• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
este chcem napisat, ze presne to iste mi robila starsia, ale uz si ani za nic nespomeniem ako som to riesila s nou....jedno viem, ono to prestane, ved to nebudu robit stale, len mam pocit ze tato mladsia je ovela vacsi vymyselnik ako bola starsia... :sweat_smile:
19. čer 2012 ve 13:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik tak možná je to tím, že já tu důvěru nemám a těžko se mi právě buduje - on Míša je od malička vozembouch :grinning: jakmile se začal stavět na čtyři, tak neustále přepadával na hlavu, pak ze sedu taky - vždycky žuchl dozadu přímo na hlavu, žádná snaha ji trochu držet nad zemí, při nácviku chůze atd. prostě živý, on byl schopný zakopnout o svoji nohu, i když jen tak stál a nic nedělal. Věkem se to lepší, ale stále padá více, než Luki - ten nikdy právě moc nepadal a když už, tak strašně šikovně se stulil do klubíčka a hlavičku si držel nad zemí, aby se do ní náhodou nebouchl, já jsem byla úplně vždy šokovaná, jak odlišní oba jsou v tom padání, takže kdyby byl Luki moje první dítě, asi bych se na to dívala taky jinak
19. čer 2012 ve 13:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blumka no vidíš, pokud má ráno pár dní za sebou plenku suchou, tak je perfektní příležitost to zkusit bez té plenky a nočník jí klidně nechej u postele, a´t si na něj sedne sama, když se jí bude chtít
19. čer 2012 ve 13:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blumka dik! :slight_smile: uklidnilas me, ze v tom nejsme sami. jasne, uzijem si spravneho stolovani az budou vetsi! :slight_smile:)))) muj syn ma tri roky a u stolu bez knihy nebo televize posedi max pet minut, a za pul hodiny ma hlad...takze radsi vytahnu knihu, nebo ty pohadky a v klidu se naji, treba patnact dvacet min...doufam ze ze to teda s vekem zlepsi...:slight_smile: prece o klucich se rika ze jsou zrouti kdyz jsou starsi....:slight_smile:))
19. čer 2012 ve 13:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blumka - tak tohle náš dělal taky jednu dobu, myslím, že to taky bylo kolem doby odplenkování, ale už si nejsem jistá...třeba i pět krát za sebou, ještě chci kakat, čůrat..a někdy se fakt i vykakal a na nočníku nás objímal..taky mi to vadilo, ale přesně jak píšeš, neřekla jsem nic...nechala jsem to plynout, myslím, že to netrvalo dlouho...zkoušela jsem trošku natáhnout uspávací rituál, než jsem odešla, aby byl více unavený...měla jsem nějak pocit, že když na něj zatlačím, že už čůral, nemůže se mu chtít čůrat za sebou ad..tak že se v tom zacyklí a mě z toho trefí...když chtěl podruhé, potřetí..čůrat, tak jsem mu řekla, dobře, ty víš, jak to je....a prostě jsem u něj dřepěla, nechala ho objímat mě a něco jsem mu šeptala..nevím, jestli to byla nějaká zastřená potřeba po mé přítomnosti nebo co...
19. čer 2012 ve 13:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@reruna - no určitě, záleží asi hodně na dítěti. Miška, jeho první chůze, byla ve 14 měsících a přešel celý obývák, ani jeden pád..předtím jen kolem gauče, takže ta jeho opatrná povaha, nebo nevím co to je - prostě budu to dělat, až si budu jistý, vede k tomu, že se nebojím....ono to pak vede i k tomu, že už vůbec neřeším, že si na gauč dá ty zadní opěráky a skáče na gauči po těch opěrácích nebo si jen nastaví tak, aby gauč byl vyšší a z toho skáče na zem...takže věřím, věřím...
19. čer 2012 ve 14:04  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahoj holky, jak se tu bavite o nocnikach, stale slysim ze uz by mela byt bez plinky, ze uz je na to dost velka atd atd ... ona ale jeste nerika ze potrebuje, rekne kdyz uz je po akci ... nocnik sice ma a vi na co je, casto tam i poklada panenku a ze panenka dela pipi, ale sama si malokdy sedne, a kdyz uz, vetsinou nic neudela ... uz jsem si i delala hlavu co delam spatne, v jednu dobu i totalne blokovala ... moje otazka je, jestli ji muzu nejak naucit aby si rikala nez potrebuje, myslim ze moc uz udrzi, kolikrat beha i hodku a pul bez plinky aniz by neco nekde pustila, ale nevim jak ji naucit aby rikala ze potrebuje ... sice se ptam, ale nechci zas nejak moc

jinak mame ted problemy s vybuchama zlosti nebo spis frustrace ... mala je dost palicata a ja mam posledni dobou problemy ji dat najevo ze ji chapu a nekriknout na ni ... dneska ukazkova situace, byli jsme u zubare a ona behala vsude mozne, ja za ni a vzdy zpatky do cekarny, tam jsem ji zkousela vsemozne zabavit ale neslo to, stale utikala, az se mi tam hodila na zem, rev jak sirena a ne a ne ji uklidnit ... moje slova ze chapu ze chce behat ale ze to tady nejde a ze pak bude behat venku nejak nezabiraj a me tecou nervy ....
19. čer 2012 ve 14:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blumka - tu plenku bych taky zkusila, ale třeba náš byl bez plenky tuším a stejně to dělal...v té době mi něco říkalo - dát mu tu důvěru, neřešit a nejít do sporu a přešlo to, nevracel se pak k tomu...Ono se do sporu ani moc v tomto nedá jít, přesně jak píšeš, nemůže člověk rozporovat jejich možnou potřebu čůrat...on se tak kolikrát fakt vykakal....myslím, že trošku pomoho, že jsem pak po tom čůrání zůstala ještě u jeho postýlky a šeptala mu něžná slůvka, aby se tak udyndal, zklidnil...ne hned odejít..
19. čer 2012 ve 14:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@reruna přesně jak píšeš, taky s tím mám problém já sama, jsem hodně opatrná i sama k sobě a někdy to přenáším i na malou, která je naopak do všeho hrrr...snažím se aspoň místo nechoď tam, spadneš, stůj atd...používat - po schodech půjdeme opatrně atd....např. každý den se vracíme z procházky, malá jde pěšky(teda spíš běží), já vezu kočárek, a u nás k bočnímu vchodu do paneláku ke sklepům vedou schody - malá chodí zatím do schodů sama, ale ze schodů se chce držet, dává nám ruku sama od sebe. Ale tady z těch schodů se prostě rozhodla doslova řítit sama, já v panice na ni volám, stůj, spadneš :stuck_out_tongue_closed_eyes: , samozřejmě,že ještě přidala a asi ze třetího schodu(naštěstí skoro dole) se skutálela :confounded: Lekla se mě, jak jinak....Druhý den jsem zvolila opačnou taktiku :wink: - už předem, jak jsme se blížily ke schodům, jsem řekla, že půjdeme po schodech opatrně, malá hned zdůraznila SAMA(její oblíbené), tak jsem řekla, že může sama a že budu koukat - a ona šla pomalu, jazyk vyplazený :stuck_out_tongue_closed_eyes: , jak se soustředila :grinning: a krásně to sešla, od té doby - je to asi týden - tak chodí každý den a hned dopředu hlásí Aja sama, máma kouká :grinning: Takových situací je u nás víc, vždycky je problém na mé straně(manžel třeba tak vyplašený není), mám strach, co si udělá a ona je úplně v pohodě, opak toho co čekám - tak se snažím "předělávat", ale jde to pomalu :unamused:

@blandik malá se teď chová hodně podobně,jak jsi popisovala Mišku - chce teda dělat hodně věcí sama, doma a jinde se vrhá do všeho bezhlavě a je jako opice, ale jen do té doby, když jsme tam my a nikdo cizí....když je na hřišti víc dětí, hned se stáhne, stojí, pozoruje, jen komentuje, co dělají a pak řekne máma, dá mi ruku a táhne mě k nim, sama ani náhodou.....když jsme na houpačkách sami, je živá, divoká, prostě tak nějak sama sebou,když jsou tam jiné děti, je hodně zakřiknutá.....když jsem u ní, hraje si s jinýma dětma, ale pořád sleduje, jestli jsem poblíž....a třeba na klouzačce, jak jsou za ní ve frontě děti, tak úplně znejistí :fearful: tak jsem zvědavá, jestli se to bude s věkem měnit, teď jí budou dva roky a přemýšlím, jak by to zvládala ve školce....snad nebude otloukánek, ona si zatím nechá všechno líbit, neprotestuje, a sama by pro druhé udělala cokoli :zipper_mouth: Ale doma a ve společnosti blízkých je to číslo, nikdo nám to nevěří :grinning:
19. čer 2012 ve 14:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
proc to pisu je, ze se po takovem jejich zachvatu, ktery vznikne proto ze nemuze mit neco co zrovna chce, ve me pak vyvolava pochybnosti, jestli delam vse dobre a jestli nejsem moc mirna ... ale vim ze ji nechci vychovavat v zakazech a trestech
19. čer 2012 ve 14:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@schnucki ja ked som zacala odplienkovavat malu tak som ju proste na nocnik posadzovala v pravidelnych intervaloch, samozrejme ze niekedy som to vystihla a vycikala sa ale niekedy nie a pocikala sa. Ale som to nejak neriesila, proste som ju prezliekla a pokracovali sme, a este som jej vzdy k tomu povedala, ked ti bude treba zakric na mna. Asi po tyzdni sa zacala z nicoho nic pytat sama. Nocnik som dala do tej miestnosti kde sme travili vacsinu casu aby ho mala po ruke a mohla nan ist sama..
Ale to mala uz 2 roky aj 3 mesiace..skor som to aj skusala ale to netusila co robi a ked uz aj cikala bola vystrasena ze co sa deje.
19. čer 2012 ve 14:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@schnucki - s tím nočníkem - u nás se odplenkovat sám ve 25 měsících, a to tak, že odmítl si nechat nasadit plenku, čtyři dny jsem po bytě nosila nočník tam, kde jsme byli a když jakoby ztuhl, tak jsem mu přištrčila nočník, beze slov a on si sedl a čůral...předtím ho odmítal, ignoroval, ne že bych to moc zkoušela, ale prostě ani sednout...a pak to šlo velmi rychle..Takže doporučuji, pokud nechce plenku, tak ji ji nedávat a ani nezkoušet, pokud si o ni sama řekne, tak ji ji dát..a nočník sebou po pokojích, neptat se, jestli se ji chce čůrat, když tak se počůrá...nekomentovat, vytřít se slovy, že je podlaha mokrá, převlíknout...a dál zkoušet..ale pokud bude chtít plenku, dát ji ji...je na to teď krásně teplo...¨¨

Co se týče výbuchů zlosti a frustrace...dneska jsem si o tom četla - tam radí, že když dítě má emoce, tak je nedramatizovat, nezlehčovat a nehledat pro dítě řešení (ve smyslu odvádění pozornosti nebo hledání náhrady toho, kvůli čemu dítě pláče, nedělat danou činnost za dítě - ve smyslu - spadla mi věž, tak rodič hned přiběhne a staví...) a taky neignorovat..tedy dát dítěti přítomnost, být u něj, nechat z něj proudit emoce, pokud něco říká, tak mu to kvitovat...děti si potřebují svou emoci prožít, aby si mohly udržet pocit ,že i negativní emoce patří k životu a že po nich přichází uklidnění a pak můžou najít řešení samy - buď danou činnost opustí a jdou se věnovat něčemu jinému nebo najdou přímou řešení situace..- toto je posiluje, děti se stávají silnými, můžou své emoce zvládat samy a nacházet řešení...a psala tam krásně, že když v nás emoce dítěte vyvolávají negativní pocity, tak ten problém je v nás, že nám nebylo umožněno naše vlastní emoce prožívat, nebo to za nás rodiče hned řešili, odváděli pozornost - že proto to pak těžce neseme, že dítě ječí a piští...můžeme jít ke kořeni našich pocitů, proč se tak cítíme /vadím nám, že koukají ostatní lidi, chceme vypadat jako rodiče, kteří to zvládají...atd.).
Některé situace nemají dobré řešení - třeba u naší doktorky není problém, aby si tam malý běhal a ne všude to jde..mě v tom dost pomáhá ale jakoby jít s ním, prohlížet si obrázky, ne sedět nebo být jen v té čekárně..ale nevím, jaké tam byly možnosti a píšeš, že v čekárně nic nezabíralo...
19. čer 2012 ve 14:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@blandik ono to obdobie prejde, co som sa rozpravala s kamaratkami kazda jedna to zazila, vlastne aj starsia dcera to robila. Len to obdobie chcem preklenut nejak tak pokojne, bez stresu a kriku a vyhrazok a nejakeho upodozrievania, ze dieta si vymysla a robi nieco naschval.
19. čer 2012 ve 14:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@schnucki - ještě si dočítám, co píšeš ...právě jsem četla, že děti, které ventilují své emoce, ukazují, že mají v rodiče důvěru, že se nebojí o jejich lásku, protože rodiče jim ji neodpírají, když jsou v negativních emocích, takže ty děti si pak dovolí své emoce ventilovat, jak potřebují..a že je to velmi dobře..vidávám hodně tříletých, kterým se evidentně něco nelíbí, ale nebrečí, rodiče je naučili, že tohle je špatné a že jim to vadí, že v té chvíli je nemají rádi (nemusí to přímo říct, stačí jen, že řeknou - neřvi)...taky jsem měla pocity, že jak to, že ty cepované děti v určitém okamžiku působí tak starší a jsou tak "tišší", když spadnou nebo se jim něco nelíbí..jenže pak vidím veliký rozdíl v autenticitě jejich prožívání, v jejich činnostech, jak jsou někdy jako loutky, rodiče řeknou a děti to tak udělají a je vidět, že se jim to nelíbí nebo to neudělají a stanou se hluchými, za zády atd...je to z knížky Vychováme děti a rosteme s nimi:o) Dost mi to sedí a otevírá nové obzory v chápání světa dětí..
19. čer 2012 ve 14:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@blumka - já si pamatuji, že jsem měla dost strach - že co když to bude dělat "pořád", co mám udělat, aby to tak nebylo...Možná - v té knížce - Vychováváme děti a rosteme s nimi - nabízí takový postup, že když tě přepadne zlost, že zase chce čůrat, tak si představit, že jednáš v souladu s tou představou, že na ni ječíš, trváš na tom, že už byla čůrat a více už ne..a jestli když pak přestane si říkat o čůrání, jestli z toho budeš mít radost - že to bude na popud tvého "řvaní, výhružky" - prostě toho, co ti mysl nabízí, aby jsi udělala, aby jsi ji zastavila... = tohle odvrhneš, že takto jednat nechceš...a druhý krok je, že si představíš, jak ti bude v té situaci, když se zbavíš myšlenky, že ti vadí ji dát počtvrté čůrat, jak se pak budeš tvářit na její úsměv, když se tam objevíš ve dveřích...
19. čer 2012 ve 14:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
holky dekuju, ja si taky myslim ze ma na nocnik jeste cas, ma ted 21 mesicu, ale nekdy me znejistej poznamky okoli ktere se casem stupnuji :-/


@blandik dekuju moc, ja prave zjistuju ze kdyz ma mala ten vybuch, tak to vetsinou vadi me a ja bych v tu chvili byla rada kdyby se uklidnila, ale snazim se nerikat ji ty veci typu nervi a uklidni se, snazim se ji dat najevo ze ji chapu a tak ... ono u te zubarky byl asi problem zas ve me, mala si v ordinaci muze delat co chce, maj tam deti dovoleno si hrat uplne ze vsim (samo nebezpecne veci sjou schovane), aby nemeli ze zubare strach, ale asi i trochu me vadilo ze mi stale nekam utikala ... mam asi jeste co na sobe zlepsovat ....
19. čer 2012 ve 14:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
tu naomi jsem si koupila tak se do ni asi poradne zactu :slight_smile:
19. čer 2012 ve 14:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@schnucki nenech si do toho kecat, kdy má být dítě bez plíny :slight_smile: Myslím, že na plenky má ještě nárok. Starší si taky neříkala, do nočníku čurala možná od 1,5 roku, ale neřekla si. A když jsem zkoušela ji nechat bez plenky, tak čurala po 20 minutách, vůbec jsem nebyla schopná to pohlídat. POmohlo až to, že si na nočník dovedla sama jít, sundat tepláky a sednout. TO mohlo být asi kolem 2 let. Ale venku si neříkala. PRotože byla zima, tak chodila ven s plenkou a začala si říkat až na jaře, to měla asi 2,5.
19. čer 2012 ve 14:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@anehap - ono asi téměř všechny děti pozorují, myslím, že je to jejich forma učení, učení se od dětí - náš se tak ve školce naučil oblékat, svlékat...atd. Jsem si jistá, že tohle je jen přechodné, náš taky právě přestal pozorovat, má napozorováno, pokud se tedy neděje něco, co nezná...
A to co píšeš, o těch schodech a tvém strachu...mě na to hodně pomohlo to, co píšeš - že dopředu - př. ten kopec je prudký...a pak taková ta víra, že dítě dělá v pravý čas pravé věci, že to ho rozvíjí..já si pamatuji, jak moje máma mě asi tak v pěti letech pořád odháněla při nějakém výšlapu od kraje té stezky (tedy bavím se o klasické lesní pěšince, žádný šílený sráz), že mám jít k vnitřnímu kraji...a furt...a mě je dneska jasné, že jsem si to potřebovala natrénovat, třeba bych dneska neměla nepříjemný pocit při představě, že stojím na kraji srázu nebo na střeše domu...věřím, že tohle spolu souvisí...takže taky jsem to tak dělala, popsala situaci, nechala na něm..ale je fakt, že ve dvou se třeba ještě nechtěl ani houpat ani na skluzavku...tyhle věci začal dělat později ve srovnání s vrstevníky..
19. čer 2012 ve 14:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@schnucki - tu knížku vřele doporučuji, my žili dlouho z rabru, ale ta knížka nám jakoby potvrdila to, co jsme asi tak tušili, hlavně ty věci, které nám fungovaly, tak jsme je tam našli a to, kde jsme moc tlačili, i když rabrovsky, tak nic moc..v podstatě ta knížka mi pomohla si ujasnit další cestu, jak více podpořit samostatnost, lépe tam popisuje práci s emocemi (našimi, dětí), je více svobodná a má neskutečnou víru v dítě a tím buduje jeho sebedůvěru...některé věci člověk třeba cítí, ale bojí se je tak udělat..ona mi pomohla je překonat a zdá se mi, že to funguje....A jak píšeš o tom očekávání okolí - jo, jo - ještě pořád má plínky, a už si sedá na nočník, né???? a pak - on si fakt říká, že chce čůrat sám???? Takže plenky podle jejich kritérií jsme odstranili pozdě, ale že si sám říkal a my mu do toho vůbec nemluvili - to bylo pro ně jako Jiříkovo vidění...mě tohle příjde dost podstatné, abych nemluvila dítěti do jeho potřeb, buď už je na to vyzrálý nebo ne a pokud není, pak mu leda tak zasahuji do věcí, o kterých si má rozhodovat sám... :dizzy_face:
19. čer 2012 ve 14:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik, tak pri prvej dcere som sa aj ja bala ze co ak to bude robit stale, teraz uz viem ze nebude, ale kazdy vecer si to musim pripominat, a hlavne sa premahat a ist hore za nou a dat ju na ten nocnik, lebo predsa len, uz po celom dni by som chcela mat aspon trosku kludu :sweat_smile: ..ale zas viem ze to prejde, tak nema zmysel stresovat a kricat a nervacit sa...
@schnucki..nepocuvaj okolie, nejak sa vypni a kasli na to co ti hovoria, kazde dieta je ine...starsia dcera bola bez plienok v 23 mesiacoch, mladsia zacala len teraz a to uz ma 28 mesiacov, poznam deti, ktore na noc este v 3 maju plienku.. :wink:
19. čer 2012 ve 14:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blumka - mě právě pomohla ta sebeanalýza v posledních měsících, protože náš přestal spát po obědě, to pak chodí spát někdy mezi půl osmou a devátou..a někdy spí odpol a to pak chodí spát tak kolem desáté, i později a to je záhul pro mě, protože dosud jsem byla zvyklá, že až na období vzdoru, kdy jsme ho nechali být, tak více méně chodil spát po večerníčku...v klidu a teď to máme furt nějak jinak...v podstatě mi ten čas večer pro sebe chybí...takže jsem si předtavila, jak se budu cítit, když se zbavím své představy - chci, aby už spal, abych měla klid..a zjistila jsem, že když se ji zbavím, tak si dovedu předtavit, jak si ho užívám..nechávám to plynout...Výhodou ale je, že od té doby, co to nechávám plynout, tak si sám řekne, že je už unavený jak večer, tak v poledne, řídí se svými pocity, nepřetahuje (ale to může být i věkem). Polední spaní nechávám vyloženě na něm, já si jdu lehnout a on se někdy přidá, takže třeba dneska spí..budeme mít večerku tak v deset tipuji:o)

to samé s hraním, jsem s ním doma od února, někdy važaduje celodenní hraní (na to pomáhá ten den rozbít a jít ven..) a taky má reakce často bývá (vnitřní) ježíši, mě se tak nechce, chci si dělat svoje věci..a pak si představím, jak mi je bez té představy a najednou si s ním hraju a baví mě to a on se krásně směje...Ale rozumím ti, strašně moc...to jen taková vsuvka, co mi pomáhá se zbavit myšlenek...
19. čer 2012 ve 14:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
ja mam tiez doma Naomi, dnes som zacala citat, tak uvidim ako to zaposobi na mna :wink:
19. čer 2012 ve 14:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blumka - já ji četla před dvěmi roky a prostě jsem to v tom neviděla, měla jsem co dělat, abych se přenastavila podle rabru, pochopila ho a přestala nutit...jsem zvědavá, jak to půjde s druhým dítětem, bohatší o zkušenosti s prvním...těším se, až si napíšem postřehy..je fakt, že to čtu velmi pomalu a nemám na to každý den chuť..
19. čer 2012 v 15:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik moje deti este donedavna chodili spavat medzi siedmou pol osmou, boli dni ked uz o pol siedmej spali obidve, ale teraz prisiel nejaky skok a zrazu o osmej, pol deviatej este spievaju v posteliach. Takze pre mna je to dost zmena, kedze na dobre sa rychlo zvyka. Ale v poslednej dobe si sama pre seba tak hovorim, ze aky to ma zmysel kricat po nich, 100x je to jednoduchsie ked sa im prisposobim a necham to ist tak ako to prichadza
19. čer 2012 v 15:04  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blumka ja se snazim okoli neposlouchat a myslet si svoje, ale nekdy je to casto a to pak clo+
veku vrta v hlave
19. čer 2012 v 15:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik a to jsi prosim te jak udelala ze jsi se odprostila od te predstavy ze chces aby uz konecne spal a nechala to na nem? s tim mam totiz posledni dobou taky problem, nevim cim to je, ale nekdy po obede nespi, pak zas treba dve hodiny, pak jde spat kolem 8h, nekdy az kolem 10h ... a jak pises, driv to tak nebylo ... a ja mam bohuzel naucene, nebo nejak vpalene do hlavy ze potrebuje pravidelnosti, takze kolem 7h ma veceri, pak se jde koupat a pak spat, ale kdyz neni unavena sedim treba do pul 10 u ni v pokojicku, jinak my beha po obyvaku a ja mam nejak problem akceptovat ze neni nic spatneho na tom kdyz mi po vykoupani bude behat po obyvaku a jeste si hrat ....
19. čer 2012 v 15:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blumka - já právě zůstala doma v únoru kvůli rizik. těhu a po obědě mi bývalo hodně špatně, chodívala jsem spát, malý koukal na pohádky z dvd, i dvě, tři hodiny..strašně mě to štvalo, už nespal a mě hrozně vadilo, že nemám sílu se mu věnovat a že si navyk na tv...ale asi to jinak nešlo, mě bylo špatně, rizikové to bylo..a teď nám tv nefunguje, hurá, žádné pohádky, já prostě jdu spát, nechá mě tak něco mezi pěti minutami až půl hodinou..a někdy se mnou usne, je to na něm...takže vstáváme v šest, někdy tedy mám asi pětiminutový spánek (než usnu) v poledne a večer tedy usíná po té osmé (nebo pokud spí) tak až s námi...někdy mi strašně chybí volný čas..a na druhou stranu to je úžasné..takže tu sebeanalýzu si dělám často...a pomáhá mi to překonat to. Píše tam - žít přítomným okamžikem, to je návod na štěstí:o) a podrobovat naše odmítavé myšlenky vůči dítěti vlastní analýze, protože pak příjdeme na to, že to, co nám vadí, je něco, co má spojitost s námi...
19. čer 2012 v 15:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
to same s jidlem, posledni dobou chce masli lzickou, nebo si vezme jeji nozik a basti takhle maslo a ja kazde rano premyslim jestli to prejit a doprat ji to, ona se i snazi si namazat chleba, nebo se rozcilovat ze maslo se lzickou neji
19. čer 2012 v 15:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@schnucki zaujimave ze aj tvoja mala takto vyjeda maslo :sweat_smile: Mojej starsej dcere velmi chuti...rano ked si robi sama ranajky tak uz vidim ako sa poobzera okolo seba ci ju niekto pozoruje, strci kus masla do ust a az potom si namaze rozok :sweat_smile: . Zo zaciatku som to zakazovala, lebo som sa bala ze jej bude zle, no teraz jej len poviem, ze ak zje toho vela, bude jej tazko, ale viem ze jej to chuti (aj ked nechapem). Nejako som to nechala na nu a uz to neriesim, a teda zle jej este z masla nebolo nikdy...
Ale ona ma uz 4 roky takze viac veci rozumie, s nou sa da normalne dohodnut, da si vysvetlit, takz eje to lahsie :wink:
19. čer 2012 ve 20:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek