• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@blandik Hm, dobry postreh... :slight_smile: Niekedy chvalim tak "ako by sa malo", a niekedy zas len vyslovene pre tu pochvalu (asi dost sugestivne), a ani si velmi neuvedomim rozdiel. Ale ozaj dobra poznamka, si skusim dat na to pozor, aby som z neho nerobila dietko zavisle od pochvaly, ktore tazko ponesie, ked sa mu jej nedostane. (Poznam par odstrasujucich prikladov, a to uz su osoby v mojom veku, ktore vysli z takeho prostredia, kde ich chvalili az prehnane, a ked teraz davno dospelej zene zabudnete nieco pochvalit alebo ju nejako sladko oslovit, tak ma slzy na krajicku.) :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Ja sa snazim vyhybat hodnoteniam typu dobry/zly, no ale teda uvedomujem si, ze to dobry pouzivam casto...ale hlavne mi slo o odstranenie toho zleho. Proste neznasam, ked niekto dietatu povie, ze je zle, trha mi to usi a zazeram... :stuck_out_tongue_closed_eyes: Nemam to rada, radsej pouzijem presne pomenovanie toho, co ma na tom dietati nahnevalo, nez mu vraviet, ze je zle. Pritom si uvedomujem, ze najspravnejsie by bolo povedat "som na teba nahnevana, lebo toto alebo tamto" namiesto "hnevas ma, lebo toto alebo tamto". To mi ale niekedy vyklzne uplne nerozmyslene, v afekte. Ale tomu zlemu sa teda vyhybam riadne. :pensive:
Mna niekedy desi, ako to uz take dvojrocne (aj mensie) dieta chape, kto mu co hovori, kto k nemu ako pristupuje. Moja mama mu trebars nahuci do hlavy uplne bludy, veci, za ktore by som ju najradsej rozniesla v zuboch, a neda si povedat, ze to nema robit. A neveri mi, ked jej hovorim, ze on tomu predsa rozumie a vnima to ovela citlivejsie, ako by si ona mysli. Jej sa to zda nerealne a mavne rukou, ale ja som ta, co doma pocuva dieta, ktore sa udivuje nad tym, co mu babka povedala... :rolling_eyes:
2. srp 2011 v 15:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mexx tak to je, je hluboký omyl, že nemá dítěti cenu něco vysvětlovat, že ono tomu ještě nerozumí. rzumí, a dobře. když nic jiného, z tonu řeči, gest, slov, která zná si to dá dohromady. jesliže se do určitého věku (kdy dítě zdánlivě nerizumí) k němu přistupuje stylem nech to, nedělej, nesmíš, bez komentáře, pak nejde už najednou čekat, že bude troělivě poslouchat, co mu říkáme.
Stějně tak jsou mylné doměnnky, že "na moje dítě vysvětlování nefunguje". Ono by fungovalo, kdyby nebylo pprovázené tou negací - blandik to tu už psala, jakmile se zkombinuje špatná forma komunikace a ta dobrá, vyjde z toho špatná, vždycky.
2. srp 2011 v 18:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mexx nám na ničenie vecí veľmi pomohlo danú vec odložiť - náš takto jeden čas ničil autá, trieskal s nimi o zem, pričom často pri tom aj poškrabal podlahu, proste dosť deštrukčne sa správal, vysvetľovanie nepomáhalo...tak sme skúsili, že vždy, keď to spraví, auto odložíme na viditeľné miesto, aby vedel, že sa s nim nemôže hrať preto, lebo s nim nepekne zaobchádzal, samozrejme, vysvetlilis me mu to...boli dni, keď boli na skrini vyložené skoro všetky jeho hračky a nemal sa už pomaly s čím hrať :stuck_out_tongue_closed_eyes: a postupne mu to ťuklo a sám si hračky zo skrine pýtal s tým, že sľubuje, že ich nebude hádzať. a netrvalo to ani dlho a bol problém úplne vyriešený. Neviem, či je to úplne rabr, ale my sme v tom videli logický následok a aj bolo vidno, že to dieťa ľahko pochopilo, lebo následok jeho činu bol viditeľný a pocítilo ho okamžite.
2. srp 2011 ve 20:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
U nas vacsinou tiez potom knihy (alebo cokolvek ine, co nejako nicil) odlozime a nemoze sa s tym hrat, ale zase nechavame na ociach, aby videl, ze to tam stale je, akurat nie pre neho. Tesi ma, ze to velmi dobre chape, a ozaj je celkove velmi sikovny a da sa s nim vyjst, akurat teda treba vediet ako na neho. Presne ako aj dospelym, kazdemu vyhovuje nieco ine, a ja nevidim dovod, preco mu nevyhoviet, ked viem, ze tak bude obojstranna spokojnost. Takze vacsinou sa nam dari a ked sme doma sami, tak je v pohode a (az na obcasne preslapy) nemame vyraznejsi problem. Situacia sa ale mierne meni, ked pride domov aj muz, a velmi sa meni, ked pride ktokolvek dalsi. :pensive:
2. srp 2011 ve 20:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
s tím trháním...tím si projde každý prcek, aspon chvíli...chce to nabídnout jinou alternativu než knížky. jeden čas jsme měli období, kdy petr denně dostal papíry, jakékoliv, z časáků, barevné, toaleták...trhal to na kousíčky a lepil lepidlem na čvrtku...děsně ho to bavilo.
2. srp 2011 ve 21:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majdula - moc mě toho nenapadá, žádná vlastní zkušenost. Ale možná jen - nevsugerovávat pocity viny staršímu, na to si musí přijít sám. A pak spíše mluvit o svých pocitech - že jsi měla strach o mladšího, byly to velké rány a může se lehce stát, že se může někomu hodně ublížit. Jakoby se v té chvíli soustředit jen na toho mladšího. Na staršího pokud možno nekřičet..a vrátit s k tomu později - jen říct - žádné bití, vrátíme se k tomu později. Te'd se postarám/e o bratříčka. Možná když si předem "naplánuješ" reakci na takovou situaci, tak se ti pak automaticky vynoří a budeš ji moci použít...Reruna tady dříve psala o knížce - Sourozenci bez rivality, třeba by tam něco bylo...

2. srp 2011 ve 22:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mexx - souhlasím, taky mi to vadí a taky se to děje - jakoby někdy prarodiče a nejen oni měli pocit, že dítě je neinteligentní a aby ho dokázali vmanipulovat do určitého "poslouchání", musí mu věšet na nos bulíky, mluvit jako s primitivem a pokud možno být co nejpřísnější...A pak se díví, že se dítě chová nezodpovědně, že mluví jako hotentot a přitom vlastně dítě jen opakuje to, co se mu dostává...
Mě nepřestává fascinovat, když slyším z úst malého výrazy, které sama používám, když mi řekne, proč to nebo ono dělá a když hodně popisuje, co kde je a jak to funguje...Myslím, že určitá přesnost vyjadřování rozvíjí určité jemnější myšlení u lidí, vztah k přesnoti..(možná..). Je rozdíl - jestli řeknu - zkazí se ti zuby, když je nebudeš čistit a bude to bolet..nebo můžou se zkazit...

Naši tchánovci někdy předávají malému taky nesmysly - typu - kišky lišky, nedokáže, neví to, neumí to říct, héč, já tohle mám a ty nééé - jakoby takové ty domělé dětské vlastnosti přejímají na sebe a pak by s tím zase bojovali, aby to nebo ono nedělal...Jestli mi rozumíte - když dědeček řekne - Miška se netrefil, ha, ha, netrefil (takové to dětské posmívání), tak vlasntě učí mišku se posmívat ostantím (a přitom to děti vůbec nemusí začít dělat)...A pak by mu důležitě vysvětlovlal, že to ale nebylo slušné a hezké od něj, se tomu chlapečku smát, že se mu něco nepodařilo...a byl by důležitý až na půdu. A dítě si připadalo špatně...

taky nesnáším označení zlobivý, zlý a vůbec slovo zlobit a vadí mi i dobrý/hodný.
2. srp 2011 ve 22:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik ja si nemyslim, ze deti byvaju zle, oni len potrebuju uspokojit svoje potreby a minule mi jedna ucitelka materskej skoly vravela, ze ona zle deti posadi do izby a hraju hru, ze kto dlhsie vydrzi ticho, uzasna alternativa, to potom v tej skolke kde uci to musi vyzerat ako za nasich cias, sadni si a drz hubu a krok s prepacenim za vyraz
2. srp 2011 ve 22:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bonaquaba to je tedy šílenost.
Nejhoršší je, že oni to ti prarodiče ani náhodou nedělají se špatným úmyslem, naopak, z nich úplně čiší ta snaha děti vychovat....petr aniž by to kdy doma slyšel začal říkat, že už nebude zlobit....ptám se ho: co to je zlobení? a on: no když děda na mě musí dělat bubáka....strašný a nevím, co s tím. on vůbec nechápe souvislost....pořád se uklidnuji tím, že svět je barevnej, že si musí vyzkoušet všechno a sám se v tom zorientovat. a že to, o co se snažíme doma, je 80% a zbytek nějak schroupe.-))).
(nekomentuji poznámky: papej, at jsi velikej, když budeš to a to, bude maminka ráda, když nebudeš to a to, tak....).
2. srp 2011 ve 22:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Nemůžu to prostě přejít bez reakce...neměla bych číst diskuse, které staví na autoritě a povýšenosti rodičů :stuck_out_tongue_closed_eyes: někdo se tu ptal, jaké jsou základní myšlenky RaBR.
Jedna z nich je, aby se rodiče chovali k dítěti tak, jako by to byl normální jiný dospělák, s ohledem na jeho možnosti a schopnosti. nedělat mu nic, co by nechtěl, aby se dělo i jemu.....tak třeba tohle ne...cituji z jiné diskuse, dítě je dvouleté a kousek :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
"Zaspávanie je rovnaké na obed aj večer, dnes cez obed vrieskala 1 a pol hodiny v izbe kým zaspala. Nechala som ju tam už samú, lebo už mi tečú nervy a nechcem po nej vrieskať, tak radšej odídem."
Neumím si představit, že by mi něco bylo, byla bych smutná, naštvaná, mrzutá, neštastná, nevím co ...a manžel by mě zavřel vedle do pokoje, at se vyřvu, at dám pokoj, a radši odešel.
Tak přesně o tom je RaBR.

2. srp 2011 ve 23:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 no ja by som v tom pripade letela za muzom a vycitala mu, ze ako ma mohol v takom rozpolozeni nechat samu v izbe, ci ma nepozna :grinning: :grinning: a to iste by spravila moja dcera mne..ja som ju zatial len poslala vyplakat sa vedla, ze chapem, ze sa na mna hneva, ale uspavam jej braceka a to sa neda, ked krici (bola nahnevana, ze som jej nedala prsnik prvej)..ona sa zobrala, otvorila dvere, vysla, zatvorila a vzapati sa vratila a pritulila sa ku mne .. asi to nie je uplne najstastnejsie riesenie, ale neviem, ako inak to vyriesit (mavam chut ju poriadne vyplieskat po zadku, ked sa tak rozhneva, tak sa radsej nadychnem a poprosim ju, aby sa isla vyrevat vedla)
2. srp 2011 ve 23:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahojte mna tiez to zlobivej nebo hodnej kluk vytaca tiez, je to fakt tazke lebo starsia generacia to fakt mysli dobre a vobec nechape take nieco ako Rabr. Tazko sa to vysvetluje.
Minule sa ma opytali ci je maly poslusny ? som vyvalila oci ako ma byt poslusny ? ma posluchat ako vojak velitela? tak to teda nie je poslusny, ma svoj nazor a respektujeme ho a bola som sa blazna :grinning:
2. srp 2011 ve 23:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
berenika39 to je fakt des co si nasla v inej diskusii, mne je z toho vzdy smutno, potom sa cudujeme ze aki ludia rastu okolo nas, ked niekto necha 1,5 revat dieta same v izbe lebo jej tecu nervy.
2. srp 2011 ve 23:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ewellina tak základné princípy sú takéto:

partnerský prístup k deťom - t.j.chovať sa k nim ako k dospelým, ktorých si vážime, alebo ktorých aspoň rešpektujeme

používanie efektívnych komunikačných postupov: popis, konštatovanie, informácia, možnosť voľby, empatická reakcia, ja-výrok. Zameranie sa na pozitívne veci, neupozorňovať na negatíva....
nepoužívanie trestov ani pochvál, namiesto toho - nechať pôsobiť prirodzené dôsledky negatívneho činu na dieťa a oceňovať konkrétne činy, vyjadrovať uznanie...

Bez celého vysvetlenia a praktických príkladov, ktoré sú v knihe je to však asi ťažko pochopiteľné. Myslím, že investícia do knihy a času na dôkladné preštudovanie sa jednoznačne vyplatí.
Ja mám knihu doma už 2 roky, čítam ju asi 3. raz a ešte zrejme veľa krát budem. Je to taká príručka, ktorú človek môže vytiahnuť podľa potreby, nie beletria, čo sa číta za dva večery v prípade napínavého deja :wink:
2. srp 2011 ve 23:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
No ja som z môjho prvorodeného takmer denne "na prášky". Človek sa fakt snaží aplikovať naňho všetky tie veci, ale keď v niektorej situácii nezaberá nič a vytočí ma až do nepríčetnosti, tak potom konám impulzívne presne podľa tradičnej výchovy :pensive:
Tak napríklad dnes sme šli na zmrzlinu aj s kamoškou a jej 3ročnou dcérkou. Za normálnych okolností sa s ňou Ben rád hrá a teší sa jej spoločnosti. Teraz do nej v jednom kuse dobiedzal, strkal do nej. Na trampolíne pri cukrárni jej zakazoval skákať, sácal ju, až raz skončila zakliesnená na boku medzi konštrukciuou a sieťou. Celý čas som mu dohovárala, že žiadne strkanie, že je to Miške nepríjemné, usmerňovala som ho, čo a ako robiť môže...jak keby hrach na stenu hádzal, nulový efekt. Popritom vkuse prešľapoval a vkuse si držal pimplík, ale ísť na WC ani za svet. Keď to už po asi hodine nabralo na intenzite tak, že som mala pociť, že sa už už pociká (má 4 roky a plienky nenosí od 2! ale dokáže sa sem tam pocikať, lebo sa zatne, alebo "nemá čas" vykonať potrebu). Tak som ho chytila a zvýšila hlas, nech sa ide vycikať. Začal ziapať a celou silou ma tresol rukou po tvári :stuck_out_tongue_closed_eyes: Ja som to už nezvládla a nacapala mu pekných pár na zadok s tým, že ideme hneď a zaraz domov. Trochu ešte poškriekal, ale už akoby pomaly skrotol. Kým sme za ďalšiu pol hodinu došli domov, tak už bol jak baránok.
A ozaj, do rozkroku si po tej bitke už nesiahal a sám od seba sa normálne vycikal asi 15 min. na to.
Takže žiaľ, mám opäť raz ten dojem, že naňho v určitých situáciách platí úplne antirabrovský postup a je mi z toho zle
2. srp 2011 ve 23:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 no ja úplne "milujem" výraz mojej svokry, že kto všetko zje /alebo kto bude prvý/, bude anjelik a posledný čert! a pritom naša je dobrý jedák a ja sa skôr snažím, aby jedla pomaly a nehltala ako ja :slight_smile: a tiež robia presne to, ako bolo spomínané, také doťahovanie, svôkor zadrie "si zlá", keď sa správa k nemu nejak nevhodne :stuck_out_tongue_closed_eyes: no super príklady fakt, ešte že sme spolu málo, inak by ma porazilo. lebo keby som svokre dačo povedala na to, zas by sa urazila.
3. srp 2011 v 09:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dobromila no na niekoho to platí na niekoho nie. mne keď občas rupnú nervy a capnem jej na zadok, tak to nemá žiadny efekt. chvíľu poplače a zas robí naschvály. väčšinou som ja nervózna a kým sa neukľudním a nedokážem "prekročiť" jej "neposlúchanie" tak sa to neukľudní. ak som to napísala dostatočne zrozumiteľne :grinning: ale zas je pravda, že fungujú iné "nerabrovské" metódy, napr. sa uchýlim k vydieraniu, vyhrážaniu. viem, že to nie je ok, no keď už to nejde po dobrotky, tak to ide takto. asi je chyba - u mňa konktrétne, že si niečo vymyslím a trvám na tom a pritom to tak ani nemusí byť...
3. srp 2011 v 09:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Vím, že jsou tu některé, které se zajímají montessori, tak mám dotaz. Dnes jsem dala malé fazole na přendávání lžičkou z misky do misky. Mělo by se začínat z leva do prava, tak jak se píše. Ale řeší montessori preference ruky? Mně je přirozené ukazovat to malé pravou rukou, ale ona používá hlavně levou. Vím, že je na konečné závěry ohledně preferencí brzo, ale pokud jí to ukážu jen pravou, tak ji vlastně nutím to i tou pravou dělat. Měla bych jí to ukazovat i levou rukou, nebo jak se to řeší?
MMCh, není tu o montessori nějaké téma?
3. srp 2011 v 11:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@betelgeuzz pokial viem, tak ukazujes tou rukou ktoru pouzivas (teda ak si pravacka tak pravou, ak lavacka lavou), ale lyzicku das potom do stredu medzi tie nadoby, aby bola vzdialenost k lyzicke rovnaka pre obe rucky a dieta si mohlo same zvolit ktoru ruku pouzije. Zasadne ho nechas vzdy pracovat tou rukou ktoru si dieta same zvoli.
3. srp 2011 ve 12:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@betelgeuzz já když něco takového zkusím, tak Luki si to všechno cpe do pusy a je mu jedno,, že to není vařené.... a pak se akorát začne vztekat, že mu to nedovolím jíst, takže zatím takové aktivity u nás moc nefungují. S tou rukou bych to dělala tak, jak píše zuzi...
@dobromila no to je bohužel takový začarovaný kruh... on ví, že se nemusí uklidnit, dokud mu nedáš na zadek, ty to nakonec nevydržíš a plácneš mu a to je signál, který on už si správně vyloží a příště bohužel zase na nic jiného nezareaguje... to by chtělo to nějak rozseknout, nějak třeba odvést pozornost, jít jinam na chvilku, pak se třeba zase vrátit. Nejspíš mu vadilo, že se bavíš s kamarádkou a měl náladu se předvádět a upoutávat pozornost, zkusila jsi třeba ho pevně obejmout? S pevným objetím moc nesouhlasím, u nás to ani moc nefungovalo, ale třeba by to zabralo třeba v té situaci, jak ti dal tu facku, tak místo, abys mu vzteky naplácala ho zkus pevně přitisknout a přitom mu říkat, že tě to bolelo, že nechceš, aby ti tohle dělala a u toho podle mě můžeš klidně být i naštvaná, rabr emoce nezakazuje, právě naopak, hlavně mluvit v já formě
3. srp 2011 ve 13:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dobromila Ďakujem. :slight_smile:
3. srp 2011 ve 22:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Betelgeuzz
souhlasim se zuzi,dite si potrebuje podle sebe rozvijet obe dve hemisfery,takze nekdy to dela z prava do leva nebo naopak a i ruce strida.U Adel to bylo take tak.Na seminarich nam rikaly ,ze pravostr.nebo levostr. nemame resit a az kolem 5 roku si dite ustali zda bude pravak nebo levak.
taky by mne zajimalo zda chodite nekam na str.ohl.montessori.dekuji

3. srp 2011 ve 23:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna Ali taky nejdřív volala ham ham, ale několikrát jsem jí vysvětlovala, že to není k jídlu, a když jsem jí ukázala, co s tím může dělat, tak si na jídlo ani nevzpomněla a předělávala fazole snad hodinu :slight_smile:

@lopka já to neřeším, ale právě mi příjde, že když já jí to ukážu pravou rukou, tak jí tím naznačuji, že by to i tou pravou měla dělat.
4. srp 2011 v 07:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@betelguezz tiez som bola na montessori, vobec neries tu ruku, ty jej ukaz pravou ako je pre teba prirodzene, bud to zopakuje aj ona ale ak jej bude pohodlnejsie lavou tak si to urcite sama zmeni. Inak aj maly rad presypal, hlavne ked clovek trafi to obdobie, neskor to uz nebavi. My teraz vsetko hadzeme a kopeme, so zaujmom sleduje ako lietaju predmety :grinning: :grinning:
4. srp 2011 v 08:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 veľmi smutné, tá matka čo nechá svoje dieťa plakať hodiny, hĺbi veľkú priepasť medzi sebou a ním, v dieťati sa niečo zlomí , stráca dôveru, nemôže sa spoľahnúť, cíti sa osamotené a bezbranné. Raz možno bude tá matka osamotená a skrúšená v starobinci a bude sa sťažovať na osud, čím si ona zaslúžila takú starobu...
4. srp 2011 v 11:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lindulak tak ja už netrvám na ničom, čo nie je absolútne nevyhnutné, môj prvorodený mi veľmi nedáva na výber. Som rada, ak sa v pokoji dohodneme na základných nevyhnutných veciach ako je hygiena, bezpečnosť a tak :sweat_smile:

@reruna ono to má logiku, čo píšeš, ale....vôbec to takto nefunguje vždy. Sú situácie, keď krik a plácnutie na zadok všetko len zhorší, inokedy to zase akoby zaberie. Ja si pri Benovi nie som nikdy istá, čo kedy zaberie. Samozrejme vždy najprv skúšam vysvetľovať, prečo nemá robiť niečo a čo môže namiesto toho, snažím sa odpútať pozornosť, ale ver mi, že na 10. raz za jeden deň mi už fantázia dochádza :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Pevné objatie sme skúšali, keď bol menší, ale nebolo to dobré, jeho agresia sa v ňom ešte stupňovala a bolo ho treba držať príliš dlho - ja som to nezvládala psychicky a ani fyzicky. Teraz je to úplne nemožné, keďže som v 8.mesiaci tehotenstva a mám čo robiť, aby som si brucho uchránila pred nárazmi oboch synčekov, ktoré sú v ich prítomnosti vysoko pravdepodobné aj keď sa len hráme - veľmi radi sa maznajú, robia si z rodičov kone, šmýkačky a tak.
No a čo sa týka vyjadrovania svojich emócií, tak aj v RABR píšu, že to netreba používať príliš často a že druhá strana to nemusí zvládnuť, ako prijímateľ. Občas je to určite fajn, ale u nás k vyhroteným situáciám dochádza príliš často, tak by to bolo skoro ako keby som mu zakaždým hovorila, že čo zlé urobil t.j. že som nahnevaná, smutná, lebo to či ono. Navyše som si všimla, že na to nereaguje dobre. Najviac sa mi naozaj osvedčilo prehliadnutie toho zlého a obrátenie pozornosti na niečo iné - len je to náročné
4. srp 2011 ve 14:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte, prisla som k tejto teme celkom nahodou, no zaujima ma, dcera je este malicka, no urcite sa chcem radit o tom ako ju vychovavat, pripadne s cim zacat ako a kedy :slight_smile:
4. srp 2011 v 17:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dobromila zdá se, že to máš s Benem opravdu těžké
4. srp 2011 ve 21:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bonaquaba - souhlasím, taky nemám ráda zlobivý -a to s tou školkou, mám osypky...a to ještě ty děti tam jdou vlastně za trest, protože zlobily...tak to v nich asi vře a mají být zticha. Brrr...Jdu dočítat :wink:
4. srp 2011 ve 22:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1 - to mi připomělo s tou poslušností - koupili jsme malému autíčko a on si ho vzal sebou k babi a dědovi a to bylo - ty máš krásné autoooo, ty jsi musel byl ale hodný a poslouchat mámu...pak přišla návštěva - ty jsi musel být ale hodnýý....a a já na to - nemusel, u nás to se nehraje na "hodný" - a oni - no to máš dobré, dostaneš auto, a klidně můžeš zlobit :confounded:
4. srp 2011 ve 22:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek