• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@petruskaz nelhala bych. Trénovala bych ortopeda, hrála bych si na něj. Nejde? (stoupnout na jednu nohu, podřep, udělat kopečky - jako klenbu) - jde z toho strach? To je těžký... Nevím... :cry:
19. únor 2013 ve 20:37  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz taky bohuzel nevim, zkousela bych mu proste vypravet, co a jak bude, ze aby nemel bolavy nozicky, doktor mu pomuze, ze bude mit hezkou cekarnu, ze si tam prectete knizku, ze se na nej doktor podiva a pak dostane obrazek a ze spolu pak treba pujdete na pohar...... Kdy to vzniklo, tenhle strach z doktoru? mel nejakej spatnej zazitek, nebo to jen tak postupne vygradovalo?
19. únor 2013 ve 20:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zienky idem si k vam po radu resp.dojmy od tych co ste absolvovali kurz. Zhanam v nasom meste zaujemcov/rodicov, aby som mohla oslovit lektora na RABR aby v kosiciach usporiadal kurz. Moja otazka je s kym ste kurz absolvovali vy, ci to boli samotni koprivovci, po pripade Jana novackova alebo na koho sa obratit. Tiez by mi pomohol nejaky mailovy alebo telefonicky kontakt, budem velmi vdacna ak mi do ip niekto posle, aby som si to s nimi mohla odkomunikovat.
19. únor 2013 ve 21:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenica39 @jenovefa holky já nevím, já jsem asi taky spíš pesimistka, já teď učím puberťáky na ZŠ a nemám pocit, že by to byla budoucí generace lepší, než my - jako jsou určitě výjimky, ale moc jich není a pokud jsou, tak jsou naprosto převálcovaní a nemůžou se ve třídě nijak projevit, protože se neustále projevují ti nevychovaní:frowning2: převažují děti rodičů, kteří na ně nemají čas, protože jsou buď bez práce a hledají ji po hospodách nebo mají naopak práce moc a kupují si děti drahými dárky, to je samý mobil, tablet atd. nemají motivaci k učení, protože se dostanou na střední naprosto všude, kam chtějí a většinou i bez příjímaček, aspoň v našem kraji, na Rabr nejsou zvyklí, spíš jen na to být respektován, ale respektovat druhé, tak to už neee.
19. únor 2013 ve 21:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@betelgeuzz @blandik přesně moje slova (o knížce KK) a jen dopním, jsem za ni ráda, to ne že ne...
@jenovefa čtu jí, protože jsem najednou zjistila, že nemám úplně jasno, co všechno a jak odargumentovaný to tam bylo (tenhle můj pocit odstartovali na plavání: "nejprve ručkuje maminka, potom dítě, četli jste přece KK" :slight_smile: ) a já, sice četla, ale nemohla jsem si dosadit, jak přesně je to myšleno, tak jsem to chtěla doplnit. Ale dlužno říct, že já skoro všechny knihy čtu dvakrát, i mnoho románů. Jsem taková pomalejší v utřepání informací :sweat_smile:
@lynks byla to uzavřená skupina pod vedením Jakuba Švece a Zdeno Matuly, nebylo to pod žádnou hlavičkou organizace. Jo, je to strašně dobrý do života. Čerpám z toho moc...
19. únor 2013 ve 22:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@danka.chomka ja ti sice s kontaktom nepomozem, ale budem drzat pevne palce nech sa ti to podari vybavit, to by bola fakt perfektna vec tu v KE :wink:
19. únor 2013 ve 23:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@jenovefa
@eveluska děkuju holky... já právě o tom mluvím, říkám mu co bude a tak.. ale zkusím teda to hraní na ortopeda... líbí se mi to... tak uvidíme...
no právě jsem psala, že je to od lonského léta, kdy jsme byli u zubaře, kterej mu otvíral násilím pusu a chechtal se mu do obličeje se slovy no jen řvi, pořádně, at ti vidim do pusy... od tý doby má prostě blok...
20. únor 2013 v 09:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna i já mám podobnou zkušenost ze školy... taky nějak necítím, že by mělo být líp... ale stačí jít ven, na hřiště, do klubu, mc apod... ve svém okolí v tomhle směru působím dost exoticky :unamused:
a až se budu po mateřský vracet do školy, už ted vím, že s tím budu mít problém... celkově s pojetím školy... tohle, co děláme, je tak jiný, že návrat do klasický školy nevím, jestli zvládnu a budu tam šťastná... ale od září mají kousek od nás otevírat montessori školu... to by se mi líbilo moc :wink:
20. únor 2013 v 10:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@danka.chomka Pokud vim,Novackova dela Prahu,Cehy a Koprivovi Moravu a Slovensko :wink: koprivovi.spirala@tiscali.cz
20. únor 2013 v 10:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@jenovefa - :dizzy_face: to je hezké..třeba mu tak doma začnem říkat - miškosaurus. JInak rozumím, co myslíš..já myslím, že je to tím, že lidi mají v hlavě určité stereotypy, jaké věci budou ..vidí jen obrázky krásných malých dětiček a spokojených maminek, myslí, že je to procházka růžovým sadem a k tomu dovolená, nemusí do práce a skutečně ty děti chtějí..jenže realita je pak těžká.
20. únor 2013 ve 13:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz - u nás pomáhalo říct - kdykoliv se ti něco nebude líbit, řekneš mi a vyřešíme spolu tu situaci, doktor neudělá nic, co by jsi předem nevěděl nebo co by jsi nechtěl....a možná bych zavolala předem do té ordinace a doktora na to připravila, že syn se panicky bojí bílých pláš´tů...
20. únor 2013 ve 13:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@petruskaz - já mám podobný blok se zubařem, po té, co mi ve 4letech blomboval zub...a máma mě tam podruhé dostala lhaním, že jdeme vybrat kolegovli z práce dárek...od té doby bez injekce si nenechám v puse nic udělat a bojím se bojím...
20. únor 2013 ve 13:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz to jo, @blandik má pravdu, taky bych ta cinkla (pokud budou ale stejně vadný jako zubař, je nebezpečí, že budou mít "vtipný" narážky - jde pan nebojsa...) - třeba vyjdou vstříc.
K tomu zubaři už nepůjdete - nešlo by udělat z něj exemplárního pitomce? Nakreslit ho s velkýma učima, chlupatejma nohama, kolem napsat PUCH PUCH PUCH. Neříkám, že ne něj máte plivat, ale... Pak bych z papíru udělala kouli a čutla do popelnice... Chrělo by to tu akci něčím přebýt... Držím palec.
20. únor 2013 v 18:42  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
páni dneska vnímám jak mám pomotanou hlavu... KK velí "maminka patří mezi inteligentní dospělý a dítě má jen tak mimochodem u sebe", Naomi "vyhovte vždycky dítěti i kdyby chtělo abyste se celý den dívala jak jezdí na koloběžce" a mě zase bude nějakou dobu trvat, než se zorientuju a najdu svoji cestu... dneska jsem se cítila prostě divně, když jsem večer (už bez síly moc se angažovat ve společnym hraní) dělala diváka jeho hraní a občas něco podržela, rozdělala... přitom je to prima že :slight_smile: a mě letěly myšlenky "ale čeho si na takový mamince bude dítě vážit" (to je zase Jordánová) jsem padlá na hlavu, měla bych se asi obrátit do sebe
21. únor 2013 ve 20:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ofelieee sdílím pocity...
22. únor 2013 v 07:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ofelieee teda, koukám na věk mimináče, takže myslím, že být kvalitní držák a čumil je to nejlepší, co můžeš dělat. :grinning:
22. únor 2013 v 09:20  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@jenovefa myslíš, že jsme od toho zubaře neměli odcházet? že stačilo třeba zkusit to s matějem ošetřit tím chlupatým panákem na obrázku, zmačkaným, roztrhaným, hozeným do kouta? a pak před toho zubaře zase nastoupit?
já nevím... nechci ho sice učit, že je dobré utíkat z bojiště, když se mi něco nelíbí... ale na druhou stranu přece nemůžu dovolit, aby se k němu někdo takhle choval, když se zatím cizímu sám neubrání (i když náběh už v urč. situacích má)... a že by se příště k němu choval pdodbně je víc než pravděpodobné.... já se ho zeptala, jestli by mu bylo příjemnější, kdybysme už chodili zoubky nechat kontrolovat k milejšímu panu doktorovi, co se mu nebude smát a dělat věci násilím... řekl, že chce... už to asi zpátky vzít těžko... tak ti nevím... ale děkuju za nápad... někde jsem o tom četla, ale nesecvaklo mi hned, že by to šlo tady tak použít :slight_smile:

a ještě prosím o zkušenosti hlavně maminky se dvěma dětmi (a o postřehy i ty ostatní klidně, budu ráda)... matěj (2,5) měl se šimonem (7m) celkem pohodový vztah, počáteční žárlení jsme nějak překonali, pak byl klid, ale před pár týdny, co se začal šimon pohybovat a narušovat matějův prostor, máme občas peklo... on si vedle něj třeba lehne na břicho a začnee mu silou tlačit hlavu k zemi, nebo mu začne mačkat hrozně břicho, strkat prsty do učí, nosu... mluvila jsem s ním o tom, že tyhle věci bolí a nikomu se nelíbí, když tohle někdo dělá... říkala jsem mu, že může vždy bouchat jinam, když na něj bude mít vztek nebo když bude mít pocit, že se mu moc věnuju a že chce jít ke mně, může mi to říct a já půjdu k němu místo aby mu ublížil... ale za chvíli je to nanovo... já začínám být podrážděná a už cítím, že je to začarovaný kruhh... čím víc on to na mně vidí, tím víc doráží, já jsem zase víc podrážděná... a už jsem ted ve fázi, kdy mi dělá problém s ním normálně mluvit a vyjíždím kvůli blbostem... potřebuju z toho nějak ven...
jeho vzteky a vzdory jsem už našla v sobě sílu ošetřovat s láskou... ale nedaří se mi to ve chvílích, kdy ublíží maličkému... a pak je mi z toho prostě hrozně :pensive:
22. únor 2013 ve 13:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz - já myslím, že odejít jste měli a že bych to udělala stejně - chceš k milejšímu doktorovi? Klidně bych i řekla, že nesouhlasím s tím, jak se doktor k němu choval...
22. únor 2013 ve 13:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz Rozhodně bych se k zubaři nevracela - choval se neprofesionálně, to si nemůže doktor dovolit.
A s dalšími lékaři bych postupovala, jak píše blandik - povídat si o tom, ujistit, že mu doktor neudělá nic, co nebude chtít, přesvědčit syna, že bude situace pod jeho kontrolou. To ale znamená opravdu přerušit vyšetření, když se to nebude synovi líbit, klidně i odejít z ordinace a objednat se na někdy jindy (předpokládám, že nejde o nic akutního). Nesmí už zažít další zradu. Při vyšetření samotném by pak měl doktor všechno předem vysvětlit, nechat, ať si syn vyzkouší případné přístroje. Taky s sebou můžete třeba vzít nějakýho plyšáka a doktor nejdřív ukáže na plyšákovi, co se bude dít.
Zavolat do ordinace a domluvit se je asi dobrý nápad - uvidíš, jak bude doktor nebo sestra reagovat a budeš mít třeba čas najít někoho vstřícnějšího, pokud to nebudou chápat.
22. únor 2013 v 15:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
baby, nemáte niektorá na predaj túto knihu?
22. únor 2013 ve 23:31  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz zazivame neco podobneho. Tonik (bez dvou mesicu tri roky) ma Toma (9 mesicu) hrozne rad. Rano, kdyz se poprve vidi, jsou samy usmev, pusinky, objimani. Ale jak se ted Tom vic pohybuje a leze Tonikovi do herniho prostoru, je to kazdodenni boj. To tlaceni hlavicky uz jsem taky zahledla, nasilim mu dava ruku pryc, obraci mu hlavu od sve hracky, driv se ho snazil prevratit z briska zpatky na zada (ted uz je Tom moc tezky :sweat_smile: ). Zaznamenala jsem i naznaky kopnuti ( :frowning2: ) nebo bouchnuti hrackou do hlavy. Zatim nastesti jen naznaky, podle me si uvedomuje, ze to boli (coz je vlastne skvely). Priznavam se, ze zatim nejsem schopna to resit jinak, nez ze na nej v tu chvili, kdy to vidim, kriknu, abych ho zastavila. Uz nekolikrat jsem vysvetlovala, ze do deti se neboucha, ze muze bouchnout do polstare apod., ale to se neujalo. Tonik to zacal resit tak, ze bud vztekle tu kterou hracku odhodi, jen aby na ni Tom nedosahnul (uz si tak par aut rozbil :pensive: ) nebo - a to je ted nejcastejsi reakce - priserna zarve "NE!" Ale fakt hroznym hlasem a pokud mozno zblizka Tomovi do obliceje (ale klidne i z druhe strany mistnosti, kdyz se na nej Tom jen podiva a Tonda ma pocit, ze mu pujde po hracce). To Toma spolehlive vyleka a rozbreci...na zaklade svych navstev tady toho fora si uvedomuju, ze je asi dobre, ze takhle ventiluje sve pocity a ze je to asi lepsi takhle, nez fyzicky a ze bych mela ten jeho krik akceptovat a pochopit...ale moc mi to nejde. Fakt mi to nici nervy, protoze to je x zajeceni a nasledneho breku denne :pensive:
Takze jsem vlastne nic neporadila, jen spolusdilim... :slight_smile:
23. únor 2013 v 00:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz
@yellowbanna a nezkoušely jste to uznání pocitů? Víte co myslím - "všimla jsem si, že tě moc zlobí, když je .... blízko a bere ti hračky" "chtěl bys být tady zase sám, vid" "jak bychom to mohli udělat aby ti bylo líp" Asi trpí syndromem "druhé koleje " :slight_smile: ..hádám
23. únor 2013 v 06:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@yellowbanna děkuju, i to je pro mne důležité... ráno to máme stejné, taky samé mazení, úsměvy, láska největší...já právě to nezvládám, ptže už je to u nás i fyzický... matěj taky ví, že to není správné, vidím to na něm, ale jakby to dělal prostě naschvál-čím vííc dám najevo svou nelibost, tím víc mi to na šimonovi vrátí...

@lynks jj, uznání jsem dělala hodně... hlavně to celkem dobře fungovalo u prvotního žárlení, kdy to ještě nebylo (tak)fyzický... když jsem si sama stihla včas všimnout, že se mu něco nelíbí a zkusit to popsat, vzít si ho k sobě a tak... ted to jde jen občas, ptže ten útok na šimona je často tak strašně rychlej a bolestivej (a on se na něj ten truhlín hned zase směje, úplně žere každý jeho pohyb, hltá ho a miluje), že prostě většinou nezvládnu říct žádný pochopení, ale místo toho jdu koukat, zda je šimon ok, utěšit, ptže často pak pláče... a v tu chvíli prostě pochopení dát matějovi neumím :pensive:
až později, když se vše uklidní, si ho vezmu k sobě, mluvíme o tom, co se stalo, jak se cítil, co jsem cítila já, co asi mohl cítit šimon... a za chvíli je to na novo... mluvíme i o tom, že je to pro něj ted těžké dělit se o mne, že to vidím i já, že se snažím v každé volné chvilce, kdy šimon spí, být s ním na max... ale nepomáhá nic... já vím, že jednou to přejde... ale jak to do tý doby přežít a nezešílet :sweat_smile: :wink:
23. únor 2013 v 07:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz já zkušennost samože nemám, ale hodně bývám s jednou holkou, co má 3 děti a celý její přístup je pro mě hodně inspirativní - a ona to vždycky co pamatuju řešila prostě tak, že toho nejmenšího, když rušil starší, odnesla pryč. Jakoby vždycky uhájila prostor těch starších. Bez řečí ani na jednu stranu. Mladší byl většinou v pohodě, protože neměl cíl konkrétně "tohle autíčko", hned se začal zabývat něčím jiným (nebo kojit) a starší taky v pohodě - získal klid pro svoji činnost.
23. únor 2013 v 10:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@ofelieee díky... jo, tohle beru v případě, než dojde k "násilí"... což nikdy dopředu nevím, co mu může vadit, někdy to lze, to je pravda... udělá to ale skoro vždy tak impulzivně bez varování.... já samozřejmě dávám pozor, aby nebral jeho věci v jeho přítomnosti... ale dneska jsem jen na pár vteřin zmizela v kuchyni, vrátím se a on s ním smýká za kapucu po zemi (neměl nic jeho v rukou)... nebo si šimon třeba hraje s autem, on mu otevře schválně dvířka, narafičí do nich jeho prstíky a dveře přimáčkne...
23. únor 2013 v 10:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz pane jo zní to děsivě... já tu zkušennost nemám, adi nevím, co bych k tomu řekla, jenom že moc držím palce abyste to všichni v duševním zdraví přežili...
23. únor 2013 v 10:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ofelieee zas nechci líčit to jak horor :grinning: jak jsem psala, má i světlé chvilky v kontaktu s ním... umí být i ohleduplný, tohle není od rána do večera... ale poslední dobou se to nějak nahromadilo a já to hrozně prožívám, tj. asi i situaci zhoršuju... zkusím přemýšlet, zda se něco poslední dobou nezměnilo... a děkuju :slight_smile:
23. únor 2013 v 10:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz aha, jenom jsem chtěla zjistit jestli víc pozornosti a uznání pocitů zabírá, dík za popsání - to je taky vše, co k tomu Rabr říkají - uznat pocity žárlení a dát víc pozornosti. To je jeden z důvodů proč se přikláním k většímu věkovému rozdílu mezi sourozenci. Asi fakt je potřeba tohle přečkat bez úhony všech zůčastěných. Čas..
23. únor 2013 v 11:04  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
já se vůbec nedivím, že to prožíváš, já sama vím, jak prožívám, když někdo ublíží mýmu Kubovi... no a jak bych se cítila, kdyby mu ublížil můj Pepík :sweat_smile: moc si to neumím představit. Včera zrovna v lesním klubu Kubu kousl jeden kluk do čela, vypadalo to šíleně... a pa kjsme to s maminkou kousatele (necelý 3 roky) probíraly, ona říkala, že vidí, že on nemá vůbec pojem o tom, co to obnáší, že to vůbec nemá spojený - chci ublížit, kousnu... že prostě na to není ten věk... a že si myslí, že nejlepší, co může dělat, je ho takovým situacím nevystavovat. Jakože přestat jezdit do toho klubu. Jenže co s tím, když ti dva žijou pod jednou střechou...
23. únor 2013 v 11:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz Jé, to néééé, idiotům je podle mě potřeba se vyhnout vééélkym obloukem! Až bude chtít jít do steče, řekne si sám (a pak si boj užije).
23. únor 2013 v 11:20  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek