• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@blandik koncept kontinua jsem četla. dítě bych si u propasti hrát nenechala :grinning: ale dalo mi to docela dost v tom, že jsem si potvrdila, že je správné spoléhat na vlastní instinkty a rozum, nenechat dítě brečet v postýlce, hodně ho nosti, neodpírat mu kontakt , v pozdějším věku mu dát důvěru, nechat věci a jeho úsudku a schopnostech.... samozřejmě v rámci nějakých hranic (nenechám ho hrát si uprostřed křižovatky) atd....
21. bře 2012 v 19:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik díky moc za tvůj čas, moc hezky srozumitelně a jasně jsi to napsala.Určitě se to bude hodit všem co sem nakouknou. To máš pravdu, většinou mě vytáčí synovo chování, když jsou přítomní lidé (co si pomyslí) nebo když jsem hladová/unavená. S tím č.2 to děláš jak? Když tvoje potřeby uspokojit zrovna nejdou (nemůžeš si lehout na gauč a spát), zase, probíhá vnitřní zdůvodňovací monológ?

KOncept kontinua jsem četla, já čtu pořd něco, a někdy se stává, jako v případě konceptu, že jsem moc sešněrovaná tím, co se tam píše. Dlouho jsem byla přesvědčená, že pokuď dám dítěti všechno co v tý knížce píšou - blízkost, volnost,nošení, tak dítě mi plakat nebude - vůbec nikdy. OMYL. A tak jsem trpěla tím, že jsem špatná matka a moje dítě je nespokojené. To jsem nakonec pochopila, že to tak není až s odbornou pomocí :sweat_smile:

Teď když vidím a slyším výchovu kolem sebe, tak vím, že jsem supr máma :slight_smile: co se alespoň snaží chápat svoje dítě.
21. bře 2012 v 19:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik napíšeš prosím jak u vás probíhá to vybouření emocí?Jestli ho teda necháš tak jak je, nebo se ho snažíš obejmout, nebo si k němu klekneš a čekáš metr od něj nebo jak.a co dělat když si začne sám ubližovat, náš Vik si hne dbouchá hlavu o zem, když se mu něco nelíbí.. Někdy ani nic nepředchází, žádný křik, jen si rovnou začne bouchat hlavu..
21. bře 2012 v 19:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks pokud si neubližuje, ale jen řve a válí se po zemi, tak já nechávám tak a odejdu třeba do vedlejší místnosti, ale nezavírám dveře a až pak přijde, tak řeknu, ty ses teda vztekal! a obejmu. Ale starší syn si taky bouchal hned hlavou o zem a docela silně, měl i modřiny na čele potom, tak to jsem se snažila zarazit tak, že jsem mu prostě fyzicky zabránila v tom, aby to udělal - dala jsem mu pod hlavu ruce a podržela ho, když jsem to teda stihla. Mohla bys mu nabídnout nějaký jiný způsob, jak vyventilovat ten vztek - bouchnout do nějakého polštáře, pytle, roztrhat papír na malinkaté kousíčky, načmárat vztek na papír....Ale přešlo ho to až za hodně dlouho, vlastně to dělal asi 2 roky - od 1 do 3 let zhruba
22. bře 2012 v 09:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna ano, tak to mám přesně to samé co tvůj starší syn. Dělám totéž, snažím se mu pod hlavu na zem dávat ruku, nebo jiank zabra%novat aby si ublížil. Když ti to dělá, tak jsi ticho nebo mu něco říkáš?On to dělá často z ničeho nic (aspoň mně se to zdá tak) a než k němu doběhnu už má sérii nárazů za sebou.Někdy mě to teda vytáčí, že proč to dělá, zase nastoupí pochybnosti, co jsem to za mámu, když její dítě není spokojené a ještě si dokonce ubližuje!!Nevím jak mám reagovat, porád se ho ptám: "Copak se stalo, co se děje" nevím , když řeknu jenom, Cítíš se asi rozzlobený" tak mi to přijde takové divné . - neupřimné.Jedu moc knížně. Taky jsem mu ukazovala polštář, že si ho dá pod čelo a do něj bouchá, ale to dělá jenv slabších záchvatech, v silných si vysloveně chce ublížit, já nevím, asi aby cítil bolest? Tu psychickou bolest/frustraci převedl do fyzické kde je pro něj líp čitelná?
22. bře 2012 ve 13:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks tak on to dělal ve vzteku, vždycky tomu předcházelo něco - klasika - prostě chtěl něco, co jsem mu nedovolila, začal se vztekat, křičet a bouchat hlavou o zem - když nad tím přemýšlím, nebylo to jak píšeš, jen tak, zničehonic... to mi přijde trochu divné - možná to má u vás jinou příčinu - nemůže ho třeba bolet hlava? špatně vidí? Nebo prostě ho něco napadne, asi ještě neumí moc dobře mluvit a vidí, že ty třeba nereaguješ, neví, jak by na sebe jinak upozornil, tak začne bouchat hlavou a ty hned přiběhneš...
Já jsem v té době rabr ještě nečetla, takže jsem mu říkala, ať přestane, že ho to bude bolet :sweat_smile: snažila jsem se aplikovat pevné objetí, ale to při těch jeho záchvatech nepomáhalo, jen se ještě více vzpouzel... Přešlo to prostě samo, podle mě prostě dospěl k tomu, že ho to bolí a nebude to dělat a taky začal pak po 3 roce docela hodně mluvit...neříkám, že už se pak nevztekal, vzteká se doteď, ale už jinak- ted mě vytáčí plačtivým hlasem
22. bře 2012 ve 14:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@alamo - taky tomu nerozumím - té nadměrné a zbytečné buzeraci na hřištích, v obchodech pod. Smutné je, že čím více tlačí, tím více se ztrácí důvod, proč něco se má udělat a více začíná hrát prim buď poslušnost nebo vzdor. Takže v konečném důsledku spousta dětí nedělá to "správné" jen proto, aby si dokázala, že jim nikdo rozkazovat nebude, a protože si to nedovolí před rodiči, tak to dělají za zády... :frowning2:
@lynks - k tomu bodu dvě - jak neroztočit emoce, pokud nejsou naše potřeby uspokojeny, nejsme v pohodě a proto reagujeme citlivěji na cizí emoce šme tendenci je zarazit...
Takže když si uvědomíme, že cizí jednání nás vytočí pouze a pouze tehdy, když nějaká naše potřeba není naplněna - tedy třeba řvoucí dítě může být podnět k roztočení našich emocí, ale nikdy ne příčina našich emocí. Ta příčina je v nás. Pomůže si uvědomit nějaká příklad - když jsme dobře naladění, dítě nás nevytočí, máme pochopení a trpělivost. KDyž nejsme, dítě nás točí třeba jen tím, že si zpívá...Takže ten první krok je neřešit dítě, ale jak píšeš - provést vnitřní analyzující monolog - jak se cítím, jakou mám potřebu...většinou se dobereme něčeho - může to být únava, nebo třeba i něco "závažnějšího"..každopádně je hodně prospěšné pro nás naučit se takto analyzovat naše vnitřní potřeby, protže si takto můžeme pomoci, hledat řešení, a hlavně přestaneme vinit okolí za to, jak se cítíme a co děláme nebo neděláme. Tím pádem pochopíme, že dítě nemůže za naše pocity, má svůj svět a protože to je dítě, prožívá vše naplno, žije jen tady a teĎ ... Takže co pak dál můžeš dělat - vnitřně zjistíš, že zrovna nejsi v pohodě, protože máš tu a tu potřebu (třeba ta únava) - a) dáš empatii sama sobě - vnitřně si řekneš, no jo, jsi unavená, půjdu dneska bzry spát, ale teď se zkusím uvolnit, vaření obědu odložím a půjdu s malým, lehnu si k němu a trošku se protáhnu...a když si to takto vyřešíš, dokážeš mu pak dát empatti, skutečnou - budeš to sama tak cítít, protože svoje potřeby budeš mít vyřešené, budeš je znát, a bude prostor v tobě se opět věnovat dítěti (tedy nemůžeš dávat empatii druhému, pokud sama nevyřešíš své potřeby, stačí, že si je uvědomíš, už můžeš dál - tedy dát dítěti empatii)...b) řekneš nahlas dítěti, jak se ty cítíš - jsem unavená, protože jsem včera šla pozdě spát. Škrábu tady brambory, mám ruce od hlíny..až je doškrábu, můžu jít za tebou - tohle asi spíše je realizovatelné, pokud dítě prostě jen něco chce, ale není přímo v emocích...

Nevím, jestli ti to pomohlo...Je to z knížky - Nenásilná komunikaci - Marshall B. Rosenberg, není to o komunikaci s dětma, ale je to skvělá knížka, dost mi pomohla, aby mi docvakly některé věci z rabru, myslím, že jde ještě hlouběji v jistých oblastech..jak jsi psala, že ráda čteš, tak ti třeba příjde vhod...

JInak jsi se ptala na ty emoce - náš v tom věku, jak je asi tvůj syn, tak na empatti reagovat tak,že přestal ječet, odkýval mi to a pak ječel dál třeba dalších deset minut. Hlavou tedy netřískal, ale přiblížit mě nenechat, takže jak píšeš - dřepěla jsem asi metr od něho, když jsem natáhla ruce, tak jeho ruce vystřelily odmítavě ke mě...když už se nechal obejmout, tak jsem věděla, že už se uklidňuje...K tomu bouchání o zem, nevím -asi jak píše reruna - zkusit, až bude dítě klidné, mu říct třeba - všimla jsem si, že když se zlobíš, boucháš hlavou o zem, to musí asi bolet...Možná příjdeme na způsob, jak můžeš svůj vztek vypustit a neubližovat si..a třeba mu dát polštář...nebo mu ukázat, že může zadupat nohama (aby to bylo pohotové)...
22. bře 2012 ve 14:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks - myslím, že na ty otázky typu - Proč to děláš, co se stalo - ti vůbec nebude schopen odpovědět, ani když se uklidní..Mě se to taky zdálo dost divné - že říct "jen" - Strašně se zlobíš, protože chceš to a to..ale pak mi došlo, že to je to jediné, co se asi fakt dá udělat ...ani nepřebírám přebytečnou kontrolu nad tím, proč to dělá - protože ty otázky "co se stalo, proč to děláš" v podstatě jsou projevem potřeby tvé kontroly - kontrolovat, proč to dělá...A v podstatě má být jeho dobrovolností ti říct, co se dělo..Takže pokud jen nadhodíš - Byl jsi hodně rozčílený...tak záleží, co ti sám řekne...Jasně ten tvůj ještě nebude moc mluvit, takže o to více je pro něj těžké na ně odpovědět..POkud to jen nadhodíš - zlobíš se..tak ti sám řekne, co uzná za vhodné...Proto je fajn hodně popisovat, co vidíš - zlobíš se, protože spadla věž = ukazuješ mu zvor, co může říctí..JInak nevím, nemám s tím zkušenost..možná i sama cítíš, jestli skutečně jde o to, že je to jeho forma vzteku (jak píšeš - cítit fyzickou bolet) nebo se tím snaží tebe okamžitě přivolat...
22. bře 2012 ve 14:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@betelgeuzz @blovitc120 - děkuji za reakce na tu knížku, já ji právě četla až teď, takže to vě mě způsobilo dost šok, navíc jsem si napáchala svoje chyby s malým, když byl mimi, o to hůře se mi to četlo, navíc pod vlivem zbouřených těhotenských hormonů..Každopádně náš poslendí dobou nějak jeví zájem o spaní u nás v ložnici, občas tam spával, když byl nemocný, a nebyl problém ho pak převést na vlastní postýlku..takže jsme zkusili ho teďkom u nás v posteli nechat, jestli skutečně se nasytí naší přítomnosti v noci a sám se nakonec /brzy/ odstěhuje k sobě...jsem zvědavá, každopádně mám pocit, že i ve mě se něco změnilo, co s náma spí k lepšímu...
@majdula - dobře jsem pochopila, že jsi mladšího více méně jen nosila v šátku a kočárek jste měli jen pro babičky? To mě právě zajímá, jaké to bylo, jestli se to dalo zvládnout, jak pak se spaním, jestli se pak skutečně od doby plazení hodně osamostatnil..dumám nad tím, nemám se šátky žádnou zkušenost, a to mladší sváma spával v posteli? Snažím se udělat si jasno, protože Miška spával od malinka ve své postýlce a kontakt právě moc nechtěl, plakal při změnách polohy a právě ani u mě moc klidný nebyl..tenkrát jsem se dost trápila...
22. bře 2012 v 15:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fim - my měli nedávno období, kdy jakoby ohluchl. Cokoliv jsem mu řekla a nebyla to hra, tak jakože neslyší, odcházel mi v půlce věty..dost mě to frustrovalo, věci nefungovaly...nakonec jsem si řekla, že ho nebudu řešit a nebudu opakovat věci dokola...nechala jsem ho být...přešlo to..Poslední dobou zase má nějaké období, že když mu řeknu - jdeme ráno čistit zuby, řekne mi, že on ne...tak jsem mu přestala říkat, jdu si je čistit, on příjde sám, jakože nic - a chce si je vyčistit..Asi jsem pod vlivem Konceptu kontinua, ale řekla jsem si, že velmi dobře ví, proč se co a jak dělá a že prostě vnitřně očekávám, že to udělá a pokud nechce, nechám ho být nebo mu řeknu jednou větou, proč se to dělá a co od něj očekávám. Většiou to s ním hned nechne, ale vnitřně to v něm hlodá a většinou pak dojde sám...
22. bře 2012 v 15:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender - mě se v tom konceptu líbilo hodně to, že ti indiání mají očekávání, že jejich dítě je sociální a předpokládají, že udělá správnou věc a nekontrolují...uvědomila jsem si, proč vlastně některé věci u nás fungují - žej sem mu třeba jen řekla - tohle funguje tak a tak, a už na něj ani nekoukala, jestli se podle toho zařídil a on téměř vždy jo...tak se to snažím aplikovat ve větší míře..
22. bře 2012 v 15:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik píšeš, že jsi pod vlivem těhu hormonů - chápu to dobře, že se zadařilo a čekáš mimi, nebo jsem mimo?
22. bře 2012 v 18:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@blandik Tak my to "hluché období" máme bohužel už příliš dlouho, takže mě dost ničí. A navíc ze zkušenosti s vlastními dvěma dětmi vím, jak dokážou být jiní. Občas mi přijde ten malej "poslušnější", chcete-li chápavější, vnímavější apod. Pak věřím, že pokud má někdo doma dítko jako je náš Vojtík, může být opravdu přesvědčený o tom, že jde dosáhnout všeho, jen třeba šikovností nebo lstí..... Ale Tonda je prostě extrémně odolný jedinec, nad kterým kdekdo kroutí hlavou a neví si s ním rady. :frowning2:
Ale bojuju, co se dá. :wink:
22. bře 2012 v 19:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik Muzu gratulovat? :dizzy_face:

Jojo, Risa uz je temer vyhradne nosenej... ale Rada v podstate taky, ackoliv kocarkem jezdil taky rad (Risa v nem od leta nebyl :sweat_smile:). Takze nemuzu srovnat miru samostatnosti nebo prichylnosti noseneho/kocarkoveho mimina, saturovani co do moji pritomnosti a mazleni byli snad oba zhruba stejne... Tezko rict, jestli by byli jini, kdyby noseni nebyli. Kazdopadne myslim, ze mazleni s maminkou neni nikdy dost. A v tom satku/nositku to jde tak nejak samozrejme, mimochodem... fungujes, dite je s tebou, moc si ho nevsimas, ale letmo pohladis, das pusu...
Ja jsem na ty hadry trosku uchyl, mam jich ... no, moc... prave nejen jako transportni prostredek, ale taky jsme v nich uspavali, kdyz byla nemoc, taky se v nich hezky tulilo; jako ta pritisknuta hlavicka na prsou, ktera se tak snadno pusinkuje, to mi bude chybet :pensive:
Co se tyce spani, nevim co te zajima, kazdopadne usinali casto v satku behem cesty nebo nejake cinnosti, vicemene mimochodem (ale taky jsem tak nekdy i zamerne uspavala), bud jsem je nechala vyspat u me nebo se snadno odlozili do postele nebo jinam a spali dal... Rada byl od narozeni v postylce - balkonku, po kojeni jsem ho vracela zpet, snazila se ho tam uspat... pri rotavirech v 8m jsem ho uz do postylky nevratila a od te doby spal s nama a byl TAK stastnej! Veskery stresy, place pryc. Risa uz spal se mnou hned, od porodnice. Ale asi to ne kazdemu vyhovuje. Ja se v noci moc nemelu, mam slaby spanek, ale pritom se vyspim dosyta, takze mi dve deti ruzne na me nalepene nevadi :dizzy_face: Samotnou by me zajimalo, jestli jsou tulivi sami o sobe nebo jestli jsem to v nich tim spolecnym spanim a nosenim "vypestovala" :confused:
22. bře 2012 ve 22:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dneska jsem na domecku hazela lopatou s Risou na zadech a nemohla nevzpomenout na tohle video http://www.youtube.com/watch?v=Ud7ONgHtCOg :grinning:
22. bře 2012 ve 22:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik wow, četla jsem to jedním dechem...ty bys mohla napsat knihu a zhrnout tam všechny ty knihy co tady jedou :slight_smile: Díky za tip, knížku si určitě koupím, mě dělá potíže komunikovat nenásilně i s partnerem, takže zabiju 2 mouchy. Teď čtu děti potřebují hranice.

Moc mi pomáhají názorné věty a přesné příklady, aspoň pro začátek, díky bohu za tuhle diskusi a guru Blandika :slight_smile:
22. bře 2012 ve 23:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@lynks "Guru" to jsi napsala pěkně, taky si to myslím :dizzy_face:
24. bře 2012 ve 22:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna - ano, jsem v jedenáctém týdnu. Snad bude tentokrát vše ok a budeme mít v říjnu miminko, jsem zvědavá na čtyřletý rozdíl mezi dětmi, příjde mi to jako celý věk..
@majdula - děkuji moc za zkušenosti. Prosím, odkud jsi brala info o tom nošení dětí v šátku, instrukce, jaké vázání vzhledem k věku apod? Mě to právě dost zaujalo a příjde mi to jako schůdná metoda, když nejspíše budu mít Mišku doma příští rok (nemyslím, že ho nejěká školka vezme, když budu doma a jemu budou na podzim čtyři..a i kdyby, tak ho tam nebudu moci vodit každý den..). S tím šátkem buddu více funknčí..tak jsem koukala na to video, jak tam ta černoška drtí a dítě spí a pak i následná videa o vázání šátků..
S tím spaním mě zajímalo, jestli a od jakého věku jsi pad děti ze šátku odkládala do poslýlky, tedy jestli jsi to měla nějak - že novorozeně jsi pořád nosila, i ve spánku a od určitého měsíce jsi je už dávala do postýlky spát..takové nějaké praktické tipy, nedovedu si to představit. Miška spal právě od malinka ve své postýlce a do naši se přestěhoval asi před 14 dny, uvidím, jestli se tedy nějak nabaží a sám se zase odstěhuje do své postele ..ale zatím mi to vyhuvuje a jemu taky.
27. bře 2012 v 17:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@blandik :slight_smile: . nemám co dodat :slight_smile: nebudu tu hrát levou, my si s B. občas píšeme, takže o dalším mimču vím....moc držím palce a budu celé těhu!!!!!
27. bře 2012 v 17:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 - děkuji moc, má 3,5cm :dizzy_face: Jo, a krásná pasová fotka, moc vám to tam sluší. :wink:
27. bře 2012 v 18:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ha, tady se oficiálně vyhlašují krásné zprávy, tak já oficiálně ještě jednou moc gratuluji :dizzy_face:
27. bře 2012 v 19:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik sice sem moc nepíšu, ale také gratuluji :slight_smile: a jsem moc ráda :wink: doufám, že sem potom zavítáš, protože budu potřebovat tvé odborné rady na zvládnutí situací se dvěma dětmi :wink:
27. bře 2012 v 19:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik Gratulace. :slight_smile:
27. bře 2012 v 19:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojik holky,

nejprve velka gratulace @blandik :slight_smile:

mam jednu otazecku, knizku jsem jeste necetla, mam ji objednanou, ale ctu ted o komunikaci s ditetem, je tam priklad kdy dite hazi ovladacem a rodic ho uz nekolikrat prosil at to nedela ze mu to vadi a ze by se mohl ovladac rozbit ... dite provokuje a zkousi kam az muze zajit, kdo z koho ... nasleduje upozorneni ze strany rodice - jestli s nim jeste hodis seberu ti ho, nebo placnuti po zadku nebo ze dite pujde do pokoje ...
jak vy takovouhle situaci resite??

my jeste sice nemame dva roky, ale nekdy mi prijde ze si dela proste co chce :slight_smile:
27. bře 2012 ve 20:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@schnucki záleží, s čím hází - náš už je větší, ví s čím se háže a s čím ne, pokud by házel ovladačem (kterýžto nevlastníme) tak bych mu ho jednoduše po upozornění vzala a dala někam, kde na něj nedosáhne. konec diskuze.

to, že prckovi řekneš ať s něčím neháže, protože se to může rozbít ... to asi nemá moc efekt - především to dítě bude celkem dozajista zkoušet jestli se to fakt rozbije, když to mamka říkala :sweat_smile: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning:
stejně tak je lepší věci formulovat pozitivně, tj. ne ať s něčím neháže, nýbrž naopak říct, s čím se házet může..... (tj. ovladač je na zapínání televize, házet můžeme balonkem - a vrazit do ruky balonek)
27. bře 2012 ve 20:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik gratuluji, aŤ je všechno v pořádku. Já si říkala, proč louskáš KK :slight_smile:
snad nebude vadit, když taky odpovím. O nošení jsem čerpala info na http://nosenideti.cz/, jsou tam články o nošení, odkazy na úvazy, videa, hodnocení šátků a nosítek. Tady moje oblíbené video :slight_smile: http://www.youtube.com/watch?v=qYdI7HH9PW0&feature=related . Já jsem nenosila pořád, spíš, když malá nemohla usnout, křičela a já potřebovala něco dělat. Starší jsem i hodně nosila večer, když nechtěla spát. V tomhle je ta mladší lepší, stačí položit do postele a spí. Ze začátku jsem používala šátek, pak už nosítko.
27. bře 2012 ve 20:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender dekuju, ja se mam o komunikaci jeste co ucit, bohuzel mam zazite i to at nespadne a tak :stuck_out_tongue_closed_eyes:
my sice zatim s vecma nehazime, to spis kdyz ji neco nastve tak hodi co ma po ruce, ale zajimala me vase reakce na to ...
dekuju
27. bře 2012 ve 21:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik jé, to je krásný!!! taky moc gratuluju, ať je vše vpořádku... :dizzy_face: :wink:
matěj je taky výhradně nošenej - šátek, manduka... až na poslední měsíc, kdy mi bříško už přece jen překáží a pobolívá... tak se víc hlídám... ale matěj je velkej chodec naštěstí jak já, tak kočár vytáhnu jen na velkou dálku :slight_smile:

holky, prosím taky o radu... tentokrát pro kamarádku... má dvě děti - holčička 7, kluk 5... bude se rozvádět a má to s mužem opravdu těžký, když si děti bere na víkend, očkuje je proti mámě společně se svými rodiči, prostě dělá naschvály... dcera vše snáší tak nějak líp a je to opravdu pohodová holčina (resp. na povrch se tak jeví... ale je jasný, že se s tím taky pere)... se synem je to podstatně horší... "tatínkova práce" je prostě znát... zjednodušeně řečeno má malej mámu naprosto na háku - v jejích očích "neposlouchá a dělá si, co chce"... včera jsem u nich byla - malej třeba šel přes její vyložený zákaz asi 6x na počítač, z toho, co mu máma říká si prostě nedělá vůbec nic...mne místo pozdravu odstrčil a tak nějak všeobecně působí na okolí nepříjemně, nedostupně, až zle... a asi se není co divit... taky to nemá jednoduchý...
kamarádka nemá o existenci rabr potuchy, fungují tam zákazy, příkazy, vyhrožování, občas plácnutí... ale nemyslím, že je ted asi vhodná chvíle jí o tom "poučovat"... ale strašně ráda bych jí nějak pomohla... vím, že se to snaží vše zvládat a moc ji obdivuji, ale vím, že prostě trpí...
já vím, že se v tomhle asi těžko radí... ale pokud byste měl třeba někdo osobní zkušenost... budu ráda za vše...
28. bře 2012 v 07:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@schnucki myslím, že asi správná reakce by měla být "s oladačem se neháže, háže se s míčem" prostě říct s čím se háže a s čím ne. U nás tohle docela funguje:slight_smile:
28. bře 2012 v 10:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik gratulujem! co sa satkovania tyka, ja som nezvykla deti odkladat spat inam cez den..mala sa zobudila hned a maly zas spaval okolo pol hodinky -hodinky, potom pol hodka hore a zas buval, takze to nemalo ani zmysel, ale co mozem odporucit je hačka :slight_smile: uzasny vynalez! :slight_smile:
a vonku bud satka alebo kocar (mala byvala len v satke, kocar odmietala, malemu kocik nevadil, ale nesmel stat, takze na ihrisku siel do satky)
28. bře 2012 ve 12:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek