Pocity chybějícího dítěte a rozhodnutí pro další miminko.
Nevim jestli jsi jdu po radu nebo si chci vylit sve pocity, kazdopadne nazory vase si rada prectu. Zacnu tim , ze jsem spolu s partnerem 7 let, a mame 3 letyho , zachvilicku 4 letyho kluka.
Porod byl narocny, maly nezestupoval do porodnich cest, klesaly mu ozvy, ja tlacila jak nejvic mohla ale jsem bya vycerpana natolik ze jsem zaspavala, a nakonec sel vakuextraktem. Nemela jsem ani bonding, privezli mi ho HODINU po porodu... Trauma jak prase, mela jsem i z toho poporodni depresi, hemoglobin 80 a prve 3 dny jsem odpadavala kvuli nizke hladine zeleza. Mela jsem z toho traumu, a jeste nevyspate noci tomu pridavali, strach o syna skrz porod byl neskutecny, jestli bude v poradku vsechno protoze jsem slysela , ze po vakuumextrakci muze dite ostat postihnute nebo mit jine zavazne problemy. Nastesti nic z toho se nestalo za co jsem nesmirne vdecna. Rekla jsem si, ze uz nikdy vic. Ani ne dite, ale ten strach ze bych takovou traumu prozila znova a sileny strach o oba...Mleka jsem mala malo mozna 12 ml , davali jsme mu umele mliko od zacatku kvuli tomu , (protoze jsme zistili me mnozstvi mlika tak ze po porodu za tyden schudl asi 400 gramu na co jsme byli hospitalizovani) a lekarky na detskym oddeleni rikali ze syn poradne netahal, tak ja jsem zkusila to mleko i odsavanim spustit, i pridat do stravy co zlepsuje mleko, jen jsem se trapila, zel, rodina me take nepodporovala ...pak jsem se to rozhodla pustit a rekla jsem si okej, tak bude na umelem a co, nejsem za to zla matka, coz jsem si pripadala uplne neschopna ...
Chodili jsme hodne do prirody kocarkem , tam jsem ho nejlepe uspala, ja jsem si oddechla. A nejvic sem si zacala uzivat materstvi kdyz mel syn 1,5 roku, mozna kvuli tomu, ze od te doby mi prespaval celou noc - a ja taky. Moc se mi libilo s nim chodit na prochazky, ze jsme si delali cestu k sobe , ja jsem se snazila hodit za hlavu vse co se udalo..kdyz byl s nim tatinek, chodila jsem na ty prochazky sama, to me posilal pritel ze jdi do prirody, kdyz videl ze jsem nervozni, ze mi to chybi. No syn ke mne inklinoval, vzdycky sel za mnou jako prvni, citila jsem tu lasku ,ale kdyz mu zacalo byt 2,5 roku, se ode me distancoval, je vic tatinkovej typ az dodnes. (O tom, ze minuly rok kdyz jsem prodala kocarek a jsem plakala smutkem ze tomu obdobi je konec , to uz ani nerikam). Zpocatku jsem to snasela hodne tezko . Nemohla jsem spat, kdyz nebyli se mnou , plakala jsem nebo mi bylo smutno kdyz odesli sami nekde na delsi dobu (bydleli jsme ve vesnici a na nakup chodili spolu do mesta co bylo od nas na hodku cesty takze jsem byla 5 hodin sama), byla jsem jakoby uzkostlive na ne navazana...postupem casu jsem si zvykla , ze vzdyt si muzu i uzivat, ne se trapit, casem jsem si mohla bez vycitek lehnout i spat, a citila se dobre i sama. Ale stejne.... stejne tam byl ten pocit, pocit jakoby mi neco chybi. Ze mi chybi to dite pri mne, nechtela jsem byt tolik sama.. I kdyz jsem delala za ten cas treba sve konicky ten pocit se tam zacinal objevovat. Chybelo mi ze se syn na me tolik nevazal, ze proste nemam pri sobe to milovane dite, ze je spis tatinkovej, mozna jsem udelala i v necem chybu nevim...pak v kvetnu minuleho roku jsem pribrala, dlouho jsem byla dost chuda... mam vysku 173 a pul a pribrala jsem behem mesice z 55 kg na 65 a to jse mi spustilo neskutecne libido, kdy jsme to meli i kazdy den , kdy nam to bylo umozneno, nekdy i 2-3 krat... nevedela jsem myslet na nic jineho jako sex, stale jsem ho chctela vic.Tim pribranim se me uzkostne stavy o hoooooodne zmirnili, uz bych rekla ze je ani nebadam...Ten pocit ze mi neco chybi jsem mela, proto jsem i tusila, ze telo mi to znaci tim sexem, ze jsem proste zatouzila jsem po druhem miminku, a stalo se. Jsem v 16 tydnu a ten pocit ze mi neco chybi se promnenil v cekani, ze to proste prichazi a nekdy mam dny, kdyz si rikam, ono se to fakt deje. Zaroven se desne, fakt desne bojim porodu, ze by se trauma zopakovat mohla, ale zaroven tam je ten pocit, ze konecne budu mit vytouzene dalsi detatko. Jak by ste to zhodnotili vy, mou situaci? Myslite, ze me pocity smutku muzou byt spojene s tim, ze necitim , ze by byla rodina uplna a chci dalsi miminko? Kdovi jestli se mi to znovu po druhem objevi, vzdyt kdyz jsem po prvnim rikala nikdy vic a hele jsme tady znovu :D
a dalsi vec - to jak mi tchyne davala najevo, jak jsem neschopna matka, bylo naprosto silene. Pry ,, neumela si vytlacit sve vlastni dite" ve mne zostane tahle bolava veta navzdy. S kojenim taky do toho mrdala , vse bylo spatne ale ona byla zazracni recept pro meho kluka.
Proste po porodu jsem ucitila, ani nevim jak dlouho, mozna i rok pote , ze ja to dalsi dite chci ale sakra se bojim porodu. Ja jsem rikala si i partnerovi, ze mozna tak nejblize za 10 let... Protoze ma touha prepsat tu traumu byla jako kdyby silnejsi, ale telo rikalo, jeste neni cas... ale minuly rok se ta toha a spravny cas objevil... Doufam ze bude vse jinak a ze zaziju krasny porod jaky chci 🙂
První syn šel taky vexem. Pan doktor na šestinedělí to komentoval větou: á, tady paní se nechtělo tlačit. A taky jsem ho bohužel moc nekojila. Druhej se narodil "normalně" a kojila jsem skoro čtyři roky. Neboj, bude to dobrý. Druhej porod bývá hladší. Pokud máš nějaký traumátko, možná by bylo fajn vyhledat psychologickou pomoc nebo třeba dulu.
Ahoj, len ti chcem veľmi pogratulovať k tehotenstvu! 🙂 Co sa týka pôrodu, ano, niekedy sa objavia komplikácie, ale väčšinou nie. Prajem ti, aby si to tentokrát mala ľahšie. Čo sa týka svokry, jej správanie vypovedá o nej samotnej, aký je človek.. mávni nad ňou rukou (ak to čo len trochu dokážeš). Všetko dobré!
1) tchyni odriznout, o tehotenstvi s ni sdilet jen nutne minimum a o porodu ani nerikat zadne detaily. Nepotrebujes takove reci poslouchat.
2) doporucuju zaplatit si vlastni porodni asistentku, me se to osvedcilo neskutecne a nelitovala jsem ani tech penez. Nejlepsi investice. Prvni porod jsem mela podobny jako ty, PA na me byla protivna a skoncilo to taky vexem, dokonce i tu krevni ztratu jsem mela podobne, tlak tak nizky ze mi ani nesel zmerit a treti den po porodu mi davali transfuze. Miminko jsem ani nemohla mit u sebe na pokoji, jen mi ho vozili. No proste trauma jak vysity. U druhyho porodu jsem nechtela nechat nic nahode, vybrala jsem si soukromou porodni asistentku tam kde jsem chtela rodit. Pred porodem jsem k ni chodila na konzultace, probrali jsme vsechno co u porodu chci a nechci, jak si preju resit ruzne situace, ja s ni donekonecna rozebirala ten prvni porod, porad jsem ji rikala co jak bylo a co bylo spatne a co se kdy pokazilo, jednak aby vedela co resim ale hlavne to pro me bylo terapeuticke, vsechno se mnou probrala a byla podporujici. Kdyz jsem rodila tak prijela do porodnice, nemela sluzbu takze nemusela delat xx veci na sale a venovala se jenom me, na vsem jsme se domlouvali, podporovala me. Miminko jsem videla vykouknout na svet a hned zustalo u me na brise, krasny zazitek a porodni zkusenost prepsana 🙂 technicky vzato ten druhy porod probihal docela podobne jako ten prvni, ale muj zazitek z nej byl uplne nekde jinde, mnohonasobne lepsi. Takze urcite doporucuju soukromou PA, dobre se pripravit a naladit se na to, ze muzes zazit krasny porod 😉
Krásný příběh, já si třeba myslím, že je problém v tom porodu, nebyl takový, jaký sis představovala a potřebuješ to změnit, potřebuješ nějaký nový a lepší porod, který by nahradil ten hrozný, který máš za sebou. Takže si to v sobě potřebuješ jakoby kompenzovat. To je podobné s ženami, které potratí a přijdou o plod/dítě. Bolest z takové ztráty těhotenství může nahradit jedině zase nové a prosperující těhotenství, narození dalšího dítěte. Navíc tam určitě hraje také roli to, že syn je více tatínkův a ty doufáš, že druhé dítě bude více s tebou, více maminčino. Takže si potřebuješ kompenzovat i tohle. Držím tedy palce, aby se tenhle porod více podařil 😉
dekuji vam moc za povzbuzujici odpovedi, odpovim vsem .. 🙂
@azanka to je supr, ze tys to doslova prepsala ten prvni porodni, i poporodni zazitek, presne tohle si taky moc zelam ♥ a ano dulu jednoznacne chci, mozna by to bylo supr i pri porodu.. 🙂
@chances dakujem ti krasne, jasne ze to dokazem, nevravim jej iste veci, nedelim sa s nou tak o svoje pocity lebo to je zbytocne..prehanam a podobne reakcie...
@mysh_me nesdeluji ji toho moc ,ji to ni mozna nezajima takze je to zbytecne.. :D chtela bych mit dulu pri porodu. Miinko jsem prvni 3 dny pri sobe ani nemela a taky mi ho vozili, ale ja jsem treb transuzi odmitla, po tech 3 dnech mi bylo lepe,, mam stravu hodne bohatou na zelezo (denne prijimam (15-20 mg ) tak to jsem se nebala ze by to neslo nahoru.. i jsem brala v kapsli spolu s b12 tak a o tri mesice jsem si dala vysetrit krev, zelezo uz bylo uplne v poradku, skoro nad hranici. Ale vitamin D byl straasne moc nizko ,tak ten beru porad, hlavne v zimnim obdobi. protoze to bylo receno, ze toho Dcka ma hodne malo lidi v poradku, je ho treba brat 🙂 mela jsem z nedostatku bolave kosti, uzkosti, deprese,,taky uz i balans jsem temer nevedela udrzet...to je supr zes to mela tak hezky, no gratuluji 🙂 ja si to moc moc zelam aby bylo vse tak jak si preji 🙂
@rosalindamelinda ano, potrebuji to trauma prepsat, zaroven me chytali takove ty pocity smutku ze uz muj syn mensi nebude, ze mi proste zacalo chybet to obdobi kdy je mensi, strasne moc, kdy jsem se s nim prochazela tak ze byl v kocarku, s kocarkem se mi blbe loucilo, jak jsem psala v prispevku, jsem i kvuli tomu brecela, ze obdobi kocikovani je pryc. Dokonce i ted jak to pisu mam slzy v ocich... i to ze je prave tatinkovej,proste potrebuji mit ten pocit ze jsem ditetem zadana,ze me potrebuje. Jako syn ted kdyz sem tehotna muzu rict se vaze jakoby vic, i mi sam od sebe rekne ze jsem mila, ze jsem krasna, sam mi da pusu, a takovydle veci... nebo nosi panenku se slovama ze se stara o detatko a tak. Pta se na detatko, tesi se na sourozence moc.. Mam dokonce i pocit, ze kdyz se narodi bude chtit byt i vic se mnou a s ditetem, kdovi, ale zatim mi dava takove pocity najevo z toho jak mluvi a tesi se. Myslim ze celkove nebude ten zarlivej braska (jiste ze bude zarlit to nerikam ze ne ) ale spis ten starostlivej, pecujici, hrajici se. I kdyz kolikrat videl hodne male deti, prisel k nim , obejmul, pohladil je ...takovy pozorny je takze doufam ze to tak zustane a nebudou nejak problemy :D
Gratuluji k těhotenství a opravdu velmi doporučuji si najít soukromou porodni asistentku, se kterou budeš moct probrat trauma z předchozího porodu, zkusit to zpracovat a připravit se na porod, který Tě čeká, aby to mohl být krásný zážitek.
@mafulin dekuji, ano , urcite to je v planu ♥
jeste pridam , ze i kdyz s rodinou nevychazime, presto citim jak silnou energii ma tu rodinu mit, byla jsem rada za kazdou pomoc, ale pak se vic a vic objevovali nerespektujici reakce a taky moc hubovani do vychovy a podobne. Cim je syn vetsi tim vic jakoby oteviram oci co vse jsem dokazala tolerovat a co vsechno je spatne.