• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@prsky ja myslim ze to robi vacsina deti a proste potrebuju cas aby pochopili zmysel toho ze nieco pozicaju inym alebo ze nieco si pozicaju od inych, tiez sa to snazim vysvetlit, niekedy je to v pohode ale niekedy tiez musim ja vratit niaku hracku ked maly nechce....mne hlavne vadi to ked sa mamina dietatu vyhraza ze ked nepozicia nikto sa nim nebude hrat a ze je zly a podobne. Som si tak predstavila ked moj maly nechcel dat auticko na ktorom sa vozi, keby tak niekto mne povedal ved pozicaj svoje auto vsak ti ho vratia tak by som asi bola lakomec :grinning: :grinning: :grinning: urcite je dobre postupne naucit dieta ze ked sa hra s detmi ze si mozu hracky poziciavat, striedat navzajom ale treba aj mať možnosť sa rozhodnut ze napr. svoju obľubenu hracku nepožičia každému na ihrisku.
26. črc 2011 v 19:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1 ved hej, tiez to tak vidim, len som dufala, ze bude skor "lakoma" na nejaku oblubenu hracku...sa teraz trochu desim, lebo sme jej kupili take to bicyklove odrazadlo bez pedalov a ona ma teraz obdobie, ze miluje aj svoje normalne plastove odrazadlo, z tohto je taka "napichana", ze by s nim aj spala, tak si neviem predstavit, co bude robit na ihrisku, ked tam s nim dofrcime..asi ho bude stale strazit a ani sa nezahra :grinning:
26. črc 2011 ve 20:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@prsky neboj moj maly svoju plastovu motorku miluje, doteraz sa raz stalo ze ju pozical ale inak skoro nikdy nechce, nenutim ho lebo viem ze je to jeho oblubene, inak tiez sme kupili ten bycikel bez pedalov, ale este sa na tom nenaucil.
26. črc 2011 ve 20:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1 Lala si ho raz pozicala od 1 chlapceka..ani poriadne nedociahla na zem a frcala na nom jak dabel :slight_smile: a od vtedy po bicyklikoch a takych tych odrazadlach pokukuje, tak sme jej teraz kupili. Nevadi mi, ze ho nepozicia, ale ze si ho bude tak extra strazit, ze nic ine nebude robit - ani sa vozit, ani sa hrat - uz sme raz mali take obdobie a skoro som zosedivela :slight_smile: sme po 5 min museli ist z ihriska prec, i ked to zas revala, ze nechce ist - cize ani z voza ani na voz
26. črc 2011 ve 20:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
No o půjčování mi něco říkejte - vy to řešíte jen na hřišti, ale já to mám pořád, kluci jen co vstanou, tak už se hádají o hračky, je to opravdu náročné... učím je oba, že si nemají vytrhávat hračky z ruky, že se mají zeptat a počkat, až jim to ten druhý bude chtít půjčit, ale je to fakt těžké. Mladší má právě období vzdoru, když mu nedám co chce okamžitě do sekundy, tak spustí řev, když mu to nedá brácha, tak ho kouše, brácha ječí, Lukášek poprosit nechce, počkat, až mu to brácha půjčí - no to v žádném případě. Míša za mnou neustále chodí, a´t mu to Luki vrátí, že se mu bojí o to říct, že se bojí, že mu to nevrátí, že ho kousne atd. Když tohle řešíte celý den od rána do večera za neustálého vřeštění a ječení, to je opravdu na nervy, já jsem poslední dny tak zničená... normálně si přeju, aby už zase bylo září a Míša chodil do školky, ať je aspoň chvilku klid. Metody z knížky Sourozenci bez rivality jsou fajn, ale na mladšího nějak te´d nic nefunguje....
26. črc 2011 ve 22:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna neboj, to ma caka o chvilu :confused:
26. črc 2011 ve 22:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@prsky já ti nevím :wink: :wink: :wink: :wink: já to vždycky odhadnu podle situace, podle dětí, které tam jsou. dneska třeba tam byli tři kluci, naprostí pohodáři, kdo chtěl půjčit hračku, nabídnull svou a fungovalo to....tak to je pohoda. když vidím, že je situace zamotaná, chýlí se k ječení a bitce, tak jdu něco vymyslet. univerzálně to asi nejde. ale pořád beru ohled na to, že se děti ty konflikty teprve učí řešit, někdy to vyjde, někdy ne.....sama nevím, jak reagovat na to, když je petr opravdu v právu a přesto se mu nedostane správné reakce..to mi vadí, ale ani my se někdy nedomůžem spravedlnosi, ne?
26. črc 2011 ve 22:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@prsky no jo, u nás to začalo tak kolem toho 9-10 m mladšího když začal lozit a pohybovat se a brát staršímu hračky, ale teď už to docela přesáhlo únosnou míru...asi ty prázdniny a taky vzdor u mladšího, ale tyhle bitky se už opravdu nedají zvládat v klidu...
26. črc 2011 ve 22:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 Lala sa nebije, len je strasne lutostiva, ked to dieta chce svoju vec spat a prvy moment ju nechce vratit a ked aj vrati, tak straaasne place :slight_smile: no a s tym odrazadlom to bolo jeden cas tak (a zrejme aj s tymto novym bude), ze pre nu su vsetci potencionalni "kradosi" odrazadla a tak od prichodu na ihrisko uz preventivne aj len tak do luftu krici, ze "nezobere, nezobere" = nepoziciam, mami, nech sa ku mne ani nepriblizuju, ani nech radsej nepozeraju..a potom je cely cas pri odrazadle a nerobi nic, len ho strazi a "nezobere" :sweat_smile: po par navstevach ihriska sa to potom zmeni, len je to dost na palicu, tie prve dni :wink:
26. črc 2011 ve 23:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@prsky ano, znám :grinning: . ještě před odjezdem na hřiště (musíme na kole s vozíkem :grinning: ) nahlásí, že nepůjčí kamarádovi bagr, protože pak by si neměl s čím hrát a byl by smutnej.....opět to má logiku a já nemám argument....nebo že si nebude hrát s Ríšou ( kluk čert), protože by zase musel utíkat pryč, aby mu nevzal motorku....
Spíš se přikláním k tomu, nechat je to prožít, zkusit, at si sami najdou cestu, jak konflikty řešit. A taky bych řekla - jen moje domněnka - něko se narodí jak dobroděj, jako pomáhací, láskyplný typ, a někdo je od přírody trochu krkna a nepřející. Vím, výchova má na to ohromný vliv, ale v tom člověku to musí být.....znám rodinu, která je totálně hamižná, sobecká, pro korunu by si nechali vrtat koleno...a děti? Sobci každým coulem. A není to výchovou, děti jsou "nevychované" . Samorosti, který dělají jen to, co vidí doma. Nikdy to nebudou hodný lidi. Škoda.
26. črc 2011 ve 23:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
většinu tento článek dle komentářů pobavil. Mně to spíš rozesmutnilo :unamused: http://www.modrykonik.cz/fotoblog/laola/clanek/krize-imperativu-pavel-tomes-vydano-21-7-20/
27. črc 2011 v 08:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna mala som to podobne medzi dvoma najmladsimi, dcerka mala oneskoreny vyvoj, teda aj vzdor a majetnicke sklony na nu prisli az po 3 roku, syn bol prave trochu popredu... takze aj pri rozdiele 2 roky, som mala takmer rovesnikov s rovnako silnymi majetnickymi a bitkarskymi pudmi a tazko bolo apelovat na toho "mudrejsieho". Uz ked sa nijako nevedeli dohodnut odlozila som hracku, ze aj ona je smutna ked ju tak trhaju...

Na ihrisku take veci neriesim, teda nenutim deti nasilu poziciavat... ak prave nechcu, beriem tak, ze majitel sa moze rozhodnut ci pozicia vec... prave ked som tlacila na svoje dieta alebo mu brala vec z ruky a davala inemu, este to obdobie skuposti trvalo dlhsie...Bez natlaku sa to postupne zmiernovalo...najprv bolo dieta ochotne podelit sa s jedlom, potom s hrackami ktorych bolo vela {formicky, lopatky}, potom nejaku dolezitu hracku odrazadlo, kociarik, babiku bolo ochotne dat kamaratovi, a nakoniec poziciat aj relativne cudziemu dietatu...

Dobra sprava ale je, ze cim su starsi, tuzba vlastnit nieco pomaly ustupuje tuzbe sa spolu hrat a kamaratit, je to hnusne obdobie ale fakt pomaly prejde u beznych deti tak ked ten mladsi bude mat 3, az 3,5 roka.
27. črc 2011 v 10:28  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
u nas na ihrisku cest vynimkam nemame nejakych extremnych bitkarov ci konfliktne typy....nastastie :wink: :slight_smile:

skor tam chodi zopar bezprizornych deti bez rodicov, bez hraciek... {prip. pridu len so starsimi surodencami ktori ich nechaju na ihrisku a idu kecat do parku} no a tie bez ostychu beru veci, pytaju si jest, pit. Ako nie som hamizna obcas daco ponuknem, ale mam dost ze len co sadnem na lavicku a uz dajaka "sirota" sedi pri mne, pozera do tasky...teta, co tam mas? ja som hladna. Mozem si pozicat vase korcule, bicykel, hracky do piesku...? :unamused:
27. črc 2011 v 10:34  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jolinka no jo, ale jak to přežít ještě ten rok a půl a nezbláznit se? starší pěkně mladšího poprosí, aby mu něco půjčil, ten na něho zavřískne - ne, to je moje, načež se starší rozbrečí - mamí, on mi to nepůjčí a slzy jak hrachy... nebo naopak, starší si vezme autíčko, mladší bez poprošení mu ho vyrve z ruky a utíká pryč, starší s řevem za ním, mamí, on mi to sebral......tak já to páčím mladšímu z ruky - hračku měl první Míša, až si pohraje, tak ti půjčí, řekni prosím prosím - NEEEEE.
@betelgeuzz bohužel u nás je to často úplně stejné, jako v tom článku, takhle napsané to působí možná až legračně, ale ve skutečnosti je to fakt spíš smutné. Můžu mít načteno o výchově spoustu knížek, vím, že zákazy a příkazy nejsou správné, ale je to všude kolem mě a je strašně těžké ve stresu použít nějakou jinou techniku, kterou nemám zažitou. Navíc mi přijde, že někdy ty techniky doporučované v knihách prostě nefungují - např. když se kluci budou rvát a kousat, jeden druhému drží ruku, tak že ji málem zlomí, tak podle knihy bych měla KLIDNě říct - vidím, že se na sebe moc zlobíte, Míšo držíš Lukáškovi ruku moc silně, Lukášku koušeš Míšu do nohy - při tomhle mém popisu b se oni měli pustit a pak bych měla vyslechnout, co se stalo od obou a nechat je, aby vymysleli řešení. Tohle je naprosto nereálné, než bych to řekla, tak se dobijou, takže ze mě automaticky vyjede příkaz - okamžitě se pustte a navíc je ještě od sebe musím fyzicky odtrhnout, pak je půl hodiny utěšuju, protože jeden řve, že ho bolí kousanec, druhej řve, že ho bolí ruka... Až se uklidní situace, tak to zkouším s Míšou rozebírat, i s Lukim - v rámci možností.
27. črc 2011 ve 13:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@betelgeuzz primitivní, co naděláš...ale bohužel, realita spousty dětí....
27. črc 2011 ve 13:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna jj, presne ako z kopiraku...kde sa to len ucia ? :unamused: :frowning2:
a taky ten apel, neublizuj mu, on bude plakat... No a co, ja CHCEM aby plakal... :angry:
27. črc 2011 ve 14:00  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna navyse toto dazdive leto tomu nepomaha, deti su vnutri konfliktnejsie ako na ihrisku...mne stacilo len jeden tyzden co som mala vsetky 3 doma {psychiatria a galeje dokopy :unamused: :frowning2: } Riesim to tak ze 2 starsie poslem k babkam, teraz su u kamaratky na prazdninach, ony nemaju tolko konfliktov, predsa ta prostredna Kati, ked je so starsou, taha sa na jej uroven a uz sa spolu vedia krasne pohrat... ked je ale s mladsim bratom s on provokuje a berie veci, tak sklzava do jeho urovne a vracia mu... :wink:
27. črc 2011 ve 14:12  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jolinka ano, to je nejhorší - já jsem nechtěl žádnýho bráchu, já nechci, aby tu byl, já chci, aby jel do nemocnice nebo ještě horší, já chci jet do nemocnice, já tam chci být SÁM. Na to mu říkám, že ho chápu, že mladší brácha je někdy pěkně otravný, ale ubližovat mu nesmí a řekneme si, co má dělat - dát mu jinou hračku, zabránit mu v kousání atd. ale strašně mě tyhle řeči bolí
A tohle léto je opravdu divné, od začátku prázdnin skoro každý den prší, teploty nízké, letní dny by se daly spočítat na prstech jedné ruky...
27. črc 2011 ve 14:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja teraz citam potrochu ten RABR a tam je malo priestoru venovane surodeneckym konfliktom, skor vztahu dieta rodic, resp. ucitel, a to je trochu ina komunikacia.

Ten najmladsi 2,5 rocny fakt este strasne malo chape take veci, do dievcat hustim, ze ked im surodenec ublizuje, berie veci...aby to neriesili krikom, stipancami, alebo najnovsie urazkami {ty si hlupy, nebudem sa s tebou hrat...} ale povedali jasne co chcu {Nechaj mi hracku, ked sa dohram, dam ti ju...}, pripadne prisli za mnou...
27. črc 2011 ve 14:16  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
deti su ovplyvnene aj zo skolky a celkove okolia... darmo ja opakujem pozitivne formulacie, namiesto Nebite sa, neber mu hracku, nekric... Pekne sa hrajte, nechaj hracku, pozicaj, povedz mu co si prosis...

ked pocuju od inych deti od dospelych... si zly, skaredy, neposlusny, ked nebudes posluchat, nedam ti to a to, nevezmem ta tam a tam, nebudem sa s tebou hrat... :angry: :confounded: .
27. črc 2011 ve 14:22  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ale uz sa stalo par "zazrakov" ze jedno povedala, Dobre nechaj si to, vezmi si hracku... a to druhe vzapeti vratilo. Nech sa paci, teraz ty sa hraj... :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:

Jedna dobra vola vyvola druhu... lebo ked sa jeden zabedni vo svojom egoizme, moje, moje, skapem ked to nebudem mat :unamused: tak aj to druhe bojuje aj ja to chcem, chcem a nedam mu.... Tu VOBEC nejde o konkretnu vec... ale o boj o priestor, prip. lasku rodica {komu z nas da za pravdu? toho ma asi radsej...}
27. črc 2011 ve 14:27  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jolinka já mám právě dobrou knížku Sourozenci bez rivality, tam je spousta příkladů k řešení, je založená na principech rabru, v mnoha situacích mi dost pomáhá, ale často to zatím nezabírá, já doufám, že to postupně bude jen lepší a lepší, jen kdybych já nebyla občas taková hysterka no.... škoda mluvit - a to jsem si před narozením vlastních dětí o sobě myslela, že jsem celkem klidný člověk, kterého jen tak něco nevytočí. Okamžiky, kdy jsou na sebe hodní a smějou se spolu mě drží nad vodou :slight_smile:
27. črc 2011 ve 14:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna uz som o nej pocula, uvazujem ze si zaobstaram, pri 4 detoch by sa vyuzila :wink: \

som niekde citala, ze najkonfliktnejsie su vztahy medzi 2 bratmi blizko pri sebe {teda tvoj pripad} ... ale nic nie je stratene, vsetky surodenecke zoskupenia sa daju zlepsit aj pokazit...
Je chybou, ked to rodicia nechavaju tak, sak nech sa deti mlatia, vyriesia si to medzi sebou a potom bude dobre... casto nebude. Deti sa akurat naucia, ze vyhrava ten, co vie silnejsie udriet a pretrvaju im konflikty a nenavist do vyssieho veku {alebo aj do dospelosti}, este sa k tomu pridaju aj zalovania a zakeractva.
27. črc 2011 ve 14:53  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna my mame vyhodu ze je ich viac a este jedno coskoro pribudne ... a to sa lepsie rozkladaju sily, ked sa nehram s tym, idem k druhemu, je potom menej hadok. Lebo pri 2 surodencoch sa ozaj moze stat ze im nesadnu povahy a nech robia rodicia cokolvek, deti su vzdy superi a v opozicii.
27. črc 2011 ve 14:56  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna a neprasknu ti teda nervy, ze po nich pokricis, ked sa tak stale hadaju?lebo ja to mam doma tiez od rana dovecera a uz len cakam kedy bude september a pojdu do skolky
27. črc 2011 ve 20:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bonaquaba no vždyť o tom jsem právě psala, že mi bohužel nervy prasknou často a pak po nich štěkám... a bohužel se zdá, že to jediné na ně platí... Vím, že je to krátkodobý účinek, že z dlouhodobého hlediska nemá zařvání příkazu nebo zákazu žádný smysl, protože za chvíli už se hádají znovu, ale nedokážu se ovládat věčně - snažím se, snažím - a pak už to prostě nejde a stačí maličkost a pak se mě padají takové hlášky, že pak po uklidnění nechápu....a prostě nedokážu být klidná, když si ubližujou
28. črc 2011 v 06:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@reruna
@bonaquaba
@jolinka
baby, konečne tu čítam "čriepky z našej súrodeneckej reality" :wink: A som rada, že nie som sama "hysterka" odkedy začal starší mladšiemu robiť zle (to keď mladší začal chytať hračky do ruky). Ináč som sa tiež považovala za kľuďasa.
28. črc 2011 ve 20:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak napríklad dnes zobudil Ben Šimona krikom z popoludňajšieho spánku a hneď po tom, ako Šimon vyšiel zo spálne, sa po ňom zahnal. Chudáčik Šimon takto drsne zobudený a ešte celkom neprebratý začal jačať na plné hrdlo. Samozrejme, že ma to nesmierne pobúrilo a kričala som na Bena, že ako to môže urobiť bračekovi, čo práve vstal! :confounded:
28. črc 2011 ve 20:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dobromila no moja tak to u nas je na dennom poriadku hadky a bitky a potom oj rev, lebo jednoducho sa to neda, aj si poviem maj nervy, ale snazim sa drzim sa apotom tresk prask a uz jacim a potom i to aj luto pride, lebo tie deti si to nezasluzia, ale ked u nas je to tak ze najstarsi Andrej potrebuje stale niekoho s kym sa bude hrat, a ja mu stale musim vyyslat, ze toto sa hraj abo toto a on sam sa ani nedokaze hrat, lebo ho nic dlho nebavi tak dve sekundy a to je od narodenia taky do jedneho roku len reval aked uz vedel rozpravat a chodit tak bol vsade, ale nikde neobsedel a teraz sa to odzrkadluje tak, ze nic ho jednoducho nebavi a musim sa ja s nim hrat, ale aj tak je taky znechuteny, tak uz neviem tiez co by som mu vymnyslela, alby konecne bol vo svojej kozi
28. črc 2011 ve 20:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bonaquaba tak to náš Ben bol desne urevaný minimálne do pol roka, potom sa to postupne zlepšovalo, ale mali sme aj nočné desy - rozumej záchvaty strašného revu, neukľudniteľný aj pol hodinu a denné afektívne záchvaty riešime doteraz, chvalaBohu už nie každý deň. Ale vie sa krásne hrať sám, keď ho niečo zaujme (napr. lego). Ja nemám ani chuť ani veľa času nejak sa s nimi hrať. Maximálne si čítame rozprávky, pomáhajú mi s domácimi prácami, ak sa im chce. Ale samotná hra s nimi, to ma teda nebaví. Akurát im ponúkam nejaké možnosti, ak sa nevedie zabaviť sami, resp. ak sa nevedia zabaviť bez kriku a bitky medzi nimi.
Keďže je teraz celé prázdniny zavretá škôlka, tak Bena aspoň pár-krát do týždňa dávam kamoške, čo má o rok mladšiu dcérku - s ňou si rozumejú a sú spolu dostatočne málo na to, aby sa začali hádať či biť. Tiež sme zaangažovali na občasných pár hodín jednu stredoškoláčku za symbolický peniaz, nech má zmenu. On potrebuje už viac ako domáce prostredie celý deň, a to bývame v dome so záhradou. Šimonovi zatiaľ domov bohate stačí.
28. črc 2011 ve 21:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek