• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
Jsem v práci a mluvila jsem s manželem.Doma opět scéna,asi se vrátilo nějaký vztekací období.Manžel ovšem moc trpělivosti nemá,takže na malýho vylítnul.Ach jo,bere to dost energii,když to zatím neumím pořádně zvládat..A včera mě docela vyděsilo,jak moc se rozzuřil a snažil se mi ublížit...
8. zář 2010 v 17:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
tento sposob hry moze posobit zvlastne urcite v tradicnom zmysle, ale ja by som ho uplne nepodcenovala...otazka detskej spontaneity tiez len spada pod nejake spolocenske ramce...ako trosku od veci poviem..ze mne pri spomienkach na nam servirovany kolektivizmus a umele nadsenie zo spolocnych aktivit , hier a sportu byva dost zle...to bolo typicke nutenie, ze chytme sa za ruky a tesme sa vsetci a presne teraz :grinning: ,ale to trosku prehanam...
v podstate nejako pri detskej socializacii a hre pracujem s predstavou toho prirodzeneho strachu...ono to fakt nikdy nefunguje, tak ze dieta uplne v kazdom okamziku a v kazdej etape svojho veku skoci medzi rovesnikov a hra sa "bezproblemovo"...
ja by som to vnimala tak, ze pre pociatocne etapy socializacie moze tato hra byt napomocna, tak ako vravela
@blandik, ze moze vyhovovat urcitym typom osobnosti dietata, ktore nie je velmi vodcovsky typ v kolektive a neprebera leadrovstvo jednoducho a skor pozoruje...ale na druhej strane pravdepodobne oni chceli docielit prirodzene ucenie limitov spravania prostrednictvom zcasti riadenej hry...kde funguju dane jednoduche pravidla...takze pravdepodobne by to mohlo fungovat aj pre tie osobnosti, ktore su prilis agresivne v spravani k inym detom...ako sme sa bavili, ze napominanie a negovanie nasilneho spravania zvacsa nic nespravi s tym vnutornym postojom k vlastnej agresivite (takze take dieta si hlada chodnicky, ked ho autorita nevidi, ze, ked sa pani ucitelka v skolke otoci) ...takze ano...ak je tam nieco, co dieta zaujme a funguje tam sila "kolektivu", ze vsetci robia to iste...tak dieta s urcitymi problemami v pociatocnej socializacii moze nejako prirodzene chapat radost zo spolocneho, ale aj prirodzene bariery toho spolocneho " a respekt a inakost toho druheho cloveka...a co sa z toho vyvinie tak...moze byt netuseny mod spontaneity...kedze tam uvazujeme uz o nejakych jedinecnych osobnostiach deticiek...s vlastnou psychickou fyziognomiou...
ale tiez si myslim, ze to nebude fungovat asi rovnako pre kazdu osobnost v kazdom veku...zaujem o isty typ aktivity, ktore popisovala blandik..
ale paci sa mi dana opora v mamicke...ze dieta ma matku stale pri seba, a ze vidi trpezlivost z jednej strany a posilnuje to doveru v dalsom pristupe k inym...
ale ako tak dalej uvazujem nad alternativnym skolstvom, vychovou pedagogikou....tak mam pocit, ze v nasej dobe pravdepodobne uz ta tradicna vychova a pedagogika pozitivizmu 19. st. asi tazko bude fungovat...nas system skolstva je podla mna na spadnutie..jednoducho sa dejinne, civilizacne vycerpal...sikany je cim dalej viac, so sexualnymi motivaciami, so skutocnou agresivitou a agresivnymi instrumentami (stale sofistikovanejsie zbrane - napr. mobily), sme v akejsi dobe umocnenej simulacie...takze to urcite doteraz nebolo...
dieta pracuje silne s imaginativnymi podobami vlastneho Ja so sebaprezentaciou podobajucej sa anestetickej televiziii...utrpenie ineho vnima skor ako utrpenie v televiziii, nie realne a v tom vidim, ze by sa iste alternativne metody mali implementovat do skol---tak ci tak...
ale zamerala by som sa viac na zazitkovu komunikaciu, dramatizaciu urcitych problemovych situacii, rešpektujuce riadenie diskusie
montessori pravdepodobne je skor ozvlastnenim, ako jedinou spravnou metodou...
faktze deti nie je problem ucit urcitu sumu faktov, ale skor empatii a ucte k inym a k sebe samemu
8. zář 2010 ve 20:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Este som sa chcela podelit, toto mi visi na nastenke...trosku zjednodusene...a da sa vselijak interpretovat ale ako motivant fajn...trosku hruby preklad z anglictiny...
Napadlo mi to aj preto, ze na vsetky tie problemove situacie, tie jedinecne nedorozumenia nie su jednodznacne a ani jednoduche odpovede...tak som si spomenula najma na tu prvu vetu tychto idei o vychove... :slight_smile:

Ako vštepiť etiku
Vychovávať morálneho človeka (dieťa) vyžaduje viac ako jednoduchú korekciu zlého správania a povzbudzovanie pozitívnych konaní. Moralita obsahuje skôr podporovanie vnútorných presvedčení u detí.
Pracuj na inkorporovaní tvojich hodnôt do svojho štýlu rodičovstva. Tieto myšlienky môžu posilniť tvoje vlastné konania:
1. Miluj svoje dieťa bezpodmienečne (bezvýhradne).tvoje dieťa potrebuje vedieť , že ono je dobré a nemusí sa strachovať o tvoju lásku, aj vtedy ak vyleje džús na koberec alebo nevie kopať do lopty ako iné deti.
2. Uč svoje dieťa vážiť si samého seba. Ak rešpektuje seba, je to dôležité, keďže to má dopad aj na konanie k iným
3. Daj svojmu dieťaťu zmysluplnú rolu v rodine.zakomponuj svoje dieťa do prác v domácnosti, pomôž mu vidieť jeho zodpovednosť v udržovaní pokojného rodinného fungovania
4. Zdôrazňuj učenie k niečomu novému...že je to jedna z jeho prac-ako príprava na školu
5. Sprostredkuj socializáciu..povzbudzuj dieťa k spoločnému zdieľaniu hračiek a jedla
6. Nenechávaj pravidelne dieťa obísť svoju zodpovednosť
7. Uč a povzbudzuj empatiu. Ukáž svojmu dieťaku ako jeho konania pôsobia na pocity iných.
8 Stanov limity správania sa a vždy konzistentne a rovnako
9. Hovor o tom, čo sa stalo, čo sa deje...a aj o rozhodnutiach, ktoré robíme
8. zář 2010 ve 21:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky,

děkuju snad seženu jak se zase podívám domů, já fakt chodila (po Ostravě) byla jsem ve 3 knihkupectví a nic. :frowning2:
zkusím když tak po netu jak tam budu. :slight_smile:
9. zář 2010 ve 12:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
mě začal malý kousat, když se zlobí tak i kouše vlastní ruku. jenže manžel má z toho legraci a sám mu ještě prsty do pusy dává, co se stane, malý ho samozřejmě kousne a manžel se tomu směje....já mu už několikrát řekla že to nemůže dělat on zas že když se chce vyzuřit tak at radši na jeho prstu než na někom jiném..jenže on to pak dělá všem... :frowning2: jak mu to vysvětlit? kdyby aspon mohl mluvit, tak mu řeknu, řekni mi co tě naštvalo, bohužel malý má skoro dva roky a řekne jen pár slov a jednu větu. :pensive:
9. zář 2010 ve 12:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@meleri No,v takových zásadních věcech byste měli být,ymslím s manželem zajedno.Zkus mu znovu vysvětlit,že smasle, není,aby se vyzuřil na něm,ale,aby věděl,že,i když se zlobí,nikomu by ubližovat neměl.A není to tak,že malej kouše proto,že ho rozčiluje,že se neumí jinak vyjádřit?Asi bych se poradila s doktorkou,jestli by mohal něco doporučit,aby začal víc komunikovat..
9. zář 2010 ve 12:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
petrunko,
máš pravdu. myslím že hlavní problém je že z toho má manžel srandu. on sám prý jako malé dítě hodně kousal. tak si asi myslí že to není nic vážného.
ano, začíná mu opravdu vadit že nemůže mluvit. vyloženě vidím jak se kolikrát trápí že by chtěl něco říct, a jenom prstíčkem ukazuje to to.
bohužel žijeme v cizině a učí se dvě řeči tak má vůči druhým dětem nevýhodu. :( opravdu by se to asi mělo nějak řešit. rozumí dobře obě řeči. pojmenovává věci ale mluvit nedokáže. :(
9. zář 2010 ve 12:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@meleri aha..tak to je problém,když jste v zahraničí...ale asi bych to začala řešit,myslím,že by pak pominul i ten vztek..aspoň trochu..
9. zář 2010 ve 14:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte
citam vas po par dnoch lebo mi nejde Internet doma :angry:
@blandik to chodis na niake kurzy alebo centrum kde sa pracuje s montessori ? znie to zaujimavo, u nas nic take nie je. Inak to co pises ze maly nechce sa pochytat za ruky a robit kolo kolo je presne moj Misko. Mame asi vela spolocneho. Ja sa priznam ze to niekedy tazko prezivam lebo chodievam na rozne aktivity a zda sa mi iny ako ostatne deti, nerad robi na povel spolocne pesnicky, tancovanie....celkove ho zaujimaju ine veci, je velmi technicky zalozeny, najradsej si skuma niake stroje, zariadenia, cokolvek v miestnosti ako to funguje, ako s tym pracovat, rozobrat, zapnut, vypnut...chodime aj plavat a tam tiez sa chce hrat po svojom. Snazim sa ho nechat a nenutit robit co by nechcel, ale niekedy by som rada keby sa trochu viac prisposobil okoliu a chcel viac komunikovat s detickami.
Mozno je to u mna pozostatok vychovy ktora nerespektovala individualitu asi. :wink:

9. zář 2010 v 16:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
petrunko,

oni nás na to všichni připravovali (známi co mají taky tak děti) že to potrvá dýl...ale prý se i hodně českých dětí rozmluví až po druhém roce, tak nevím. a on byl a je ve všem tak nějak pozadu....
9. zář 2010 v 18:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
meleri...ok..zase tolik do toho nevidím,takže beru,že to tak asi je,že to nemusí být nic strašnýho,že pořádně nemluví.... :wink: :slight_smile: ..je to děsně individuální
9. zář 2010 v 19:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@meleri nemyslim si, ze by bol tvoj maly nejak pozadu ak este nehovori. Jednak je to individualne a okrem toho chlapci zacinaju hovorit neskor. Ak este k tomu priratas zahranicie, tak je vykon, ze zo seba vysuka vetu. My sme tiez boli v zahranici do 1roku a 9mesiacov maleho a tiez toho moc nenakecal. Rozhovoril sa az ked sme sa vratili na Slovensko. Ale ani teraz este nevyslovuje spravne slova. Ma taky ten svoj jazyk. Myslim, ze az okolo toho 3 roku sa chodi po doktoroch s detmi, ktore moc nekomunikuju.

A co sa tyka hryzenia, tak mu skus zakazdym povedat, ze to nie je spravne atd. Hlavne ho za to netrestaj, iba mu povedz, ze to nie je pekne, alebo to boli alebo cokolvek co by mohol pochopit. Myslim, ze ked mu to budes dokola hovorit, tak on to jedneho pekneho dna pochopi. A manzelovi vysvetli, aby ho v tom nepodporoval, ze ak mu nevadi ked kuse jeho prst, tak to je od neho obetave, ale nemozes mu zakazdym volat do prace aby prisiel domov, ked si maly potrebuje kusnut.
9. zář 2010 ve 22:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1 moj syn bol tiez dost nespolocensky. Deti do 3 roku sa nehraju s inymi detmi, hraju sa popri inych detoch. To znamena, ze sa hraju bez toho aby akokolvek interagovali. Aj ked moj maly uz zacina interagovat, ale iba ked sme u starych rodicov a je tam jeho bratranec. Aj to iba chvilu a potom sa uz iba tahaju o hracky.

Aj my sme chodili na vselijake akcie a tiez sa nechcel pridavat do spolocnych aktivit a chytat sa za ruky a robit kolo kolo. Skor sa mi vzdy pri takychto prilezitostiach bral na ruky :grinning: . Teraz sme uz nikde na nicom takom nebola, ale zacinam hladat, takze uvidime, ci sa chyti alebo nie, ale nemienim to riesit. Ked bol maly, tak kdekolvek sme prisli tak sa ma drzal ako kliest. Ostatne deti boli rozlezene po celej miestnosti a moj syn na mne. Ale potom som sa zacala bavit aj s inymi rodicmi a zistila som, ze nie je jediny. Akurat to nemusis vzdy vidiet, lebo tie deti uz mozu byt v inom stadiu vyvoja hlavne ak su starsie. A este dodam tolko, ze asi tak pred rokom, ked sme isli niekde medzi deti, tak mu stacilo aby sa na neho nejake dieta pozrelo a bol schopny sa rozplakat. Dnes ide a suverenne sa hra a taha o hracky tak ako ine deti. Dokonca minule zacal od seba odstrkovat asi o hlavu vyssieho chlapca, lebo sa chcel hrat s jeho hrackou. Vobec som ho nespoznavala. :confused:
9. zář 2010 ve 23:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dievcata, ako vas citam, tak mame naozaj podobne deti. Ani nasa sa nejako nehrnie do spolocnosti, donedavna plakala, ked na nu deti pozreli, dnes uz neplace, ale vacsinou len pozoruje, nechce sa zapajat. A spolocne aktivity ako chytme sa za ruky a pod. vobec, ona vseobecne nema rada, ked sa jej cudzi ludia dotykaju, je jedno, ci dieta alebo dospely. Na ihrisku sa hra vedla deti, ale spolu nie. Rovnako nikdy nestrca druhe deti, neberie im hracky, nehadze piesok a je uplne vytata, ked to robia jej. Zda sa mi strasne nesmela a nepriebojna. A s rozpravanim tiez dost bieda, ale hovorim si, ze ked sa pred skoro 2 tyzdnami rozhodla zo dna na den, ze nechce plienky a odvtedy ich nema a bez jedinej nehody, snad takto nahle zacne rozpravat a byt spolocenska...
9. zář 2010 ve 23:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@meleri - náš malý taky téměř ve dvou letech nemluví, jen máma, táta, baba a pár dalších slov. Poslední cca dva týdny se snaží opakovat více slov, ale zatím to je hodně svahilsky a máme kolem sebe holčičky, co od jednoho roku opakovaly krásně kde co....Tím bych se netrápila. Samozřejmě se taky těším, až začne více mluvit, protože hodně mrčení je způsobeno tím, že si nedokáže říct, co chce - navíc on ani moc nechce kývat, jestli ano nebo ne /tedy ne, ne Ne už říkat umí)....

K tomu kousání - malý to taky dělal svého času - bral to jako mazlení, ale občas hryzl tak, že jsem měla modřinu /u nás to nesklouzlo k tomu, že by hryzal ze vzteku/ a to možná proto, že se nám to nějak podařilo brzy zastavit - když jsem cítila, že by mohl kousnout, tak jsem mu řekla jen - maminka chce pusinku, maminka chce pusinku. To se ji líbí - a on téměř vždy ukočíroval pak ten stisk a dal mi pusu (prostě jsem mu jen řekla, co má udělat a fungovalo to). Teď už to vůbec nedělá. Ale zase zkouší plácat po hlavě nebo kopat nožičkama ze srandy - tak to mu říkám, že chci pohladit a u těch nožiček se odtáhnu a řeknu mu, že mě to bolí a že se mi to nelíbí - když je moc rozjetý, tak vztanu a poodejdu....
10. zář 2010 v 08:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1 - :wink: jo, jo - náš Micha by taky nejraději seděl u stolu se šroubovákem lítal po bytě s čímkovliv v rukou - jakože drží volant, vrtal, montoval, demontoval...Od sedmi měsíců dělá zvuky kdejakého stroje - auto, vlak, bagr, myčka, pračka, konvice, mixér....a tuším až tak kolem 15. měsíce ho začaly na chvilku zajímat knížky s obrázky, pak to zase opadlo a teď máme mega nástup - málem je schopný celé dopoledne strávit v postýlce s knížkou v ruce a pořád dokola povídáme. Taky si asi teďkom nějak uvědomuje, že některé věci můžou bolet (takže po mě neustále chce, aby se medvídek dotkl jakože horkého traktoru - výfuku, motoru - a že se spálil - auuauaua a že mu to foukáme)...Ale chytnout se s dětmi za ruku....to moc ne. Sice my jsme byli v centru letos v zimě 3x a to se mu tam vůbec nelíbilo. Tak jsem toho nechala a až teď se chystáme začit znova chodit....tak uvidíme, jak bude reagovat...chci zkusit krom toho montessori klubu i nějakou hernu a později i společnou aktivitu - třeba nějaké cvičení....Na plavání nechodíme /malý měl v prvním roce ekzémek, možná zkusime teď na jaře, protože v létě se mu to už opravdu přidá).

K tomu Montessori klubu - je to akce MC stejně jako třeba pohybové říkánky s dětmi, bude nás tam max 8 maminek a bude to 90min 1x týdně. Uvidíme - mám známou maminku, která měla podezření, že její holčička je hyperaktivní /nevydržela se koncentrovat/ a začali chodit na Montessori a ta máma byla nadšená - že by ji nenapadlo, že tu holku bude neskutečně bavit přelévat vodu z kelímku do kelímku, že u toho tolik vydrží...navíc, že tím může poznávat, jak funguje svět všemi smysly....já si osobně myslím, že u tak malých děti to ještě není až tak aktuální - ale proč ne 1x týdně trošku jiný přístup, jiné chování v kolektivu - ale tak nějak si myslím, že takový přístup by se mi moc líbil na ZŠ, určitě by to těm dětem dalo mnohem více a více by si pamatovaly z učiva - viděly by praktickou stránku, čím více smyslu se zapojí, tím lépe si to mozek uloží (čím více aha prožitků - v tradiční škole aha zážitky nejsou, tam je jen zívání a max. vnímání sluchem nebo zrakem, bez pohybu v lavici... ach jo). Zelmirka - ono se teďkom dost motnessori aktivity šíří i mimo hlavní města - já jsem to třeba hledala už před rokem, ale to u nás nic takového nebylo, pak se objevil odkaz na jedno MC v sousedním městě, ale trvalo to než to spustili....Bohužel přímo u nás to taky není, takže budem dojíždět asi 25km...
10. zář 2010 v 08:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bosa_noha, @blovitc120 - taky věřím, že se to upraví a že časem se do her zapojí. Malý už taky venku v pohodě kooexistuje s jinými dětmi, už nepřeruší činnost a nehledí na ně jako zařezaný...ale ještě třeba nedává být se staršími dětmi vysoko na nějaké průlízce (jako třeba počkat na skluzavku, nebo že by se tam dral, když na něj příjde řada - takové věci preferuje o samotě...až po rozkoukání si pak sjede a řadí se do fronty)....Věřím, že se k těmto věcem nemůže nutit...že to v nich musí uzrát a musí taky nabrat zkušenosti. Taky jsem teď na něj hleděla, že jakoby předběhl mladší holčičku, která chtěla vylézt na schůdky a on se jí tam vpáčil a vylezl první /to se stalo teď poprvé/, ale zase to je holčička, kterou trošku zná...Taky jsem slyšela, že do tří let si děti neumí a nepotřebují hrát s jinými dětmi, ale tuším, že od dvou let už potřebují trošku děti kolem sebe, ale žádné nucení do společného hraní...

S těma plenkama - jaj, na to se už tááák těším, až je sám odhodí..Jinak od včerejška začal řešit, že zvířátka dělají lulu a bobo (jedno z asi 15 slov, které používá) - takže věřím, že se to už v něm hýbe a že už snad někdy brzy ty pleny odhodí...ale jinak na nočník nechodí vůbec.
10. zář 2010 v 09:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem - krásně jsi vystihla Montessori a moje důvody, proč to chci zkusit, ačkoliv schématicky to více méně působí jako jemná drezúra malých dětí. Mě se na tom líbí to, že tam Miška bude moci v přítomnosti dětí se věnovat věcem, které ho baví a přitom mu ty děti dají do jisté míry pokoj /lépe řečeno nedají, ale nebude jim dovoleno v zasahování pokračovat/ a stejně tak se to bude i Miška učit.

voje výchovné zásady jsem včera přečetla i manželovi, bylo to opravdu k zamyšlení :slight_smile:
Že se má dítě začlenit do domácího provozu - že je potřeba z něj udělat "právoplatného a plnohodnotného" člena domácího týmu, který bude mít svou zodpovědnost za určité věci. Že je potřeba dítě naučit (jít příkladem), že potřebujeme se učit nové věci --- mnoho lidí má učení spojené jen se školou a další rozšiřování obzorů po ukončení zvdělání považuje za naprosto nedůležité, ani po tom neprahne...(to je stejné jako když se říká, že z dítěte uděláme budoucího čtenáře jen tak, že budeme sami před ním číst - tedy ne jen jemu číst pohádky, ale i sami aktivně číst ve svém volném čase). Pamatuji si, že můj tatínek si hodně četl literaturu faktu a často chodil za mámou a předčítal ji, co jej zaujalo. Máma moc nečetla. Já jsem jako dítě četla docela dost, a k literatuře faktu se začínám dostávat až teď, fascinují mě nové poznatky, začínám mít opět hlad po vědění. Po škole a v práci jsem byla jistou dobu přesycená a četla jsem jenom beletrii pro odpočinek. Ale tím chci říci, že si takto lze krásně uvědomit, jak děti nakonec kopírují své rodiče - s čím se setkaly doma a nějak to uznávaly vnitřně, tak si k tomu najdou dříve nebo později cestu. Taky poslední dobou běhávám za manželem s rabrem nebo jinou knížkou v ruce a čtu...
10. zář 2010 v 09:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik tie plienky prídu isto zo dňa na deň ako u nás. A na nočník sa u nás nechodí, ciká sa zásadne v náručí do vane. Ale pýta sa a nepocikáva sa :wink:. Akurát na spanie má plienku, obedná býva suchá, nočná má zatiaľ cca 2 kg :grinning:. Naša Michaela nočník aj WC vždy bojkotovala, tak som skúšala kadečo, hrniec, plienka do nočníka, postojačky, proste nič. A pred 2 týždňami som videla, že stuhla a ide cikať, tak som ju zobrala do náručia a dala nad umývadlo, tam nič, ale nad vaňou sa vycikala a bola celá šťastná. Pár dní som sa jej ja pýtala, či ide cikať a ona išla, potom sa začala pýtať sama. Ale musí byť v objatí, no odvtedy sa nikdy nepocikala.
K tým deťom, ona má rada, keď je v ich spoločnosti, ale nech jej hlavne dajú pokoj :grinning:. Proste keď sú okolo, je rada, ale nech ju nechytajú, nehladia a podobne. Ale má ich rada.
10. zář 2010 v 10:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blovitc120 - já myslím, že nám malý už hlásí, že čůrá /lulu/ - ale když se zeptám, jestli čůral, tak nekývne že ano, spíše se jen podívá nebo to zapře. To samé s hovínkem....ale už se naučil, že bobo pak jde do záchodu a už tak nemusíme na něj psychologicky, aby na ten záchod došel a nechal si plenu sundat...a teď ta zvířátka, že čůrají a kakají ... myslím, že to příjde...protože jinak ho moc na ten nočník ani nezkouším dávat :dizzy_face: Čekám, že to vyřešíme jednou jako vy - že si nakonec sám řekne, že chce čůrat...
K těm dětem - to je fajn, že je vaše malá ráda v jejich společnosti...Já myslím, že toto hodně souvisí i s mentálním vývojem dítěte a nejen s otrkáváním s ostatníma dětma - třeba malý se cca před měsícem bál být na trampolíně s jinými dětmi, pak na trampolíně vůbec nebyl, a před pár dny tam skákal i se dvěma dalšíma staršíma holčičkama...
10. zář 2010 v 10:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Blandik,

a taky ti mluví takovou svojí řečí? Sam dokáže mluvit klidně i patnáct minut ale nikdo mu nerozumí ani slovo..má takové slova jako makumba matata, děda si dělal legraci že mluví nějakým africkým dialektem...:slight_smile:

s tím kousáním je to těžké, není to pořád tak jednou za den. ale doufám že ho to přejde. :slight_smile:
10. zář 2010 v 11:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Blandik,
kdybys měla zájem tak mám teda dvě knížky od Montessori... :slight_smile:
10. zář 2010 v 11:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@meleri k tomu kusaniu, nie je na tom nic zle, alebo nejako zvlastne, dieta nejako vyciti, ze sa mu pritom venuje zvysena pozornost...kazde dieta nejako inklinuje k tomu, aby s kazdym rodicom malo nejaku zvlastnu aktivitu, ktora bude len a len ich...mohli by si najst trosku iny "lepsi" sposob hry, ktora patri iba im dvom...inak vseobecne plati , ze hry s otcom su viac dobrodruzne, nebezpecne, motoricky vyraznejsie a aktivnejsie...to uz je v nasich muzoch, ze akoby oni maju vyssiu toleranciu sily pri hre...nemyslim to v zlom...ale jednoducho muzi vseobecne toleruju vyssiu mieru akoby "agresivity" ako my zeny...je to dane spolocnostou..oni za to nemozu :slight_smile: ...my zeny sme viac jemne...cize pravdepodobne nieco aktivnejsie, blaznivejsie by sa im pacilo... blandik ma pravdu, je to ich akoby maznaci ritual
ono take veci zasa netreba brat prilis vazne a tragicky...tie nase deticky naozaj to vnimaju inak ako dospeli...
mna ked moj maly prvykrat v zlosti udrel..nie silno...tak vlastne som mu povedala, ze to boli...a objala som ho a on akoby dalej skusal svoju skusenost a moje reakcie...takze ma udrel ..ja som povedala, ze to boli a on ma objal a stale dokola kym som sa nestiahla...nerozumel tomu...deti maju niekedy vacsiu trpezlivost...skusat ci naozaj tie nase reakcie su stale rovnake na to iste spravanie co urobia...su vytrvale...takyto kolobeh sa stal asi 3 x potom som sa stiahla...a uputala pozornost na nieco ine a teraz uz nic...a inak som citala ze treba odlisovat , kedy to buchnutie alebo ine agresivne spravanie vznika...ci pri vzdore, ci pri frustracii...alebo pri skusani akejsi novej zazitkovosti...deti sa snazia porozumiet nasim reakciam...ak je tam zvysena pozornost, cize bud radost, smiech alebo napominanie tak...mame istotu, ze to urobia znovu...
takze niekedy si treba davat pozor aj na to, ze ked sa smejem z niecoho, co dietatko robi...a ono to zrovna pre dalsiu chvilu uz nebude smiesne...tak radsej sa nesmiat...niekedy my sa s manzelom ideme smiat vedla a opisujeme si tie zazitky, ktore vsak pred malym takto neinterpretujeme, a ze vies, co spravil...ale samozrejme niekedy sa neda...patri to k zivotu
a to vsetko sa mi nejako opat spaja do alternativy adekvatnej hry...ktora simuluje tie v zivote ako nevhodne skutocnosti...a zakomponovava ich do hier...ako ten princip montessori hier...nie je vzdy vhodne, ze dieta mi nieco vyleje ci vysype v provozu domacnosti..ale hry na presypovanie a prelievanie su fajn a vlastne simuluju danu skusenost, ktora je prirodzena v zivote...
inak ked sa zamyslite, ze niekedy tou tradicnou vychovou sa doslova zabranuje vykonavanie urcitych aktivit, ze to sa nesmie , to sa nerobi a pritom deti nemaju moznost , kde si danu skusenost vysuplovat...
a este mam nejake hry na zvysenie oralnych motorickych zrucnosti, je to z angl. takze preklad opat surovy :slight_smile: ...neviem, ci to funguje ale napisem:
fukanie bublin
odtlacky bublin: dat potravinove neskodlive farbivo do salky s vodou a pridat malicko bublifukovej mixtury. umiestnit papier na stôl pod salku s bublifovou farebnou vodou. fukat cez slamku , tak aby sa na povrchu spravili bublinky, a potom robit odtlacky s papierom tychto bubliniek
hra s bavlnenými makkymi loptickami..umiestnit vavlnenu vlnenu lopticku na stol a skusit fukat na druhu stranu cez stol
odtlacky ruzu: odtlacky naruzovanych pier na papier, rôzne tvary pier napr. bozkavaci, usmev...môže tiež na sklo okna, alebo na zrkadlo...
neviem ako posledna pre chlapca ale ok :slight_smile:
inak mam kopu tychto aktivit pre toddlerov, takze mozem este pripadne nieco zaujimave napisat...ak tiez mate nejaku specialitu, ktora bavi tak by som bola rada, aby ste sa podeli...
inak ja som uz od 10 mesiaca pochopila, ze hracky nie su vsetko..ze tie aktivity je potrebne nejako kreovat..l.ebo tie, co nam niekde v pamati utkveli..nemusia byt zaujimave...takze sa treba akoby vzdelavat v moznostiach hier a aktivit neviazanych na hracky, ale skor na veci v domacnosti...
takze
@blandik si myslim, ze ak mate tu moznost si prave tieto cinnosti v MC montessori akoby prezit, tak uz nemusis doma :slight_smile: , mne nic nezostava len zacat nieco vymyslat a skusat, co by ho bavilo...cize zakomponovat to do domacich hier... :wink:
10. zář 2010 ve 13:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
fem,

to je fakt, že s manželem jak si hraje tak to tak nějak vypadá...manžel ho někdy i z legrace "trápí" jako že ho drží a nepustí a podobné blbiny..
i s tím posmíváním, tak na to já si dávám pozor a nikdy se mu za nic nesměju, i když to myslím někdy dobře, že mě to prostě pobaví tak jeho roztomilostt, tak ani tak, ted už si na to fakt dávám pozor.
ale prababička už je staršího data, a když malý křičí tak ho přesně napodobuje a směje se mu a on to bere fakt hodně špatně...jenže fakt nemám odvahu jí něco říct, je už stará a asi by se urazila...

foukání bublin bysme mohli zkusit..:slight_smile:
zkoušela jsem otlaky i třeba plastelínu ale on se toho štítí! :confused:
u nás nejvíc vedou knížky, a pak auta, všecko co má kolečka tak se mu moc líbí...:slight_smile: a pohyb. kreslení zkoušíme každou chvíli ale nemá to zatím úspěch...:slight_smile:
10. zář 2010 v 19:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj a hezký večer. už jsem to tu někdy možná psala, ale i my jsme řešili útoky na tatínka. den co den po návratu z práce se na něj vrhnul s nadšením, těšením, láskou - a projevoval to hrubým okusováním, booucháním hlavou o jeho hlavu, skákáním na hladové břicho....prvních patnáct minut manži doma bylo o život :wink: , občas to skončilo "hračky plačky", protože to vyústilo v upozorněí, neposlechnutí, opakování, konec hry.
tak jsme se domluvili, že mi manža cinkne, než jde ke dveřím, já prckovi nachystala něco moc moc atraktivního (ted staví domy z dupla ) a rovnou snad ještě v botách jsme šli ke kostkám. stačilo obejít ten rituál jen asi pětkrát, pak jsme to zkusili a po nějakém útočení ani stopa. člověk se pořád učí....
k těm hrám - my ted sbíráme to, co lítá, drží to v prstech a snaží se zkoordinovat pohyb - pustím to a fouknu. odkvetlé pampelišky, pavučinky, suchý lístečky,seno...to ho moc baví.
pak vaříme - vezmeme kyblík na písek, a venku do něj sbíráme, co najdeme, jednotlivé poklady jsou suroviny, které zná a umí říct, pak z toho vaříme polívku:slight_smile:))), znova říkáme, co to je a mícháme....
a jelikož s mluvením tedy petr taky žádná motýlí prudkost, tak hodně hledám slovní hry, rýmovačky....a momentálně se v autě na cestách bavíme "hádáním". nechci ho opravovat, když něco říká špatně (což je každé druhé slovo.-)), ale jakoby se s ním hádám - přiměju ho opakovat to "jeho" slovo, já říkám své...a on se chechtá a opakuje to svoje...(já nevím,jestli to jde popsat, prostě: máma: máš hlad? peta: nemám! máma: máš! peta: nemám....(říká totiž menám.ještě přehazuje občas slabiky..).
10. zář 2010 ve 20:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@meleri prababicka by to asi nepochopila ...inak tie ako fukania by mali pomoct prave vyvoju reci ...tak neviem..ja som este neskusala...ze sa akoze cvici s pusinkou...mozno by ho bublinkovanie so slamkou bavilo..mozno az prilis...

@berenika39 jeej super hry...musim si zapamatat...nas miluje chytat ihlicie, jehlici...ze to tak jemne picha a ze on si to reguluje...
inak my teraz frcime na znaku jemne...slovo uz rozumie...o co ide, to som pouzivala namiesto NIe, nechytaj...tak som pouzivala jemne...cize ziadne negovanie a znak nam teraz velmi pomohol , ja jemne pohladim jeho rucicku a poviem jemne a potom chytim jeho rucicku a pohladim nou jeho druhu rucicku (to mu ukazujem mimochodom, ked mame take pekne hracie chvilky)...a pomaha to hlavne, ked je divoky, cize uz v tych konfliktnych situaciach, hlavne ked je frustrovany...a rozhadzuje rucickami... tak vobec nenegujem...lebo vidim, ze to ani neovlada a nerobi to naschval...ono skutocne sa neda...pri vsetko len negovat, nie nie...ja si na to davam pozor..napr. ak si spravim bilanciu, ze kolko pozornosti mu venujem negaciou tak niektore dni mi vyjdu strasne...napr. ak varim a nevenujem sa mu tak...si ho vsimnem, ak samozrejme ide k niecomu problematickemu..takze si doslovne vyzaduje pozornost
mozno aj to by
@meleri pomohlo pri kusani, ze prestanes aspon nacas negovat a zakazovat , ale kludne mu len spravis jemne po rucicke a hlavne, ked je pokojny , v hre , skuste akoby mat taku, hru...my potom chytame aj psicka, kvietky...elektroniku...prosto jemne ..
ale je to na dlhsie ...my uz s tym slovom pracujeme od 10 mesiaca...
10. zář 2010 ve 21:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem tak ted jsi mě rozesmála...to slovo "píchá" je ted zdroj našeho veselí....
prostě: petrovi když se něco podaří říct dobře, tak si to ověřuje ve všech možných variantách. auto vrčí. (máma vrčí??bába vrčí? míša vrčí? děda vrčí??),potřebuje to hodněkrát zopakovat a ujistit se, že jedině auto vrčí.
no a to samé s tím pícháním. v lese jsme zkoušeli ledaco, klacky,jehličí,šišky...no a padly jeho oblíbené ujištovací otázky: a máma.....? a táta....? a bába....? omlouvám se, ale prostě to tak bylo a nám tekly slzy smíchy.
a k tomu "jemně", používám místo toho "s citem", ale význam bude stejný, prostě když chci, aby na něco dal pozor, aby to nerozbil, nezmáčknul, neublížil tomu, neřeknu "nesahej,nedělej,nemačkej" ale : péťo, s citem. jednoduché, a funguje, u nás 100%. chodíme kolem květinářství, u nás ve městě, kytičky venku na chodníku, a petas si pokaždé jen čapne na bobek a čuchá a čuchá ke všem těm kytkám. nikdy ho nenapadlo je chytit, zlomit, trhat...jen s citem:slight_smile:)))
10. zář 2010 ve 22:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 prepač že sa sem vmiešam ale zaujal ma tvoj spôsob s citom, budem to musieť vyskúšať, lebo u nás neako neberú na vedomie to slovo nie nesmieš, fakt ma to zaujalo :slight_smile:
10. zář 2010 ve 22:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
tady rozhodně není důvod se omlouvat, piš,čti, tady je to o respektu:slight_smile:))))
celé je to o tom, nabídnut prckovi variantu jak něco ANO, místo toho častého NE. říct mu, když je bláto, at jde okolo, namísto "nelez do louže".
jinak já se samozřejmě taky potýkám s tím "ne,ne, nebudu,nechciiiii", to je normální. tak se to snažím vychytat, aby nemohl tímhle způsobem odpovídat:slight_smile:)). hodně zabírá i : půjdeš mi prosím pomoct s.....( a udělá i to, na co by řekl NE). nebo: dokážeš taky ....? budeš umět...? tím si pomáháme u blíkání, jídla a tak. trošku se ten jejich negativismus dá obelstít:slight_smile:)))
10. zář 2010 ve 22:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
velmi sa mi to páči, to maš z vlastnej hlavy? :slight_smile: budem Vas musieť častejšie čítať, moja malá je v pohode ale s malým si už teraz neviem rady :frowning2:
10. zář 2010 ve 22:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek