Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

sarkabrezen
24. únor 2009

Většinu lidí, co znám, co se setkali s touto knihou nebo seminářem manželů Kopřivových, jejich principy nadchli. I pro mně bylo jejich objevení osvícením a přesně tím pravým... Jenže - přečíst knihu je jedna věc a každodenní realita věc druhá. 😒 Výchova je nesmírně těžká, zvláště když jsme sami vyrůstali v "typicky české výchově" a máme ji tak v sobě i podvědomě. Člověk se pořád přesvědčuje, že se bude chovat ke svým dětem jinak... a pak najednou s údivem a úděsem zjistí, že z něj vycházejí přesně ty samé věty, které slýchával jako malý... že jsou to jen pokyny, příkazy, rozkazy, křik... Nervy v kýblu a přitom dítě stále neposlouchá a co víc, je to čímdál horší... 😨

Převést principy RaR do praxe je těžké, hlavně ze začátku, je třeba toho v sobě hodně překopat... ale já věřím, že se to bohatě vyplatí, proto jsem rozhodnuta se s tím poprat. 😎 Vím, že RaR má i tady na Koníkovi spoustu příznivkyň, proto bych chtěla založit prostřednictvím téhle diskuse takový malý klubík 😵 , ve kterém si můžem pomáhat s různýma situacema, jak je řešit, povzbuzovat se, sdělovat si co pomáhá a co ne... a tak 🙂

betelgeuzz
25. únor 2012

@takyja já to jako ironii necítím, podle mě je to myšleno vážně.

Ale ona se těžko soudí knížka podle ukázky. Já si dřív o RABRu taky myslela, že je to volná výchova a z děcka pak skáčou rodičům po hlavě. Přečetla jsem ji ze zvědavosti a proto, že nerada kritizuju něco, co pořádně neznám.

takyja
25. únor 2012

@qitecek @reruna @berenika39

Já se přidám do diskuze, u nás pomáhá (musím ale přijít včas, než se rozjede vztek), když si k ní sednu na bobek a nabídnu jí, že "se domluvíme" - ona ví, že jí nabídnu něco, co bude mířit k jejím potřebám, a uklidní se, domluvíme se na něčem (někdy si na to i plácneme jako gesto dohody) a funguje to.

Jsou ale situace, kdy jsem bezradná a uvítám nápady:
1) jdeme domů (jsou dvě cesty kudy lze), ukáže jedním směrem, řeknu OK a pomalu jdu. Malá se zastaví na místě a nyní ukáže druhý směr, řeknu aha tys myslela tudy, jenže když se tím směrem vydám vzteká se a nejde. Dnes se mi tak sekla asi 5x. Nechat ji tam nemohu (bezpečnost), snažím se ani moc nevzdalovat. Připomínám, že má ve své tašce rohlík pro tátu a že táta se na něj těší, atd. Nic. Přetahovat se s ní odmítám a odnášet ji také nebudu. Dnes nás tam asi 10 minut s pobavením pozoroval pán v autě.

2) Ráno se odmítá obléci a jet do kroužku. Kroužky ji baví. Ráno, nebo i večer den předtím připomínám, co bude - ráno vždy několikrát + že je potřeba si sbalit tašku a převléci se. Absolutní bojkot, popř. hra na schovávanou, na chyť si mě, atd. Na hry nepřistupuji. Zabírá jen, pokud si obleču bundu a "odcházím" se slovy, že už jsme vyčerpali všechen čas. Nepomáhá ani když jí připomenu, že si nestihne před plaváním hrát v herně bazénu, atd. Vůbec nic. Jezdíme tak tak na čas a mně to dost vadí. ☹

3) Nechce spát po obědě... já to tak nechala s tím, že jsem jí zkrátila den a chodí spát kolem 6 hodiny večer. Má rodina mi ale tvrdí, že by měla spát. Zkoušela jsem to asi 3 dny za sebou, uspávala jsem vždy nějaké dvě hodiny a bez výsledku. Unavená je až tak kolem půl páté, páté, ale pokud by mi usnula spí tak do 7 a řádí do půlnoci. Manžel ji dnes uspal (výjimečně doma). Jsem s malou sama vlastně pořád, hlídání nemám, babičky nefungují, MM pracuje i víkendy a domů chodí, když malá už spí (20:30 apod.). Takže žiju s malou vlastně sama. Mám pocit chybějící sebereflexe a nevím, zda to dělám dobře či ne. Má maminka, když teď přijela po pár měsísích, tak zkonstatovala, že si malá dělá, co chce. Jenže máma preferuje jinou výchovu, když malá něco opakovaně shodila, prohlásila, že by jí dala už facku. 😝 Takže nevím, zda vůbec její názor mám brát v potaz.

Uvítám jakékoliv názory, vč. konstruktivní kritiky. 😉

takyja
25. únor 2012

@betelgeuzz Tak asi bych to já neuměla použít, protože já tam tu ironii prostě cítím. A podle toho, co jsem četla, tak ironie a sarkasmy u malých dětí vedou ke kongnitivní dizonanci a mohou podpořit rozvoj schizofrenie (samozřejmě tam musí být nějaké předpoklady).

bubelko
25. únor 2012

@takyja neviem, kolko ma tvoja dcera. so starsim som postupovala rovnako. mala som na to cas. skratka som ho nechala, nech si postoji a ked si postal a zistil, ze skratka sa nic nedeje, tak sa pohol. moj mladsi dvojrocny nosi popruhy, pretoze zvyka utekat prec, a to napr. na vlakovom nastupisti je dost nebezpecne. takze ak sa velmi storcuje, a ja fakt musim ist dalej - kvoli starsiemu, tak som ho minule skratka niesla ako nakupnu tasku za tie popruhy. alebo ho vozim stale v kociku, pretoze niekedy cas skratka nepusti. ale ak sme na prechadzke a je tam aj muz, tak beha kade chce.
co sa obliekania tyka - skusila si zobudit skor ju, aby ste mali viacej casu? pripadne skratka nikam neist s odovodnenim, ze kedze sa odmietla obliect, tak ste to nestihli. alebo ju vziat aj v pyzame, tiez ako dosledok jej konania.
no a co sa tyka spanku - starsi prestal spavat po obede ked mal nieco vyse dvoch rokov. chodil vecer spavat skor. nikomu to nevadilo. muz si zvykol. tiez chodi domov neskoro, cez vikendy sa venuje v zime svojmu hobby.
co sa babicky tyka - nazor moze mat akykolvek. moja svokra ma nazor, ze som velmi prisna. ale to je len nazor. ty si matka, mas svoje sposoby. mozes jej na tu facku akurat povedat, ze si nemyslis, zeby to bolo vhodne riesenie.

tikasi
25. únor 2012

Ahojte,uz tu par dni luskam tuto debatu,ale stale som neprecitala vsetko. Moj nazor na RABR je,velmi pozitivny. Paci sa mi ta metoda komunikacie. Zacinam ju uplatnovat doma,ale manzelovi sa to nejako nepozdava a ked mu poviem,ze sa to da malej povedat aj inak,hned sa pohadame. Par dni sme citali knihu spolocne,ale vobec ho to nebavi a ked sa mu snazim nieco vysvetlit, je ohen na streche. Pritom ja vidim velky rozdiel medzi tym,ako sa to malej povie. Mozem povedat,ze vela veci funguje lepsie. Musim este vela na sebe pracovat a zacat ju v prvom rade asi uplatnovat na nom. Som velmi dynamicka povaha a mam problem udrzat emocie na uzde,v tom je mala cela po mne. Ako ste si poradili vy s "nepoddajnymi " manzelmi ?

tikasi
25. únor 2012

@takyja mne sa velmi osvedcilo na malej pouzitie empatickej reakcie. Podla mna jej treba pri vybere oznamit,ze sa musi poriadne rozhodnut,pretoze moze vybrat len jednu cestu a ked sa zasekne,tak jej povedat,ze si ju vybrala ona. A ze zajtra si moze vybrat druhu cestu. U nas to funguje tak s citanim na dobru noc.

reruna
25. únor 2012

@takyja já tam právě v té ukázce taky cítím tu ironii a přijde mi to trochu jako ponižování dítěte - hlavně v té třídě, jak se mají děti 5 minut dívat na vyrušující dítě a pak jim těch 5 minut vezme učitel z přestávky, myslím, že v takovém případě by to sice určitě zabralo - to dítě už by příště nevyrušovalo, ale ostatní by mu to dali asi pěkně "sežrat", byli by naštvaní na učitele, že jim zkrátil přestávku a brali by to jako nespravedlnost, protože oni nevyrušovali, a ten vyrušující by nejspíš začal toho učitele nenávidět za to ponížení. Ale jak píše @betelgeuzz je potřeba si asi přečíst z té knihy více, než pár ukázek.
A jinak - náš starší po 2 roce taky přestal spávat, chvíli zabralo aspoň to, že odpočíval na posteli při hudbě, ale pak už ani to neúčinkovalo a tak chodil spávat dříve... S tou cestou - asi se nemůže rozhodnout, kterou cestou teda jít a je to nad její síly, tak se začne vztekat...Pokud bych nikam nespěchala, tak bych taky počkala, ale kdybych pospíchala, tak bych ji klidně dala do kočáru nebo nesla se slovy, že je potřeba jít tam a tam...

bezaz
25. únor 2012

@takyja ja len k tomu spaniu, u nas to bolo detto, dcerka je proste "nespavy" typ od narodenia, dost som to tu rozoberala s dievcatami ked som bola tehotna, lebo ja som bola KO a ninka okolo mna poskakovala ako maly duracellko, nepomahalo ani spolu lezat v posteli, pustit hudbu, vtedy som ju este dojcila, tak obcas sa zadarilo uspat ju na prsniku, ale inak ani za svet.. uspavat ju v kociari som odmietla, kedze ten mam v aute, byvame v panelaku s vytahom na medziposchodi, do bytu musim prekonat troje schody.. tiez potom zvykla zaspat okolo 18, po nejakej hodine sa zobudila a plakala a plakala a plakala, proste bola taka unavena, ze nevedela spat.. jedine, co pomohlo, narodil sa jej bracek a ona zo dna na den zacala spavat cez obed, dokonca sama sa naobeduje, ak treba vycika a ide si sama lahnut, obcas sa stane, ze nespi, ale aspon hodinku lezi v posteli.. to by som napr pred asi rokom v zivote nepovedala 😉
takze proste skus rozne ukludnujuce techniky, hudbu, rozpravku na CD, spolu si lahnut, ono niekedy fakt detickam staci, ze si chvilku polezia, ani nemusia spat, ale oddychnu si

blandik
25. únor 2012

@takyja - k tvým dotazům -
1) cesta domů - nechala bych ji, aby si vybrala a čekala, až se sama rozjde...pokud bude mít dále dilema, tak můžeš být empatická - tedy popsat to,co se v ní asi děje - možná se ji líbí, že ty se vydáš tou cestou, co zvolí a že ona to pak změní..takže pokud by to takto měnila, tak bych si k ní dřepla a řekla něco jako: tobě se líbí, že jsem tam šla a ty jsi zůstala na místě...je to malá věc, asi bych nijak nebazírovala na tom - že vybrala jsi jednu cestu, tak jdeme..pokud vás nic nehodní, můžete mít z toho srandu...
2) k tomu oblíkání a kroužkům - taky jsme to absolvovali, myslím, že ty děti za to vůbec nemůžou, v jendu chvíli chtějí jít a pak se do něčeho zaberou a už nechtějí, nehodí se jim zrovna teď oblíkat a přemýšlet o tom, že za půl hodiny budou na kroužku je příliš vzdálené ve srovnání s tím,že se zrovna báječně baví...takže základ je - nechat si velikou časovou rezervu na obléknutí, nerušit, když si zrovna hraje, že bys přišla s věcma a jdeme se oblíkat...ale přidřepnout, nechat se zapojit do hry a pak třeba i srandou - že ponožky si s ní povídají a ponožky ji oblečou (nebo nějaký maňásek) ji obleče ji oblíknout...aby z toho byla sranda, bavilo ji to, těšila se na to...je to jen období, které přejde...A pokud to někdy nezabere, a je to nutné tam jít - tak říct - máme schůzku, jdeme tam. Jsme dvě a potřebujeme spolupráci, jdu pro věci - můžeš se oblíkat tady v pokojíčku nebo v předsíni - u nás zabíralo i říct, že mu beru věci do předsíně a jít se oblíkat...ale nehrála bych na to - já jdu, ty si dělej, co chceš, ale hrála bych na spolupráci...
3) k tomu spaní - náš taky přestal spát ve 23M, ale nedával to...bylo to těžké období, kdy jsem ho uspávala i v kočárku nebo autě..protože jinak usínal kolem třetí nebo čtvrté, páté a nedalo se jít vůbec ven, protože jakákoliv námaha ho vyčerpala, usínal na rukou a to nemluvě o tom, že byl jako výbušný soudek...ke spaní v posteli se vrátil ve 27M, když byl nemocný, od té doby spí po obdědě...

Nevím, jestli ti to pomůže, jsou to jen nápady...

takyja
26. únor 2012

@bubelko Ahoj, dcera má 2 roky. K tomu vstávat dříve, vstáváme kolem 7 hod a taktak stíháme lekci v 9,45 hod., takže v tom problém není. S těmi důsledky by to bylo fajn, ale jí pochopitelně nevadí, že jí propadne lekce bez náhrady, atd. a v pyžamu jí v -10C ven prostě nevystrčím... resp. ona by ani nebyla ochotná vyjít ze dveří...

@tikasi U nás tohle dlouho fungovalo, ale teď se to zlomilo na absolutní negaci všeho ....

@reruna Tos mne potěšila, že tu ukázku z knihy také necítíš jako pozitivní... a že v tom vnímání takto nejsem sama😉

@bezaz Tak duracellku mám taky, včetně toho, že se po hodině spaní budí s pláčem, protože už je za celý den hodně unavená. Snad se to u nás spraví časem jako u vás a blandika. Já teda nemám druhé dítě, ale pracuji a občas melu z posledního (zatímco naše duracellka jede naplno). Nějak si ani k malé druhé dítě neumím představit, jede celý den na plný plyn a potřebuje, abych s ní vše dělala, resp. byla u ní při její "práci".

@blandik ad 1) jsem asi netrpělivá, zastavila se na nejhorším místě (kde se může objevit auto bez toho, že by řidič měl výhled a mohl by tam najet prostě moc rychle) a já jsem z toho byla na nervy. Takže zapracovat na sobe. 🙂
ad 2) oblíkání ven - máme cca 1,5 hod na vypravení, malou nikdy nevytahuji od hry. Absolvovala jsem vše, co píšeš, vč. kooperace, oblékání se mnou, metda výběru, atd. Teď mi přijde, že jsme jakoby vyčerpali postupně všechny možnosti a malá jakoby zkoušela, jak moc to může vygradovat a co se stane. V tom jsem bezradná, protože jsem vyčerpala všechny OK metody, které znám a nefungují. Mně je velmi nepříjemné sahat na kliku, že jako odcházím, ale nic jiného - co by mne napadlo - nefunguje. Uvítám případně jakýkoliv další tip. 😉
ad 3) koukám, že spaní kolem 2 let je mizérie všude (u nás totéž, vč. té protivnosti z nevyspání), takže to musím nějak prostě zvládnout a neřešit. To znovu-spaní po nemoci u nás proběhlo v prosinci, ale fungovalo jen po dobu rekonvalescence, pak se to vrátilo k původnímu nespání. No nedá se nic dělat.

Dámy, moc díky!

bubelko
26. únor 2012

@takyja no to je dost mala na to, aby si uvedomila, ze o nieco pride 😉
inak u nas ponuka ist si skontrolovat na terasu, ako je vonku, velmi pomohla. pouzivala som a pouzivam stale u starsieho. taktiez obliekanie sa az pred dverami - vysli sme von, ja ciapka, rukavice v ruke, on vetrovka len tak a veru sa obliekal rychlo. aj minule ho muz poslal v tielku a trenkach, nech si na terase overi, ze sice slnko svieti, ale je stale zima. 😉 u mladsieho to nie je nejako potreba.

@reruna tiez tam citim ironiu, ale je to podla mna urcene aj pre starsie dieta, ktore sa vie hanbit. inak vetu: prosim ta, zopakuj mi to, nepocuvala som ta, alebo nesustredila som sa na to... pouzivam. ale nie v ironickej podobe, ale preto, ze v danom momente som sa fakt nesustredila - soferujem, telefonujem, atd.
tiez som sa ta chcela opytat - ze ci aj u vas si si vsimla, ze ten mladsi je prisposobivejsi a zvyknuty na to, ze skratka niekam musi, lebo aj ten druhy ide? teda neviem, ci som sa spravne vyjadrila. ale aspon ja u nas pri jonasovi take veci, ako nechce sa obliect, nechce ist s nami neriesim. riesim uplne ine - ze chcu rovnaku vec, ze chcu obaja sediet na jednom mieste a pod. 🙂

takyja
26. únor 2012

@bubelko Dnes jsem zvolila jiný postup. Nejprve ráno říká, že chce ven - já na to výborně, oblečeme se a půjdeme. Na to okamžitá reakce dcery: Néééé, ven néééé. Po asi 20 minutách: chci na terasu, já: je tam zima, ona: boty ano, bundu ne, já OK, ale je tam zima. Byla venku v dešti asi 15 minut, na opakované dotazy uváděla, že jí zima není, byla jen v tepláčkách a mikině, pak chtěla ještě čepici, kterou dostala, domů přišla, protože už jsem to nevydržela a ukecala ji. Mokré vlasy, mokrá mikina, studené prstíky, atd. Takže zabalit, převlíknout (opět diskuze, že nechce), do deky, atd.

Zajímal by mne názor všech na uvedenou situaci. Co byste udělaly jinak, atd.

bubelko
26. únor 2012

@takyja postupovala by som rovnako 🙂

reruna
26. únor 2012

@takyja no vypadá to, že u ní začíná to složité období vzdoru a co vám jak píšeš pěkně fungovalo, te´d přestává fungovat, takže je nutné najít nové způsoby...osobně bych ji ven bez bundy nepustila, tedy myslím dnes - u nás sněžilo a byly tu asi 2 st nad nulou... kdyby bylo kolem 10-15 st, tak možná... na těch 10 minut, jako ty...ale více ne, ono přirozené důsledky - to se lehce řekne, ale nechat dítě onemocnět je zas jiná věc...
Podle mě máte ráno na to oblíkání dost času, vyzkoušela jsi toho hodně, tak možná vyzkoušej pro změnu ji do ničeho netlačit, možná jí vadí to tvoje zdlouhavé chystání a vysvětlování - 5 minut před odchodem řekni - je potřeba se oblékat, jdeme do kroužku - rozhodným hlasem to podej jako informaci a zároveň začni chystat věci, a nastavíš jí například minutovník v kuchyni - až to zazvoní, tak se jdeš oblékat, tak si zatím ukliď hračky atd. Jak to zazvoní jdeš pro ni a prostě ji oblečeš - předpokládám, že se ještě stejně sama neobléká a pomáháš jí... při tom oblékání jí vykládej, kam jdete a co tam budete dělat, pokud bude prostestovat, tak zkus zůstat klidná a pokračuj v činnosti....

reruna
26. únor 2012

@bubelko jasně - říct - zopakuj mi to prosímtě, když to myslím opravdu vážně, tak to není ironie, ale z toho příkladu mi to přišlo, že je to myšleno právě ironicky... a právěže říct něco třeba takovému puberŤákovi ironicky, tak ti to neodpustí do konce života 😀
a máš pravdu - u mladšího nemám vůbec žádný problém s oblíkáním, to starší pořád mrčí, že se mu nechce jít ven...

tygrous
26. únor 2012

@takyja To jako bys psala o nasem Honzikovi😅 Asi teda u nas taky zacina obdobi vzdoru, ale je to cim dal horsi a ja uz zacinam byt nekdy fakt vyrizena a v posledni dobe to fakt nezvladam, kdyz je to 50x za den dokola. Na vse ma opacnou odpoved, nic nechce a pak to chce, vsim hazi okamzite, kdyz se mu neco nepodari...neni tam ani cas, abych nejak zareagovala (dnes jsem taktak zachranila tri talire, kdyz jsem zacala chystat veceri a on rekl, ze veceri ne a okamzite se sapal po tech talirich...)
Manzel se me pta, jestli je tohle chovani normalni a delaji to vsechny deti...???
A pres den nespi taky od 2 let...coz me ted fakt dost vysiluje (a taky jsem na nej cely den v podstate sama - manzel pracuje snad 24h denne, babicky stovky kilometru daleko)... ted jsem se tu trochu povzbudila, ze by se to mohlo vratit s narozenim mimi😉

bezaz
26. únor 2012

@takyja inak to je normalna faza s tym obliekanim, u nas v podstate bez nejakej vacsej zmeny fici od cca 20 mesiacov doteraz, sama si povie, ze chce ist von, ale ako zacnem chystat oblecenie, uz zrazu nechce a nebude sa obliekat 😅 niekedy zabera vysvetlovanie, ale niekedy stepujeme my so synom obleceni uz v bundach a ona este nema ani pancuchy 😝 mam pocit, ze prave v zime sa to zhorsuje, aj koli tym 500 vrstvam a nic moc pocasiu vonku..
@tygrous dcerka nespavala nikdy, ani ako novorodenec, to max na rukach a poskakujuc na fitlopte 😝 takze ja sa z jej spania od 2,5roka velmi tesim 😀 ale tie nervy, co som mala v tehu, nakoniec som to riesila, ze ja som driemala na jej posteli v detskej a ona sa pri mne hrala 🙂

tygrous
26. únor 2012

@bezaz Jo, tak u nas to ted dopada stejne - ja klimbam v kresle nebo usnu na jeho posteli a on si hraje...ale moc me nenecha - porad "maminko, nespinkej" a otvira mi oci apod😀 Kdyby aspon vecer usnul driv nebo rano spal dele, ale spi tak od 20.h (casto i pozdeji, i kdyz je v posteli nejpozdeji v 19:30) a rano se budi kolem 6.h - myslim, ze 10h spanku je pro nej proste jeste malo...kdyz vyrazime po obede do mesta kocarem busem, tak v mziku usne a spi treba 45min a nevadi mu drkotani po kostkach na namesti apod...
S oblikanim u nas zatim celkem pomaha, kdyz se ja zacnu oblikat...

bezaz
26. únor 2012

@tygrous no jo, ja som kociarom uz od cca 2 rokov nechodila, aby si zvykala, ze ma slapat 😀 nechcelo sa mi kupovat surodenecky kociar.. ale parkrat sme dopadli, ze som ju polku cesty niesla na rukach a s obr bruchom to teda bolo 😅 a tie casy vstavania a chodenia do postele sme mali podobne.. nikdy som nechapala, ako jej moze stacit 10hodin spanku 😲 pozeram, ze budes mat skoro taky rozdiel medzi detickami, ako mam ja 😉

tygrous
26. únor 2012

@bezaz No my taky slapeme pesky, ale do mesta, kdyz potrebuju obehnout vic veci, tak beru golfky😉, jinak bychom se taky vratili treba az druhy den😀😀 nebo bych nevyridila nic... Rozdil budeme mit 2 roky a 4 mesice...ted zacinam byt zvedava, jak ten prichod mimi vsichni ustojime...😅

bezaz
26. únor 2012

@tygrous jojo, my mame bez jedneho tyzdna tiez 2roky, 4mesiace 😀 nastastie byvame v malom mestecku, kde od baraku do centra je to 5minut pesky 🙂
a ustojite, neboj, starat sa o druhe ditko je fakt o dost vacsia pohoda, teda pokial nezacne maly nejak extremne ziarlit.. predsa uz nie si prvorodic, uz mas nieco odzite 😉

takyja
27. únor 2012

@tygrous Ahoj, hahaha - ty máš moji holčičku v klučičím vydáním, je od tvého chlapce o měsíc. S tím spaním totéž, včera usnula po 8. hod. večer, přestože v postýlce byla od 19,30hod. Ráno budíček 6,20. Přes den mi usne jen v autosedačce, když jedeme kolem 14-15.hod někam, tak na 45 minut. Ale večer řádí 2x déle, jako by si nadspala 3 hodiny. 😎 Někdy už fakt nemůžu. A s chozením do města úplně totéž. Na jaro si ke sporťáku chci koupit Quinny, abych mohla nést kočár v tašce na rameni, když zrovna běhá...
@reruna Ahoj, díky, to by mohlo fungovat - říci a provést hned. To jsem ještě nezkoušela. U nás bylo teplo, kolem 8st., tohle bylo poprvé, co jsem to takhle "vyhrotila", ale pomohlo to v tom, že když šla znovu po obědě, tak si požádala o kalhoty, bundu, atd. a řádila tam hodinu!
@bezaz Díky za útěchu - znamená to, že to přejde! 🙂

takyja
27. únor 2012

@bubelko dekuji ;)

blandik
27. únor 2012

@takyja - já jsem měla zkušenost, že pokud mi to vnitřně hodně vadilo, cítila velkou zodpovědnost, že toto "nemůže" a nejde - bude mu zima, namočí se, bude mít hlad, spadne....tak pak jsem i nějak verbálně i nonverbálně jednala tak, že i malý se jakoby více sekal a nefungovalo to..., oni jsou jako senzory, cítí to...takže co nám pomáhalo na oblíkání bylo to: obecně si povídat o počasí venku - př. u snídaně o zimě, jak tam mrzne, ruce červenají mrazem, zvířátkům je zima, nosíme jim zobání...oblíkáme si šálu, chrání krk, čepici - chrání hlavu, protože když nám je zima na hlavu, je nám více zima všude, hlavička je hodně teplá..rukavice, bundy...atd...a pak tohle - ano, jdeme ven a za pět minut - nééé, já nechcíííí - bylo taky, je to normální, je to složité období pro dospělé, ale taky je zde hodně prostoru pro ukázání spolupráce a respektu...osobně mi zabírala buď sranda, nebo vzít jeho věci (gatě, tričko..) do předsíně se slovy - domluvili jsme se, že jdeme ven, já jsem hotová, beru ti věci do předsíně...většinou pak šel, síce s nelibostí, ale v předsíni se už nechal oblíknout..pak nechtěl klasicky bundu, čepici...já na to - ty se bojíš, že ti tady v chodbě bude moc teplo...on mi to odkýval, dobře - vezmu ti věci sebou a podíváme se spolu, jak je venku...a dole před vstupem ven jsem ho nechala, aniž bych cokoliv řekla se kouknout na počasí...a pak se chtěl sám oblíkat...Venku se nám občas stalo, že nechtěl třeba rukavice, nechala jsem ho, i třeba je mít ledové....Dneska si o věci sám říká, že je potřebuje...
Je to trošku o tom, že jsem se nastavila na to, že nepřebírám zodpovědnost za každý jeho nápad, akci...a naučila jsem se to příjímat s nadšením - že není loutka, má svou představu o počasí venku (doma je teplo, těžko si představit, že venku mrzne...pro dvouleté..), takže proč ho nenechat jen tak v tričku a gatích se jít podívat...Nevím, jestli to dokážu pořádně napsat - ale jakoby jsem se naučila mu dát dostatek času (aniž bych mluvila, zasahovala, nutila, vysvětlovala), aby si tu situaci osahal...Tohle mi pomáhá u všeho - že najednou se otočí, a letí pryč..už už chci volat, že tohle NE...a najednou se objeví s něčím, čím mi chce pomoci...takže jakékoliv projevy jeho myšlení, citů, představ vítám, mám z nich vnitřní radost, i když jsou v prvním pohledu totálně proti mé dospělé zkušenosti, tedy že já ze své pozice dospělého vím, že je to "špatný"nápad - jenže se mi tolikrát ukázalo, když jsem mu dala prostor se realizovat, že mě totálně překvapil neotřelostí nápadu nebo čistotou myšlenky...

K tomu místu venku, kde se ti zarazila a nešla - tam bych ji vzala a odnesla na bezpečné místo, kdyby plakala - řekla bych asi něco jako - já vím, nelítbí se ti, že tě odnáším a až by se uklidnila, tak bych jen řekla - jezdí tady auta, to místo je nebezpečné, tady si můžeme rozmyslet, kudy půjdeme...a hodně mi pomáhá vyslovit nahlas to, jak se asi dítě cítí, nad čím asi přemýšlí...oni se pak cítí pochopeni...

Hlavně - tohle je období, přejde, to, co je důležité (aspoň pro mě) - je jaký model převezme..osobně si myslím, že děti se učí z našeho chování, kopírují - takže to, že máma je empatická, klidná, nechá dítě konat své akce ( i když jsou silně proti dospělé zkušenosti), tedy dítě si vytváří zkušenost atd. je důležitější než to, že dítě musí mít rukavice...

blandik
27. únor 2012

@tikasi - ahojky - manželovi asi není příjemná kritika - tedy to, že mu řekneš, že se to dá říct jinak - já vím, je to hodně těžké se držet, znám to velmi dobře a to byl můj manžel do rabru nadšený, síce nepřečetl, ale líbil se mu koncept...ale já udělala tu chybu, že jsem mu často říkala, co se jak dá říct - a pro něj to byla kritika...takže jestli máš ty nervy a dokážeš to, tak si myslím, že nejlepší recept je říkat manželovi večer třeba to, jak jsi dneska báječně s malou vyřešila nějakou situaci, co jsi ji řekla a co malá na to...aby on neměl pocit, že něco malé zrovna řekl a ty mu hned řekneš, jak to mohl říct jinak...Jde si taky přečíst nějakou klasickou diskuzi v batolatech- jak děti trestají, a jaké mají potíže se svými dětmi, jak děti dělají naschvály...aby si manžel uvědomil, že to, že malá bude případně ve vzdoru není produkt špatné volné výchovy, ale že je to normální a ostatní tradiční "rodiny" se v tom plácají ještě hůře...Manžel asi potřebuje vidět, že to funguje, a taky se dobrovolně rozhodnout, že to chce následovat...

takyja
27. únor 2012

@blandik Ahoj, díky - myslím, že chápu, ale asi nejsem v duševním a fyzickém rozpoložení tohle tak moc empaticky zvládnout. Moc se snažím, ale fyzicky jsem na dně. Dnes jsem dobrala ATB a už cítím, že je mi zase zle, prostě nemám silu. Ale musím. 🙂 S těmi "čistými" nápady máš pravdu, taky už jsem to párkrát zažila - a upřímně: řekla jsem si - aha, tak o tomhle blandik psala - už jsi to tady v minulosti psala. Je to příjemné vídět, že nevymýšlí jen lumpárny. 🙂

tikasi
27. únor 2012

@blandik Velmi pekne dakujem za nazor,urcite v tom mas pravdu. Vcera mi sam od seba povedal,ze vidi,ako ma mala pocuvne,ked od nej nieco chcem a ze jeho vobec ani neregistruje,tak ho to tusim nakoplo a to som si povedala,ze uz nic neriesim,nech si s nou rozprava ako chce. Zjavne potreboval viac casu na to,aby to stravil,ako ja.
S tym obliekanim som to vyriesila podobne,mala mi hlasi,ze ciapku netreba a ja jej na to,ze otvor dvere a skus,ci je zima.potom si ju bezproblemov oblecie. Rukavice dlho odmietala,az kym jej riadne nezaslo pod nechty,to sme isli s placom domov,odvtedy bez problemov. Niekomu sa to mozno zda drsne,ale ja viem,ze na nu plati pocitit nasledky na vlastnej kozi.
Len s pytanim na nocnik mame teraz problemy. Vypytat sa vypyta,uz dlho,teda ak nezabudne ked je velmi zaujata,ale ma skror zdt troska mokre gatky. Uz som skusala jej ich nechat mokre,aj dat naspat plienku. Velmi sa na to hneva,nechce to. Mne sa to zda,ze jej chyba vnutorna motivacia,aby to ona sama chcela,ako to docielit. Pred tym,ako som citala RABR som jej hovorievala,ze ked budu suche gatky,budeme chodit za detickami hrat sa do skolkymaj sme chodili a velmi sa tam vzdy tesila,ale asi to bola chyba...Neviem,ako to napravit,mas nejaky napad? Teraz to uz neriesim,len jej vzdy poviem,ze gatky musia byt suche,ked su mokre prezleciem...

takyja
27. únor 2012

@tikasi Ta chybějící motivace k nočníku je i u nás problém.. jakmile je zaujatá, nenahlásí ani ťuk a dokonce se nechce nechat ani přebalit.

blandik
28. únor 2012

@takyja - cítím to stejně- pokud sama nejsi v klidu, máš své potřeby - potřeby klidu, odpočinku, uzdravit se, pak se těžko reaguje na empaticky..zvlᚍ pokud se tam v tobě ozývá "oběť" - /prosím, nemyslím to slovo "negativně" - je to normální, že pokud nám není dobře, čekáme pochopení a ohledy od okolí, a když ho nedostaneme, tak se cítíme špatně, dostáváme se z toho do emocí...jenže dítě není schopné empatie v tom věku, takže je to jako bludný kruh.). Jediné, co mě napadá - je říct si ráno, dneska budu v klidu, nebudu řešit pravidla, ani režim, všechno to rozvolním, není mi dobře a nemám sílu to řešit, tím získám více prostoru pro svou léčbu a dítě se bude cítit dobře, tím pádem se mnou nebude bojovat a dá mi více prostoru...MOje zkušenost je, že pokudjsem se dostala do pocitu - už toho mám dost, nemůžu, nedávám to - přeci to to dítě musí pochopit a začalqa jsem si "silou" vynucovat prostor pro sebe, tak dítě se rozvrzalo na půl dne, domáhalo se mně mnohem více a bylo to mnohem horší...naopak pomohlo prostě říct nahlas - není mi dobře, půjdeme si hrát na gauč...všechno hodně s láskou...Držím palce

blandik
28. únor 2012

@tikasi - co jsem tak načetla a podle moji zkušenosti s malým (odplenkoval se ve 25M ze dne na den, do té doby nočník igonoroval, byl v koupelně a nic, takže jsme vůbec neabsolvovali nějaké posazování, odplenkoval se tak, že prostě odmítl plenku, čtyři dny jsem nosila nočník všude, kde byl a bez problémů na něj sedal, do tří měsíců spal i bez plenky...Co mě tak napadá, tak bych to dělala přesně jak ty, že když si cvrnke do gaťěk, tak říct - gaťky jsou mokré, převlečeme je za suché, aby ti bylo dobře...jinak bych to nekomentovala...ony samy ty děti dospějí k tomu, že si dokáží čůrání ohlídat, je to fyziologická potřeba, plneku bych ji už nedávala, je to jako projev nedůvěry, zvlášť pokud se ji brání...jde jen o to, mít zásobu gatěk...náš taky v prvním období často cvrnknul do gatěk...A to, že jsi ji dříve motivovala...to bych neřešila, myslím, že ty děti mají celkem krátkodobou pamě%t....místo toho můžeš říct třeba hned ráno, že dneska můžete si jít hrát za dětma...bez spojení s čůráním...Jak píšeš, že se ti zdá, že má nedostatečnou motivaci - ona ji podle mě k tomu čůrání nepotřebuje, prostě až její mozek dozraje, tak to bude zvládat...a ještě jedna věc mě napadá - ptáš se ji, jestli chce čůrát, snažííš se ji nějak přimět, aby si sedla na nočník, když si ty myslíš, že by mohla chtít čůrat? Osobně si myslím, že je dobré to zkusit bez toho ptaní, nechat to na ní - mít třeba ten nočník po ruce, pokud uvidíš, že se stáhla někdo do koutku, tak jen říct - na čůrání máme nočník...a pomoct ji..ale neptat se ji, aniž bys vyloženě cítila signál z její strany, že se chystá čůrat /(děti většinou tak nějak ztuhnou, stáhnou se bokem, přestanou si hrát, zahledí se mimo...)...myslím, že je pro ně důležité si to řídit samy...a navíc se ti v budoucnu nesekne, když ji ta otázka na čůrání začne prudit...A dobrá zpráva je, že po tom druhém roce děti začnou čůrat mnohem méně často..