• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@kaja73 tak by som sa vratila naspat k tej ignoracii toho, co vravi. skratka vysvetlila, ze takto sa nerozprava a ked to bude rozpravat, nebude sa s nim nikto bavit. no a toho sa dosledne drzala. skratka povie, nereagujem na neho - nijak, ziaden komentar, nic. bavila sa dalej s ostatnymi akoby sa nic nestalo. atd. ale je to cisto teoria, pretoze ako pisem, u nas zabralo skratka ignorovat a preslo, potom v neskorsom veku povolit, za urcitych podmienok.
mozno bude mat niekto lepsie a hlavne ucinnejsie riesenie :wink:
26. čer 2012 v 15:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bubelko pri starsom mi tiez zaberalo ignorovanie nevhodneho spravania,alebo vysvetlenie-max do mesiaca to vzdy zabralo,ale tento je uplne iny cert-recept na neho nemam zatial ziadny-nic nefunguje tak ako pri st.synovi-vobec nic-je uplne iny.
Za upne vsetko jaci ako pavian a na vsetko zaberie moje objatie,-no nepouci sa z tych situacii a ide do nic znovu ako baran.
Napr.kopne do nasho psika-poviem mu spravis to este raz ideme dnu-on to jasne ze spravi-a my ideme dnu-reve ako pavian,ale potom vnutri sa ku mne prituli povie prepac a je klud.No ideme von neskor znovu a on to spravi zas a my zas ideme dnu ,zas si poreve az do prveho objatia a puse a je klud a takto to tocime pri kazdej sitaucii-on ju proste rychle spracuje s mojim objatim a pusou ,ale nepouci sa a najblizsie si to zopakuje.
tak neviem, nemam mu dovolit ma objat,ked sa ospravendli?nema mu dovolit dat mi pusu?ak to dovoli je vsetko hned zabudnute a ide sa veselo dalej.
26. čer 2012 v 15:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@anien - předpokládám, že dítě zvyklé na respektující přístup, si bude více vědomo svých pocitů, jestli mu něco je nebo není příjemné a bude to umět říct. Budou více vycházet ze sebe než z toho, co jim jiný řekne. Běžně děti se trénují na poslouchání na slovo, s potlačením vlastního uvažování, emocí, buduje se u nich závislost na hodnocení a pohledu okolí, kdy jejich vlastní názor je až ten druhý..a tak jednají jako ovce. To snad tyto děti nebudou a budou se snad umět slušně ozvat, když se jim něco nebude líbit - je to něco jako by znaly svá práva a uměly se o ně zasadit. To, jak na ně doma hledíme, jak k nim přistupujeme, jim vytvoří měřítko, laťku a když někdo bude k nim přistupovat hůře, tak si toho budou vědomy...Já ten rozdíl vidím v tom, že třeba nesetrvají v zaměstnání, kde bude despotický šéf, ale budou hledat jiné řešení. Myslím, že většina psychických problémů, které lidi dneska mají, pramení z dětství, kdy byly silou odpojeny od svého JÁ...
Já jsem přesvědčená, že tohle je to nejlepší, co můžu svému dítěti dát. Už dneska vidím, jak vychází ze sebe, jak se nejde jen tak na povel pomazlit, když dostane k tomu příkaz.. Jak slušně odmítne, že si nepůjde hrát, když nechce jít a i když to druhá osoba opakuje jako mlýnek dokola, on prostě nejde, když nechce a cítí se v tom dobře. Není to, že by nespolupracoval, ale není jako hadrová panenka, se kterou si můžou dělat, co chtějí. Jak automaticky předpokládá, že to, co říká, má svou váhu a že ostatní ho neberou jako "dítě". Současně vidím, že nemá potřeby dělat věci za zády, naschvály, když něco "pokazí", tak nám to hned jde říct, nebo se to snaží napravit, vůbec ho nenapadne, že by jsme se mohli zlobit a on to měl tutlat...Atd. Samozřejmě nežijeme ve vákuu, a tak i on nasává to chování ostatních lidí, jeho citlivost se obrušuje.
26. čer 2012 v 15:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@kaja73 - osobně bych mu neříkala - jestli ještě kopneš, jdeme dovnitř..to je výhružka a on se nechce podvolit tvé vůli..nechce tě poslouchat..řekla bych prostě - tohle psa bolí...a pokud by v tom pokračoval, odvedla bych psa jinam..řekla bych mu - vidím, že se ti líbí kopat do psa..chceš mi říct proč? Pejska to bolí, takže já ho odvedu pryč...a tím končí váš boj. On dostane info, že to psa bolí, neodsoudíš ho, tedy nedostane se do rozporu s tím, že něco chce dělat (kvůli tvé reakci nebo proto, že se mu na tom něco líbí) a ty mu říkáš, že to je špatně...a nemusíte odcházet. Objetí a pusinky bych mu určitě dávala, kdykoliv si o ně řekne. Potřebuje cítit tvoji lásku, i když provede něco špatného. Když udělá něco "špatného", potřebuje informaci, jak se věci mají a ne zákaz nebo výhružku...Moc se mi líbilo, jak jsem někde četla, že na každé chování dítěte začněte větu slovem ano..že tohle nutí člověka jiné alternativvy ...namísto toho, když řekne ne...když řekneš ano, tak tě to nutí pokračovat - ano, líbí se ti kopat do psa..ano, kopeš do psa.. psa to bolí...a tím se vyhneš kritice...
26. čer 2012 v 15:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik psika som najskor odvadzala prec-ale to potom bol zavrety cely den vo voliere a nemal vybeh :confounded: -my sme vonku az na dobu co spi stale-bud je so mnou alebo s mm,ci svokrou-no vacsinou so mnou.
Tiez som malemu najskor vysvetlovala,ze to beki boli,to ze teraz idem dnu je len vyvrcholenie celej situacie,ktoru uz nechem riesit zatvaranim psa.
Mali sme uz tyzden co beki takmer vonku nebola,len zavreta vo voliere-dufala som ze maly zabudne na to kopanie,ale nezabudol .
Ani mne sa nepozdava nedovolit mu dat mi pusu,co neobjat,len je to ozaj tazke,ked toto zabera na vsetky jeho bolacky a do 5 minut uz ani nevie za co plakal a podme si to zopakovat :rolling_eyes:
Snazom sa teraz riesit vsetko v klude,vysvetlovat a vysvetlovat,len to akosi zatial nezabera :astonished:
26. čer 2012 v 16:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kaja73 - a ještě nějakou dobu nemusí zabrat, možná útěchou ti může být, že po třetím roce začínají děti cítit empatii, prostě k tomu vývojově dospějí..já si pamatuji, že takto kolem dvou a půltého roku nás náš syn plácal, skákal po nás, a nedalo se s tím hnout. po třetím roce bere ohled, ptá se nás, jestli nás to bolí, když trošku bouchne, pak zkouší více bouchnout, a jestli tohle taky nebolí...prostě je to jiné..Myslím, že instinkt ti napovídá, že odpírat mu lásku není správné. Stejně ho to nedonutí nekopat psa, spíše naopak půjde do kontra (nebo naopak poslechne a přestane, ale budeš pak mít z toho radost, že to přestal dělat, když prostředek k tomu bylo odepření blízkosti?)..Ještě může zabrat to, že když se bude blížit k psovi, můžeš říct - beky chce pohladit, pejskům se líbí hlazení..taky mu zařadit do denního programu péči o psa, nosit mu vodu, dávat mu žrádlo, kartáčovat..otevřít výběh (pokud tam bývá na noc)..povídat si o pejscích...
26. čer 2012 v 16:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik teba by sim tu potrebovala mat pri sebe :wink:
K tej starostlivosti-tu maly robi-dava mu vodu,jest,hladka ho atd-len do toho zaraduje aj obcasne kopance :frowning2:
Viem, ze by to malo prejst-starsi syn mal krizu od 3r do 3 a pol-to bol tiez des,ale on bol celkovo iny a akoby som teraz ani skusenosti nemala-a to som robila aj s autistickymi detmi-je mi to teraz prd :zipper_mouth: platne.
26. čer 2012 v 16:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kaja73 - :dizzy_face: no nějak jsem došla k závěru, že některé chování dětí prostě nemá řešení, a že ty boje jsou k ničemu, jen psychicky vyčerpávají rodiče i děti...potřebuje mentálně dospět na to, že psa to bolí, proto mě automaticky napadlo - zavřít psa..otevřít mu, když jdete domů jíst, jdete mimo dům, večer ..klidně bych to i dítěti komentovala ...jdeme domů, tak pejskovi otevřeme, aby se mohl proběhnout...víš, já vím, že někdy máš potřebu pejska kopnout, já ti rozumím, ale pejska to bolí, takže pejska budeme zavírat, když jsme venku a pustíme ho vždy, jak půjdeme domů...Já jsem taky zvědavá na podzim, až budou dvě děti, jestli si ještě něco budu pamatovat..a věřím, že se dvěma je to úplně jiné než s jedním, to mladší si stihne nakoukat všechno to chování od staršího už jako miminko a pak to jen vybaluje, jak roste..a určitě jednání rodičů není až tak účinné, jako když bylo dítě jen jedno..se taky těším, jak to budem zvládat..:o)
26. čer 2012 v 16:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik neboj ty si budes pamata viacej-ja mam 11 rocny vekovy rozdiel-take je to uz uplne o inom. :stuck_out_tongue_closed_eyes:

Neviem ci poznas rasu psa -Bigel-tak toho mame a to je strasne temperamentne polovne plemeno-nezastavi sa na sekundu,potrebuje velky vybeh,takze on strasne trpi ked je zavrety-nikdy nebol zavrety okrem noci,takze je z toho chudak uplne mimo a mne ho je ozaj luto. :confounded: je to taky zlaty dobrosrdecny psik,sice stekavy, ale milunky a to ma za odmenu od nas-bud kopance,alebo voliera. :rolling_eyes:
O kvetoch radsej pomlcim co sa s nimi deje vdaka Pakovi-je to podobne ako so psikom.
26. čer 2012 v 16:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik ze pakovi :stuck_out_tongue_closed_eyes: -no je to taky pako :grinning: -inak Patko.
26. čer 2012 v 16:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
caute baby poradte co dalej...doteraz sa nam super darilo...no odkedy vie maly ze cakame babo...neviem ci si to zacal uvedomovat...je rozmrncany, stale ma vyuziva, bez mamy neurobi ani krok, ani sa nezahra sam, proste nic...uz sa citim ako jeho sluzka...uz davno vie napr. zist dolu z jeho jedalenskej stolicky...teraz mi stale reve ze maminka daj ma dole ty...uspaval sa aj s manzelom teraz len maminka, ocino chod prec...neviem co robit...poradte...mozno ste presli podobnymi vrtochmi...dakujem za kazdu radu...ozaj ma 3 roky
26. čer 2012 v 17:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@moonlightka nejsem odborník,holky ti asi poradí líp..ale za sebe bych mu vyhověla.Asi má zvýšenou potřebu mít tě pro sebe.Je to určitě náročné,ale věřím,že to časem přejde.Akorát bych ho třeba nesundavala z té židle,už je asi dost těžký,aby jsi si neublížila.Ale jinak bych s ním chodila do postele,snažila si s ním co nejvíc hrát a dávala mu najevo,že se nic nemění,mám ho pořád ráda.
26. čer 2012 v 17:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@anehap na 2. stupni...a byla jsem doma 5 let, už mě kolegyně varovaly, že je to čím dál horší - když tak čtu podobné články a ty diskuze - tak nevím, jak zvládnu aplikovat na takové rodiče a jejich děti rabr přístup, nebo dokonce na své kolegy...
26. čer 2012 v 18:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@petruskaz byli jsme teď u švagra a oni při běžné řeči používají slovo ču-k místo slova pindík. A psa označují za černou ku-vu :astonished: Mají dvě děti, 7 a 3 roky, starší to samozřejmě používá taky. Ali to už taky zkusila opakovat :angry: A to jsou vysokoškoláci, žádní asociálové.
26. čer 2012 ve 20:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@moonlightka mali sme presne to iste, ked som bola tehotna s Adelkou, akysi regres, zase sa pytala vela na ruky (nastastie som mala v pohode tehotenstvo, takze nebol problem ju vela nosit), pytala si ma zase k cinnostiam, pri ktorych jej predtym uz asistoval manzel pripadne ich zvladala sama, tiez sa vratila k plienkam. Pridavam sa k @petrunka01 ze maximalne vyhoviet. Zrejme uz tusi visiacu zmenu vo svojom zivote a potrebuje sa presvedcit, ze ma stale v tebe istotu. Ber to tak, ze on si nevie predstavit, co ho caka, vie len, ze cosi velke sa stane a je z toho vykolajeny.
26. čer 2012 ve 21:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@berenika39 @blandik Děkuji za odpovědi....každopádně to bude dlouhá cesta. Já, zvyklá na autoritativní výchovu a navíc plná emocí, jsem si uvědomila, že občas jednám autoritativně i s manželem. Když čtu ty příklady špatné komunikace a výklady pocitů, vidím v tom sebe jako dítě. Přesně takhle jsem se cítila a nechci, aby se tak cítilo i moje dítě :slight_smile:
27. čer 2012 v 07:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@moonlightka My jsme to měli taky úplně stejně, Jojo začal hrozně žárlit, když jsem otěhotněla, nemohl se mě nikdo dotknout a často kňučel a chtěl se mazlit. Tak jsem to dělala, jak potřeboval a teď je v pohodě, možná se o trochu víc mazlí (ale to může být i tím, že se přestal kojit) a pořád "vykládá" něco o miminkách. Kamarádka má malinké miminko, tak se často vídáme, Jojovi se miminko moc líbí, nosí mu hračky a tak... Nedělám si teda iluze, že by to tak bylo až budeme mít naše vlastní miminko, ale říkám, si že má aspoň trochu představu, co to vlastně miminko je.
Takže já taky doporučuju vyhovět staršímu, nebrat to jako, že tě využívá, ale prostě se potřebuje ujistit, že ho máš pořád ráda a že se o něj budeš i dál starat. Mě taky pomohlo uvědomit si, že teď mám před sebou poslední měsíce, kdy můžeme být jenom spolu a o to víc si užívám každou chvíli.
27. čer 2012 ve 14:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Ahoj holky, chtěla bych se zeptat, jestli tu má někdo takového divocha jako já :slight_smile: :sweat_smile: . Jiřík je poslední dobou naprosto nezvladatelný. Teď asi bude znít jako matka s klasickou výchovou, ale malýho mám už poslední dobou tak akorát nad hlavu. Je jak pytel blech a ještě začal bezdůvodně bouchat děti i mě. Když s ním chci mluvit z očí do očí, projevit mu pochopení, nebo se ho chci na něco zeptat prostě jákákoliv konverzace je bojkotovaná a ignorovaná. Aněkdy za ní vyfasuju facku :unamused: . nejhorší jsou takové ty nečekané, třeba když s ním poobědě ležím v posteli a dřímám. To už kolikrát dostal i zpátky :unamused: . Nic na něj nezabírá. Nebaví se se mnou, stále po něčem skáče - nejlépe po mě, rozbíjí věci, rozléváá pitía to vše rychlostí blesku a nejlépe vše najednou. Prostě jako tornádo. Myslíte že je to nějaké období? Teď jsem ho brala ve čtvrtek na dvouhodinovou dopol. procházku a tam se vyskákal vyházel vymlátil a pár metrů od domova už bylo vidět, že jdeme čím dál pomaleji jak už je unavený. No a co myslíte doma? jako znovu zrozený. Naštěstí teda pak dlouho spala i brzy usnul. Odpoledne chodíme před barákk kde se vyblbne se svými kamarády, to spolu běhají jezdí na motorkách, hrají si na písku a tak různě. No a na ně začal být taky agresivní. Prostě jde a jen tak plácne chlapečka a když mu jdu říct že ho to bolí tak to schytám já. ( a to nemluvím o maminkách jak jsem u nich špatná, že ho za to neplácnu ) No a večer je zas jak z divokých vajec. Už jsem od něj samá modřina i nervy to asi dlouho nevydrží. Stále se snažím bt chápavá a vysvětlující matka která se mu snaží najít náhrady bouchání ( do sedačky, nebo plácnutí spolu o dlaně ), ale dlouho to asi nevydržím. Už teď jsem ho párkrát plácla a křičela na něj.

Jo a ještě jsem se chtěla zeptat, jak ho mám odnaučit škrábání nás. Dělá to při uspávání, kojení a nebo když se mazlíme. Je to hrozný, když s vám zaryje do kůže a obzvlášť když já mám po těle spoustu vystouplých znamínek. Dávám mu třeb anáhradu škrábat do polštáře nebo do pižama ale to ho tak neusokojuje.

Děkuju všem za názory :slight_smile:
29. čer 2012 ve 21:16  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
lusy82 a kolko ma tvoj maly?
29. čer 2012 ve 21:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majusa4444 2 roky a 3 měsíce
29. čer 2012 ve 21:44  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
29. čer 2012 ve 23:22  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ako riesite umyvanie zubov? Poprosim metody RABR a pod... :wink: :slight_smile:
1. črc 2012 ve 21:52  •  2 děti - čeká miminko, termín má v březnu 2013  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tikasi ja som to u Misky nezvladala, umyt jej ich nasilim, ked nechcela, ked sa zatala, tak som ju proste nepremohla. Zaviedla som pravidlo, ze ked si vecer neumyje zuby, tak na dalsi den nebudu ziadne sladkosti, s vysvetlenim ze nech sa jej zuby nekazia rychlejsie nez je nevyhnutne. Trvalo to niekolko mesiacov, ze si zuby neumyvala (hrda na to nie som, no co uz), ked si vypytala nejaku sladkost, tak sme jej povedali, ze smola, neumyva si zuby. Akceptovala to. Po par mesiacoch si ich uz obcas zacala umyvat pripadne dovolila mne alebo manzelovi, aby sme jej umyli. Teraz si uz umyva bez vacsich problemov.
1. črc 2012 ve 22:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lusy82 mne sa cim dalej tym viac zda, ze bud je RABR pre vacsie a rozumnejsie deti nez mam ja, alebo je to prilis povrchne. V takomto pripadne naozaj nejake vysvetlenie nezabera, treba ist hlbsie, a to je od dietata k dietatu inak. Naomi Aldort pise o tom v jednom zo svojich clankov:
http://aldort.com/articles11.html
Tiez ti mozem ponuknut moju skusenost. Prednedavnom som tiez mala s Miskou podobny problem, ona naozaj zacala hryzt a fakt bolestivo. Jasne, ze vysvetlovanie nezaberalo. No uvedomila som si, ze ja mam tazke obdobie, Adelka uz bola nejaku chvilu na svete a mne sa stale nedarilo nejak si utriast zivot s dvoma detmi, proste som nestihala, bola som z cela nanic a co bolo najhorsie, nejak som si nevedela znovunajst vztah k Miske, s tym, ze zrazu mam aj Adelku a Miska ma na mna neskutocne vela poziadaviek, viac nez sami zdalo unosne a rozumne, dost som mavala na nu za to zlost a dost ma to potom aj trapilo. Tak mi to prislo, ze Miska to musi citit, taku moju rozpoltenost, aj ked som sa snazila negativne emocie voci nej zakryvat, no deti su velmi citlive, tak sa to cele premietlo do jej frustracie, ktoru si zrejme ventiilovala hryzenim. Ked som si to uvedomila a snazila sa na sebe v tomto smere pracovat, Miska prestala hryzt. Tak mi zislo na um (ale len tapam, ty to musis vediet najlepsie), ci u vas nemoze ist o nieco podobne, Ze by si bola s niecim prilis nespokojna, alebo ti nieco natolko vadilo, ze by sa tvoja nalada prenasala aj na maleho, neviem. Kazdopadne hladala by som za tym nieco hlbsie nez len ze ma potrebu do niecoho buchnut.
1. črc 2012 ve 22:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@moonlightka v prvom rade by si sa mohla zamysliet nad tym, ako o tom uvazujes ty. Premyslat o dietati ako o "zneuzivacovi" a "otrokarovi" podla mna vedie len k tomu, ze vasmu vztahu viac ublizis a nikomu to nepomoze.
To su vztahy zalozene na suboji a nepriatelstve, zatial co idealnym je vztah lasky, vztah partnersky.
Aj ja som od zaciatku tehotenstva zaznamenala, ze malinky syn je viac zavisly na mne, mojej pozornosti a starostlivosti. povedala som si vsak ze cim viac lasky a porozumenia pociti, tym istejsie a bezpecnejsie bude jeho "miesto" v rodine, ked pride druhe babatko.
mozno si aj ty podvedome zmenila spravanie. mozno sa podvedome snazis starsie dieta osamostatnit, pripravit ho na tazke chvile kedy vsetka pozornost nebude patrit jemu, alebo si podvedome trebars davas pozor na brusko, kryjes si ho, viac odmietas fyzicky kontakt.
2. črc 2012 ve 12:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte,citala som par stran dozadu,ale je to skutocne rozsiahla diskusia..chcela by som sa spytat,ak by niekto mal cas,ako reagovat,ak dieta robi skutocne nieco nebezpecne?
2. črc 2012 ve 12:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@johanka.
@lusy82 tiez mam doma tak trochu divocha. Nas chlapcek je velmi aktivny. vsimla som si ze k ublizovaniu sa uchyluje, ked je unaveny, podrazdeny a celkovo, ked nie je v dobrej psychickej pohode.
Mame dvoch psov, ktori to obcas schytaju a ja nestihnem zasiahnut. dost ma to mrzi, lebo vidim, ze psy casto maleho obchadzaju.citim ze som ich ako ich majitel neuchranila, lebo ony vedia, ze sa branit voci malemu nemaju.
ja reagujem na kopnutie do psa tym, ze poviem - psika to muselo velmi boliet. poviem to takym sklamanym tonom. potom vacsinou straasne nenapadne ukazujem, co sa so psikmi robit smie a ma. davam im povel, alebo ukazem ako sa robi moja moja po hlavicke a ako sa tomu psik tesi.
zatial kopat neprestal, ale robi to len obcas. neviem, ci to nie je tak trochu aj ziarlenie na psov z jeho strany, kedze sa na zahrade chodievaju dat hladkat a lezia pri nas.
niekedy sa maly snazi ublizit aj mne. takmer vzdy je to v takom divnom zachvate, ked je unaveny, vecer, ked uz vidim ze sa smeje a place zaroven a celkovo uz nevie, co by so sebou robil.
vtedy sa stane ze mi schvalne da po tvari, a ked poviem : Dost, to ma boli, tak sa zacne na tom smiat a snazi sa pokracovat,
vtedy vacsinou odchadzam do inej miestnosti. nie nahnevana ani nic podobne, len jednoducho odidem. to zaberie a ked sa vratim, uz to nerobi
2. črc 2012 ve 12:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@estterka myslis tu prvotnu reakciu, ked dieta bezi pod kolesa auta a pod?
ak nie je cas na reakciu, normalne pouzivam fyzicku prevahu na odvratenie nebezpecenstva. nikdy nie s krikom. potom reagujem slovne..vacsinou sa snazim neutralne vysvetlit, preco som to urobila.
snazim sa nepouzivat NIE, NONO, tam NESMIES, ale skor povedat - tie auta chodia velmi rychlo..alebo Ludia chodia po chodniku, auta po ceste..
2. črc 2012 ve 12:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@tea333 napriklad aj toto-taketo situacie ako si opisala. ak mozem byt konkretna-nasa sa teraz stavia na skleneny jedalensky stol a ja sa bojim,ze sa to pod nou prelomi a nevyzera,ze chape co jej vysvetlujem..ona z toho ma strasnu srandu..mala rozne srandicky,co by dieta nemalo robit a vsetko ju casom preslo,ked sa nedalo dohovorit,ale toto je nebezpecne :unamused:
2. črc 2012 ve 13:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@estterka ahoj, no záleží, jestli se k tomu chystá nebo už něco udělalalo. Obecně - když to jde - předem vysvětlit, jak se věci mají a naučit nějakou formou tomu předcházet. Opustit ne, nesmíš, nedělej, protože to je v podstatě výzva:udělej to:slight_smile:.
U silnice pořád dokola zastavit, říct: koukneme se, jak rychle auta jezdí, budeme chodit spolu za ruku, budeme se jeden druhého držet. Ukázat přechod. mě pomohlo si vždycky čupnout, mluvit s petrem z očí do očí, ukázat auta. Zvykne si na tu situaci, že před silnicí se zastaví, rozhlédne...samo ti pak nabídne ruku. Nedá se na to spoléhat, pozornost je třeba pořád, malým stačí něco vidět na druhé straně a už letí, já vím, ale vychytat se to dá.
jaké konkrétně nebezpečné věci jsi měla na mysli?
2. črc 2012 ve 13:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek