• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@blandik znie to veru pekne ale som sa pobavila na vete ze organizmus ktoreho okolie respektuje ziari radostou, je plny zaujmu, koncentrovany, harmonicky a prirpaveny vysporiadat sa s hranicami konstruktivným sposobom :wink: ked som videla vcera ako sa moje dietako konšruktivne vysporiadalo s tym ze je osem hodin kedy chodi vzdy spat a stropil taku scenku placu, kriku a mlatenia rukami okolo seba tak neviem. Kazdy den chodime spat v rovnaky cas, mame budik na ktory pozera a vie ako maju byt rucicky ked sa ide umyt, dopredu vzdy spolu kukneme ze este sa moze hrat a potom pojdeme a aj tak to bolo neskutocne, najviac som sa pobavila ked som ho sledovala ako place a ked videl ze nereagujem tak skusal vyssie tony...to uz nebol plac ale vykriky, ja nic, tak mlatil rukami okolo seba co tiez nezabralo, nakoniec odisiel do kupelne sam ale preco to robi fakt nechapem lebo vie ze to nezaberie, ze hranice su nastavene :confused:
Pisem to preto ze respektujuci pristup sa mi od zaciatku pacil a snazim sa ho uplatnovat, ale cim dalej tym viac ako maly rastie narazam na situacie ktore su narocne pre neho aj nas a neviem ci respektujuci pristup ma spravny ucinok. Tiez som si vsimla kedze mam vo svojom okoli maminy ktore funguju Rabr ze deti su velmi rozdielne a kazda riesi trochu ine situacie, je to sranda ked si radime lebo lahko sa radi s niecim co u nas funguje bez problemov a u druheho nie. :grinning:
1. pro 2011 v 09:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1 ted to nepíši směrem k tobe, protože ty víš, co děláš a přemýšlíš o tom
......ono to někdy svádí k takovému přirovnání - respektovat = podřídit se. alespoň to často čtu, když se někde objeví "smířlivá rada :wink: ", hned je reakce: ale přece si nemůže dělat co chce....ted je opravdu šílený dotaz ve výchova 2+ trochu jinak. on by ten respekt prostě měl být oboustranný. když se mi něco nelíbí, co petr dělá, nekompromisně mu to řeknu. Ať to zní jakkoli nerabr - dítě nemůže růst jako dříví v lese, a já jako poskok - příčí se mi takové to "skákání po hlavě". Když dělá něo, co je špatně, nejdřív to vyhodnotím, čím to je, pak to zkusím napravit. Ale nenechám to tak.
Úplně konkrétně - dá se podle mě docílit toho, aby dítě nekntrolovaně nelezlo na stůl a skákalo z něj dolů. Dá se docílit toho, aby nemlátilo okolí cíleně, úmyslně, dá se docílit toho, aby nenadávalo mamince "si blbá" - z toho příspěvku v 2+. když se mi něco nelíbí, dá se i v rámci rabr být "přísná". nebo spíš nekompromisní, ale slušně.
Zkuste někdo něco něco napsat do té diksuse 2+, já musím torchu počkat a popřemýšlet.
1. pro 2011 v 10:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@zelmirka1 jinak to, co popisuješ je normální zkoušení, jak funguje komunikace - ověřuje si, co to udělá, když bude takový a makový. Uvidí, že nic - nula bodov, zkusí to jinak. Doufá, že to nepovažuješ za nějaké selhání, není to tak. Zase jen vývoj. :wink: :wink: :wink:
1. pro 2011 v 10:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 aka diskusia 2+ ?
1. pro 2011 v 11:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1 Batolata, téma Děti 2+, výchova trochu jinak.
1. pro 2011 v 11:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
1. pro 2011 ve 13:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj holky, jdu se pustit do docitani vasi diskuze, protoze mam obrovsky problem se svym 3letym synem. Proste stara vychova, my mu rikame ne to nesmis, dostava pres ruce, pres dupu a to ne malo ale nepomaha nic. Teda od manzela jo.
Tak ja se chci zkusit ponorit do teto problermatiky a pochopit ji. ikdyz jsi nejsem jista, kdyz to budu praktikovat ja, tak ze se manzel prida, spise ten zustane u sve teorie, ja ten vztek a ne z neho vymlatim :frowning2:
1. pro 2011 ve 13:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Co se tyce vanocnich darku tak pro Matyho mame, detskou pilu, sbijecku,DVD prehavac prenosny, retizek s priveskem, provazky s plasteliny, detske holeni, soupravu bryli, sluchatek a pracovnich rukavic, slapky na odrazedlo, pyzamko, povleceni, kopacky a razitka s predlohou.
Mam pocit ze jsme to nejak prehnali, ale rozdelime to na narozeniny a vanoce. :wink:
1. pro 2011 ve 14:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@welinka ahoj, vítej tady, je dobře, že jsi sama přišla na to, že vymlátit se ten vztek z něj nedá:slight_smile:.
To, že se chová vzdorovitě a vše neguje a odmítá je přirozené a je strašně důležité si nsadit do hlavy, že je to pro něj důležité, aby to prožil. tak to mají všechny děti. Pak je děsný rozdíl, jak se k tomu přistupuje.
Už ti to maminky do původní diksuse psaly - neměl by se rozjet kolotoč kdo z koho - to se u vás už bohužel stalo. Jakmile jdeš proti němu, on se nsaží o totéž a není cesta ven, jen nervy. pro začátek můžeš místo hrrr reakce a plácnutí zkusit říct: já vím, že se zlobíš. ukusíme vymyslet něco, aby to bylo lepší.
A současně zkus při komunikaci s ním nepoužívat NE - on na to reguje jak už psala @fender jako býk na červený prapor a dělá to v rámci své přirozenosti ještě víc....než něco zakážeš, nadechni se a řekni mu, jakk to může udělat jinak. Prostě vynech to NE. Zdá se to složité, ale za párkát ti to půjde, a on se zklidní.
Dobře je, že o tom přemýšlíš a vidíš, že zákazy a bitím se to jen zhoršuje.
1. pro 2011 ve 14:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahoj holky,
můj dotaz nějak zanikl, zkouším to znovu, protože jsem fakt bezradná...Moc děkuji. :wink:
jdu pro radu, nevím, co dělat...
Davídek se naučil vylézt z postýlky a nejde to vymyslet tak, aby mu to nešlo, má teda absolutní volnost a každé uspávání jak poobědové nebo večerní je utrpení, minimálně 50x ho tam vracím se slovy, že je čas spinkat, ale přiznám se, že po 47. mi už většinou tečou nervy, jak na to rabrovsky? nechci ho tam nutit zůstat násilím, ale nechci, aby přestal po obědě spát, ještě ten spánek potřebuje si myslím, nebo se mýlím?
a F nás teď začal mlátit, ve školce mají jednu holčičku, která prý nejde pro ránu daleko, a když třeba na F zvýšíme hlas, tak nám řekne: A teď Tě musím praštit a jde bouchne nás." Co s tím? nikdy to opravdu nedělal, nebil nás, ale co teď?
díky všem za rady
1. pro 2011 ve 21:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@janula28 ahoj, já moc nevím, s tím prckem utíkačem, to je taková praktická věc, nevím, jak fungujete....filip chodí do školky a spí tam? a ty jsi s malým doma? pak by stačilo s malým nevést boj...ty chceš aby ležel, on chce vylézat...navrhni mu, at si do postýlky něco vezme - jednu (vhodnou) hračku a že spát nemusí, on nebude mít důvod být v opozici. máma přeci říkala, že spát nemusím:slight_smile:. Nebo jestli to jde, zůstaň s ním, než usne? Některý děti přestanou spát poo brzo, třeba by mu stačilo jen ležet, prohlížet knížky, poslouchat něco, jen aby si odpočinul.
A k tomu mlácení - jednoznačně říct,že se ti to nelíbí. Vysvětlit, navést na jiné řešení...neříkej mu: nesmíš nás bouchat, nebouchej nás - ale : nelíbí se mi, když mě biješ. bolí to. A mě se tedy osvědčilo nedělat kolem toho zbytečný humbuk - jasně, stručně, hned při akci - vzít dítě, z očí do očí bez dalších komentářů. A hlavně důsledně, při každém pokusu,pořád stejně. Ale bez negace.
1. pro 2011 ve 21:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
my jsme akční pohyblivé dítko vyřešili tím, že jsme sundali bočnici z postýlky a přirazili postýlku k naší posteli (malý ještě nemá pokojík - je v plánu v nejbližší době). Zezačátku než si na to zvykl jsem si lehla s ním, poměrně brzo to vstřebal a usne bez problémů sám. jeho potřeba "vylézt z postýlky" se řešila překulením do velké postele, hele nejsem v postýlce, heč :grinning: a všichni jsme byli spokojení. v poslední době už se ani nestěhuje, má prostě "svoji" postel a je strašně důležitý, že v ní leží.... je jenom jeho :grinning:
každé dítě má potřebu spánku jinou, takže v tom těžko radit.....
s boucháním souhlas s berenikou, u nás se to řešilo stejně, pokud i tak měl nějaké nutkání bouchat, pak mohl do gauče, do matračky,.... a taky dostal dětské kladívko a bouchal si s ním do kostiček.... a tím, jak si mohl bouchat dle libosti, tak si to bouchání "odžil" a je klid :slight_smile:
1. pro 2011 ve 22:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@zelmirka1 - jaj, já jsem tam nepřipsala, že ten respekt má být vůči vnitřním procesům dítětě (tedy nejspíše něco jako vývojovým fázím...). JInak hranice tam naopak velmi zdůrazňuje jako nutné, jasné, měnící se v čase s vývojem dítěte...ale nedokážu napsat moc více, je to tak komplexní (propojuje tam krásně lásku, respekt a hranice a svobodu), že zatím nedokážu napsat něco uceleného...Jen jestli máš nějaké pochybnosti, řešíte hranice a máš chut si ji přečíst, tak můžu vřele doporučit - není to o komunikaci, ale spíše o tom, jak nastavovat hranice, aby dítě mohlo být svobodné, jak správně projevoval lásku a respekt...no nechci psát více, protože je to tak hutné (a mě to zatím jako celek uniká..)...
Jinak ji mám z vědárny půjčenou...
1. pro 2011 ve 23:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@janula28 my sme z toho dovodu jednoducho postielku nechali stale s bocnicami. najskor som mu vybrala tie vyberatelne palicky, ze ved uz je velky, ale presne to co pises. vyliezal von, robil "neplechu" a budil starsieho - liezol mu do postele. takze cez den ich ma vonku - aby sa mohli hrat. na spanie idu naspat. nehneva sa na ne, pekne si vzdy lahne a spi. aj po obede aj vecer. skratka si myslim, ze este nebol pripraveny na taku "velku" slobodu. brat v jeho veku spal uz bez paliciek, ale ten prisiel lahol a lezal. tam nebolo o com :grinning:
2. pro 2011 v 07:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39
@fender
@bubelko
děkuji, já s Davídkem bojovat nechci, chodí do postýlky tradičně po 20h vždy se stejným rituálem, může si tam vzít jakoukoliv hračku a může si tam hrát, nenutím ho spinkat, ale byla bych ráda, kdyby zůstal v postýlce, ale on z toho má tak akorát prču, vystěhuje celou postýlku, vyhodí si ven hračky, překulí se na naši velkou postel a jde na průzkum bytu, nebo si najde v obýváku nějakou hračku a hraje si, a my ho tam pokaždé jdeme vrátit, protože mi opravdu přijde že je malý na to, aby byl do 22h vzhůru...
a s tím bitím, to v tomhle věku, Filipovi budou v lednu 4, už nejde aplikovat, že by si šel bouchnout do gauče, on mi řekne, já se zlobím na Tebe a musím Tě bouchnout, dnes jsem ho čapla za ty ruce a dívala se mu z očí do očí a on mi říkal, že se na mě zlobí, já jsem mu řekla, že mě zlobí, když...a začaly mě cukat koutky, protože on se tak krásně mračil a jemu začaly také cukat koutky a bylo po zlosti :wink:
2. pro 2011 ve 20:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@janula28 - Co takhle Filípkovi v tu chvíli, kdy se zlobí neříkat, že ty se ale zlobíš proto, že tě bije...ale chytit mu ty ruce, nebo možná lépe, vstát - dostat se z dosahu jeho "bití" jen o kousek, a říct mu - zlobíš se proto a proto...nechat ho, jestli k tomu něco řekne...(třeba v té chvíli i přestane bít..) a až nakonec mu říct - že zlobit se je v pořádku, bití k tomu nepatří, může ublížit...
2. pro 2011 ve 20:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik já to zkusím a poreferuji, jak to funguje :wink: , nějak mi ten rabr pořád nejde pod kůži, holt ta tradiční výchova je ve mně strašně zakořeněná :frowning2:
2. pro 2011 ve 20:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@janula28 to se poddá, chce to čas :wink: hlavně s každým dalším pozitivním výsledkem to jde člověku líp a líp a nadšeněji :slight_smile:
(já jsem teda dneska měla totálně nerabr den takže mlčím :zipper_mouth: )
2. pro 2011 ve 20:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@janula28 - možná to bude znít divně, ale zkusím to:
byla bych ráda, kdyby zůstal v postýlce
a my ho tam pokaždé jdeme vrátit
To je právě ten boj, ač se to nezdá, to neznamená, že byste spolu bojovali fyzicky, :wink: :wink: :wink: , ale že se prostě rozcházíte v názoru na věc :wink: . Ty chceš aby tam zůstal, ale on nechce. On chce být s vámi v obýváku - jde si tam pro hračku - vy to nechcete. On dělá klasicky jen to, co vy nechcete aby dělal, bo to patři k věku :wink: . Chtělo by to nějak pozitivně nastavit - nemůžete s ním večer někdo v postýlce zůstat - jen sedět vedle, něco číst, naučit ho, jak je super se zachumlat a usínat s mámou vedle? To vylézání a utíkání - to je potřeba být ještě s vámi, nic víc. Po nějaké době si zvykne na to, že po uložení se prostě leží, pak už nebudeš u něj, ale řekneš, že jsi jen vedle a něco uděláš...postupně se vypaříš. Ale nutit ho k něčemu, co on nechce, to je právě kámen úrazu - to nefunguje.
2. pro 2011 ve 22:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@janula28 a ještě mě napadlo...opravdu to není tak, že bys ty musela dělat to, co chce dítě....jenom to chce pochopit v každé situaci, proč to to dítě dělá. když na to přijdeš, máš hned i řešení.
2. pro 2011 ve 22:16  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@berenika39 já to chápu nebo se alespoň snažím, jen se nějak nemůžu smířit s tím, že doteď to fungovalo, dali jsme ho do postýlky, on si tam krásně pohrál a v klidu bez naší přítomnosti si v pohodě usnul, nechci s ním sedět u postýlky, takhle jsem si naučila usínat staršího a když jsme ho přestěhovali do jeho velké postýlky v dětském pokoji, tak jsme 4 měsíce strávili tím, abychom ho metodou postupného vzdalování naučili usínat v pohodě samotného, ale máš pravdu, že se na něj prostě neumím naladit, celý den je opravdu šrumec a ráda bych měla večer i nějaký čas pro sebe a opravdu mi vadí čekat do 22h než kluci usnou :wink:
2. pro 2011 ve 22:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@janula28 Doteď to fungovalo díky tomu, že byl malý...ted je velký....blíží se k němu nebezpečným tempem období vzdoru. Zatím bezmezně věřil všemu, co jste řekli a dokonce to byl ochotný přijmout za své....ale ted to bude jinak. Má už svůj názor a hlavně se ho bude snažit prosazovat.
Máš v podstatě dvě možnosti - snažit se ho přesvědčit, aby dělal, co chceš ty, to půjde ztuha, nebo mu vyjdeš vstříc a na přechodnou dobu budeš u něj, něž usne.
2. pro 2011 ve 22:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@berenika39 toho bytí u něj se opravdu bojím :wink: , já třeba zkouším u něj sedět, ale on v jednom kuse stojí v postýlce, nohu přehozenou přes horní pelest postýlky a snaží se vylézt a já bych mu podle rabru asi neměla tvrdit, že má zůstat v postýlce, Davča prostě vidí tu volnost, kterou mu jeho nové šplhací období přineslo :stuck_out_tongue_closed_eyes:
2. pro 2011 ve 22:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
no pozitivní na tom je, že ještě pořád chce večer usínat s tebou :sweat_smile: :grinning: :stuck_out_tongue_closed_eyes: za pár let to už bude mít na háku a bude preferovat nějakou úplně jinou ženskou...... ještě nám po těch prccích utíkajících z postýlky bude jednou smutno :slight_smile:
3. pro 2011 v 00:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@janula28 do te´d to fungovalo - teď už ne, to je právě to, že děti se podle nás rodičů vyvíjí a rostou nějak příliš rychle a nedokážeme se těm změnám tak rychle přizpůsobit, a někdy ani nechceme, zvláš´t, když je to změna k horšímu... u nás to bylo stejně, mladší spával krásně v postýlce sám, žádné dlouhé uspávání - po přestěhování do velké postele to samé jako u vás, už jsem to tu psala několikrát, prostě musím ležet s ním, než usne....ale zlepšuje se to, už tam může zůstat i mm, takže se střídáme a většinou už i usnou rychle, protože je tma...takže když neusnu já s nima, tak ještě mám i ten večer volný @fender má pravdu, jednou ještě budu vzpomínat na to tulení před spaním, a bohužel to asi uběhne mnohem rychleji, než si myslíme
4. pro 2011 v 08:22  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahojte zeny,
mam jednu otazku, manzel si mysli, ze nasa dcera ma naku poruchu - ale ja fakt neviem..
Tu je priklad:
Vcera bol na nakupe, okrem ineho kupil aj dve krabicove mlieka, dcera ich vykladala, potom sa s nimi asi polhodinu hrala - vykladala prekladala, Dnes rano si manzel robil kavu, tak si to jedno mlieko otvoril, potom sme prisli do kuchyne my s dcerou, tak ked videla to mlieko otvorene - skoro dostala sok, no hysak na pohodinu, revala, chcela otvorit aj to druhe mlieko, rucala, valala sa po zemi - ziadna rozumna rec s nou nebola, cokovlek sme povedali ju len rozdrazdilo - tak sme ju nechali tak - potom za mnou prisla, tak som ju objala a este hodnu chvilu mi vzlykala na rukach :confused:
ona ma rada, ked su veci v paroch alebo v seriach - cokolvek, sampony, cokoladky, jogurty, obrazky z cukrikov... manzel do mna husti, ze ci nema naku obsedntnu poruchu :confused:
ja fakt neviem,
viem ze som asi mimo temy, ale nestretli ste sa s niecim podobnym???
4. pro 2011 v 18:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@u2jana som zvedava, co ti dievcata odpovedia, lebo u nas je to podobne. Ale naopak, dcera by chytila hysak, ze to mlieko je otvorene, lebo ho mala zatvorene a revala by, ze ma byt zavrete. Takze ine, ale podobne. Tiez musi mat vsetky veci na poriadku podla jej mysle, lebo je zle...
4. pro 2011 ve 20:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak to nevím, nejsem dr..... buď bych to viděla jako jejich "smysl pro řád", jen v nějaké výraznější podobě, věk by na to měly myslím akorát..... anebo pokud by to zacházela do extrémů, tak myslím takové chování je typické pro autistické děti, ale tam by určitě muselo být víc prvků..... pokud by se vám cokoli nezdálo, šla bych se spíš poradit za dr., než tady :slight_smile:
4. pro 2011 ve 20:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@u2jana nevím. netuším.a obávám se, že po síti asi nikdo:slight_smile:.
pokud by to bylo časově a projevově omezené - jen tenhle úlet :wink: a jen pár měsíců, neřekla bych, že je to něco zásadního. každý má svoje mouchy:slight_smile:. ale pokud by se objevily další věci, které by vás znepokojovaly, můžete zkusit psychologa. když nic jiného, uklidní vás, že je to v pohodě. Ve třech letech už se dá s dítětem pracovat.
4. pro 2011 ve 21:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@u2jana suhlas s berenikou :wink:
4. pro 2011 ve 22:47  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek