Co dál se životem?

bea_tka
24. únor 2015
Ahoj holky, říkám hned na úvod, že jsem se asi potřebovala vypsat. Totiž tak nějak nevím, kudy kam, co dál... Je mi 26, mám partnera, máme vlastní, ač malé bydlení, mám špatně placenou práci, žádné úspory... A mohla bych pokračovat ve výčtu těch špatných věcí. Na druhou stranu, pokud pominu již vypsané, se máme celkem dobře, máme pejsky, kteří jsou středobodem našeho vesmíru, auto, nemáme dluhy... Ale co dál? Kdy přijde ten čas, že budeme chtít děti? A budeme je vůbec někdy chtít? Odvážíme se do toho jít? S malým bydlením, bez úspor, s tím, že já těhotenstvím ztratím jakoukoliv šanci na lepší práci... S tím, že chceme sehnat větší bydlení, ale v případě, že jej seženeme, se zadlužíme tak, že na dítě už opravdu nezbyde a pokud větší neseženeme, do současného se naopak zase nevleze.... A tak bych mohla v pokračovat...Vlastně ani nevím, co čekám, možná jedině, že jste to měla některá stejně tak? Co bylo pro vás impulsem k tomu, hodit starosti za hlavu a začít se snažit???
stenci
24. únor 2015
@bea_tka Já jsem takhle nikdy nepřemýšlela. Ale impulzem pro dítě byla skutečnosti, že jsme se s mužem vzali, opustili pohodlný podnájem v Brně a přesunuli se zpátky do našeho rodiště. Dostala jsem možnost převzít rozestavěný dům (hrubá stavba), takže rok jsme makali, zadlužili se a začali bydlet. Byť je tu pořád plno práce, doděláváme všechno za pochodu, najednou jsme měli pocit, že jsme skutečně šťastní, máme všechno, co jsme kdy chtěli a chybí nám pro úplnost už jen to jediné. Nechtěli jsme tlačit na pilu, tak jsme pracovali na domku, užívali si a do tří měsíců jsem otěhotněla. Ano, je to o kompromisech. Přestože mám vysokou školu, nemám dobře placenou práci, ale zvládnu poplatit celou domácnost. Manžel zase financuje splátky, pojištění, inkaso a jiné větší výdaje. Já jsem dřív ráda utrácela za oblečení, boty, večeře, kino, apod. Od doby, co jsem těhotná, jsem si oproti dřívějšku koupila minimum věcí, Pro miminko nakupuju věci ve slevě, případně z druhé ruky, nevadí mi to. Postýlku mi dala máma, je ještě po mně, tchýně zaplatila zavinovačku, atd. Když jsme se rozhodovali, jestli mít dítě, peníze jsme neřešili. Prostě jsme měli pocit, že je to tak správné a že to zvládneme. Je ale pravda, že máme zázemí v rodičích, což dělá taky hodně.
shine2015
24. únor 2015
@bea_tka ja pokud beres hormonální anikoncepci, bych vysadila, ale chránila se - kondom atd....pročistíš si tělo a hlavně až se rozhodneš, pujde to snaz....
jinak bych ted s miminkem počkala. nejlepší je, až ty jako žena budeš vědět, že už mimi chceš....pokud o tom nejsi přesvedčená, ale jenom jakoby nevíš a máš strach, zda je vhodná doba, vhodná doba ještě není...
to se prostě jednoho dne proudíš a budeš vědět, že miminko chceš 🙂 a muže to být klidne za půl roku, za rok, dva.....
ale poznáš to a hlavně budeš hledat duvody proč a jak ho mít..... a ne ty proč ne nebo proč si nejsi jistá.-)
bubbligum
24. únor 2015
Ahoj, takto nebo hodně podobně to má spousta lidí. My jsme na tom třeba hodně podobně, koupili jsme byt 2+1, na větší jsme v Brně neměli. Máme dceru a už teď je nám ten byt malý. Já jsem na mateřské, mám VŠ a peníze jsem měla vcelku dobré, na absolventku VŠ ve větším městě ale spíš nižší. Momentálně žijeme jen z manželova příjmu, protože moje rodičovská pokryje ani ne hypotéku (rodičák 7333,- a splátka hypotéky asi 7480,- plus k tomu samozřejmě veškeré služby, takže nebýt manžela, jdeme se pást!). A jaký byl impluls pro to, mít dítě? Jednak jsme se vzali, ale taky nastoupili doktoři a řekli, že jestli chci někdy děti, musím odrodit co nejdřív... Takže teď máme 15m. dceru, chtěli jsme rychle druhé, bohužel jsem v 7 tt koncem ledna potratila. No, ale jedeme dál. Naštěstí je můj zdravotní stav zatím příznivý, tak snad si to druhé dítě budu moci opravdu dovolit. Peníze jsou sice téma k řešení, ale občas ne to nejpodstatnější.
ilaura100
24. únor 2015
@bea_tka Ja bych naopak rekla, ze prehnany stesk nad vasi situaci tu uplne neni na miste.Vetsina rodin se kvuli bydleni zadluzi, vy mate obrovskou vyhodu ve vlastnim bydleni a tedy i vetsi casti prostredku, ktere byste jejim prodejem ziskali a ktere muzete vlozit do vetsiho bydleni.Co by za to jini dali, mit v zacatku takovy zakladni kapital.Dluhy nemate, mate praci, byt mozna ne nejlepe ohodnocenou.Navic jste mladi a zdravi, mate dostatecny cas poresit bydleni beze spechu tak, aby pro vas bylo co nejmene financne zatezujici a zacit sporit, i kdyby to melo byt po malych castkach.Ja naopak vasi situaci, pokud vam vztah klape, rozhodne nevidim cerne 😉 .
luckiesj
24. únor 2015
Já bych řekla, že řešíš naprosto nafouklý problém, který vlastně ani problémem není. Nebo pokud je, tak pobodný problém má minimálně polovina párů. Nikdy není situace ideální a kdyby člověk na tu ideální čekal, tak dítě nebude mít nikdy. My třeba bydlíme v podnájmu, manžel má z bývalého vztahu barák, který musí prodat, abychom mohli začít stavět náš vlastní dům. A i přesto si pořizujeme dítě. Dům holt postavíme později, bydlet, kde máme, i když ne ve vlastním, tak na co čekat? Mně je 28, manželovi 34. To bysme taky mohli čekat do nekonečna...
veronicka89
24. únor 2015
Musim rict, ze nachapu lidi co jsou takhle se svym zivotem spokojeni ....

Tak sakra kdyz nejsi spokojena s praci, s bytem s penezi - proc neco neudelas ?

Proc se lidi sakra smiruji se spatnou praci? Se spatnym bydlenim?
Proc lidi cekaji ze vyhraji ve sportce a misto sezeni a breceni doma neco nevymysli?

V dnesni dobe je tolik moznosti, rekvalifikacnich kurzu, vecernich skol, moznosti podnikani , eshopu ...
Nebo neco vymyslet a nejak i podnikat z domu (privydelek )
Netoci se vse okolo penez to urcite ne ...ale z tveho prispevku to chapu jako by bylo na tom vsechno zavisle

Nebylo to mysleno nejak spatne 🙂 ale ve 26 ma clovek cely zivot pred sebou a pokud neplanujes 20 deti tak prece jenom nekdy nejspis pujdes do prace...

Z tvojeho prispevku citim jakobys to v tech 26 letech chtela nejak ,,doklepat,, mit dite a nic

Drzim palce at si to v hlave vsehcno srovnas 🙂

Kazdy je stastny s necim jinym 🙂

A preji ti at si stastna i ty 🙂 😎 😃 :-p



Nevim asi nejdriv bych si dala svuj zivot do poradku 🙂

a udelala ho k obrazu svemu a pak az na svet privedla dalsiho tvorecka 🙂
😉
madrilena
24. únor 2015
@bea_tka já nevím, ale pokud jsem kdykoli byla v životě s čímkoli nespokojená, snažila jsem se s tím něco udělat; pokud máš práci, která je špatně placená, najdi si lepší, lépe placenou; pokud nemáš kvalifikaci na lépe placenou práci, vzdělávej se (mělo by Tě to bavit); chce to mít prostě aktivní přístup, nesedět na zadku; ve 26 letech máš těch možností hodně; jako matka s dítětem už jich máš daleko méně; lepší práci, větší byt můžeš stihnout do 30 a můžeš s čistým svědomím a lépe zajištěná jít na mateřskou 😉
elvira
24. únor 2015
@bea_tka - zkus to uchopit jinak - máte vlastní bydlení - to je velké plus, máš práci - to je taky plus - pořád lepší, než být bez práce, je ti 26 - takže ještě pár let máš na vydělávání, na změnu, na děti...,nemáte dluhy - obrovské plus...
A jestli zatoužíte ve vašem případě po dítěti, tak bych se toho nebála. Pokud budeš na tím, kdy si pořídit dítě pořád přemýšlet, nebudeš ho mít nikdy - nikdy není ten správný čas, vždycky je něco, co by mohlo být lepší.
Zkus třeba popřemýšlet o jiné práci, svém podnikání, vzdělávání se...
My jsme si dítě doslova vymodlili, když se nám malý narodil, tak jsme si pořizovali bydlení, k tomu samozřejmě hypotéku, téměř celou mateřskou jsem si přivydělávala doma šitím, než jsme spravili barák do obyvatelného stavu, platili jsme hypo i nájem, takže dost brutus, ale dali jsme to.

Jestli se ale na dítě necítíš, tak se nenechej do ničeho tlačit, ten správný okamžik poznáš. 😉
bea_tka
autor
26. únor 2015
Děkuji moc všem za reakce 🙂
@shine2015 tobě děkuji zvlášť, to je přesně to, na co asi čekám, pokud by se tohle stalo, že by to na mě, nebo na manžela přišlo, takový ten stav, že bychom věděli, že chceme, že to dáme, tak asi neváháme.. Tak to asi zatím nepřišlo a jen díky tomu nad tím takhle hloupě přemýšlím...
bea_tka
autor
26. únor 2015
@veronicka89
@madrilena Holky, co se změny zaměstnání týká, hledám prakticky každý den, bohužel stav je takový, že většina nabízených míst o které se zajímám, je za stejný, nebo i nižší plat. Snažím se o karierní růst, který bohužel v naší firmě není možný a jinde mi to zatím nevyšlo. S manželem přemýšlíme o podnikání denně, jen jsme stále nevymysleli do čeho jít.... Jak jsem psala, vím, že se ve skutečnosti nemáme zle oproti jiným, ale z našeho pohledu to není tak růžové, abychom si řekli, máme na to to dítě teď mít... Tak snad to na nás prostě jednou přijde a nebudeme o tom potom víc přemýšlet 🙂
eva267
26. únor 2015
Já jsem se v šestadvaceti přestěhovala přes celou republiku za prací. Tehdejší partner nechtěl jít se mnou, tak prostě nešel. Začínala jsem sama v podnájmu. Teď, po 6-ti letech mám manžela dítě i dům. Stačí vzít život do vlastních rukou a NĚCO udělat. Dítě si samozřejmě pořídit, až se na to člověk cítí. Ne proto, že se to tak nějak čeká. Držím palce!!!
shine2015
26. únor 2015
@bea_tka to není hloupě 😉 prostě uvažuješ co v životě chceš a jak dál....jsi mladá, já jsem měla první dceru ve 27letech a bylo to asi akorát, těšila jsem se moc...ale zpětne vidím, že kdyby přišla asi i pozdeji, o nic bych nepřišla...ale jsem toho názoru, že vše se děje jak má....do ničeho se nenut, asi bych antikoncepci nebrala (řekla to partnerovi), uplne stejne jsem to udelala i já....dva roky jsem ji nebrala...ale chránili jsme se. Rok před tím, než jsem otěhotněla, jsem si říkala, že kdyby to přišlo, že mi to vadit nebude....a i manžel se občas choval tak, že jsem mu řekla, že tímhle stylem otěhotním hned...a smál se tomu. A pak to prostě přišllo. Já byla štastná, manžel překvapen 😃 hlavně si nepořizuj mimi jen proto, že ted nemáš dobrou práci...naopak ja bych ted na sobě zapracovala...a i podle toho jak píšeš, možná máte ve vztahu takový ten klasický stereotyp - vyznělo to hnusně, ale třeba jste spolu delší dobu, máte se rádi...ale co dál,. že....radím Ti, naplanuj doma aktivity a zaměř se na partnera 😉 at se nenudí ani on a ani ty...delej překvápka, vař dobroty, at tě pozná i z jiné stránky než jako doposud....a uvidíš, ono to muže být klidně za tři měsíce nebo za půl roku a najednou jako když se něco stane a ty miminko chtít budeš. Najednou budeš vědět, že už je správná doba...že prostě chceš. A to je nejlepší čas. navíc když nebudeš brát antikoncepci - myslím prášky, tak tvoje tělo bude taky připravené....ne každému se to povede hned jak vysadí....Tak hodně štěstí. A neboj, vše je vpořádku tak jak má být a i do budoucna to bude dobré. Jsi inteligentní žena. Přemýšlíš, nehrneš se hlava nehlava do věcí, o kterých nejsi přesvědčená. Tak se drž a at se Ti dobře daří. 😉 i tvé rodině...
niky6784
13. bře 2015
Tak já ti to zase řeknu z mého pohledu, poprvé jsem otěhotněla neplánovaně, v té době jsem neměla ani práci, ani úspory, s přítelem jsme se sestěhovali, ale on splácel auto a proste peníze jsme neměli skoro žádný, kdyby nám nepomohli naši, tak jsme v ř*ti! Taky jsem do té doby než jsem otěhotněla nevěděla co s životem, byla jsem zdeptaná,že nemám práci a tudíž peníze a nějak jsem se protloukala životem, jak jsem otěhotněla, tak jsem se začala na mimi těšit a to že nemáme až tolik penez atd jsem vypusitla a řekla si,že se to vše zvládne...osud tomu chtěl jinak a v pátém měsíci jsme o holčičku přišli, až jsem se z toho nějak vzpamatovala, tak jsem si našla práci, kterou jsem měla i dobře placenou, přítel splatit auto, povýšil v práci, takže finančně atd, jsme na tom dobře, ale začalo mi chybět právě to miminko, tak jsme se začali snažit a ted jsem už ve třetím měsíci a zatím vše vypadá v pořádku. Takže ono je vše relativní, můžeš mít dobrou práci a peníze,ale nebýt štastná a naopak můžeš mít mín peněz a horší práci a být štastná...co ti můžu jen radit, pokud jsi s přítelem štastna a chceš s ní do budoucna být, mějte mimčo, je ti 26 a je ideální věk na to, ho mít, čím budeš starší, tím hůř to půjde, je mi 31 a vím,že budu ráda, když budu mít jedno, max. dvě děti, když se zadaří. Práci i lepší si můžeš najít i s dítětem, v dnešní době se to už nevylučuje. Drž se a at jsi hlavně štastná 😉
niky6784
13. bře 2015
a ještě s tím zadlužením, dneska je zadluženej kde kdo, to bohužel do dnešní doby patří, my se taky ted zadlužili a budeme stavět, takže budeme mít nervy abysme měli dost peněz, ale pro mě od jisté doby peníze a materiální veci přestaly být to první.

Sem začni psát odpověď...

Odešli