• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@reruna @bubelko Dívám se, že obě máte dva kluky blízko u sebe. Nedávno jsem četla knížku Sourozenecké konstelace od K. Lemana a právě tuto kombinaci tam považuje za nejproblematičtější. Mezi holkama není tak silné soupeření o vůdčí postavení a mezi sourozenci různého pohlaví to v podstatě není. Ale právě u dvou kluků je to nejsilnější a obzvlášť, když jsou blízko u sebe, tak se může stát, že mladší předroste staršího a ovlivňuje to hodně oba dva. Knížka je psaná vtipně se spoustou příkladů z autorovy rodiny, doporučuji k přečtení.
6. kvě 2011 ve 21:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte, vidim, ze ste trosku nacreli do temy surodeneckych vztahov. Mam medzi detmi 17 mesacny rozdiel, ziarlivost starsej dcerky je neskutocna uz od zaciatku. Neviem si s tym rady. Vynimocne ma svetle chvilky, ked maleho hladi, hra sa s nim, ale vacsinu casu ho bije, krici na neho....Uz som zufala z toho, malokedy sa mi podari vyriesit to v klude, dohovorit jej, vacsinou mi rupnu nervy a bud na nu nakricim, poslem ju prec alebo ju capnem. Neviem, ako mam na tie jej utoky reagovat, maleho mi je tak luto, ked sa pekne hra a ona k nemu pride a stuchne do neho, uhryzne ho, beriem mu samozrejme vsetko z ruk....Vzdy ma to tak neskutocne vytoci, je mi neprijemne, ze to tak napisem ale malu v tej chvili uplne nenavidim a chvilu mi trva, kym som schopna sa s nou zmierit. Zrejme som niekde urobila chybu a teraz neviem z toho von. Ak mate s tymto nejake skusenosti, budem neskutocne vdacna.
6. kvě 2011 ve 21:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@betelgeuzz díky za tip :slight_smile:
@bubelko ty popisuješ přesně to, co mám doma! situace s WC a gaučem například je přesná :grinning: :grinning:
7. kvě 2011 ve 13:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jaroe bohužel jste teď v období, kdy se malý začal pohybovat a starší dcerka se cítí te´možná daleko více ohrožená, než doku miminko jen leželo, teď se už dostane k hračkám, asi už i lozí nebo se dokulí všude možně... snaž se na ni tolik nekřičet, ale ani jí nedovol, aby mladšího bila, to se prostě nedělá a každou volnou chvilku se jí věnuj, ať třeba malýho někdo chvilku pohlídá, a běžte třeba ven jen spolu, nebo když bude mladší spinkat - asi ještě spí 2X za den, tak si kreslete se starší atd. Ona je te´d ještě navíc v období vzdoru, tak je to těžké, znám to
7. kvě 2011 ve 13:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
zaujimava diskusia je tu :wink:
@berenika39 mne sa to zda uzasne ako tvoj maly reaguje :grinning: inak to co si popisala ze zaziva ked napr. pride babicka, naávsteva a podobne pozorujem okolo seba casto, moj maly zasadne nic neukaze a nepredvedie na povel, vie kolko ma rokov ale nebude to niekomu ukazovat len tak ked sa ho to opyta,
inak casto rozmyslam na tou vychovou lebo ja som bola vychovávaná tradicne, moc respektujuci pristup to nebol lebo otec je pedagog a mal svoje zasady :wink: a veru neviem ake nasledky to na mne zanechalo :grinning:
tiez hladam ten spravny pristup cez Rabr ale uvedomujem si ze je aj tak dost situácií kedy to nevyjde, ale netrapim sa s tym, mozno ako pise @fem neexistuje polovicny Rabr ale pre mna ano v tom, ze som rada ze som nasla tento pristup k vychove a pomohol mi zmenit seba a citim, ze to vztahu s mojim drobcom prospelo. A budem uprimna mam chvile kedy chytim nervy a zakricim, sice si potom uvedomujem ze je to moja chyba ak to nezvladam, ale maly moze vidiet ze mamina nie je dokonala, ze obcas ma nervy, ale hlavne ze citi bezpodmienecnu lasku, respekt a oporu.
7. kvě 2011 v 15:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@zelmirka1 mě opravdu pomohlo už to, že rabr existuje, že jsem pochopila (snad :grinning: ) princip - k dítěti nepřistupovat z pozice moci a autority. hranice určitě tvořit - ale společně, prostě a jednoduše koukám na svoje druhé dítě úplně jinak než na to první, a to je miluju obě moc a moc. To, že je v knížce xx konkrétních postupů komunikace, to mi jen ulehčuje život. To je něco navíc, co využívám, ale nikdy bych si netroufla tvrdit, že ani mě neujedou nervy, že nekřiknu, že nezahlásím nejakou hlubokou totálně nerabr myšlenku...... V tom se asi tady shodneme. Je tolik okolností, které mají na soužití vliv, to nemůže žádná knížka postihnout.
8. kvě 2011 v 10:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@zelmirka1
@berenika39 kocky, pod vase posledne prispevky sa plne podpisujem :wink:
8. kvě 2011 ve 12:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jaroe ahoj, ufff..no musis to mat velmi tazke, mna stresuje len pozorovat ked moje dcerka napada cudzie deti, ale zazivat to doma medzi vlastnymi detmi. Asi treba robit to co ti pise Reruna, ako to je normalne ze ti ujdu nervy, ale treba skusat prejavovavt vela vela lasky a pozornosti starsiemu dietatu, aj v dobe ked je vsetko OK, ze sa ti zda, ze neni konflikt. Proste tiez len tak mimochodom dojst k starsej dcerke a pritulit si ju atd. Viem si predstavit ze to je narocne.. pre vas maminy s detmi tak blizko seba
Ja si napr. neviem predstavit byt tehotna a mat dieta pri mojej dcerke.. ako teraz.. ze ako zvladat jej vybusnost. Nasa dcerka je zazrak, mali sme problem s pocatim /zly spermiogram/ , niekolko IVF za nami,neuspesnych, potrat.. potom sa dcerka podarila prirodzene, pred tym nez sme isli na dalsie IVF... A teraz ma nas zazrak zamestnava aj za trojicky :slight_smile: Cez vianoce som potratila zase, tiez z prirodzeneho otehotnenia..
Niekedy uz si cynicky robim srandu, ze mozno je dobre, ze sanca aby sa zopakoval zazrak uspesneho otehotnenia je asi nulova.. na IVF uz nechcem.. ako je to fajn mat viac deti ..ale priznam sa, ja by som si to teraz naozaj nevedela predstavit :pensive:
8. kvě 2011 ve 12:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem četla zajímavou myšlenku, že když se matka rozčílí, tak to neznamená, že jedná proti rabr. Není špatné, když dítě občas uvidí, že i matka má své meze, že není bezchybná a občas jí ujedou nervy. Neměla by se uchylovat k mlácení a nadávkám a potom je dobré dítěti vysvětlit, že toho bylo na ni moc, že byla třeba unavená, nebo má starosti a pak stačí málo a vylítne.
8. kvě 2011 ve 13:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@jaroe presne ako u nas,aj moje pocity si presne opisala. Miška našťastie nieje velmi žiarliva,ale robi mladšej zle a sem tam ju aj capne. A to ja nemožem vidieť,neskutočne ma to vytača :confounded:
Miška by sa s Vikuš už rada hrala a blaznila a v ramci tej hry jej ubliži alebo by jej mohla ubližiť a nepomože ani ked jej pekne vysvetlujem že Vikuška je ešte mala a nemože sa snou blazniť :unamused: Takže uplne ťa chapem...
8. kvě 2011 ve 13:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@betelgeuzz presne tak. Aj matky su ludia a niekedy je toho fakt moc. Si pamatam, ze v prvych strankach niekto spominal, o niekom.. ci ako to bolo .. ze sa proste niekto vyjadril, ze ma zle spomienky na detstvo, kedy sa jeho rodicia chovali bez emocii, "chladnokrvne"..
8. kvě 2011 ve 14:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna snazim sa jej venovat, neviem ci je to malo alebo je moja dcerka jednoducho prilis narocna. Velmi ma trapi najma to, aby sa nejako nepokazil ich vztah do buducnosti. Hlavne, aby som k tomu neprispela ja sama :frowning2: Mala som idealne predstavy, ze ked su tak vekovo blizko pri sebe, budu si rozumiet, snad sa toho casom dockam.
@prom k cudzim detom si tak nedovoluje, niekedy mam pocit, ze mi to robi naschval. Vyzera byt fakt uplne v pohode a len tak "preventivne" maleho capne a pozrie na mna, ze co ja na to. Uz som je to velakrat vysvetlovala, ze sa to nesmie, lebo ho to boli, ze je to jej bracek, dochadzaju mi argumenty, ktore by zabrali...
10. kvě 2011 ve 22:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jaroe ahoj, sice nebyl poslední příspěvek na mě, ale napadlo mě: tohle se stává, když děti do toho "nepříjemného modu" chování spadnou, prostě se jim to uloží do hlavičky, usadí se jim to tam a dělají to pořád dokola, i když to pozdeji i ztrácí význam. Nevím, jestli to píšu srozumitelně, ale říká se tomu zacyklení - divný slovo, ale výstižný. Ty situace se sourozencem, s jinými dětmi - dělá to pořád stejně, protože to funguje. Cesta z toho by mohla být - zkus malé připravit nějaké zásaní změny, nemyslím všechno jinak ze dne na den, ale postupně - nevím, jaké máš možnosti, ale nabídní jí něco nového - určitý čas parvidelně strávený s někým jiným, babičkami, kamarádkou,tátou, zkus nějaké dopoledne třeba v MC, jestli mají i s hlídáním. Nebo pokud by to šlo, ztraťte se ted když je hezky na pár dnů někam jinam, na chatu, ke kámošce...prostě musíte z toho nějak VEN.
Nebo jestli to jde at si mimčo někdo vezme ven a vy máte s malou nějaký čas jen sami pro sebe.
úplně jednoduchý příklad, i když banální, ale prinip stejný. Petr někdy v roce a půl úplně bojkotoval obědy. Nechtěl sedět, nechtěl jíst, nechtěl nic. Pořád dokola týden, dva....přišel čas oběda a slzičky, vztekání, moje nervy. Koupila jsem mu stolek, židličku, prostírání, nový talířek, příbor, posadila ho k tomu, dala jídlo a šla jsem pryč. Klid. Byl v šoku, líbílo se mu to, zapomněl na ty scény u společného oběda u velkého stolu v židličce a od té doby to bylo ok.
Zkus z toho vybruslit nějakou změnou, funguje to. Držím palce.
11. kvě 2011 v 10:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@berenika39
@jaroe jen sem vklouznu a přitakám. Já, když Maty začal na Mikyho žárlit a už to začalo být nebezpečné, zavedla pravidelné plavání, na které jsem chodila a doteď chodím jen s Matym. Je to taková naše hodinka. Ale než jsem to pochopila, tak mě to Maty taky dával pěkně sežrat. Pak jsem začala toužit po klidu, který jsme měli, když jsme byli jen s ním a pak jsem se zdejchla s Matym na týden na prázdniny bez Mikoláše a došlo mě, jak moc ten klid potřebuje taky Maty. Takže jsem nekompromisně doma zavedla to plavání. Společně celá rodina jdeme taky, ale jindy. A Maty od té doby ví, že tím, že přišel Miky, tak to neznamená, že na si na něj neudělám čas. A teď, když je starší, tak sem tam prohodí" to je moje plavání s maminkou, ty dnes nejdeš" a vidím, jak to bylo pro něj důležité. Na Mikyho mám čas, když je Maty ve školce.
13. kvě 2011 ve 12:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@evaje to je fajn napad, skusim nieco podobne vymysliet. Tiez badam, ze mala je ovela kludnejsia, ked je Marosko niekde mimo. Budem si to musiet nejako zorganizovat, aby som mohla byt pravidelne len s nou.
13. kvě 2011 ve 13:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
prednaska od spoluautorky RABR http://www.youtube.com/watch?v=7cnxm-OatVs
14. kvě 2011 v 06:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, bohužel nestíhám se více v této diskusi vdělávat :frowning2: , dva prcky prostě dají zabrat.....

@emjee takových přednášek na youtube je více???? Díky
14. kvě 2011 ve 22:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
dobra prednaska :wink:
zial dnesne vzdelavanie presne tak funguje na principe odmien, znamok atd...kedy sa to zmeni ?
15. kvě 2011 ve 14:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jaroe Ja mám dvoch chlapcov medzi ktorými je 19-mesačný rozdiel. Starší Ben začal robiť mladšiemu Šimonkovi zle už od chvíle, ako si Šimonko začal brať prvé hračky do ruky. Ben, aj kým bol sám, bol a je náročné dieťa s častými afektívnymi záchvatmi. Bude mať o necelé dva mesiace 4 roky. Približne od Šimonkovho 1,5 roka sa už konečne dokážu spolu prehrať aj v kľude. Lenže typickejšie je denno-denné robenie si zle. Donedávna to bolo Benovou výsadou, ale Šimonko sa rýchlo učí a tiež má niekedy potrebu len tak zabŕdať do Bena. Strašne ma zraňuje to, že sa mlátia, hryzú...Navyše sa veľmi nechcú ani deliť. Zvlášť Ben je posledný týždeň-dva v tomto hrozný a nespolupracuje.
Pritom sa venujeme s manželom obom, trávime s nimi dosť času aj osobitne - nie nejak pravidelne ako napr. spomínané plávanie každý týždeň - čitnnosti aj čas sa menia,ale podľa mňa je ho dostatok. RaBR čítam už druhý raz, veľmi ma oslovila, snažím sa praktizovať, ale na Bena v určitých situáciách akoby nezaberalo vôbec nič. Vždy začínam samozrejme s vysvetľovaním, pokojným dohováraním, prechádzam potom do kriku a žiaľ neraz aj capnutí resp. zatváraní do izby.
Už pár týždňov sa oveľa viac snažím ovládnuť si ruky, lebo myslím, že Ben si fyzický "trest" vysvetľuje asi tak, že aj on má právo udrieť brata, keď neurobí to, čo mu káže.
To, že môjmu násilnému riešeniu situácie predchádza x-dohováraní a vysvetľovaní, akosi prehliada...

Keď som Benovi zase raz vysvetľovala, že keď ho Šimonko udrel, že mu mal povedať, nech mu to nerobí, lebo ho to bolí a že ak to nepomôže, nech zavolá mňa - tak mi oponoval tým, že pani učiteľka v škôlke radí utŕžené vrátiť...
Inak v škôlke sa správa perfektne, nie sú naňho absolútne žiadne ponosy. K nám - rodičom a súrodencovi sa správa často absolútne neprijateľne :frowning2:
15. kvě 2011 v 16:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
neviem, kedy sa to zmeni celkovo, ale zda sa, ze niektori uz si svoju cestu nasli - vid http://www.tedxbratislava.sk/sk/speakers/view/id:27
15. kvě 2011 v 16:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dobromila odporúčam knihu Sourozenci bez rivality http://www.martinus.sk/?uItem=62301 podľa mňa je výborná, dá sa mnoho vecí aplikovať aj na jedno dieťa
15. kvě 2011 ve 21:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blovitc120 ďakujem za tip. Prečítala som si popis knihy a teda určite svoje deti neporovnávam. Nedávam jedného druhému za príklad. Ohľadom delenia. Už som Benovi rozprávala aj to, že on sa podelí s jedným bratom, ale v rodine, kde je 5 detí, sa musia deliť so 4 ďalšími. Na to mi povedal, že dve deti stačia! :sweat_smile:
15. kvě 2011 ve 22:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem píšeš zaujímavo a inšpiratívne, ALE máš len jedno malinké dieťa, navyše podľa popisu tzv. pohodové. Ja, keď som ešte deti nemala, resp. mala jedno malinké, tak som sa dušovala, že ich nebudem biť! Ale proste potom prichádzali jedna za druhou vypäté situácie a nejak podvedome (keďže som ja bitá bola, ako väčšina detí mojej generácie) som používala silu, lebo som už fakt nevedela, ako ďalej. Nanešťastie, dosť často som pozorovala, že to pomohlo :pensive:

Takisto sme na Benovi skúšali pevné objatie. Ja som od neho upustila dosť rýchlo, lebo na to bolo treba veľa sily a trpezlivosti, navyše som nebadala pozitívny efekt. Lenže manžel bol z tých trpezlivejších, tak to naňho skúšal dosť dlho, kým sa nechal presvedčiť, aby to už nerobil, lebo to nie je pre nikoho prínosom.

Bola som kvôli nemu aj u psychologičky a tá mi poradila len nenechať sa vytočiť, predchádzať záchvatom a zavádzať šetriaci režim, keď je unavený a hrozí výbuch. Lenže tie jeho záchvaty sú dosť nepredvídateľné. Tri razy si nechá niečo vysvetliť a spolupracuje, na štvrtý raz sa jednoducho zatne a nepohneš ním...
15. kvě 2011 ve 22:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dobromila no ja teda pozitivny efekt na placnuti po riti, ked mi prasknu nervy, nevidim. mala sa rozkrici este viac a k tomu sa este rozplace a ja sa hanbim, ze som sa neovladla. nastastie sa tak nedeje casto, ale som cholerik, takze dost casto zbytocne kricim :frowning2: a tym oddalujem upokojenie situacie ... podla mna bitkou/krikom len odburavam svoj stres zo situacie, ale zial ho zaroven posuvam na dieta, ktore sa s tym nema moc sancu vysporiadat a tak sa zacyklujeme :frowning2:

@fem mozno nepise z vlastnej skusenosti, ale ako psychola, ktoru jej obor bavi, ma dost nacitane a verim, ze by 2 deticky zvladla aj bez fyzickych trestov...pre mna su jej prispevky aj ohladom vychovy surodencov velmi podnetne...podobne ako prispevky od @blandik alebo @berenika39
15. kvě 2011 ve 23:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@prsky neviem, či som sa dobre vyjadrila, ale vôbec mi nejde o obhajovanie fyzického trestu. Práveže ma to trápi, keď sa takto zachovám a vždy po tom, ako mi prasknú nervy, si situáciu vysvetľujeme a ospravedlňujem sa, vyobjímame sa s tým, že už sa to nebude opakovať...

Už sa však stalo, že Ben v afekte, mne to už niekedy pripadá ako taký tranz, akoby vôbec nevnímal a prostredníctvom fyzickej bolesti, resp. šoku z capnutia sa prebral a potom sa konečne nechal ukľudniť :fearful:
15. kvě 2011 ve 23:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dobromila ja som ta pochopila, len ma udivilo, ze vam fyzicky trest pomohol
15. kvě 2011 ve 23:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@prsky Mám taký dojem, že aj fyzické tresty musia fungovať, lebo ináč by neboli tak masovo rozšírené....aj keď dôsledky a dlhodobé výsledky sú v mnohých prípadoch žalostné...pre danú chvíľu bývajú riešením :pensive:
15. kvě 2011 ve 23:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dobromila no funguju, len tie nasledky...na moju dceru nefunguju zelanym efektom - ze by prestala s tou cinnostou alebo si dala so sebou rychlo nieco spravit, ked sa ponahlame,,,skor to situaciu este zhorsi, preto som bola prekvapens, ze ti trest pomaha...aj ked ma nevnima napr vo vzdore, tak capnutie ju este viac rozvzdoruje...ale tiez sa potom rozpravame a prepacujeme si...blbe ale je, ze mala nasleduje moj vzor a v hneve mi chcela nedavno capnut...tak si hovorim, ze na buduce sa budem musiet fakt ovladat...takze som rada, ze ma dcera uci trpezlivosti :grinning:
15. kvě 2011 ve 23:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dobromila ten popis nie je az taky vystizny, nie je to len o porovnavani, sama som bola prekvapena, kolko podnetnych viet a situacii som v nej nasla, je tam dost vela konkretnych situacii. A je v nej pekne popisane, ako sa citi starsi surodenec, ked mu prinesu domov mladsieho :wink:. Nikdy mi to tak neprislo samej od seba, ale je to pravda.
15. kvě 2011 ve 23:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 Válim se tu smíchy po klávesnici, jak čtu tvůj příspěvek s reakcí Péti na babičku :slight_smile:. Nějak takhle to funguje u nás doma (zatim jen mezi mnou a manželem), pořád legrácky, spousta ironie a hrozně moc optimismu, tolerance a respektu. Doufám, že se nám podaří v tom vychovat i našeho malýho andílka :slight_smile:
16. kvě 2011 v 15:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek