Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

@berenika39 - tak přesně tak to máme my, s tím kolektivem. Děkuji. Nechci ho právě brát do míst, která jsou nad jeho "síly", S tou školkou a bulharskou holčičkou - asi jste se dobraly závěru s rerunou, je to složitá situace, neúnosná i pro učitelky, věřím, že pokud se to nezmění, zaujmou nějaké řešení.

@martinka.pida - určitě, pokusné období, nevypovídá to nic o nějakých trvalých "vlastnostech" nebo negativnímu vztahu k věcem,jen o potřebách objevovat svět. Tohle chápání pomáhá udržet naše reakce korektní a přesně jak píšeš, hledat alternativy, které dítě může dělat a současně mít radost z toho, jak dítě objevuje..namísto starání se - ach, když se mi nepodaří mu to zakázat, nebude si vážit věcí 😵

@weri1 - a proč to dělá? Co vnímáš jako důvod? Cití se ohrožený?

@blandik já právě že nevím....vůbec nevím co si o tom myslet, proč to dělá a nechci mu za to nadávat, ptž on se pak stáhne a je takovej neprůbojnej i mě mrzí, že třeba k něčemu jde-třeba k houpačce a řítí se k ní i třeba 3 letej kluk a Beníček se zastaví a kouká a nejde tam

Včera byl v Sama doma Tom Hodgkinson, autor knížky Líný rodič. Reportáž jsem ještě neviděla, jenom jsem pročetla chat, jestli má někdo zájem, je to tady http://www.ceskatelevize.cz/porady/1148499747-s...

Dobré ráno, ženy 😉 . Napad mě nápad 😉 .
Poprosím adminy, aby diskusi RaBR přehodili do sekce Batolata. Diskuse z Volné, kde teď RaBR je, se nikdy nezobrazují ve Foru, tam jsou jen diskuse, které se týkají dětí, takže je rabr zapadlý, mohl by se objevovat na té první stránce a třeba by pomohl pomáhat více maminkám. Co?

@weri1 ahoj, tobě se chci moc omluvit, když jsem tě tu uviděla, vzpomnělla jsem si, že jsi mi psala IP. Já v tu chvíli neměla čas a pak jsem na to prostě zapomněla, nezlob se.
S těmi reakcemi malého - to je klasický vzdor, opravdu, on jen dělá, co ty mu říkáš, že by neměl. Objevuje svět, zkouší, co to udělá, když něco udělá 😉 , a neumí sám rozlišit, jestli jeho konání je přijatelné nebo ne.
Zkus ho doma, v klidu, naučit, jak má navázat kontakt s jinými dětmi. Vezmi si nějakou zajímavou hračku, hraj si s ní, a když jí bude chctít, at tě pohladí po ruce, třeba. Pak mu jí hned půjč. Nebo když bude chtít něco moc dělat, to co ty, at tě třeba jemně zatahá za tričko, jako hru, srandu, a hned ho vezmi k sobě...on potřebuje ukázat, jak na to, ne jak NE. To, že ho odvedeš - jakože za trest - si asi moc neuvědomí. Když něco udělá na hřisti, nenadávej mu, ale pokud je v klidu, odveď ho někam stranou, pověz mu, jak by to šlo udělat lépe a že to můžete zkusit spolu znovu. Zezačátku budeš muset být s ním, jakoby ho vést, ukazovat mu to, časem to bude dělat sám hezky. Jako všechno, je to jen přechodné, žádný výchovný problém, jen vývoj. Nevím jak moc mluví, ale můžeš ho naučit nějaké slovo, které použije namísto žďuchnutí, když bude chtít něco půjčit.

@berenika39 - souhlas, určitě bude dobře, když to bude v batoletech, takhle o tom spousta lidí neví. Jsem pro všemi deseti:o) A my taky lépe uvidíme, že někdo přispěl..

@weri1 - vypadá to, že to bude jeho způsob obrany, když mu není něco příjemné, nějaké dítě se moc přiblíží nebo má pocit, že to dítě chce jeho hračku (i když to dítě absolutně o to nejeví zájem). To, že pak se stáhne a pozoruje je taky normální, to dělá spousta dětí - náš třeba když přišlo jiné dítě tak si většinou přestal hrát, stáhl se a pozoroval, velmi dlouho pozoroval..taky jsem to považovala za neprůbojnost, postupně jsem zjistila, že je to jeho způsob, jak se učí socializaci. Že pozoruje (dělal to i ve školce, i v MC, na hřišti)..a pokud mu někdo narušil jeho bublinu, tak nejdříve ječel a plakal (ve věku tvého syna) a později řval nééé z plných plic.
Osobně bych to řešila tak, že bych se pokusila ty návštěvy u kamarádky převelet ven, někam kde nechodí moc dětí, kde je klid a pro ty dvě děti tam bude více "prostoru" než doma v pokoji, tam se dva dvoule´táci většinou nevejdou..a návštěvy exponovaných dětských hřišť bych na čas omezila...na tuto věc je zajímavý názor jedné spisovatelky (možná znáš Naomi Aldort, který jsem tady nedávno probíraly) a to, že jedna z mylných představ rodičů je, že děti se potřebují socializovat, aby se naučily spolu vycházet - dítě je plaché, potřebuje kontakt s dětmi, i když tam plácá nebo se bojí nebo není ve své kůži..ona tvrdí, že je tohle nesmysl - že zrovna v tom sociálním kontaktu má rodič své dítě vystavovat jen takovým situacím, které dítě zvládne a že představa, že se dají dohromady dvou, tří nebo i čtyřleté děti a budou se učit si spolu hrát je pitomost. Děti na to nemají socilální dovednosti a tak to většinou končí nějakým systémem pravidel - nemůžeš házet písek, nemůžeš bouchat, omluv se, půjč lopatku...(i kdyby tam ty příkazy nebyly, stále je tam tlak na to, aby se dítě chovalo jinak než jak to cítí ono samo - a tím narušujeme dítěti jeho víru v sebe sama, že to správně cítí a učíme ho, že jedná samo od sebe nesprávně a musí mít nad sebou někoho, kdo ho dozoruje). Ale tohle je třeba věc, kterou jsem zjistila nedávno stejně jako to, že syn prostě se socializuje svým tempem a nezávisle na mě, nezávisle na tom, jak často pobýval mezi dětmi, prostě něco udělá cvak a už neječí a už je rád, že někdo příjde na hřiště a že s ním může být (dítě)..a má tři a půl. JInak více méně jsem postupovala tak, jak říká @berenika39, že když nastal problém, tak jsem si ho vzala bokem, tam počkala až se uklidní, vyjadřovala mu pochopení pro jeho jednání a pak až se uklidnil, tak jsem mu vysvětlila, co a jak..neodsuzovala, nehodnotila..dneska bych si zvolila tu cestu, co uvádím výše, dříve jsem sice nějak instinktivně vypouštěla místa, na která syn ještě nedozrál (třeba MC, nebo návštěvy doma u jiných dětí nebo u nás, taky přeplněná hřiště), ale současně jsem mu takto říkala, jak věci fungují..dneska bych to ještě více přizpůsobila a vůbec mu nekecala do toho, jak věci fungují...

@weri1 a ještě tak, u syna to probíhalo tak, že měl různá období, období, kdy všechno bylo jeho, pak silné období, kdy začal rozlišovat moje a tvoje a svoje půjčit nechtěl a pořád to řešil, že nepůjčí a nedá, pak období snad tak do těch dvou a půl, tří, kdy jen tak pozoroval, po tom třetím roce už méně pozoroval, ale neměl zájem o děti, ve třech a půl zájem o děti narůstá, ale pořád je rád, že jsme kolem..takže jsem chtěla napsat, že ty doby se mění a myslím, že pravidelný styk, aby si zvykl dělá více škody než užitku.

@blandik
@berenika39 díky holky, sem tam si tady něco čtu, ale jsou to na mě dlouhé příspěvky 🙂 takže třeba vím, že nemám chtít aby se omluvil.. Jinak on na hřiště chodí rád, chce na písek dělat bábovičky a na prolézačky atd, takže tam nechodím kvůli socializaci, ale spíš abychom si vyhráli 🙂 ale zkusím to, co píšete

Jinak jsme byli tady na výstavě lega a v herně, kde to lego bylo a hráli jsme si, párkrát hodil autem, vysvětlila jsem mu opět, že když to auto bude házet, může to někoho uhodit a bolet...no a naposled hodil a klukovi přímo do hlavy 😒 radši jsme odešli, nechtěla jsem riskovat, že se na mě maminky sesypou .-)

jinak musím říct, že prostě teď na něho domluvy vůbec nepůsobí, to fakt musím být někdy neoblomná a trochu prudší aby se zklidnil

je to napsané tak nějak zmateně, ale snad to pochopíte 🙂

holky úplně bez dechu čtu poslední stránky (dočítám naráz) téma mě moc zajímá. Minulý týden bylo hodně mých známých na několikadenním semináři s Naomi Aldort a tak tzeď o trom hodně povídáme... . Já znám jen knížku, ale některý věci mi zapadají hodně dobře... a zajíímavý dodatek k tomu, ja jste tu řešily ten boj - ona tam má pojmenovaný "boje o moc" (power games) - který to dítě hraje, aby se ujistilo, že i ono má tu hodnotu jako rodič, kterej některý ty moci taky uzurpuje (prostě chca nechca) - a že je třeba s ním ty hry hrát - a že to nevede k žádnýmu převálcování. Prostě jednou já, jednou ty - to je fér... upřímně - tím, že Kuba je ještě malej, mi to zatím nezapadlo do realiity, myslím, že se k tomu vrátím zase později, ale ilustroval mi to zážitek včera z lesní školky, kde jeden dvouleťák pořád dokola házel autíčko do tůňky a jednoho šestiletýho pořád bavilo mu ho vracet - a matky to komentovaly - jak je úžasný, že ten starší ještě nemá žádný předpojetí "mě se nechce" a "už toho mám dost, auto se neháže..." - oba byli spokojení, velkej důležitej, malej u moci. Je zajímavé přemýšlet, proč by to dospělýho nebavilo do tý tůňky opakovaně běhat...

@ofelieee Jednoznačně jsme strašně svázaný předsudky a pocitem, že na nás někdo kouká🙂))), pořád plno věcí děláme s ohledem na to, co na to okolí, jestli je to ok nebo ne. Úplně se ztrácí přirozený pohled na věc - mohly(i) bychom se od dětí učit - jsou přirozené, žádná prvoplánovost, to se mi fakt líbí, když někdy vidím, jak Pet uvažuje, jak ho nic netlačí, nespekuluje, prostě ta první myšlenka je správná. A tak by to mohlo být i u nás 😒

Upřímně - komu a čemu vadí, že nějaké dítě hází písek na jiné dítě? Ještě nikdy se nic strašného nestalo, žádné dítě z toho nemá trvalé následky, nikomu to neublížilo. Je to jen hra, pokusy o navázání kontaktu nebo průzkum, co dělá písek, když letí. nic víc. nikdy to není agresivita v pravém slova smyslu, nikdy to není úmysl ublížit...a pořád dokola se to tu pere - jak mám odnaučit, zabránit, zakázat....PROČ?

@ofelieee - pamatuji si, že na power games děti krásně nahrávají, myslím, že když jsou trošku starší - př. nechtějí se přebalit a zdrahají po bytě a smějí se, nebo se nechtějí mýt, v podstatě stačí děti začít honit a hned se chytnou..ale co tak vím, tak starší (možná u vás tak zvedaní lžičky ze země, pokud ho baví ji házet na zem), občas jsem mu na to přistoupila, ale bohužel jsem to byla vždy já, kdo to utnul, což ona tam zdůrazňuje, že aby to mělo efekt, tak to má ukončit dítě, jinak ten prožitek moci pro dítě se nuluje, opět rodič je ten mocný, co už dál nechce hrát...Já jsem včera procházela její stránky, vytiskla si tam články, a zkusila ty power games poprvé s Miškou - strašně se mu to líbilo, vzal si tamburinu a mlátil do toho paličkama na buden, a já dělala, že si zapcpávám uši a přikrývám se peřinou a když přestal, tak jsem mu děkovala a pak o né, už je tady zase a zase bude bubnovat...a pak to ještě při honění a chytání, že ho jakože honím a nemůžu ho chytnout....myslím, že je to neskutečný uvolňovač napětí, on byl u toho úplně neskutečně šťastný, celý uřícený, plno endorfinů a řídil si tu hru...a pak úžasně spolupracoval, jakoby se na mě navázal..byla to krása, jen je to náročné, začali jsme to hrát večer, takže byla jistota, že padne, ale i tak jsem to nakonec utla trošku já...uvidíme, jak dneska vydržím, mám pocit, že to bude první, co bude chtít ráno dělat (ha, sousedi, takže bude muset počkat).
Já na knížku pořád čekám, a už se nemůžu dočkat, ale na těch stránkách toho je dost ke čtení, má tam i zodpovězené otázky rodičů...taky mě to teď dost pohltilo, co píše, mi vychází z duše..
moc by mě zajímaly postřehy tvoje z knížky, tvých známých, jestli máš chuť napsat...

@berenika39 - máme v sobě spoustu stereotypů - že hurá, už je pátek, mám volno a nic nemusím, ach jo, už zase musím do práce, já to nezvednu, ty si to zvedni, je to tvůj nepořádek, já za tebe nic dělat nebudu (takový ten strach, abychom náhodou nesloužili a nebyli zneužívání), apod...
http://aldort.com/articles10.html - tady jsou ty články od Naomi, tenhle se mi moc líbí - the ethics of representing childhood in western countries - krásně tam popisuje naši společnost, jak přistupujeme k dětem, jak je potřebujeme tvarovat k obrazu svému a jak nevěříme, že bez naší výchovy, našeho zásahu by se dítě mohlo rozvinout a dospět..a jak pak vychováváme děti, které hledají celý život akceptaci okolí, souhlas u okolí, které se nerozhodují dle svého vnitřního pocitu, ale hledají vzory v okolí....

Ahoj holky, vím že tenhle dotaz by se asi hodil do jiné diskuze, ale tam by mi nepomohli tak rabrovsky jako tady 🙂.
Chtěla bych poradit ohledně odplínkovávání. Jsme už týden bez plínek. Z toho prvních pět dní to bylo bez problémů, ale teď mi nějak stávkuje. Jeden den to v sobě radši i přes hodinu držel než aby šel na nočník ( a přijde mi že snad i schválně nepil, ale to je asi nesmysl 🙂 ) A včera mi pročůral všechny tepláčky co měl. A na nočník ne a ne jít. Dneska mi čůral akorát ráno když byl nahatý a teď už se zase brání. Nikdy jsem na něj nevyvíjela tlaky, ale teď už jsem nucená ho na ten nočník nátlakem posadit, protože by mu asi praskl močák, nebo mi to pustil zase do slipů. A on toho vždycky po té pauze opravdu tolik vyčůrá. Tak nevím proč tenblok, jestli něco nedělám špatně, nebo je t normální a přejde to.

Jo a k těm výchovám u nás v ulici bydlí čtyřletá holčička, hrozně veselá a živá a strašně si rozumí s naším Jiříkem. No ale rodiče to je hrůza. Myslela jse si že táta je lepší, ale ty hlášky co včera na ní měl... Nejlepší dvě: Holčička: "kdo mi pomůže sbírat šišky!? " ( Zřejmě je chtěla sklidit se silnice )
Tatínek "teť nebudeš sbírat šišky" (upozorňuju vše se odehrávalo před barákem )
Malá "A proč? "
"Protože máš kolo" 😅 No tak malá šla chudák dobrovolně sklidit kolo do bytovky. Nechápu 😝

No a další: Malá se rozjela na kole proti Jiříkovi který seděl na odrážedle motorce. Já jí věřila že nic neudělá, tatínek samozřejmě za ní běžel a křičel. Malá jak jsem čekala zastavila těsně před ním a malej se smál a jak byl rozjívenýtak do ní s tou motorkou začal narážet až spadl. Tatínek vymýšlel co by tak tý svý dcerce mohl vyčíst ( bylo to na něm vyloženě vydět , nechápu proč mají lidi tohle za potřebí) a tak jsem zasáhla dřív a řekla jsem té holčičce, že jsem viděla, že si to udělal Jiřík sám. No a tatínek musel alespoň říct že ona už je velká měla na něj dávat pozor.... 😨 ( Tak nevím jestli jsem mešuge já nebo kdo ) Divím se že ta holčička je ještě pořád tak veselá a takový smíšek. Vždyť od svých rodičů slyší jen sekýrování, neíc víc.

ahojte, som tu strasne dlho nebola, pozrela som si odkaz na diskusiu s Naomi a tie power games su zaujimave 😉
inak ked tu spominate ihrisko a pieskovisko, Sofia sa tiez kadejako presadzuje, neviem ako mam reagovat ked napr. pride ine dieta ku nam nic nerobi neberie Sofiine veci ale Sofia to dieta hned upozorni : ja mu to nedam, to je moje, nepoziciam. hakliva je na svoje veci, naopak samozrejme ze chce formicky od inych ale svoje ochranuje, dokonca mi raz plakala ked si na hojdacku na ktorej sa predtym ona hojdala, sadlo dievcatko...normalne tam bezala a vresky ze to je jej hojdacka 😒 hranice jej vlastnictva siahaju az na cele ihrisku 😅 zvlastne je ze teraz ma fazu ked odmieta svoje formicky, akonahle ich vytiahnem hned ich odhadzuje prec, dostane nervy, bud chce cudzie alebo sa hrabe v piesku len s rukami, nerozumiem tomu 😨

ženy boženy, sdílím z RABR z facebooku:

Vážení absolventi kurzů R+R!
Příští víkend 8.-10.6. bude pokračovací treninkový pobytový seminář
v Hostýnských vrchách. Hlavním tematem budou emoce a potřeby.
Ještě je několik volných míst, škoda je neobsadit.
Cena semináře 1200, cena ubytování v penzionu Sola Gratia s plnou penzí 1200,- kč.
Přihlášky a informace: koprivovi.spirala@tiscali.cz
nebo mobil 777 332 457.
Těšíme se na Vás! Tatjana a Pavel Kopřivovi

@lusy82 S odplenkováním neporadím, ale mám z dnešního dne mám jednu podobnou zkušenost jako ty s holčičkou. Byli jsme s manželem v cukrárně, kde je i dětský koutek. Veru si tam hrála, přišel tam tak tříletý chlapeček s maminkou. Chlapeček chtěl přelézt do koutku, aby si mohl hrát. Ale vadila mu tam Verunky bundička, tak jí hodil (spíš odsunul) na zem. Maminka se hned zvedla, flákla chlapečka přes ručičku a dodala, že se to nesmí. Manžel hned zareagoval, že se nic nestalo, že mu tam naše bundička vadila. Maminka pohotově odpověděla, že to nevadí, že musí být vychovaný. Bylo mi ho hrozně líto, on to vůbec nechápal, co se stalo, co provedl.

Já zažívám s malou často opačné situace, "konflikty" s dětmi neiniciuje (neberu je teda jako něco špatného, naopak přirozeného), ale o to hůř je pak snáší. taky mě to občas "trápí" za ni (v ten moment), ale prostě nemůžu udělat víc, než nechat ji projít si tou socializací na vlastní kůži. Vždy jsem blízko, aby mohla kdykoli přijít a necítila se v té situaci sama, ale snažím se nezasahovat. Má teď období, kdy je strašně něžná, pacifistická a chce kontakt s ostatními dětmi, věci ráda půjčuje.. ale ne vždycky na druhé straně setká s reakcí, kterou očekává. častokrát se chce připojit ke hře většinou kapku starších dětí, a ty jí pochopitelně neberou a dají to najevo, to pak přijde s obrovskou lítostí a já nevím, jak jí vysvětlit, že v životě to prostě takhle funguje. Přitom je průbojná a do všeho hrr, rychle se oklepe, tak se nebojím, že se v tom nakonec nenaučí chodit, ale teď mě dojímá ta nepředpojatá dobráckost, se kterou se znovu a znovu snaží poznávat dětské hierarchie a pravidla.. bude to asi rychle pryč. No ale zase občas se ty starší děti na ni chytnou samy a nechtějí mi ji pak vrátit zpátky 😅 - to je úplně v rauši.

@lusy82 Podle mě to zvládá úplně normálně. Těch nehod ještě bude, než si to pořádně zažije 😉 Týden je málo.

Ahoj holky, mám dotaz. Dcerka je milé, v podstatě nežné a velmi mírumilovné dítě. Ostatní děti NIKDY nebije (tím se nechlubím, ale konstatuji fakt). Společnost druhých dětí miluje, ráda s nimi dovádí, atd. Bohužel se stala v poslední době terčem útoku chlapečka z kurzu, kam chodíme.. kopanec, bití rukou, atd. Je to fajn živý klučina, netuším, co se to v něm probudilo, s malou se znají velmi dlouhou. Malá je z toho velice smutná, hrozně plakala, snad i vyděšená, nechápe ty útoky, brala ho jako kamaráda a já moc ani nevím, jak jí vše vysvětlit. Skončily jsme naposledy na tom, že chlapec je zlobivý a nebudeme s ním kamarádit. Čekám ale co bude příště. 100% zamezit kontaktu mezi nimi nejde a on si zdá se vyčíhne chvilku a zaútočí (samozřejmě udělám maximum, abych je držela daleko od sebe). Oba jsou malí (přes 2 roky). Neřeším jeho, to je věc jeho rodičů (tam je také snaha to řešit, mrzí je to, ale řekla bych, že jsou typicky NERABR), ale řeším, jak tohle citlivě vysvětlit dceři a ochránit ji před dalším útokem.

Moc díky za názory!

Souhlasím s @berenika39, proč to nahlížet jako něco špatného, proč bychom si měli myslet, že se dítě chová nevhodně, když hází kolem sebe písek? Nevhodně vůči konvencím dospělého? V jeho dětském světě to nějaký důvod má 🙂 a věřím na 100% tomu, že takhle malé dítě nedokáže mít špatný úmysl. Ale veřejné hřiště a společenský tlak tam dělají svoje, všichni neustále hlídáme, aby to naše dítě nedělalo "výtržnosti" na veřejnosti a ve vztahu k druhým 😉 😉 a přitom by bylo pro všechny tak strašně úlevné je v tom chvíli nechat - nic by se nestalo 😉

@apollo11 jenže právě funguje ten předsudek, že když se dítěti včas nezatrhne chování, které je všeobecně jakoby nepřijatelné (i když to je relativní), tak z něj bude klacek nevymáchaný, ale to není pravda. Děti na těch hřištích většinou dělají co chtějí do okamžiku, než udělají něco, co nechtějí rodiče. V tu chvíli je křik, plácanec, výčitky, a přitom do té doby maminka sedí a neraguje, pokud jo, tak stylem: jestli si nebudeš pěkně hrát, jdeme dom, jeslti budeš zlobit, odcházíme. Nepaušalizuji, ale někdy to tak je.

když už řešíte ten písek, stačí prostě přirozený důsledek - písek v očích, který hoooooodně bolí, písek ve vláskách a následné doma nenáviděné umývání vlásků a příště stačí dítěti připomenout - pískem neházíme, může se dostat do očí nebo do vlásků....a nejspíš hned s tím házením přestane

@takyja já bych řekla dcerce, že to je asi chlapečkův způsob, jak na sebe upozornit, aby si ho všimla, že jí má nejspíš rád, líbí se mu, ale bohužel upozorňuje na sebe špatně a důležité je, že ona to nemusí trpět a má se bránit - říct chlapečkovi nahlas ne, to mě bolí, to mi nedělej, zkusit ho zadržet, nebo před ním prostě utéct, když jí bude ubližovat, jít za tebou, nebo za dospělým- někdy děti prostě neví, co v takových situacích dělat a tak jen stojí a nechají do sebe žduchat a nic neřeknou, neutečou (mám zkušenost s obojím, první syn taky nevěděl, co dělat, druhý je naopak ten žduchající)

@takyja Ahoj, něco podobného taky zažívám (viz výše), ale zatím u nás nejde o konkrétní dítě, se kterým by byl trvalý konflikt, trochu jen s chlapečkem od kamarádky, co se hodně vídáme, má 4 roky a beru to u něj jako normální reakce, nemyslí to špatně, dokonce je vidět, že se snaží, ale někdy mu to prostě ujede. Veřím, že to malou musí hodně mrzet, znám to, ještě si chování dětí nedokáže odůvodnit. Píšeš, že to klučina dřív nedělal, takže to je jen fáze objevování.. a může to přejít stejně jako to přišlo. Obávám se, že moc víc než promluvit o tom s rodiči udělat nemůžeš, což už jsi udělala, a své malé vysvětlit, že kamarád to nemyslí zle. Já vím, že to asi moc nepomáhá a ani nevím, jestli je to správně rabr, ale já to vždycky říkám, protože mě nic jiného nenapadá ☹ a protože si to fakt myslím (u takhle malých dětí). Kontakt bych třeba na nějakou dobu přerušila, pokud by to už bylo moc, a za chvíli zse zkusila.

@lusy82 já si taky myslím, že to chce prostě ještě čas - zatím může být (v dobrém 😉 ) popletený, měl plínky,nemá je, nočník, mokré tepláky....dej mu ještě čas, možná - pokud to půjde, bych ho nechala doma běhat v dlouhém tričku naostro 😉 😉 , když říkáš, že nahatému mu to jde, ale netlač na to...jste na dobré cestě, pozitivně🙂))
@takyja a spol - já vůbec nemám v tomhle jasno a řeším to kus od kusu 😉 😉 , někdy to nechám na petrovi, někdy sám přijde, a potřebuje pomoct, někdy se i já seberu a jdu to za něj vykomunikovat....docela si myslím, že je důležitý měřit stejným metrem - ne jít zachraňovat vlastní dítě, protože je moje, ale být spravedlivý, mě moc pomáhá situaci jen popsat a dát mu (jim) čas na rozmyšlenou, spoustu všelijkakých půtek vznikne z horké hlavy...dřív konají, než přemýšlí.

@ludmilabb - náš měl taky tohle období (tuším tak po dvou a půltém roce) a bylo hodně silné, přišli jsme na prázdné pískoviště a on prohlašoval, že mu mám hlídat věci a že nikomu nic nepůjčí a fakt nikomu nic nepůjčoval...přišlo mi to jako konečná fáze uvědomění - tohle je moje a tohle je tvoje. Jak přišlo, tak odešlo.
@lusy82 - nevím, ale řekla bych, že to nucení (tvůj pocit, že ho musíš posadit na nočník) může napáchat větší škodu než když to nakonec pustí na zem...nechala bych ho pár dní prostě se počůrat, jen se slovy -gatě jsou mokré, převlíkeneme je..a neptala se ho, jestli se mu chce čůrat....

@berenika39
@apollo11 Dneska jsem se o tom bavila s kamarádkou, která taky už je bez plenek ( Teda její syn 😀 ) , ale o měsíc napřed. A taky mi řekla, že prvních 14dní bylo nejhorších a to si malý vyloženě to nočníčkování a slipy vyřval. Mě si o to taky malý řekl sám ale až když jsem mu to párkrát nabýdla a opravdu jsem viděla že je připravený. Spíš mě zarazilo to že ze začátku mu to šlo lépe, dokonce si i několikrát řekl sám a teď mi takhle stávkuje. No asi na něj moc tlačím. I ta kamarádka mi to potvrdila, myslela jsem si že ne ale asi holt musím ubrat.

@lusy82 to je jako se školkou - nejdříve je to strašně zajímavé, nové, zábava - ale když zjistí, že je to napořád, že "musí", tak začne couvat....fakt si s tím nedělej hlavu, ani s kamarádkou, co je napřed...to není ze dne na den, sundáš plínku a je to definitivní. ten přechod může trvat nějaký týden...