Citový vztah s lidmi, co už s námi nejsou
Dobrý den, chtěla bych se zeptat.
Když mi byli 3 měsíce umřel můj tatínek, tím pádem je jasný že jsem ho nepoznala. Vše co o něm vím je z vyprávění mamky a babiček. Jen mi jediné nejde do hlavy. I přes to že jsem taťku nikdy nepoznala a strávila s ním pouhé 3 měsíce jako miminko, stává se mi dost často že jakmile na něj pomyslím je mi do breku, několikrát mě i přepadne smutek který vím, že je způsobeny steskem po něm. Přijde mi jako bychom se znali a umřel nedávno. Tím se chci zeptat, kdo má podobnou situaci, jaký máte vztah k tomu člověku? 🤷🏻♀️Stýská se vám po něm i přes to že jste ho neznali nebo k němu nemáte žádný vztah? Děkuji 🙈
@goovana mne umrel stary otec 4 roky dozadu a mam pocit ze na neho myslim skoro kazdy den. Je to pre mna tiez strasne tazke, mala som ho strasne rada, zomrel do polroka na rakovinu a este k tomu zili od nas cez 1000 km takze sme sa vidali posledne roky tak raz do roka, ale casto smesi volali. Pre mna je najhorsie, ze sa desim, kedy zomru dalsi stari rodicia a nedajboze rodicia, umrem na zial, ked som taka "precitlivela". Bol to moj oblubeny stary rodic, ale viem, ze ked som bola mala, mala som asi 8, zomrela mi prabbaka, co sa strazila casto ako malu a doteraz mi je to tiez luto neskutocne a casto na nu myslim.. logicky viem, ze sa nemozem tolko trapit a smutit za nimi ale je to tazke, ked mi chybaju a mam pocit, ze som sa s nimi nikdy dostatocne nerozlucila, pritom s dedkom som bola dlho par tyzdnov pred smrtou, dlho hodiny sme sa rozpravali. U prababicky apson viem, ze to plynie z toho, ze ma za nou nepustili, ani na pohreb nas nebrali, vraj sme boli este mali.. tak mam pocit, ze som sa s nou nerozlucila poriadne, ale u dedka neviem. Nosim aj jeho fotku v penazenke.
Vztah s těmi,jejichž krev v nas koluje,se neodviji jen od toho,zda si je pamatujeme nebo ne.jsme každodenně ovlivňování tím,co naši předkové zažili,napr.rodove trauma se přenáší několik generaci.nemusela jste svého tatínka poznat,aby byl mezi vámi vztah.je to podle mě zcela normální.laska nemá hranice,zvlast ta mezi rodiči a dětmi,a smrt není pro lásku žádnou překážkou.muj tatínek zemřel před 6 lety a za tech 6 let jsem si s nim vyřešila tolik věci,tolik věci jsem mu rekla a tolik věci jsem pochopila...mate svého tatínka,ať je fyzicky tady a nebo jen mentálně ve vaši mysli a srdci.zije ve vás a vašich dětech,smutek je v pořádku.jste zcela normalni😉.hezke svatky.
@nikolas5 můj tatínek zemřel, když mi bylo 6 a prakticky vůbec si na něj nepamatuji. Jen z vyprávění a z fotek. Taky se mi po něm stýská a když myslím na to, co jsme spolu mohli prožít, tak je smutno a někdy i brecim, zvlášť teď když mám syna a představují si, co by tatínek na vnuka řekl.