• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@blandik já jsem úplně zapomněla ti napsat to uklízení u nás - zásadně se snažím petra pardon za ten výraz nebuzerovat, že ted budeme uklízet. vždycky to formulji tak, že je to doma už o zabití a že by bylo lepší to trochu posbírat, na to nějak chytře doplním :wink: , že když vařím, tak taky nemám na lince nepořádek, že bych se tam nevešla:slight_smile:. prostě jen ohlásím, jak to tu vypadá. Skoro vždyky se zapojí. Ale určitě nechci, aby měl z uklízení nějakou povinnost, kterou bude logicky bojkotovat. Takže tak.
Úplně v pohodě ted už sám uklidí boty, bundu, oblečení kam má, skládá si pyžamko :wink: (zmutlá ho do kuličky), než jde spát, musí si nutně ze svého popudu dát na stejné místo u postýlky bačkůrky a pití. Hračky jak kdy, ale večer je určitě posbírá a dá tam, kde je chce mít. Přes den to nehrotím.

p.s. jdeme na odstranění nosní mandle, dneska jsme se objednali. bojim.
4. lis 2011 v 15:45  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@reruna - dám si tě na lednici a použiji na manžel, dítě i široké okolí - tu metodu zvládání hněvu..ne, mě se to zdá moc fajn, je to zase trošku jinak napsané a jde to více do metodologie a filozofie toho, co řeší rabr (kde se mi to zdá více jako mluvnické cvičení a učebnice gramatiky)...supr. Ještě si to pročtu znova..Ono se to zdá, ale je to hodně hutné, kde co slovo, to určité jednání. A moc se mi líbí ta technika naslouchání..
4. lis 2011 v 15:55  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@berenika39 - panečku, s Péťou, jestli to chápu dobře..dělá se to pod narkozou? Uf, taky bych se bála...
děkuji za info, jak to u vás chodí...U nás to vlastně dobře probíhá, jen občas to více bojkotuje...asi z toho musím dělat opět více srandu s ovcí na ruce...ale taky přes den neuklízíme, jen já občas něco posbírám nebo to zaonačím tak, že nemáme dost místa..tak se přidá...a malý má taky docela dobrý smysl pro pořádek, hlavně na cizích místech, tam neodjede, pokud to nedá do pořádku...hodně používám, že dáme věci na místo, aby jsme ráno mohli začít s tím, co chceme a věci byly na místě...a hodně komentuji, že já to dávám na místo..nebo když někde něco zapomenu, tak mi to malý ukazuje a jde to dát na místo se slovy - asi zapoměla dát na místo, mami...
já jsem pomalu začala dumat, že kdy nastane ten čas, že dítě bude na základě dohody plnit nějaký úkol...ne na základě zvyku, ale dohody...no asi až tak ve školním věku...
Já jsem do ut doma, vypadá to, že eliminace mléčného zabírá, občas zakašle, ale je to lepší...tak budu muset nějak vařit a nosit jídlo do školky, snad to vezmou tam...
4. lis 2011 v 15:59  • Odpověz  • To se mi líbí
@blandik jasně že s petou, ten velký už byl, když mu bylo šest, a nebyl to nic moc zážitek, ale bylo to před sto lety, tak snad je to ted lepší. nabídli mi bulovku, ale to je neskutečný kolos s opotřebovanými lidmi, byli tam nepřívětiví, petra vyšetřili za strašného řevu bez slova pochopení, jak na běžícím pásu. tak tam nepůjdem :stuck_out_tongue_closed_eyes: . už jsem našla soukromou orl tady v praze, je to placené, ale co, to je to poslední. už po telefonu vím všechno, je to tam domácí, ne jako nemocnice, nemusí mít pyžamko, jen tepláčky, dostane před tím sirup - analgosedaci, a nebude si to pamatovat. dělají to v narkoze, ale navečer se může jít domů, když je vše ok. navíc mi dali termín o víc než měsíc dřív. takže tak. jsme mimo téma, když tak ip.
a do školky určitě je možné nosit vlastní jídlo, je to na dohodě, u nás to jde, mají ve třídě holčinu s celiakií, nosí si krabičky, at vám to vyjde, bylo by o starost míň.
4. lis 2011 v 16:06  • Odpověz  • To se mi líbí
@blandik ve školce by to měli snad vzít s tím jídlem - znám u nás jednu maminku vegetariánku, která je taky domluvená, že nosí krabičky, ale když nemají maso, tak se nají ve školce...
A psala jsem to dost nahuštěně, abych to tu nezahltila, když tak se ptejte, kdybych něco podala nesrozumitelně :slight_smile:
@berenika39 s mandlí vám to nezávidím, ale ta soukromá orl zní dobře, neteřinka na tom byla v normální nemocnici a museli tam být den předem a pak šli domů až den po zákroku, takže 2 noci, bylo to v narkoze, probuzení teda nic moc, na to se připrav, ale celkem rychle to přešlo a jestli vás hned pustí domů, tak to bude bezva a celkem jí to pomohlo, ne že by nebyla už nikdy nemocná, ale méně... ale ta mandle zas může prý dorůst :confounded:
4. lis 2011 v 16:22  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@berenika39 - držím moc palce, raději že nebude při vědomí, nebude to tak tramatizující...Ale i tak, to se vyvrbilo teď při té horečce? Nebo už dříve? TO zní dobře ty tepláčky a dobrý přístup, to je důležitější než ta bolest potom.
Do školky - jde to, vím to.Jen povídali něco o hygieně, kdyby přišla, nebylo by to dobré...protože jídelna to brát nemůže, cizí jídlo...a ve školce teoreticky by taky něměli...ale když to dělají, tak to využiji, jinak ten kašel a možná další následky budou..
4. lis 2011 v 16:23  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@reruna - mě se to právě hodně líbilo, co jsi napsala. Na některé věci jsem si přišla sama, ale když je to tak ucelené, tak je to prostě celé a ne jen střípky, které mě napadly...Já si ale pořád myslím, že nejlepší je jakoby změnit postoj k věcem (př. nemít pocit zodpovědnosti za ostatní, pocit, že nemůžu nutit) př tom zvládání vzteku, protože pak se ty emoce neroztáčí, hodně věci odpadá..No zkusím si fakt dát na lednici ty body a postupovat tak u manžela...dítě dokážu chápat, nenutím, necítím takovou tu přímou autoritativní zodpovědnost...tam rabr jde, ale u dospělých mi to dělá potíž...
4. lis 2011 v 16:27  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@blandik ještě k té technice naslouchání, tak tam varují před tím, abychom dítěti skákali do řeči, hlavně se nemá předjímat (ty jsi určitě zas něco provedl...), kárat, vyhrožovat, nedávat žádné rady, nepoučovat, nenapomínat, nepřikazovat, nemoralizovat, nehodnotit, neobviňovat, neshazovat jeho názory, neponižovat dítě, nenadávat mu, neodmítat a nevyvracet mu jeho pocity, neobhajovat druhé, nestrhávat pozornost na sebe (to já bych si nikdy nedovolil v tvém věku!), neutěšovat, nelitovat, ,nevyslýchat - prostě jen mlčet a dávat najevo, že poslouchám a na konci shrnout do jedné věty pocity dítěte - to tě naštvalo, cítil ses bezmocný, byl jsi z toho neš´tastný, cítil jsi to jako urážku atd. nebo naopak to tě potěšilo, byl jsi na to hrdý, měl jsi z toho radost, to se ti ulevilo, byls spokojený... počkat, co k tomu ještě dítě řekne a pak to přání - kéž by se to bylo nestalo nebo kéž by se to tak povedlo i příště a pak ještě nechat dítě dávat návrhy, jak to teda udělat, aby se to příště nestalo...
Tohle mi bude trvat dost dlouho se naučit, protože mám hlavně tendenci vyslýchat...
4. lis 2011 v 16:30  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@blandik k tomu hněvu tam píšou, že je právě dobré se naučit ovládat a podívat se na problém kriticky rozumem - pokud jsem naštvaný, mohu si myslet, že mi něco dítě udělalo schválně s úmyslem mi uškodit, ale ve skutečnosti tomu tak nebylo. nedokázalo domyslet důsledky svého chování, ale zlý úmysl v tom jistě nebyl. Jestliže si to rozumově rozebereme a podíváme se na to z našeho pohledu i z pohledu toho dítěte, tak jsme na nejlepší cestě se s tím vypořádat.. Pokud se dokážeme vcítit do situace dítěte, které nás hněvá, můžeme daleko lépe pochopit, že za jeho chování neseme třeba díl odpovědnosti i my, že třeba dítě takové chování od nás odkoukalo...
Mě to přijde právě hodně podobné tomu, cos tu nedávno psala ty :slight_smile:
4. lis 2011 v 16:36  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@reruna - myslím, že tohle v tom naslouchání funguje fakt báječně...já to tak zkouším, že malému řeknu - př. dneska vypadáš spokojeně (když jdeme ze školky)...a buĎ mi něco řekne nebo ne (je fakt, že se toho moc nedozvím, ale to bych se asi nedozvěděla i kdybych se ptala přímo - co jste dneska dělali?). Snažím se otázky téměř vynechávat...a tak jak píšeš postupovat..Možná ta tendenci vyslýchat souvisí s pocitem, že cítíš velkou zodpovědnost za to, jak se kluci chovají? Já to tak nějak beru, že stejně nemůžu ovlivnit přímo to, co se děje...já můžu říkat, že se od malého čeká, že pozdraví, ale když nepozdraví, tak s tím nic neudělám...jakoby snažím se ho hodně formovat tím, že říkám, jak se věci dělají - ale to je v té obecné rovině...l
@reruna - k tomu hněvu - mě se to moc líbí, protože to je krásně ucelné a některé věci mi ještě docvakly...to co jsem tu psala, to jsem si nějak domyslela z nějaké kompilace knížek, ale přímo takto jsem to nečetla...To je to, co jsem tady psala - že počítat do deseti je fajn, ale stejně to na nás jde vidět, je to takové falešné...ale skutečně pomáhá změnit pohled na dítě. Právě tak jak píšeš - když se mi podaří to brát tak (a ono to tak skutečně je), že dítě jedná s dobrým úmyslem, ale nemá zkušenosti, nedomyslí to, nezná důsledky, tak v tom nemůžu vidět zlý úmysl a zlobit se na něj. (samozřejmě pak je další oblast, kdy dítě nemá uspokojenou nějakou potřebu a pak dělá naschvály, bojuje o moc- jak jsi psala. To se mi taky moc líbilo. Ale tady je třeba řešit to, co mu chybí a ne potlačovat projev toho, že mu něco chybí..). Umožňuje to pak jednat klidně a dát právě tu empatii, protože dítě se snažilo udělat něco dobře, nebo si hrát nebo něco udělat, prozkoumat a nedaří se mu, nevyšlo to, nedomyslel a to, že mu dáme empatii dává dítěti pocit bezpečí, jistoty, že je milováno a bráno i když se zlobí nebo udělalo něco špatně...a současně není souzeno, může si dojít k vlastním názorům a naše obecně vyslovené formulace, které nejsou hodnotící, mu dávají vodítko (které nebouří jeho emoce...).
4. lis 2011 v 17:07  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@blandik takhle přesně to dělám po cestě ze školky, jen mu řeknu, že jsem se měla hezky. a nechám to být. on se nejdřív poptá mě, co budeme dělat, kam půjdeme, kdo čeká doma, a pak - někdy i s odstupem, ale sám od sebe, začne říkat věci ze školky. je jasný, že o tom přemýšlí, protože je v autě pět minut ticho a pak vypadne nějaké moudro. už jsem odbourala na cestách domů pohádky, protože to bylo na úkor rozhovorů, které sám zapřádal. tak jsme se domluvili, že ráno pouštíme pohádky a odpoledne povídáme:slight_smile:. určitě nefunguje vyptávání, to mám vyzkoušené. a babičky se cítí dotčené, když na něj spustí palbu otázek.....
4. lis 2011 v 17:13  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Holky, rozdhola jsem se vymazat svou fotku, škoda že pravidla nedovojují si dát cokoliv...
4. lis 2011 v 17:13  • Odpověz  • To se mi líbí
@blandik tenposlední odstavec minulého příspěvku - s tím jsem měla opravdu problém v noci - když se budil, brečel, knoural - neuměla jsem sama v sobě najít to - no joooo, já vím, nějaká nepohoda...prostě jsem do toho pokoje šla se zatatými zuby, sice s milým výrazem, ale naprdnutá...a to oni poznají.
4. lis 2011 v 17:15  • Odpověz  • To se mi líbí
@blandik věř mi to nebo ne, já tu fotku taky musím dát pryč. jedna sousedka tu našla naší společnou sousedku (mimochodem řešila tu, s adresou v pase, jjestli si má nebo nemá pořídit milence, že se cítí nespokojená :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: ) a nechci, aby mě tu někdo objevil:frowning2:((((. jsme nějaké napojené:slight_smile:.
proč jsi ji dala pryč?
4. lis 2011 v 17:17  • Odpověz  • To se mi líbí
@berenika39 - já myslím,že postupně se začnem dovídat věci. Náš právě o školce téměř nemluvil. Takže já ani nevím, co ten den dělají - jendou mě překvapilo, že měl upečený chlebový muffin...já žije v tom, že malují, zpívají a hrají něco...ale zatím tma u nás. Co pouštíte za pohádky? U nás pejska a kočičku, káju gota a tomáše kluse..to se mu líbí...
4. lis 2011 v 17:23  • Odpověz  • To se mi líbí
@blandik jsem mu nabídla angličtinu :grinning: :grinning: . Maisy - taková myš, jak se proplétá běžným životem. (Maisy Helps a Maisy On The Go). A top je Hurvínkův rok, ty postavičky miluje, přebírá jejich slovník, gesta, hlášky, vtipné. Jsem si pořád říkala, jak to, že někdy na protest vyplázne jakoby špičku jazyka - jen takové gesto. A ona mánička - za zavřenými dveřmi se tak pošklebuje Hurvajzovi. :grinning: (mám autě na sedačce spolujezdce DVD, jezdíme hodinu)
4. lis 2011 v 17:31  • Odpověz  • To se mi líbí
@berenika39 - já to často taky nedávám, možná to působí, že u nás vládne pohoda, žádný spor a sama empatie, ale není to tak....spory jsou taky. Někdy se mi zdá, že na tu empatii moc nereaguje, tedy ne jako dřív...ale zase se to neroztáčí do nějakých naschválů...což stačí si počíst diskuze o vzdoru dětí v batolatech...a vlastně nemáme problémy tady žádná z nás...klasická reakce na to - nevím, proč moje dítě se tak vzteká a takové to bylo hodné dítě a proč neposlouchá - je musíš přitvrdit, dát mu pytlík se zeleninou na krk nebo rovnou pod studenou vodu, nebo zavřít do koupelny po tmě...
4. lis 2011 v 17:34  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Holky dala jsem ty výpisky z knihy Pozitivní výchova..... do svého fotoblogu jako článek tady http://www.modrykonik.cz/fotoblog/reruna/clanek/pozitivni-vychova-sourozencu-v-rodine-vypisky/ je to to samé, co jsem psala sem a budu tam pak přidávat
5. lis 2011 v 11:37  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
Ahojte, este v lete som si knihu "Respekt..." precitala cela nadsena, ze konecne som nasla, co som hladala. Snazila som sa upravit moju komunikaciu so synom podla odporucani RABR. ALe v poslednych dnoch som si uvedomovala, ako som sa postupne vzdialila a velmi casto pouzivam slovo Nie alebo slova zacinajuce "ne..." atd. Tak som sa vratila na chvilku do tejto diskusie a nakopli ste ma, aby som sa viac snazila :slight_smile: Tak diky :wink:
5. lis 2011 ve 20:40  • Odpověz  • To se mi líbí (3)
prišla som kuk a trošku po radu alebo prebrať to trošku situáciu s rešpektujúcimi mamičkami :wink: . Dcérka 3,5 roka chodí od septembra do škôlky, na začiatku bola adatpácia skvelá, bez plaču, ja som ju chcela na obed brávať domov, ale ona tam chcela ostať spávať, tak som ju nechala. Po 2 týždňoch návštevy škôlky došla taká minikríza bez slź ale trošku s takým bojkotom to sme prekonali vysvetlili ubezpečili, že prídem budem sa ponáhľať budem rýchlo pracovať. Teraz ale bola 2 týždne doma kôli chorobe a po chorobe je trošku kríza väčšia už dokonca aj plač v šatni bol a dokonca aj dnes večer polminutové slzičky pri pomyslení na škôlku? Ako reagovať? Ja jej nechcem vyhovávať, že aby neplakala...vždy sústredím pozornosť na to, že ja sa budem ponáhľať pracovať, aby som po ňu prišla, že si budem predstavovať ako sa hrá. Neviem ešte ako to správne túto jej krízu nejako pomôcť prekonať rešpektujúco.. Do choroby v škôlke spávala t.j. september oktober. Ale od novembra som bola rozhodnutá ju brávať na obed domov, lebo s jedením bol škôlke problém, nejedla skoro vôbec a za dva mesiace schudla. Učiteľky som poprosila, aby ju nenutili jesť. To nejedenie tam ale nebolo, že by za mnou smútila to sme mali s tým aj problém predtým a ja som z tohto dôvodu doma na materskej.TAkže teraz ju brávam zo škôlky na obed domov. Poradíte ako jej pomôcť prekonať túto krízu? Viem, že aj vypytovanie sa Prečo?,nie je dobrá forma. Inak učiteľky hovoria, že sa zapája v pohode, len trošku vidím, že jej je smutno...možno má odtiaľ zážitky od spolužiakov sú tam aj starší...len to sa človek nedozvie od nej, čo tam prežila....
6. lis 2011 ve 20:32  • Odpověz  • To se mi líbí
ešte som chcela dodať, že keď som cítila počiatky tej prvej menšej krízy, tak naša rána sa snažím vytvárať také veselé, veselé prebúdzanie, radšej ju skorej zobudím, aby mala čas sa prebrať a zaviedli sme ráno svietenie s lampášikom (nakoľko aj rozvidnievanie ráno bolo iné) tak si svieti v aute s lampášikom, ktorý sa dá prepnúť na takú červenú bodku... s tým ma chytá po chodbe do škôlky, ja sa jej schovávam za stĺpy a potom si odložíme tajomstvo-lampášik do skrinky..a ššškame, že to je naše tajomstvo...tak sa snažím robiť atmosféru.
6. lis 2011 ve 20:52  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@basika ahoj. taky jsem trochu měla práci :wink: :wink: :wink: s petrovou adaptací. a pomohlo mi být řekněme tomu asertivní. petr taky ve školce byl ok, všechno tam zvládal, i ho to bavilo, ale každé ráno se se slzičkama loučil, nedával to odloučení, když jsem měla odejít. . vždycky jsem mu vyjádřila pochopení, že vím, že je to blbý, že budeme každý jinde, ale že se na sebe můžeme těšit. řekla jsem mu o všem hezkém, co ve školce může být. tečka, žádné další zbytečné komentáře, pusinku, přeji hezký den, brzo přijdu. takový ten systém gramofonové desky - bez čehokoliv negativního, ale stále to samé - jdu do práce, ty si můžeš užít školku, odpoledne se sejdeme a něco hezkého podnikneme. Trvalo to dva měsíce, ale myslím, že současný stav je trvalý, že to pochopil (to on potřebuje), i jsme už byli pár dnů doma a pak pohoda.
Takže - trpělivě, s pochopením, ale pořád stejně. Když plakal, vždycky jsem si ho od paní učitelky vzala zpátky, znovu mu to vysvětlila, nikdy nešel proti své vůli.
Já nevím, ale podle mě jde o to, aby dítě pochopilo, jak to celé funguje, dokud se tak nestane, bude plakat - ten momentální pocit - máma jde pryč, já jinam, budu tam sám - je silnější.

Super, ta rána v pohodě, to je určitě bezva, dělám to stejně, u nás funguje bráška, který vstává s námi ve stejnou dobu, snídáme společně, poblbnou si, v autě pohádky a tak. A taky bereme s sebou pořád stejnou hračku, gorilu plyšovou, zavřeme ji do skřínky a odpo zase jede s námi domů...přesně jak píšeš.
Neboj, jde to pomalu, ale o to jistěji:slight_smile:
6. lis 2011 ve 21:03  • Odpověz  • To se mi líbí
@berenika39 ono krízou prejde asi každé dieťa, niektoré na začiatku, niektoré neskôr. Dcérka na začiatku bežala do triedy aj rozlúčiť sa zabudla, teraz vidím, že prežíva a spracováva smútok keď má ísť do škôlky, už je taká všedná škôlka a možno pribudlo aj niekoľko negatívnych zážitkov o ktorých ja ale neviem. Priznám sa, že nie až tak som 100% spokojná s učiteľkou, lebo keď ráno plakala... tak reakcia bola "aaa čo, dneska si sa nejako zle zobudila", "veď ty si taká nebola" alebo "a čo sa ti porobilo" pod. veci čo teda mne sa moc nepáčia
6. lis 2011 ve 21:09  • Odpověz  • To se mi líbí
@basika tak pak je na tobě, abys namísto učitelky řekla malé, že na trochu smutnění má nárok, že se nic neděje, jen si bude ona hrát ve školce, ty budeš v práci a odpo se sejdete. nic víc, nic mín.

Nemám zkušenost s tím, že by se petrovi ve školce něco špatného dělo, takže pokud by to tak bylo u vás, neporadím. ale spíš si myslím, že malá je jen ještě nevyrovnaná s tou situací, přijde na to:slight_smile:
6. lis 2011 ve 21:12  • Odpověz  • To se mi líbí
@berenika39 tak potrebuje to spracovať a ja v podstate tak cítim, že konám správne..len aby som to spracovala zasa ja, potrebujem o tom takto písať... :slight_smile:
6. lis 2011 ve 21:19  • Odpověz  • To se mi líbí
@basika dobře děláš, z konce září tu najdeš xxx mých příspěvků o tom, jak nedáváme školku:slight_smile:. neboj, bude to dobrý:slight_smile:
6. lis 2011 ve 21:21  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@basika - reruna tady psala a má i ve fotoblogu takový výcuc z knížka - je tam i o naslouchání...Taky od září zvládáme nástup do školky, teď jsem třetí týden doma a bojím se trošku, jak dá návrat do školky, U nás zatím enbyl problém ráno, ale co vím od učitelek, tak s dětmi si hrát nechce, a drží se u nich a smutní přes den, bývají tam slzičky, nechce se zapojovat občas...taky nejsem vždy spokojená, dokonce mi jedna učitelka řekal, že zkusila na něj více "huknout" a že to fungovalo... :angry:
Já jsem se snažila, dkyž jsem pro něj přišla a viděla ho veselého, tak mu říct (místo jak jsi se měl? Líbilo se ti? ) tak mu říct - Dneska vypadáš spokojeně, měl jsi asi fajn den....a neklást otázky...a nechat na něm, co mi řekne (taky vůbec netuším, jak se mu tam líbí, jestli jí a co tam dělají..) a když mi řekl, že mu bylo smutno...tak jsem mu řekla (ale tak klidně), že mě taky bylo trošku smutno a žej sem s ním moc ráda...že to je normální, že se nám zasteskne a že pak to zase přejde...Docela to pomáhalo v tom, že se jakoby nenaučil mi říkat - Mě se tam dneska nelíbilo...
Ale chápu ty obavy, každé ráno, každy odpoledne je u mě o tom, že čekám, co bude a ted to zase začneme prožívat znova...
6. lis 2011 ve 23:50  • Odpověz  • To se mi líbí
@blandik pozriem sa na ten výcuc, keď budem mať viac času. Včera som si trošku prečítala poradňu p. Klingerovej. No u nás presne nastla kríza tá väčšia kríza po chorobe. Ale od začiatku učiteľky hovorili, že nemá problém sa zapájať, že je stále všeličo rozpráva, nemá problém prísť a požiadať učiteľku o niečo a pod. Dokonca sa učkám strašne páčilo, keď sa zobudili z obedného spania tak dcérka zahlásila "dobré ráno Ludka alebo Zuzka" (podľa toho ktorá učiteľka mala službu) Akurát teraz po chorobe, že zapojísa spýta sa, čo budú robiť, ale tak, že si sama zoberie hračku a hrá sa sama, nepotrebuje kamarátku. Učiteľka hovorila, že už sa začalo črtať, že si našla kamarátku a zrovna vtedy ochorela. Ale ja si aj tak myslím, že ona ešte nie je vo veku, kedy sa dokáže vo dvojici dlho hrať a že by to vyhladávala. No uvidíme čo bude dneska. Dneska som ju budila príjemne s pierkom tak máme zábavku.
7. lis 2011 v 06:37  • Odpověz  • To se mi líbí
@blandik noo tak nástup do škôlky bol OK, len sklamanie počas dňa bolo, že si dcérka zbierala kvietok dala ho učiteľke a ona ho dala preč. Robieva to aj s nami, že nám dá kvietok, aby sme ho chránili a pod. TAk som jej vysvetlila, že keď ideme spolu s ockom, tak nám môže dávať kvietok my ho ochránime, ale p. učiteľka nemá toľko vreciek aby ochránila všetkým detičkám kvietky. To sú tie frustrácie, kedy nedostáva dieťa toľko pozornosti a záujmy detí sú zľahčované....no aj to prináša život a budeme sa musieť s tým naučiť pracovať, zabudla som ale dcérke ešte poznamenať ale hádam na budúce...tak by som jej chcela povedať niečo v otm zmysle, že som rada, že mi o tom povedala, že nájdeme riešenie ako kvietok ochrániť.
7. lis 2011 ve 14:14  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@blandik no tak som si chcela prečítať ten výcuc u reruny..ale nedá sa mi pozrieť do fotoblogu nakoľko nie som registrovaná na koniku CZ, vidím tam len tie látkové plienky nafotené.
7. lis 2011 ve 22:06  • Odpověz  • To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek