• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@betelgeuzz to jsme už vychytali - ze začátku bylo mokro všude - politá zem, skříňky, dokonce i dovniitř to zateklo, 4 trička během 10 minut totál mokrý, i tepláky atd., pořád připomínám - voda jen ve dřezu! rukávy vyhrnu a je to, vydrží suchý většinou :grinning:
14. dub 2012 v 08:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@betelgeuzz @berenika39 @reruna děkuju holky za názory :dizzy_face: Zas aby to nevyznělo, že jsem úzkostlivá maminka, co hned přiskočí při každém zakňourání nebo že jí dovolím všechno, to fakt ne. Jen prostě někdy mám pocit, že mi není dáno ji nějak moc omezovat, komandovat, spíš ji nechat ať si to sama všechno zkusí, někdy je to až komické, jak si ten důsledek pozná sama a zjistí, že to vlastně chtít nemusela :grinning: ale častokrát se mi příčí jí něco už předem zakázat. Stejně tak i s tím, co nechce (nenutím ji na nočník apod). Pak to někdy působí (na okolí, ale i na mě samotnou), že jí moc ustupuju, ale když se nad tím zamyslím, tak nevím jestli je to víc ústupek nebo vycházení vstříc, v který dost věřím a zkušenost to potvrzuje :slight_smile: A navíc, je to ještě prtě ani ne dvouleté, takže já se teprv začínám orientovat v tom, co je skutečná výchova a co jsou pro mě Zásady (v tom měkoš nejsu) a co jen přechodné stavy, které je zbytečné násilně přetvářet.. jen občas nevím, kde je mezi nimi ta hranice. Zatím mám ale opravdu relativně bezproblémové dítko, tak se těším na skutečné zkoušky, co teprv přijdou.. vzdor se pomalu ale jistě blíží :wink:
Betelgeuzz, to vyřvávání mi právě vadí a ráda bych to eliminovala.. Co já se naopakuju: "můžeš to říct normálně" :grinning:
15. dub 2012 v 15:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@apollo11
ad důsledky a jejich poznávání - co rozkvetly sedmikrásky a pampelišky a takové ty jarní kytky, tak petr pořád: mamí, a můžu si jí utrhnout? prostě chtěl je mít, všechny....vysvětlovala jsem mu, jak kytička je hezká jenom tam, kde roste (to je ale marný, protože mi řek, že jsem měla ve váze růže a tam nerostou), že když je utrháme, nebude ta tráva tak moc hezká...bla bla....ted v pátek jsem večer nebyla doma, ráno přiběhnul, mami, mami, my jsme ti s tátou včera utrhli pampelišky. vlekl mě do kuchyně, a tam nic - pampelišky nikde, jen scvrklá štopka.
to je ten důsledek:slight_smile:.
15. dub 2012 v 17:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@apollo11 se zájmem čtu tohle tvoje téma, někdy to mám podobně, a napadaly mě ty myšlenky snad v 5 měsících (Kubových :slight_smile: ) kdy začal lézt - když jsme mu uzpůsobili byt, aby tam byl v bezpečí a já mohla "jít na záchod", napadalo mě, jestli ale jako není špatně, když nezažije žádný hranice, protože prostě nejsou potřeba? Všude čtu přece jak děti potřebují hranice... 5měsíční mimčo! :grinning: dneska mi to přijde srandovní. Začíná to téma ale nabývat na opodstatnění a moc se mi líbí, co tu psaly holky, a taky co jsem si četla u Naomi Aldort - ta má jasno, že prostě nemáš říkat ne, pokud fakt nemáš důvod (a to hned - právě nenechat to zajít do naučení se, že ANO přijde až po zakňourání) - že to dítě se tím učí laskavosti ve světě. To mi hodně pomáhá - ta myšlenka, že on se naučí to ANO, a ne to NE nebo ALE (bezdůvodný). (A pokud mě to někdy trochu zlobí, tak ještě myslím na to, že on se tou uspokojenou potřebou nasytí a potřebovat to přestane, zatímco kdyby se toho nedovolal, tak to bude potřebovat stále, to mluvím třeba o potřebě být u mě (v náručí či nosítku, když vařím - prostě je mi to nepohodlný, ale řešení existují))
15. dub 2012 ve 21:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Mne jen napada, jak ctu to "že ANO přijde až po zakňourání" - ze se strasne vyplaci rict nebo nabidnout ANO jeste davno predtim, nez k zaknourani dojde, vlastne nez ho to vlastne vubec napadne (ne zaknourani, ale to co by chtel)... Kolikrat zapremysli a dojde k nazoru, ze to vlastne ani nechce... mozna i prave proto, ze je to predem nabidnute, schvalene, povolene... a ze vi, ze nemusi bojovat a muze TO udelat kdykoliv.
15. dub 2012 ve 23:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@reruna , @berenika39 holky děkuji za názory. já mám právě vyzkoušeno, že na něj platí chvili počkat, až ten nejvetší vztek přejde, sednout si k němu na zem a říct, proč potrřebuji, aby se rychle převlékl, případně to změnit v hru, kdo dřív bude mít dole boty atd....nelíbí se mi, že manžel nebere v potaz jeho náladu, názor, asi si neuvědomil, jak se honzík cítí, když ho vleče násilím do školky.... :frowning2: máme ještě mladšího chlapečka, když mu byl měsíc, málem nám umřel a to bohužel poznamenalo i vztah MM ke staršímu, mladší je u něj bohužel tak trochu upřednostňovaný. Navíc Honzíkovi jsem ze dne na den zmizela na 3 týdny do nemocnice s malým na druhý konec republiky a slyšeli jsme se jen v telefonu a celou tu dobu po sobě ti dva s manželem pořád křičeli - příkazy, vzdor..... :angry: :frowning2: byl to nápor na nervy pro všechny. S tím souvisí i má další otázka - Honzík má Vojtíška rád, pořád ho pusinkuje, mluví o něm hezky, učitelka ve školce říkala, že si tam často hraje s panenkama a že se k nim chová moc hezky, opatrně je nosí, no doma Honzík tak opatrný bohužel není. Příjde mi, že je ve vztahu k němu tak nějak zbrklý, rychle mu třepe ručičkama, kroutí ouškama, píchá mu do tváří prstama....nemyslím si, že by mu chtěl ublížit, to by asi udělal jinak, malý u toho nepláče, jen třeba odvrací hlavičku. Honzíkovi jsme vysvětlovali snad všemy způsoby, že tohle Vojtíkovi dělat nemůže, že mu může ublížit a že mu to není příjemné, ale jako bychom házeli hrách na stěnu. Zkoušeli jsme i dělat, že to nevidíme, pokud to vyloženě Vojtíška nebolí, ale nic se nezměnilo. Máte nějkou radu? děkuji
16. dub 2012 ve 12:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@misa84 pokud máš vyzkoušené, co na malého platí, tak si o tom s tm promluv někdy večer v klidu, nebo mu zkus dát přečíst nějaký článek či knížku (Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly) a nejvíce asi zapůsobíš příkladem - s tatínky je to složité, nejsou s dětmi dost často, aby poznali, že má dítě zrovna nějakou "náladu", která nesouvisí s ním a často si berou vztekání dítěte osobně...
16. dub 2012 ve 13:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ofelieee Tak nějak. Já vím, že děti potřebují hranice a právě proto se nad tím zamýšlím. Ale není to pro mě samoúčelné lpění. Nevím, načteno o tom nemám a možná se do toho brzy pustím... Já jsem třeba když byla miminko ty hranice chápala (nebo dodnes chápu) i v tom pozitivním smyslu - jako jasně ohraničený svět, svět ve kterém se cítí v bezpečí- a ted to opravdu nemyslím jakože barikády proti lezení :grinning: ty jsme naopak odstraňovali a ani ohrádku jsme v životě neměli. Jasně ohraničený svět - citově, to naprosté bezpečí, jistota, pocit že se na mě vždy může spolehnout, tím i získává velkou svobodu při objevování světa.. různé rituály, stejná atmosféra při uspávání ap. Jinak mě u mimina nikdy ani jiné hranice nenapadly, které bych mu měla vštěpovat a přišlo by mi to absurdní. S batoletem a starším už je to jiné, dostává to fakt jiný význam..
S tím ANO x NE.. já třeba NE používám (nejsem v tomhle asi striktně rabr), ale nikoli jako zákaz nebo odmítnutí, prostě jako variantu, že je něco horší možnost :sweat_smile: nebo v takovým jakoby žertu. Nevyhýbám se mu a myslím, že vyhýbat se mu úplně by byla křeč. Jen ho správně použít. S tou laskavostí naprosto souhlasím :dizzy_face:
16. dub 2012 ve 13:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
já jsem asi něco pěkně posr... :frowning2: učíme matěje na nočník... už tak tři týdny je doma bez plíny, už si i často sám říkal... ale také jsem se často ptala - bud šel, když se mu chtělo, když ne, tak jsem nenutila... ale dneska jsem se ho zeptala, jestli nepotřebuje, on řekl, že ne a vzápětí počůral gauč, sedačku, stůl... a já na něj vyjela :frowning2: on začal hrozně brečet a pořád volal maminko ke mně... potom se sice uklidnil... ale následující dvě hodiny se dělo něco hroznýho (teda z mýho pohledu)... seděli jsme na zemi, hráli si a on vůbec nevydržel v klidu... něco jsme pár vteřin dělali a on se mi hned šel schoulit do klína, pak zase odběhl k jiné hračce, se kterou vydržel pár vteřin a zase se běžel přitulit a tak dál snad 100x dokola... a mezi tím tak divně poťapkával v podřepu, krčil se... když jsem se zeptala na nočník, spustil, že nééééé... začalo mi svítat - měl strach, že po něm zase vyjedu, a bál se to pustit, ale do nočníku nechtěl... tak jsem ho vzala, zeptala se, jestli by chtěl plínku (nevím, měla jsem pocit, že v jeho očích vidím úlevu) a řekla mu, že jestli chce, tak může čůrat i kakat do plínky, jestli nechce do nočníku... je to mílovej krok zpátky, už jsem si říkala, že příští týden bychom to mohli zkusit i venku... a pak mu udělám tohle... s tou plínou se viditelně zklidnil a během 10minut skoro přetejkala vším!!! on to prostě zadržoval :frowning2: :frowning2: :frowning2: do nočníku z nějakýho důvodu nechtěl a na zem se bál... mne, mojí reakce :pensive: byla to jen slabá chvilka, jen jsem zvýšila hlas (což normálně nedělám) a hodně důrazně jsem opakovala, že se zlobím, že nočník je hned vedle, že jsem se ho ptala... kecy kecy kecy... ted je mi to tak líto... a vůbec netuším, jak z toho ven... veškerý snažení v háji, dítě vydeptaný... :frowning2:
16. dub 2012 v 15:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz Nevím, jestli ti poradím, já jsem měla nedávno něo podobného. Jenže to bohužel zkončilo i plesknutím na holou. Taky mi počůral gauč, ale již po několikáté. Teď je to podmíněno i tím že je poslední dobou jak z divokých vajec a já už na něj taky jen křičím a jsem nervózní. No ale k tomu nočníčku, já mu pak důrazně řekla, že na gauč nesmí, protože to tam potom je ošklivý a že na čůrání máme přece nočník. Je prava, že je teď taky takovej mazlivej, ale nenapadlo mě že by to bylo tou mojí porážděností.
16. dub 2012 v 19:51  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majdula - taky bych nerozdýchala, že někdo v rodině si dovolí vztáhnout ruku na dítě. Nějak jsem to brala, že je takový společenský uzus, že jen rodiče "můžou" vztáhnout ruku na své dítě, respektive ho trestat, pokud to tak cítí...navíc, když oni ví, že tohle si nepřejete a neděláte...A nějak nevěřím, že by cca tříleté dítě dospělo k závěru, že teta je ta hodná, co všechno dovolí..to musela slyšet od rodičů a převzala to...Vidím, že máte v rodině taky rozpory ohledně výchovy, poslední dobou to u nás silně citím (nebo na to nějak více citlivě reaguji..)..
16. dub 2012 ve 20:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, jdu na radu. Můj sny má 14 měsíců a poslední týden si oblíbil jednu činnost. Dám ho do jídelní židličky a on si chce hrát s hrnkem - vylívat, přelívat...Dokud tak není, je řev a on mi pusu neotevře. Teď večer se zase vztekal, tak jsem mu nic nedala (byl teda asi i unavený). A na noc teď dostal sunar, aby se za chvilku nevzbudil a nedožadoval si jídla.
Samozřejmě mu to pití dát na hraní můžu, ale on je celý mokrý, a s pitím se přece nehraje. Opravdu ho mám nechat hladovět? Já to neumím. Ale už mě ty jeho výlevy vztekání přestávají bavit. A abych mu to vysvětlila, to je ais ještě malý.
16. dub 2012 ve 20:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@baca Mě napadlo, jestli by nebylo možné ho v tom přelévání nechat vybít jindy. Já někdy jiříka nechám hrát u dřezu. Nleju mu nádobky s vodou a dám mu lžičky a malý naběračky a on si třeba čtrvrt hodiny hraje. Nebo se tak může vyřádit ve vaně. No a až to bude chtít dělat u jídla tak mu to nějak podat, že chápeš, že se mu to líbí, že je to zajímavý a že po jídle si může hrát ve dřezu. Samozřejmě až se vyvzteká, jinak tě nebude vnímat.
16. dub 2012 ve 20:24  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lusy82 ve vaně on si pohraje a dost často, ale prostě chce i u jídla (on hrozně rád"vaří", pořád si něco míchá čínkoli v čemkoli...). Do dřezu nedosáhne, jeidně bych ho musela držet. Krom toho mám na odkapácači věčně nějaké umyté nádobí, které by hned bral a odhazoval. Je to prostě hyperaktiv. jedoné opravdu vidím ho enchat bez jídla.
Myslíš, že 14 dítě pochopí, že mu něco vysvětluješ?
16. dub 2012 ve 20:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@baca tohle se všude píše - že u jídla by se nemělo hrát...ale oba moji kluci by se bez hraní u jídla nenajedli... takže ačkoli mám špatný pocit z toho, že to nedělám správně, tak jim to hraní u jídla povoluju, protože jinak bych se asi zbláznila zvláš´t s tím starším nejedlíkem vyhublým....tohle přelívání milujou asi všechny děti a dost si na tom procvičí motoriku, když mu dáš jen čistou vodu a nějaký bryndák, tak se zase nic tak hrozného snad nestane, voda se utře, mokré oblečení převleče, dítě bude šťastné, dosyta se při tom nají a napije, akorát ty budeš muset nějak skousnout ten pocit - že tak by se to přece dělat nemělo - s pitím se přece nehraje ...
16. dub 2012 ve 21:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@baca A co zkusit někde jinde přes den to přelévání? Mě to Jiřík dělal v obýváku na stole, což samozřejmě nesměl protože bylo hned mokro. Tak sem mu vždyky poskytla ten dřez. Tak můžeš třeba v koupelně vumyvadle. Postavit ho na židli nebo tak. Ve čtrnácti měsících už pochopí dost, podle tónu a gest i slov. Děti rozumí daleko dřív a víc než mluví.To hladovění je takový sporný. On možná pochopí, že když si bude hrát tak že nedostane najíst, ale zase aby to časem nebyl boj o kdo z koho.
16. dub 2012 ve 21:06  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@baca Já jsem něco podobného řešila se svou pediatričkou, malá mi bez zabavení neotevřela pusu a dodnes to tak je... je nejedlík a potřebuje u jídla zábavu... :unamused: Vlastně se stydím, jak to sem píšu, protože mi to přijde neuvěřitelné... Každopádně MUDra mi tehdy řekla, že v tomto věku není dobré nechat ji hladovět a vynechat ten oběd. Já to sice jednou na radu manžela zkusila, ale malá se prostě nenajedla a počkala si na odpo svačinu a bez zabavení by to tak dělala každý den..

Takže já bych se stejně jako @reruna klonila nehladovět a nechat hrát, i když je to nevýchovné. :angry:
19. dub 2012 v 18:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@takyja - náš má tři a půl a taky si hraje u jídla, donese si tam auto a že auto jde taky jíst a krmí ho nebo ho krmím já - tedy dítě i auto..někdy mi to vadí, a pak si říkám - a co...
23. dub 2012 ve 14:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte baby,
konecne som sa dostala aj ja ku knizke, tak som rada, zacala som ju citat a som na tretej kapitole o tom ako nekriicat na deti,ale im popisom vsetkoo povedat, tak som to zacala aplikovat, ale je to velmi tazke, niekedy mam nervy na dranc, ale idem citat dalej a hlavne sa snazit, aby moje deticky nemali uvrieskanu mamu :slight_smile: , ale spokojnu a vysmiatu, :grinning:
24. dub 2012 v 11:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@baca Náš kluk si taky u jídla hraje, přelívání zbožňuje (to se mi tedy naštěstí podařilo eliminovat na vanu), ale hraje si se vším možným a mě vlastně ani nenapadlo, že by to mělo být špatně - já například právě teď snídám a u toho si tady čtu, manžel čte u snídaně noviny :slight_smile:
Taky mám zjištěný, že když sedíme celá rodina u stolu a jíme společně, tak si tolik hrát nepotřebuje, protože se baví s námi. Takže mě to přijde v pohodě a nemyslím si, že by mu to "zůstalo" do nějakého nepřiměřeného věku (tedy v jiné podobě než ty noviny):slight_smile:
25. dub 2012 v 08:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hamma Já si třeba taky u jídla ráda čtu. Ale nedělám to před dětmi a dělám to proto, že na to čtení moc času jindy nemám (ještě mám časák na záchodě :slight_smile:. Mně se prostě nezdá správné u jídla si číst, pak ani nevíš, co jíš. Taky to dělám, ale vím, že pro mě je to špatně.
25. dub 2012 v 18:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky pomoc, asi som na konci s mojou svatou trpezlivostou, prosim upokojte ma ze sa to zlepsi. dieta pokazilo najnovsie uz aj vysavac /ne najlacnejsi, asi 3 rocny.../ konkretne kabel, ked to opravi manzel tak to bude prenho nebezpecne, ze to nemam kam schovat, plus on rad vysava, alebo beha za mnou ked vysavam, rad daval ten kabel do rozdelovacky ktoru sme mu vyclenili aby ho nelakalo pchat kable a prsty do normanych zasuviek... predtym odpalil konektory v pocitaci, este predtym otcov fotak, to ze kazdu chvilu nieco niekde treskne a rozbije ani nehovorim -napriklad nadobu z kavovaru ktoru tiez neviem kde kupim kedze to neni odtialto, zatial to funguje... nechavam ho narabat s vecami ktore ho fascinuju, s tym ze mu asistujem a dookola rabrovsky opatrne a jemne a tak, ale obcas sa mu zadari pri muzovi alebo v sekunde samemu /lebo sak aj na zachod obcas musim.../ ale toto uz je moc. a zrovna ho potrebujem odsat lebo ma sople, a som bez vysavaca. proste nase dieta zdemoluje vsetko co vidi, pud sebazachovy nula bodov /leti do vody, z kuhynskej linky kludne krok do vzduchu/, do stvorprudovej cesty plnej aut - dlhomesacne vysvetlovanie ze cesta je nebezpecna, ze sa drzime za ruku a treba si davat pozor a podobne nic/ jedine si k nemu cupnem drzim mu telo objatim oboma rukami aby sa mi nevysmykol, a samozrejme zachvat a koniec sveta, a toto cele dni.... doteraz som stale papagajovala ze sa to zlepsi ze je maly a ze sa nauci, ale uz to zacina byt moc aj na mna. a to mam 2 tyzdne do statnic / a stale 30 stran do konca tejto temy :slight_smile: / slak ma triafa pomaly. proste na moje dieta je malo aj koncept kontinua a rabr. radsej ani nechcem vediet co bude ked dojde vzdor. alebo uz budeme tak nacviceni ze lazo plazo.. :grinning:
3. kvě 2012 ve 14:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@divoska určitě bude lépe ... možná by bylo dobré do těch státnic si zajistit nějakou pomoc, ať to vše není tak psychicky náročné ...
3. kvě 2012 v 16:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, potřebovala bych poradit. Samovi bude 11 měsíců a nedávno začal s tím, že mě strašně rád plácá do obličeje. Vždycky se na něj zamračím a vážně řeknu, že to se nedělá, že mě to bolí a že místo toho může udělat malá, vezmu jeho ručičku, udělám si s ní malá a patřičně potěšeně se zatvářím, že se mi to líbí. Jenže on mi tu ručičku vytrhne, zašklebí se a když ho pustím, tak mě začne zas plácat. Přitom se na mě tak kouká, že mi to úplně přijde jako "vyzývavý" pohled - jako co s tím, mámo, uděláš? Párkrát jsem udělala i to, že jsem řekla, že když mě bouchá, tak se mi to nelíbí a nebudu tam s ním, a odešla jsem od něj. Jenže to byl řev jak blázen a bohužel u něj je to tak, že v 90% když od něj odejdu, tak brečí. Takže nevím, jestli to pochopil. Ze začátku jsem si říkala, že třeba se snaží dělat "malá", jak mu říkám, ale nemá ten cit, tak plácá. Ale on se mi fakt kouká do očí s vážnou tváří a mlátí mě. Nevím, prostě mi přijde, že to je schválně. Táta mi radí, že on by ho plácnul taky, aby pochopil, jaké to je. To ale nechci, nechci ale ani, aby mě bouchal. Trvá to zhruba tak 3 neděle. Je to za den x-krát, fakt i desítky případů denně. Vždy říkám a naznačuju, ať dělá "malá", ale přijde mi, že bez efektu. Přitom umí najít můj nos, umí ukázat, jak je velikej, tak by mohl zvládnout i toto, kdyby chtěl, ne? Díky za rady.
3. kvě 2012 v 16:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka myslim, ze to tusis spravne a ze te fakt zkousi a dela to naschval - muj to taky delal a porad obcas takhle neco novyho "zkousi" ... zpatky bych ho urcite neplacala, to se akorat zvrhne v souboj, kdo placne vic :sweat_smile: ale rekla bych fakt hodne vazne a prisne, ze to nesmi delat, ze maminka se proste neplaca a kdyby se znova naprahnul, tak pevne chytit rucicky a do oci mu rict, ze to je opravdu osklivy, ze to proste delat nebude.... Ja pak napr. sebrala hracku, se kterou triskal, odesla jsem (vzdycky po upozorneni, ze jestli to "jeste jednou udela, tak mu tu hracku seberu/nebudu si s nim hrat apod."), casem jsem ho pak treba dala "vyvztekat" do pokojicku, ale to musis zvazit umerne veku ditete a tomu, jak funguje .... sama jsem zvedava, co poradi ostatni :slight_smile:
3. kvě 2012 v 16:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@romcovaklarka u nas toto probíhá také - odcházím a nechám řvát ... teď už je větší, tak se člověk trošku na něčem domluví ... vždycky si říkám, co bych udělala, kdyby mi to udělal dospělý, jak bych reagovala...
3. kvě 2012 v 18:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka aj u nas je to tak ako pises. Juli tiez vyslovene provokacne capka kto jej pride pod ruku. Ak capka mna, tak tiez chytim rucky a poviem ze to nesmie, ze ma to boli, ak ma bije nejakou hrackou tiez vezmem hracku. Hned na to sa snazim nejako ju zaujat, proste aby zabudla ze ma vobec bila. Horsie to je ked bije svoju starsiu sestru, ta sa nevie tak branit aj ked ju ucim, ze jej ma povedat to iste co ja, len ona nie je taka rozhodna a nevie jej chytit ruky, takze ju Julinka bije dalej....
3. kvě 2012 v 19:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka Jak reagovat, když dítě bije či plácá, kouše rodiče - vzít dítě do náruče a podržet ho tak, aby byl zaručen oční kontakt, s výrazem tváře a tónem odpovídajícím naší emoci dítěti říct - já se tak zlobím, když mě biješ! Mě to bolí! já jsem tvoje maminka a ty jsi můj kluk. Mám tě ráda, i když mě biješ. Když máš na mě zlost, tak mi to řekni a ne že mě budeš bít! Pak bychom měli dítě podržet v náručí, nechat ho vykřičet vztek a pustit ho, až se uklidní - to je podle Jiřiny Prekopové. U nás to takhle funguje, u nás to bylo kousání, ne že by to okamžitě přestalo, to je dlouhodobé, ale už to dlouho neudělal. Taky funguje, to co děláš - udělej malá, dej pusinku, ukázat, co má udělat, místo toho mu neustále říkat, co nemá dělat - nebij, nekousej atd.
3. kvě 2012 ve 21:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna A za jak dlouho by to asi mělo fungovat? Mně to dělá už celkem dlouho a o "malá" se zatím pokusil jednou. Mám podezření, jestli to pro něj není zábavná hra - když on mě plácne, tak já na něj promluvím přísně a mračím se, možná je to pro něj jen zajímavé. Mám pocit, že to možná nefunguje, protože z toho neplyne žádný nepříjemný následek. Zkusím častěji dělat to, že když mě biješ, tak si tady s tebou nechci takhle hrát, protože mě to bolí... a jít pryč... Nebo to je moc drsné? Nebo je možná prostě ještě malej. Jako "když máš na mě zlost, tak mi to řekni" - ještě ani neumí mluvit a navíc si nemyslím (teda spíš doufám, že to tak není :sweat_smile:) že by měl na mě vztek, spíš že zkouší, co to udělá a co udělám já... Tím chci jen říct, že mám podezření, jestli tyhle rady a postupy se dají použít s nějakým výsledkem i u takovéhleho prcka...
3. kvě 2012 ve 21:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna takhle podle Prekopové jsme to dělali také vždy v případě, že něco opravdu udělal naschvál (třeba i sestře)... ještě jsme šli někam na klidné místo, aby neměl zbytečné diváky a podněty, končilo to ohromným záchvatem kašle s pliváním a pak uklidnění ... ale přišlo mi, že to funguje jen u nejbližších osob (vazby matka dítě)
4. kvě 2012 v 09:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek