• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@fender - tak knížka je drsná v tom ohledu (prostředí atd.) spíše na začátku, později se více věnuje lásce - správnému druhu, hranicím atd. takže pak už není tak zátěžová pro náše CNS. Já tak nějak pořád věřím, že spousta lidí je v jádru dobrá, jen se medializují ostré lokte, agresivita...věřím, že to, co děláme je hudba budoucnosti a že i přes to okolí našim dětem dáme určitý duchovní rozměr, schopnosti...
28. pro 2011 ve 12:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majdula fuha, vidim, ze ste to mali doma vesele, no klobuk dole!
tak kapra a kapustnicu nas tatinek nakoniec zvladnul, dokonce sme zvladli aj kratku prechadzky pred vecerou. Takze v pohode vecer, mala lietala od radosti jak splasena k stromceku pre darceky, to ju tusim bavilo viac ako samotne darceky. Samozrejme najvacsi uspech mali tie najlacnejsie darceky a to svihadlo a taka minisupravicka nadobicka, tak teraz prevadzkujeme kafeteriu o 106 - stale prelieva vodu :grinning:

Boli sme aj u nasich na obede, matka uz bola odurazena, ale ja si bohuzial cim dalej viac vsimam nedorozumeni medzi nimi a mojou dcerou.. bohuzial :unamused: jejich myslenie/pristup asi fakt nezmenim a uz mi to samej je tak neprijemne furt ich nenapadne "napominat", aby s dcerou proste jednali inak

A tiez som sklamana.. tak som sa tesila na sviatky, ze bude aj manzel doma a troska ma odbremeni od dcery, akoze on sa snazi.. o to pokoj... aj dcera sa urcite tesi, ze mame tatu doma...len je to pre nu akesi vybocenie zo standartu, tak sa chova neuveritelne podrazdene, stale je u nas obrovsky krik a plac za uplne blbosti. Ze normalne dostavam bobky, ake to bude ked sa o 2 mesiace narodi miminko.. ked zacnu takto revat obidve deti naraz. Dcerka asi testuje hranice, lebo manzel jej "skoci" na kadejaky rozmar, co na neho vyskusa, potom mu samozrejme vytecu nervy, da jej stopku.. a krik je na svete
... a zacina sa cim dalej viac stranit spolocnosti deti, kde je velke hejno neznamych deti.. s detmi, co pozna, a ked sme viacej v sukromi, tak problem neni. Proste si vsimam, ze to u nas ide opacnym smerom. Ked si spomeniem, ked mala rok tak aka to bola pani nezavislacka, ovladala "cele mesto, vodca gangu", druhe deticky furt u maminky.. a teraz je to uplne naopak a tie uplakane deti, co sa schovavali za maminkou su uplne v pohode. A aby ste rozumeli, nestava sa z nej strachopud, stale ma svoje bitkarske tendencie, staci ked sa jej niekto pozrie na kolo a uz mu jedna leti. Akokeby si teraz nastavila svet, kde uprednostuje samotu pred spolocnostou kopy deti, co jej chcu stale nieco "zobrat, ohrozit atd." A preto asi zacala s odmietanim navstev MC a pokracuje to takto dalej. A chce byt stale iba so mnou, stale ma kontroluje, kde som.. co nikdy nerobila. Fakt mam obavy, co bude, ked pridem s porodnice s druhym dietatom :pensive: .

Kocky, tie vase obavy zo skolky a skol... akurat som rozpravala s jednou znamou, byvaju na dedine, jej mala zacala chodit do skolky, vraj tam maju dost "prisne" ucitelky, ta najhorsia vraj deti dost ponizuje, zosmiesnuje.. viaceri rodicia maju ten nazor, ale ci sa stazuju, ci to ma nejaky efekt som nezistila, bohuzial kazdy je rad, ze mu vzali decko do skolky... no nechapala som, si pamatam, ze az v skole boli take hnusoby-ucitelky, co si ventilovali zlobu na nas-ziakov.. ale v skolke??? tam boli vsetky ucitelky take slunicka. Ale potom mi kamoska povedala, ze jej mala, hoci si zacala okusovat nechty a koktat.. tak tam aj tak rada chodi, kvoli detom atd. Tak si myslim, ze v takych pripadoch treba dufat, ze deti si tam to "svoje" najdu ci uz vo forme kamaratov, oblubenych cinnosti. Ze to, co im my vstepime doma, to v nich zostane, aj ked si samozrejme vyskusaju a zaziju aj tie "zle chodnicky". To, ze vy svoje deti vychovate v respekte im nikto nezoberie, a ani neoslabi v tomto akoze "tvrdom svete". Ja by som sa toho nebala. Verim, ze co cloveka nezabije, tak ho posili :wink:
28. pro 2011 ve 13:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 díky, ahoj taky, nestane se nic, jinam než mezi vás nepůjdu, neboť anonymita je fuč, tvářím se už jako podnikatel :stuck_out_tongue_closed_eyes: ,co se snaží přežít tuhle praštěnou dobu.
Máme se, kluci OK, malý sladký, velký na zabití. Už mám taky knížku RABR, pročítám někdy koukám, co jsme nezvládli, jindy, že jsem to či ono dělali instinktivně. Ale ten náš puboš - co jsem udělala špatně, že je z něj takový sebestředný narcis? :rolling_eyes: Takové altruistické dítě to bylo. Teď na sebe mluví do zrcadla, furt se vzhlíží, bože bože :confounded:
No, přeji hezkého Silvestra a lepší další rok.
31. pro 2011 ve 12:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, přeju všechno nejlepší v novém roce :slight_smile: a hned bych měla nějaké dotazy :sweat_smile:

Dostala jsem RABR od Ježíška, už jsem ji na první nástřel přelouskala, i když se k tomu samozřejmě budu muset pořád vracet. Ale něco mi není jasné, jak v praxi bude fungovat.

1. nepoužívat tresty, ale nechat zapůsobit přirozené důsledky. Strašně moc věcí žádné viditelné přirozené důsledky nemá, třeba cucat si ruce špinavé z tramvaje - můžeš dostat žloutenku, nebo naklánět se z okna - můžeš vypadnout, přece nebudu čekat, až se toto stane? Tam jsem z knížky úplně nepochopila, jak toto řešit.

2. pochvaly. Jednak mě zajímá, jestli se opravdu to dítě potěší už jen tím, že zkonstatuju co udělalo. Jako chápu, že nemám používat jenom obecné věty typu "jsi šikulka", ale osobně se mi dere vždycky na jazyk "no ty jsi krásně udělal [XY], to jsi šikovnej". Jako říct jenom "Udělal jsi [XY]" to mi nějak nejde z pusy, resp. nepřipadá mi to, že by to mělo nějaké pozitivní zabarvení. Jak na to vaše děti reagujou? Chápou to jako něco pozitivního?

3. to se taky týká pochval. Ne všichni budou na dítě mluvit v duchu RABR a tím se mu těch pochval bude stejně dostávat (školka, babičky, tetičky, no všechny to prostě nenaučím, sama na sobě vidím, jak ze mě Xkrát za den nějaká ta šikulka vyletí bez přemýšlení a to se snažím...) a nebude si pak naopak to dítě myslet, že vlastní máma ho nepochválí, že se jí nelíbí, co dělá, že pro něj nemá ani pár dobrejch slov :frowning2: ... ? Jako těch trestů se tolik nebojím, to mi přijde že rodina víc pochopí, když jim vysvětlím, že to nechci. Ale jak jim vysvětlím, že malýho nemají chválit, to se už osypávám předem :sweat_smile:

Díky moc za zkušenosti.
1. led 2012 ve 23:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka -
ad 1 ) přirozené důsledky - hodně pomáhá říkat dětem předem - jdeme domů, řeknu - teď se převlíkneme a půjdeme si umýt ruce. A pak úměrně věku říkat důvody - na rukou je bláto, venku jsou bacily, můžeme je mít na rukou, pak můžeme onemocnět...přirozený důsledek může být např. že si pak nebude moci hrát s hračkama, na nic sahat, protože bacily se můžou přenést na hračky...to už záleží na tobě, na tom, jak dítě reaguje..K naklánění z okna - můžete spolu pustit na zem vajíčko, jít se podívat, co se stalo..Máš ještě malinké dítě, určitě hodně funguje věci řešit předem - jakožto rodič vidím kaluž, řeknu - kaluž se dá obejít, boty zůstanou suché...a obcházím, nechám dítě udělat, co chce - většinou obejde....pokud si boty namočí - je tu důsledek...To samé cesta - netlačit až tak na ruku, ale spíše komentovat dopředu - támhle je cesta, půjdeme spolu, podívame se doleva, nic nejede, pak doprava....tedy věci předjímat, komentovat, ukazovat, jak se postupuje spíše, než vyžadovat ruku - že dej mi ruku, je tu cesta, a když dítě nechce, tak se na něj osopit..pokud třeba nechce, tak mu říct - budeme na chivlku koukat na auta jak jezdí, jo?

Ad 2) pochvaly - to pozitivní zabarvení se odráží ve tvé neverbální komunikaci - že celá záříš, usmíváš se, dřepneš si k němu, věnuješ mu čas (mnohem více času než jen "ty jsi ale šikovný"...řekneš několiv vět, pak třeba ještě dodáš- vidím, že máš velikou radost, že se ti to povedlo...a naše radost je až druhotná, nezkalí radost dítěte, nebo ji nepřebije...však si vem, že většina dospělých si neumí říct - to se mi povedlo, mám velikou radost, tady jsem to udělal tak a tak...většina říká něco v tom smyslu - no nevím, jestl to je dobré, ta omáčka měla být více slaná, co to maso - je dost měkké???? (a čeká, co okolí na to...a pak si vyslechne, ale vždyť to máš supr, jsi šikovný...teda...). Ano, náš taky přinesl ze školky - že si sám řekl - to jsem ale šikovný...a já jsem hodný...takže vlivu se člověk neubrání,....ale myslím, že základ je z rodiny, okolí to nemůže úplně přebít...

ad 3 ) co se týče okolí, po dvou letech jsem přišla na to, že okolí nepředělám, že jen páchám více škody než užitku..určitě je dobré vyžadovat určitý přístup k dítěti, ale nedá se požadovat snaha o dokonalost...Před pár dny jsme dali tchánům Rabr, jen tak, jestli budou mít chuť můžou se podívat...do té doby proběhly asi tři debaty, které je sice zaujaly, ale efekt nic moc...konečně se mi to zdá fér - jestli chtějí, můžou si přečíst, jestli nechtějí - já jsem došla do stavu, že jsem se smířila a učím se vidět lásku za tim, co říkají...jinak bych se nehla z místa...a je fakt, že jsem dost vyžadovala určitý přistup, že oni si zase nedovolí nějaké typické klišé - že ty jsi ale zlobivý, takového tě nemám ráda...to ne..
2. led 2012 ve 12:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@blandik takže nakonec jste jim ho dali? :slight_smile: nech to trošku vykrystalizovat, třeba tomu časem přijdou na chuť... u našich to dlouhou dobu jen leželo, ale pak se do toho táta začetl a teď když jsem půjčovala Jak mluvit.... kamarádce, tak mi nakázal že to pak musím ihned dovézt zpět, že se k tomu chce vrátit :wink:
samozřejmě si stěžoval, že to na malého stejně nefunguje.... jenže on to má zatím jen načtené a ne zažité, takže stejně zabíhá do klasiky :slight_smile: chce to čas, celých 60 let žili v něčem, tak se jim to špatně přeformulovává.... mě to jde taky špatně a to je mi o polovinu míň :wink: :slight_smile:
2. led 2012 ve 13:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender - dali :wink: Předal manžel, mimo štědrý den, jen tak, ne jako dárek...ulevilo se mi, sejmula jsem břímě, že jim to mám vysvětlit já, že to je na mě a že mám hledat přiležitosti...můžou nahlídnout, pokud budou chtít, pokud ne, tak ne...Moje máma to má doma rok, nahlídla jen do jedné kapitoly, pak to půjčila, nedostala zatím zpátky...ale inspirovalo mě, jak to je u vás - že táta se do toho začetl, což je supr..
2. led 2012 ve 13:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik no překvapil mě... a myslím že i sebe :grinning: jsem ráda že to aspoň přečetl, aby opravdu pochopil, o co mi jde.... tak držím palec, aby i tchýňáci se do toho pustili, třeba je to chytne - ono hlavně když pak člověk vidí, že to opravdu funguje a že ta domluva je daleko lepší..... :wink:
2. led 2012 ve 14:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik Díky moc :slight_smile: Musela jsem si to zkopírovat a uložit. Jo, vím, že je ještě malinkatej, ale však mně to bude trvat, než se to sama naučím mluvit úplně jinak :sweat_smile: tak jsem si řekla, že už s tím začnu hned, i když si občas připadám divně... mno a samozřejmě žádné tresty by stejně u miminka v úvahu nešly, tak to mi problém nedělá :grinning: ale ty pochvaly. No Třeba když jsem ho učila na bezplenkovku, tak jsem mu vždycky říkala, jak je šikovnej, když se vyčůral do nočníčku. Ale je fakt, že on stejně úplně nevnímá asi ty slova, jako spíš tu intonaci, tak to bude asi v pohodě. Ještě jednou díky, moc ráda tě tady čtu, je vidět, že to máš dost srovnaný, snad se taky dopracuju. Vlastně jsi mě inspirovala, abych si vůbec o tu knížku napsala :wink:
2. led 2012 v 19:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@kubaka - ahojky, moc ráda tě tady vidím, dobře jsem pochopila, že tady do této diskuze zavítáš? Moc se těším na tvoje příspěvky... :wink: Tak puberťák hledá své místo na slunci? :sunglasses:
3. led 2012 v 18:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender - uvidíme, sama jsem zvědavá, ale fakt se mi ulevilo, že jsem předala knížku..současně teď čtu Nenásilnou komunikaci (je ve vědárně u nás ,kdyby jsi měla zájem..) a pomáhá mi se dívat na lidi kolem jinýma očima, více chápat jejich potřeby a moc doufám, že mi pomůže se přenést z protivné fáze (od rabru si uvědomuji více své potřeby, ale jakoby je prosazuji silou vůči okolí) do fáze, kdy prosazuji své potřeby, ale současně se snažím interpretovat potřeby za kritickým slovy druhých..
@romcovaklarka - jsem ráda, že jsem inspirovala..určitě je velká výhoda moci si zvykat na rabr v situaci, kdy dítě se ještě nešprajcuje ani neodpovídá...tak přeji hodně štěstí... :wink:
3. led 2012 v 18:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj blandi - sporadicky se připojím, jsem osoba už zaměstnaná, ale ráda si tu odpočinu. Puberťák - už aby se na tom slunci našel, nebo mě klepne :rolling_eyes:
3. led 2012 ve 22:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kubaka - to budu ráda, těším se na tvoje postřehy a břitký styl :wink:
4. led 2012 ve 12:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik Tý jo, ty jsi tak parádně nadupaná!!!!! Ty jsi snad tu knížku napsala, ne? :dizzy_face:
Tebe bych chtěla mít za kamrádku, která mi bude pomáhat a dodávat mi sílu na RABR.

Holky, to je hrozný ten tlak okolí :stuck_out_tongue_closed_eyes: Teď jsem si po svátcích vyslechla, že jsem na Olíse měkká a že by bylo potřeba ho začít pleskat :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Tak jsem si hned dneska našla poblíž nás kurz Montesorri, kde řeší i RABR a budu tam fakt pravidelně 1x týdně chodit, abysme se s holkama navzájem povzbuzovaly, radily si a tak.
4. led 2012 ve 21:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@foogy jooooo, okolí tomu ohromně rozumí a každý je odborník na to, jak bychom měly vychovávat své dítě :stuck_out_tongue_closed_eyes:
4. led 2012 ve 21:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender Přesně, už mě to fakt vytáčí!!! A nejhorší je, že jsem pak pod hrozným tlakem, všichni u našich koukají, jak se zachovám, co udělám :stuck_out_tongue_closed_eyes:

Teď mě mrzí to kousání a začala jsem Olíka plácat přes pusu, když kousne, ale je to pořád stejný :stuck_out_tongue_closed_eyes: Vůbec ničemu to nepomáhá! Nevím, jak mám reagovat, když kousne.
4. led 2012 ve 21:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@foogy já jsem u kousání vždy hulákala, že chci pusinku.... poradila to tu kdysi blandik a u nás to tedy zabralo. když pak začal znovu kousat po 2r tak jsem mu koupila kousátko :sweat_smile: a byl klid.

jj, to znám - a když dítě hned neseřežeš tak jsi vlastně exot a dítě ti brzy bude skákat po hlavě, protože mu všechno dovolíš :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
4. led 2012 ve 21:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender No, já říkám, když vidím, že se blíží a má otevřenou pusinku: Kousat ne, pusinku, pusinku! Někdy hryzne, někdy líbne. A když hryzne, tak co? :sweat_smile:


@fender Jo, všechny "normální" bavím historkou s velkým černým psem :grinning: Naši se tomu ale nesmáli a brácha s manželkou taky ne :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning:
4. led 2012 ve 21:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@foogy já bych asi zkusila vynechat to "kousat ne" - nevím teď přesně, jak máš starého prcka, ale je možné, že z toho slyší jenom to kousat :sweat_smile: :grinning: když kousne, tak bych se asi od něj zvedla s tím, že kousnutí bolí, mamince můžeme dát pusu, ale nekousat... jakoby dát nějak najevo, že takhle teda ne..... popř. teda ještě nabídnout to kousátko, že pokud chce kousat, tak tady do kousátka.....
u nás to kousání bylo v druhé etapě tím, že mu začaly růst pětky - už je to teda snad půl roku a pořád ty mrchy nejsou venku :rolling_eyes:
4. led 2012 ve 21:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender Tak jo, zkusím to vynechat :wink: Je mu 21 měsíců. Dycky říkám: Tak a teď mám bebí a moc mě to bolí. A on mi to hladí a říká bebí.
Jo, jeden čas jsem mu nabízela to pěnové puzzle, ale né vždy ho má člověk po ruce. :sweat_smile:
No, mrzí mě to prostě :cry:
4. led 2012 ve 21:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@foogy no to jo, já jsem říkala do kousátka, kde máš kousátko? a on vždycky jakože jejda a běžel ho hledat kde ho vlastně má a na kousání vlastně zapomněl....

mě to všechno taky štve - když to vezmu od základu, tak co je komu po tom, jak vychovávám své dítě? manžela doma taky nebiju, tak proč bych měla bít syna :stuck_out_tongue_closed_eyes: (ne že by mi to nikdy neujelo, teda na syna, na manžela se zatím držím :stuck_out_tongue_closed_eyes: ). mně to přijde trochu smutné, že je považováno za normální dítě bít.
4. led 2012 ve 22:04  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@fender tak knížka nedorazila tak jsem si na tvojí radu koupila tu druhou, jdu číst :slight_smile:
4. led 2012 ve 22:06  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@fender co se týká kousání....nestíhám říct pusinku, ptž on je rychlejší :grinning:
4. led 2012 ve 22:08  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@weri1 zkus to zkrátit na pusu :grinning:
4. led 2012 ve 22:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@foogy ahoj i tady :wink: jen Tě chci uklidnit, že to přejde, David už je z kousacího období venku, Filip měl chudák několikrát kousanec skoro do krve, na Filipa si tak vylíval svůj vztek, se jsem se mu snažila vysvětlit, že se zlobí, že mu brácha sebral hračku, ale že kousání bolí, ale přejde to, neboj, rozhodně bych ho neplácala přes pusu, to také není fér, já jsem plácala Filipa, když měl prskací období a nikam to nevedlo a až zpětně mi došlo, že jsme se dohodli, že může prskat, když si hraje na auto a to on si ve své hlavě hrál asi pořád :stuck_out_tongue_closed_eyes: , také zkouším na Davídka volat pusu nebo pohladit, když vidím nějaký náznak a on se v tu ránu zastaví naštěstí
5. led 2012 v 00:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
a holky, jak byste reagovaly? šla jsem s mým skoro 4 letým synem do obchodu, chtěl si koupit takovou kouli s překvapením hned u vchodu, jenže já jsem jako na potvoru neměla u sebe tu dvacetikorunu, tak jsem mu řekla, že můžeme jít na nákup, může si koupit něco dobrého a až rozměním, může si koupit tu bouli a jestli přinese košíček, jenže jemu se to asi cestou pro košík rozleželo, na celý obchod na mě zaječel vzteky, já si nechci kupovat nic dobrého a než jsem stačila cokoliv udělat, praštil vší silou košíkem na zem, všechny fronty u pokladen ztichly a sledovalo mě asi 10 párů očí, jak se zachovám, a tak jsem šla k Filipovi, sebrala jsem košík, klekla jsem si k němu a říkám mu, že nakupovat jít teda nemůžeme, že hází košíkem na zem, že to se nedělá, že košík by se mohl rozbít a že to zkusíme zítra a s klidem Angličana jsem vrátila košík na místo a společně se vztekajícím se Filipem jsme odcházeli, přiznám se, že to byla první scéna na veřejnosti...a ještě jich asi bude
5. led 2012 v 00:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@janula28 ahoj. on to nepochopil (prosím tě neber to nějak že by byl nechápavé dítě :wink: :wink:, to vůbec, jen tohle bylo na něj asi moc:slight_smile: ), prostě to na něj byla moc složitá konstrukce, nedokázal si to představit, to je celé, si myslím. Proto reagoval tím vzdorem. To není ani jeho, ani tvoje chyba, tak to je. prostě se to stalo. nedělej si vrásky. Tohle se stává. Ten klid angličana byl na místě, třeba bych mu ještě řekla, že ho chápeš, že víš, že je naštvaný. Měl na to právo:slight_smile:. nemyslím si, že by bylo nutné v rámci rabr úplně opustit logický tok věcí, ber to tak, že to pro něj bylo poučení, že příště už tomu bude rozumět. Klid.
5. led 2012 v 08:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@janula28 tohle se nám stává docela často se starším synem, i když on končí většinou u toho, že křičí, že teda nic nechce a nic nechtěl a je pak naštvaný a umrčený, tím košíkem by asi na zem nehodil, ale to je náturou, za to prostě nemůžeš a zachovala jsi se podle mě bezvadně, je to asi tak nějak, jak píše @berenika39 když se na ně jde moc složitě, tak se šprajcnou, a i když dost věcí už chápou, tak tohle bylo na něj asi moc, asi se na to strašně těšil a možná si myslel, že se vymlouváš a nakonec mu to nekoupíš, nebo prostě nechtěl tak dlouho čekat....příště to určitě půjde líp
5. led 2012 v 09:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, ahoj. Jdu si k vam zase pro radu :stuck_out_tongue_closed_eyes: Jde o tohle. Byli jsme se Davidkem (2r5m) podivat v Montessori skolce na cviceni. Montessori moc fandim a snazim se mu ty aktivity pripravovat i doma a snazim se mu podat ty pravidla tak, aby to vzal za sve. Neco se nam dari, neco zatim moc ne. Kazdopadne ve skolce byl poprve, rekla jsem mu pravidla, hlidala ho, aby to dodrzoval - prace s pomuckou na vlastnim koberecku, uklizeni pomucek na puvodni misto. Celkem hezky si pracoval. Pak zahledl, ze vedle nej si holcicka postavila Ruzovou vez. Maminka ji chtela vyfotit a sla pro fotak. Davidek se zvedl, rozebehl se, bezel na cizi koberec a nakopl tu vez. Holcicka samozrejme - plac. Jsem ho popadla a nezmohla jsem se v tu chvili na nic jineho nez "Proc?" Odvedla jsem ho na jeho koberecek a proste nic jsem dale nerekla. Ani jsem se snad neomluvila za nej ani jsem mu nevysvetlila, ze by bylo dobre se omluvit. Proste totalni RABR vypadek! Mela jsem tam toho hodne na praci, abych Davidka ucila tem pravidlum. Takze jsme pokracovali bez vetsich nezdaru dal. Az vecer pred spanim mi doslo co jsem mela rict a udelat. Rano jsem se s Davidkem snazila promluvit. Jestli si to pamatuje. Pamatoval. Rekla jsem, ze se mi to nelibilo, ze holcicce to bylo lito, ze ji to znicil, ze na tom dlouho pracovala a ze by bylo dobre se priste omluvit. Odkyval mi to, ze teda jo. Jenze me to porad vrta hlavou. Selhala jsem v tu konkretni chvili. Proste furt na to myslim, co by se jeste dalo udelat, aby se z te "nehody" poucil, nejak to zachranit. Napadlo me, ze se pokusime pro tu holcicku neco vyrobit, treba kyticku z papiru, aby Davidek zkusil vyrobit jako omluvu. Jenze ted jsme vyfasli antibiotika a do skolky pujdeme az dalsi tyden, coz je pro prcka urcite dlouha doba a nebude si to pamatovat. Co myslite? Mam to zkusit jeste nejak resit dal, aby si to zapamatoval. Nebo to mam nechat plavat? Nevim...
12. led 2012 v 16:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@susacek jen za sebe rikam, ze s trochou usili si to pamatovat urco bude. Vidim na nasem klukovi, co vsechno si sam od sebe zpetne pamatuje, navic neco, kdyz o tom obcas mluvime. Ja jsem pro nejakou formu omluvy nebo alespon pouceni.
12. led 2012 v 17:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek