousedé malý domek (4+1) bez garáže a komplet vše si dělali sami za občasné pomoci svých příbuzných. Sousedka si zapisovala výdaje do posledního šroubku a konečná cena domku (bez pozemku ) je 1 450 000,- a to ještě nemají fasádu a venkovní úpravy, takže ještě takových min. Kč 200 000,- to bude stát.
Pokud bychom si tedy vzali půjčku 1 500 000,-, tak dáme měsíčně na splátky o cca Kč 4000,- více a to už by bylo pro nás dost.Zkrátka, když bydlet s rodiči, tak je důležité, aby jste jednak měli dobré vztahy a hlavně svoji vlastní domácnost se svojim vchodem do domu. 🙂