• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Je člověk přirozeně monogamní?

22. ledna 2010 
berenika :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning:
20. led 2010 ve 12:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
akshara - OK, jen si myslím, že nemůžeme v sobě potlačit jedno nebo druhé - - naše zvířecí podstata musí to být pod kontrolou, uvědomit si ji, ale to, co už je v rozporu s duchem - morálkou, tak neudělat.
Faktem je, že člověk se v zamilovanosti rozhoduje jako zvíře - přitažlivost jde mimo naši vůli, rozum je v koncích. Zvítězí to pudové. Ale ono to má logiku a byla by na druhou stranu chyba neposlechnout instiknt, srdce. Až se vyvedou mladé, hormony se uklidní, člověk prokoukne a buď zjistí, že je fajn, koho si vzal a začne makat na tom, aby to ten stávající vztah fungoval i bez té zaslepené zamilovanosti.
No, často to nevychází, takže pak následuje rozchod. Nemyslím že je to prostituce, ale prostě to je asi zákonité,no... :sunglasses: nevím...
20. led 2010 ve 12:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
jinak po dvaceti letech vztahu - je to makačka, teda. :grinning: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Ne být monogamní, já se zásadně zamiluju prchavě a platonicky - asi jako tréning emocí - do nějakého vzdáleného objektu tak na pár týdnů a pak to vyprchá jako bublinky ze sodovky. Ale to soužití potřebuje tak nějak provětrávat a udržovat jistou míru překvapení a vzrušení. :grinning: Neplánové akce, někam vyrazit, něco zažít atd. :dizzy_face:
nazdar kočky :slight_smile:
20. led 2010 ve 12:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky pravdiva byla zablokována, ale protože byla na stránkách přihlášená, tak mohla dále přispívat. Jakmile se ze stránek odhlásí, tak mít přístup nebude :wink: to jen pro vysvětlení :wink:
20. led 2010 ve 12:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Souhlasím, nikoli potlačit "zvíře", nýbrž pozvednout jedno nad druhé! Samozřejmě tedy ducha nad tělo! :grinning: A to si myslím, že už by se mělo nějak "aktivovat" před zamilovaností, aby nás pak ona tolik nepřekvapila, až vyprchá, cože to máme vedle sebe. :wink: Protože pak teprve zjišťovat, že se k sobě případně nehodíme, je jaksi pro ten účel rodiny žalostné! A jdou z toho další problémy, o nichž se tu vede nejedna řeč! :wink:
20. led 2010 ve 12:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
aksara - souhlas, někdy se člověk nestačí divit co :grinning:
20. led 2010 ve 12:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
...tak už bylo taky na čase, abys se mnou souhlasila. Ještě je tu pár vzdorovitých, ale to se podá! :grinning: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
20. led 2010 ve 12:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Někde tu bylo téma osudová láska...napadlo mě o už poprvé....že se to k sobě s tímto tématem nějak nehodí :slight_smile:
A přece si myslím,že najde-li si člověk toho správného partnera(pro někoho osudového),může se mu v monogamním vztahu až do konce života žít opravdu hezky.Naopak-s tím nesprávným to prostě nepůjde,tam nás vše bude hnát dál-hledat něco lepšího...člověk je totiž tvor,ktrerý stále hledá něco lepšího,dokud nedojde k přesvědčení,že už nic lepšího opravdu není....a myslím,že i v partnerských vztazíh to funguje podobně...naštěstí máme kždý úplně jinou představu o tom,co je vlastně to nejlepší :grinning:
20. led 2010 ve 13:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
... protože je velké umění být spokojený s tím, co mám :dizzy_face: Protože často naší vlastní spokojenosti brání nánosy z dětství. Takže to až tak chyba toho druhého být nemusí. Jsme zkrátka příliš složité organismy - trepka velká takové starostí nemám :grinning:
20. led 2010 ve 14:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
konecne jste se vratili k puvodnimu tematu :sweat_smile:
20. led 2010 ve 14:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
kalu: Já osobně si myslim, že člověk je od přírody monogamní tvor. A právě styl a způsob života z mnohých lidí udělala nemonogamní tvory. Nevěra je problémem v hodně vztazích, myslim, že v mnoha případech to je zbabělý únik ze současného vztahu, aby se nemusely řešit jiné problémy, tak se to vyřeší únikem - nevěrou :unamused:
Já jsem nevěrná nikdy nebyla (a příležitostí k nevěře v bývalém vztahu bylo hodně, ale je to prostě proti mému přesvědčení), ale nevěru jsem zažila. Můj názor = kdo miluje, není nevěrný :wink: A pokud člověk najde k sobě toho "pravého", tak prostě nevěrný není za žádných okolností. A vydržet být někomu věrný po zbytek vztahu jako utopii nevidím. Je to celé o lidech, jejich přesvědčení, jejich vůli, jejich hodnotách,... :wink:
Ale takhle to vnímám já, neříkám, že to tak musí mít každý :wink:
20. led 2010 v 17:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nunacek :slight_smile: : naprostý souhlas! Obzvlášť vyzvedávám tu pasáž o úniku! :wink: Když se k tomu přidají ty pasáže o "nevlastnění" :stuck_out_tongue_closed_eyes: , je asi vystihnuta vší podstata! :grinning:
20. led 2010 v 17:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
na tom co pises nunacek neco je .... ostatne ja si myslim, ze vsechno je v nasi hlave. Podle me mame vsichni schopnost poznat, jestli je jeho partner ten pravy, tzn. kdyz neni potreba na nem cokoliv menit. Myslim si, ze i mala pochybnost pred svatbou muze vyustit ve velke problemy po svatbe. Taky je strasne dulezite partnera respektovat a mit k nemu uctu - pokud tohle chybi pred svatbou, tak vztah nebude stastny.

Podle me je nejvic problemu tam, kde se vezmou lide po prilis kratkem vztahu - tedy jeste ve fazi te zamilovanosti a za dalsi 4 roky pak zjisti, ze uplne bytostne nesnasi, kdyz partner zvyka nebo smrka nebo tak neco. Pak se to nabaluje a clovek zacne hledat nekde jinde .....
Dalsi problemy jsou tam, kde si jeden (vetsinou zena) mysli, ze svatbou nebo ditetem se ten partner zmeni - to taky nefunguje.

akshara to o tom "nevlastneni" jsem necetla, moc jsem tem tvym prispevkum nerozumnela, ale myslis tim zarlivost?
20. led 2010 v 18:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
aksara - to bude tim, že si podstatěn zkrátil příspěvky a konečně se to dá i číst :grinning:

jinak souhlasim i s holkama, ano všechno je jenom o lidech :wink:
20. led 2010 v 18:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
brum,neboj,já ti to přeložím :grinning: :grinning: :grinning: :grinning:
20. led 2010 v 18:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
nunacek to krásně napsala, i takhle se to dá vyložit...prostě pokud člověk chce, tak nevěrný nebude, musí být ale ve vztahu spokojený a když ne, musí to umět nějdřív řešit a ne zbaběle utíkat do náruče jinému...
souhlas i s josefkou, i když jsem zažila i případy, kdy se dva brali po 10 letec vztahu, spolužití a do roka se rozvedli, prostě jakoby se tou svatbou něco změnilo :confused: spíš asi ale jen v jejich hlavách a najednou spolu nedokázali být, nevím...

vše je o lidech, na tom se tu shodneme asi višchni :wink:

akshara vůj příspěvek o "vlastnění" jsem četla, taky mu moc nerozumím, nemůžeš ho tu vysvětlit nějak lidsky? co máš jako na mysli tím, že člověk toho druhého má potřebu vlastnit? jak se to projevuje podle tebe? já mám třeba pocit, že tohle v sobě nemám, ale kdo ví :sweat_smile: :grinning:
21. led 2010 v 08:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jej, holky! Lidsky? :slight_smile: Já jsem "nelida", to půjde ztěžka! :grinning: Ale zkusím se překonat! :wink: Prostě si myslím, že intimní vztah na duševní bázi (nemluvím o sexuální intimitě) by se neměl zaměřovat na jednoho člověka, jak to vidíme v případě manželství nebo partnerství. Bylo by to totiž podobné jako chtít milovat jedno dítě víc než druhé. Člověk by měl být schopen na stejné úrovni, ve stejné rovině intenzity, milovat lidí, kolik může život nabízet bez vyčítavých pohledů "partnerů". (někdy to však paradoxně nemusí být vůbec nikdo, někdy dva, někdy tři lidé) :grinning: Ono je to dáno asi taky tím, že lidé možná moc čistě milovat ani nedokáží, a tak vlastně při představě čisté lásky jsou si vědomi, že by ihned spěli spíše k nevěře. Navíc jaký partner (právě skrze žárlivost: onen prvek vlastnictví - živočišné obavy) dovolil by vám milovat čistě a srdcem jiného člověka?! Jaký váš partner by vám dopřál, aby vás miloval někdo jiný, byť by to bylo sebečistší? A platí samozřejmě naopak! A problém je, že takovou lásku spíš neznáme, než že bychom ji nebyli schopni žít! Ano, žárlivost je znakem nižší lásky: živočišnosti, v té se "mých" reálných ideálů pochopit nedá!

Takže jsem vlastně proti tomu prezentovanému vyčlenění se těch dvou pro sebe sama, byť jistě i oni mají spousty lidí rádi, ale již to musí být dle jejich forem v odstínu, aby se zachovala domácí "spokojenost". Tomu říkám vlastnit! :frowning2: Ale ta přemrštěná láska k jednomu stejně časem pohasne a stane se fádní, :rolling_eyes: v tom je ten problém! :wink: Kdyby tedy alespoň ti dva zůstali jako Romeo a Julie, ale právě z podstaty věci, že je to klam než láska, spějí ti dva k odcizení. A Romeo a Julie končí v onom dramatu moc brzy, abychom mohli říct, že jejich láska prošla vážnou zkouškou! :wink: Kdyby jim autor dal deset let navíc, to by byla možná teprv show! :grinning: Takže o čem mluvím, je vlastně láska oproštěná od pomíjivosti a romance. Nedělám si iluze, že takto lidé začnou z rázu na ráz přistupovat k druhým, ale vím, že když tak bude dělat jakýkoli Jedinec, více se oprostí od prezentovaných rámců, buden nejen šťastný, nýbrž se všemu tomu partnerskému klamu a příčinnému zklamání vyhne. Ba spokojen bude jistě i jeho "protějšek". Protože uplatňování "nevlastnění" nedělá jen pro sebe, ale právě i pro toho druhého. Tím jej upřímně, nesobecky miluje, dokazuje mu, že jej má skutečně duchovně rád! V opačném případě, u živočišné lásky, se taková láska dokazuje žárlivostí! Teď jen tedy rozsoudit, kým se člověk chce považovat!

A už to tu bylo řečeno, že paradoxně takový vztah je vlastně ošetřen proti nevěře, protože jak si myslím, způsobuje ji (nevěru) právě to omrzení, nedostatek pravé lásky. A tak lidé namísto, aby řešili nerozumnosti své živočišnosti, proč k ní dospívají, utíkají od problému. Je to totiž to nejjednodušší. Ale co na druhé straně chtít v takové fázi, neuvědomili-li si lidé na začátku "vztahu", jak skutečně milovat a jaké požadavky to ně klade, má-li to mít hlubší, zodpovědnější smysl!

Někde je pěkně napsáno, že muž a žena se spojují, aby byli jedno tělo! Proč si myslíte, že se nepíše jeden duch? :slight_smile:

Holky, ale já se fakt snažil to říct lidsky! :grinning: Jenže ta idea je tak božská... :cry:
21. led 2010 v 10:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
akshara ty si ozajstna studnica mudrosti :slight_smile: a myslim to vazne lebo si myslim, ze je to presne tak ako hovoris. Tu duchovnu lasku ale bohuzial nie vsetci v zivote zaziju. Aspon teda podla mojej skusenosti, lebo som sa snazila potom neskor porovnavat tuto skusenost s inymi ludmi, muzmi ci zenami. A samozrejme nehovorim len o laske k partnerovi v sexualnom zmysle. Ja som svoju prvu duchovnu lasku zazila s mojou kamaratkou, kedy som prvykrat zazila co to znamena ist s niekym az na same dno sebapoznania a poznania druheho. Mala som vtedy aj priatela a ten samozrejme ziarlil na ten vztah, lebo ho nedokazal pochopit… a s nim sa proste “az tam” ist nedalo, co sa tyka urovne vztahu. Tak sme asa rozisli a hladala som, kym som nenasla cloveka-muza-mojho manzela, s ktorym sme dokazali spojit lasku duchovnu a telesnu bez toho, ze by sme ziarlili na inych ludi ktorych mame duchovne radi. (i ked niekedy predsa len treba bojovat s tou ziarlivostou a s vlastnou tuzbou byt pre niekoho exkluzivne jedinecny, to je jasne)
:slight_smile:

Len na margo, duchovna laska nema nic spolocne s nabozenstvom.
21. led 2010 v 11:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
akshara - tak já teda taky často píšu složitě, fylozofuju, ale kam se na tebe hrabu - tomuhle nerozumím ani já, která se vyžívá v psaní a louskání jángových a frommových úvah.

co jsem stihla pochopit: člověk stejně intenzivně jako může milovat svého partnera jen zase někoho vyvoleného. Ale nemůže takto milovat "všechny" . Většinu lidí může mít jen rád, cítit náklonnost, sympatii. Láska, výhradní konkrétní zamilovanost opravdu slouží především k přitažení dvou geneticky a imunologicky kompatibnilních jedinců za účelem spolození mláďat a zachování rodu. O to jde v přírodě.
To všechno ostatní je lidská nadstavba.
To, že se milujeme už neromantikcy, prakticky, pragmaticky, bez potřeby nevěry myslím není nutně vlastnění - jen nepolemizuji s tebou - nejsem si jistá, že jsem tě dobře pochopila. Ale prostě dávám přirozeně jednomu člověku přednost a ti ostatní stojí o stupeň níž za ním. Tohle fakt není vlastnění, to je možná tak "patření k sobě". Tedy ne negativní vztah. Sešli jsem se, rozhodli žít v páru a tak to zachováme. Zamilovanost vyprchá, to ví každý, že po dvou letech se hormony začnou uklidňovat, pak nastane práce soužití. Tichá, klidná spokojenost v zázemí domova, rodiny. To myslím člověk potřebuje víc, než možnost milovat všechny. To pro něho nechá paktický smysl, výhodu. A ten, kdo je nevěrný, tak hledá dobrodružství, vzrušení, překvapení - což mu okoukaný partner nedá. Ovšem po nevěře se zase vrací zpět do pohodlného hnízda. tedy duch zvítězí nad pudy - ? tak jsi to myslel?
:slight_smile:
Mému manželovi třeba vůbec nevadí, že se čas od času zabouchnu do nějakého herce, osobnosti :grinning: - trvá to pár týdnů a skončí to. Ví to, Ale že bych měla potřebu fyzicky si někoho najít, to ani omylem. Ta představa intimnosti se mi hnusí. Nemám potřebu.
A jemu jsem řekla, že kdyby mi někdy byl nevěrný, tak klidně, pokud se nezamilu, ale že mu ho pak vymáchám v Savu. Ta představa mu stačila... :grinning:
21. led 2010 v 11:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubaka moje,ty jsi tak čistotná :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning:
21. led 2010 v 11:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
pardon - filosofuji :grinning: samozřejmě - rychleji píšu, než myslím - barbar jeden
21. led 2010 v 11:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
... a jungových - ne jángových - budu to muset po sobě začít číst... :stuck_out_tongue_closed_eyes:
21. led 2010 v 11:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
fris - jo chechtal se a při té představě se chytal za p... :grinning: a prohlásil, že to rozhodlo
21. led 2010 v 11:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
21. led 2010 v 11:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Příspěvek byl pozměněn adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Porušoval pravidlo "Neurážej, neprovokuj".
21. led 2010 ve 13:16 • krabaka
krabaka, ted jsi přišla a už máš dojem, kdo je kdo a o co se snaží? jsou ty jeho hlášky zamotaný, to jo :wink: :wink: , ale myšlenka tam je vždycky nějaká a je fajn, že je o čem přemýšlet a psát. nemusíš hned o něm psát negativně. tvoje doměnka by nemusela být PRAVDIVA......

akshara, ale láska má veľa podob... :wink: :wink: :wink: mě to přijde jako celkem logický a přirozený - funguje to tak, že se najdou dva, mají děti = rodina. děti pochopí, co je rodina a podobně se zachovají v dospělosti a vývoj jde dál. funguje to tak jen zčásti, já vím, ale ten princip tam je - prostě nějakou část života jsme monogamní. Kam by to spělo, kdyby tenhle jednoduchý model padnul?
Mě se zdá, že ani thle se nedá zevšeobecnit, jako vlastně nic na světě, být monogamní ještě neznamená milovat a naopak milovat až k zbláznění neznamená být monogamní :wink: :wink:
21. led 2010 ve 13:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
berenika :wink: :grinning:
21. led 2010 ve 14:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubaka :grinning: :grinning: :grinning:

akshara - tohle je na me moc "odusevnele", ja jsem spis takovej prizemni clovek :grinning:, ktrej by manzela poslal do haje, kdyby se zamiloval do nekoho jineho - byt by to byla dusevni laska jak tram. Nevadi mi normalni kamaradky a kamaradi, ale neverim, ze dusevni sprizneni mezi jedinci opacneho pohlavi nepreroste v sexualni vztah - resp. u normalnich lidi, verim, ze existuji lide, kteri to rozlisuji - mozna mezi ne patris taky.

Ja se v tomhle priklanim k pudum svych milovanych zviratek :grinning: - nezvladla bych akceptovat dusevni "milenku" sveho manzela, uzirala bych se tim. Nejenom tim, kdy jejich dusevni souzneni vyusti v sex, ale take by mi vadilo to, ze nektere svoje vnitrni pocity a myslenky sdili s nekym jinym, nez se mnou.
Stejne jako kubaka bych pravdepodobne ulet odpustila, ale v okamziku, kdy by se manzel zamiloval, tak bych o nej prestala bojovat, protoze bych se citila urazena a zrazena a jeden z nas by mel zatracene rychle zbalene kufry :sweat_smile:

Navic si myslim, ze pokud vstupujes do manzelstvi v dobe, kdy uz ta zamilovanost vyprchala a sveho partnera respektujes, mas k nemu uctu a hlavne si s nim mas porad co rict, tak se nestane, ze by se odcizili.
21. led 2010 ve 14:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Nechci malovat čerta na zeď , ale mám takový dojem, že krabaka je další nick Pravdivé- podle toho, kdy se zaregistrovala a co napsala za věty :unamused:

Jinak poslední příspěvek akshary byl od něj první, u kterého jsem pochopila, co tím chce básník říci, nicméně Aksharo- myslím si, že ty lidi trošku přeceňuješ- s tou oduševnělostí- podle mně drtivá většina lidí netouží po duševním souznění s vícero lidmi, ale spíš je stíhají jejich "nízké živočišné pudy" a touží si s druhými neokoukanými lidmi spíše užívat v posteli než duševně :grinning:

Bereniko,Kubako.....máte pravdu a potvrzuje to to, co tady tvrdím již déle- přirozená monogamie ano, ale jen na určitou dobu - potom se ta přirozená monogamie mění na "rozumovou, vynucenou" monogamii- z důvodu zachování si rodinného klidu, spol.majetku atd...a tento druh monogamie zvládne dlouhou dobu vydržet ( podle mého názoru) jen málokdo ( na většinu nevěr se naštěstí nepřijde, takže tu rodinnou pohodu to v důsledku neohrozí, některá je partnery tolerována a tudíž rodinný model taky neohrožuje...a ten zbytek nevěr končí rozchody a rozvody) A protože vím, že dle statistiky končí v ČR 50% manželství rozvodem a z toho je 90 % kvůli nevěře, tak si troufám říci, že nevěra je věc, která je přítomna v drtivé většině všech vztahů (ať se nám to líbí nebo ne :wink: )- naštěstí ve své většině zůstává neodhalena a tudíž se o ní protějšek nikdy nedozví a rodinný model funguje....
21. led 2010 ve 14:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
kalu, to si myslím taky....velmi velmi omezený počet lidí bádá nad životem tak jako akshara a jeho společenství. naprostá většina lidí žije systémem "kopretina" - má mě rád, nemá mě rád..... :wink: :wink: :wink: . A i když sama mám někdy hodně hloubavou a takovou tu zbytečně moc přemejšlivou náladu, vrtám se v každým momentu,slovu i gestu, stejně obvykle skončím se skleničkou červenýho u manži v náručí a říkám si - paráda, prcek zdravej, my spokojený...to je život :wink: :wink: :wink: :wink: :wink: . Nic víc, nic míň. A vzhledem k tomu, že toho chci ještě hodně stihnout, tak asi zbytečně nebudu dělat hlouposti, zůstanu monogamní.
21. led 2010 v 15:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek