Covid situace v nemocnicích a protekce, nepřijde mi to fér
Mě je normálně zle.. znamymu se včera narodila dcera a jelikož jeho rodiče jsou v te nemocnici doktoři, může tam denně chodit za ženou na několik hodin..
Stejně jako ty jeho rodiče. Já rodila na jare, v bolestech po císaři jsem tam 5 dní byla úplně sama. Vystrašená, plakala jsem... Je mi z toho hrozně doteď. Přijde mi to strašně nefér když slyším, jak to pak funguje když má někdo protekci. Jak se mám zbavit tě křivdy? Jak se na to dívat s nadhledem? Nějak mi to nejde...
Tak já rodila v květnu. Manžel za mnou taky nemohl, ale vzhledem k tomu, že jsem šla třetí den domu, tak se akorát vyspal z kocoviny, pojezdil příbuzné a vyzvedl mě. Jen bylo hrozně vtipné, jak mi vrchní sestra dává kázání, že nemám zvedat nic těžkého a já u toho držím v ruce vajíčko a 4kg synem 🤣🤣 pak ji to asi došlo a poslala manzela pro věci.
Každá se vypořádáváme s něčím jiným. Kámoška třeba měla nastudovany porod, chodila na lekce jógy, speciální dýchání, kiedronova lekce. A v 41.tt porodila mrtvou dceru.Byla to tvrdá doba covidova, porodila sama bez doprovodu.
Já se třeba prala s poporodní psychozou, teď zase se špatným kojenim...
Zkus to že sebe nějak dostat, jakkoli. Vypis se, vyrvi se, psychické šrámy jsou nejhorší.
@astyna88 ty blaho kamarádka si teda prožila pekla...to si nedokážu predstavit. Poporodní psychózu jsem měla taky. Jednak z druhého císaře, z komplikací, z toho že syn nedýchal a následně nešlo kojení.... A jak jsi to vyřešila? Co ti pomohlo nejvíc?
Co se týká poporodní psychózy, tak jsem udělala to nejhorší. Uzamkla jsem to v sobě, i když mě manžel nutil do psychologa. Téměř tři roky jsem si hledala k synovi cestu.... Pak jsem jednou sedla a napsala dopis. Synovi. Co mě mrzí, co mělo být jinak, co mě deptá a jak to chci teď. A pak jsem ten dopis roztrhala. Moc mi to pomohlo, ale už bych tak dlouho nečekala, já se mezitím upla na syna, který se narodil za 20m, byl to překotný porod, do hodiny po všem, i když byl o 3t dříve, tak sál krásné, kojen do roku a já si s ním prosla tím, co mělo být a prvním a o to byl ten vztah horší.
@astyna88 tyjo tak to mě mrzí :( já cítím, že vztah mám k oběma stejný. Možná si paradoxně víc ňuňam teď to malé miminko 😁
Anonym: mne treba pomohl v prvni fazi psycholog. Strasne mi pomohlo, kdyz jsem to proste dostala ze sebe a povykladala to uplne cizimu cloveku. Odvazila jsem se pred nim mluvit i o fakt hnusnych pocitech, ktere bych nikomu nerekla, protoze to si proste matka “za ramecek neda”. Nasledne jsem ale stejne svolila k lecbe AD. Ale pomohl az cas a to, ze se vse postupne dostalo do spravnych koleji. Uvidis, cas udela hodne. 😉 Nestyd se rict si o pomoc odbornika.
@daasqua děkuju. Podobně fungují i probiotika. Četla jsem, že úzkosti mohou vznikat i v nezdravém střevě. To jen takový můj poznatek 🌹