• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@bezaz u nás zabírá říct, že nestihnou večerníček, když nebudou mít uklizeno a když je nejhůř, tak bere mm vysavač a zatím to zabírá perfektně, horší bude, až to zabírat nebude :grinning: pak prý ještě zabírá říct, že co zůstane na zemi posbíráš, dáš do pytle a schováš nebo hra typu - kdo první uklidí, kdo první roztřídí...
3. čer 2013 ve 21:04  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@reruna dik za odpoved, tieto finty sme uz skusali, rozpravka nula bodov, pripadne zoberiem hracku a poviem, ze vyhodim, pohodka, obaja mi povedia, sak vyhod :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
3. čer 2013 ve 21:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bezaz no problém je asi, že ti nevěří, že bys to udělala - tak nehroz jen tak naplano
3. čer 2013 ve 21:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Ahoj mamky :slight_smile:, tak se zase dostávám ke psaní, jak to u nás probíhá. Pročetla jsem si předchozí "povídání" a jsem "ráda", že v tom nejsem sama.... Víte, jak to myslím :wink:

U nás je to hrozný, protože čtrnáct dní prší a prší, občas na dvacet minut přestane, a pak znova. Nadarmo se neříká Jablonci nočník Evropy.... Do toho má malá rýmu jako trám, takže ani v těch dvacetiminutovkách jsme dneska nevylezly. Takže tři dny doma zavřené...

Včera mi po dlouhé době povolily nervy. Malá uklouzla na podlaze, podařilo se mi ji chytit, jinak by si lehla na záda a plácla by se řádně do hlavičky. Nic se jí nestalo, ale hrozně se lekla, takže když jsem ji pomohla vstát, chvilku na mě koukala a pak vědomě palcem mi vjela do oka, bolelo to... Prostě po tom kousání a škrábání jsem se neudržela a prsty jsem jí klepla na zadek. To bylo řevu, ne kvůli bolesti, ale kvůli samotnému aktu "násilí"... Bylo mi to hodně líto, že jsem to "nedala", jenže jsem fakt už otrávená. Za chvilku jsem se omluvila a snažila se vysvětlit, proč jsem to udělala... Bouchne se, něco jí nejde - šup, je u mě a buď do mě zaryje nehty nebo ji mám někde zakousnutou. Furt dokola, omlouvám se.
3. čer 2013 ve 22:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bezaz problem je, ze povies, ze vyhodis, oni povedia, tak vyhod - a ty - nic. cize vyhrazas sa niecim, co aj tak nesplnis. ak uz sa niecim vyhrazas, musis byt dosledna - t.j. vediet to aj splnit.
ja obcas pri mladsom poviem, ze ak si to neuprace, zoberiem igelitku a pojdu hracky na dovolenku do pivnice - a veru par krat hracky uz boli v pivnici a ver, ze uz staci vrece len spomenut, a uz sa upratuje. boli casy, ked to za neho radsej spravil starsi, len aby hracky nesli do pivnice. ale uz aj on si uvedomil, ze ked bude za neho vsetko robit, tak to ten mladsi robit nebude.
aj mne, kolkokrat mladsi povedal, ze ved daj do vreca a smial sa pri tom. ale ako pisem - uz par krat zazil, takze uz sa nesmeje, alebo len zriedka, ze ci nahodou nezartujem... no vzdy zisti, ze nazartujem.

@silky123 u nas zial pri mladsom na kusanie zabrala az nerabr metoda - ked dokusal brata tak, ze ho chnapol do chrbta, cez tricko, tiekla mu krv a mal tam modrinu ako detska pasticka. vted,y sa musim priznat, pohar mojej trpezlivosti pretiekol a vazne dostal dve na zadok. ale odvtedy nehryzie. skutocne sme sa mu rok snazili vysvetlit, ze to boli, zastavovali sme ho v strede akcie, aby nehryzol, ale nepomohlo. nakoniec to skoncilo tak, ako to skoncilo. nie som na to hrda, ale pomohlo to vsetkym, kedze s tym prestal. a musim tiez povedat, ze mi, co sa kusania tyka, je jedno, ze ci prestal preto, lebo to pochopil alebo preto, ze ma strach z toho, ze dostane zas po zadku. pre mna je dolezite, ze prestal.
4. čer 2013 v 08:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@bubelko musim povedat, ze uplne dosledna nie som, ale nieco som uz zobrala a schovala.. tak skusime radikalny rez.. este som sa chcela opytat, myslite, ze oskar ako skoro ľ,ťrocny je vobec schopny upratovat_ on robi rad ine veci, vyklada riad z umyvacky, prestiera, len to upratovanie je des, hlavne, ked ninka je v skolke, on rozhadze celu izbu a ninka to musi po nom upratovat
4. čer 2013 v 08:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bezaz ono ked uz raz zacnes s vyhrazanim, tak je fakt treba byt dosledny, lebo inak to deti beru ako hru - jedna pani povedala....
a co sa upratovania toho mensieho tyka - no osobne si myslim, ze v tom veku uz je v stave ulozit hracky do krabice - hlavne ak to nerobi sam. urcite nie je v stave zoradit knizky pekne do policky, ale je v stave ich tam aspon priniest. taktiez zhrnut dajme tomu vyvlacene oblecenie na kopku, aby si to nemusela zhrnat po celej izbe a pod.
4. čer 2013 v 09:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@bezaz suhlas s holkami nado mnou... natvrdo tie hracky zobrat/schovat minimalne na tyzden dva .. nie sa len vyhrazat. aj ja to tak praktizujem ... skor som to spravila snad 2x a stacilo k pochopeniu .. ale samozrejme jej ochotne aj sama pomozem

@silky123 uff.. agresiu/utoky na moju osobu dobre poznam od starsej dcery, jej ked sa nieco nepodarilo, tak si frustraciu kompenzovala na mne, muzovi .. aj druhych.
ja viem, vy to mate tazsie lebo tvoja malicka ma nejake diagnozy uz od narodenia.. ale asi fakt musis byt na nu v takychto pripadoch tvrdsia .. tym nemyslim, aby si ju zmlatila, ale musi z teba citit rozhodnost, ze si na nu v tej chvili nahnevana, ze to fakt boli .. pouzit strucny, raznejsi ton .. a napr. od nej na chvilu odist.. nie iba trpezlivo laskavym tonom vysvetlovat .. mozno by mala pocitit troska dosledok svojho spravania. Neviem teda, ci to je nejak extra RABR. :confused:

Ja som si raz citala v teme o autistoch, aj tam maminky zapasia s tymto problemom , ale aj oni taketo spravanie svojich deti nesmu tolerovat

Ja sa tiez priznam ako @bubelko .. mna ked moja uz fakt brutalne kusla, tak mi tiez utiekli nervy, aj teda zufalstvo a bolest vo mne nahromadene .. TAk som ju pokusala tiez. Zostala zarazena, ze co toooo??? odvtedy ani raz... ako ja jej temperament nezmenim, ale nechala som ju parkrat zazit na vlastnej kozi, nech si nesie dosledky svojho spravania a to pomohlo. Napr. raz sa hrala s partiou neznamych deti, potom na jedneho zautocila, tak ju vyradili z hry, boli teda aj starsi, tak jej to aj slovne vysvetlili, ze preco ju nechcu medzi sebou. Tiez z toho bola vyvalena ako puk .. cize mohla som sa ja navysvetlovat do aleluja .. nic.. az realita jej otvorila oci... si utocna, bijes druhych - dosledok - budes sama.
4. čer 2013 ve 12:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@prom

Taky jsem ji zkusila kousnout zpátky, nebyla to oplata, ale povídaly jsme si u jídla a nějak vyplynulo, že si chtěla, abych ji taky kousla. Nelíbilo se jí to ani trochu, jenže když jí řeknu, že kousnu zpátky, je ještě agresivnější.

Autistka snad není, to by mi neurolog řekl, jen je prostě dráždivá. I když mudr mi naposledy povídal, že se mu zdá už v pořádku. Nevím, reaguje jinak než "ostatní" děti. Není trucovitá nebo agresivní na okolí. Prostě se jen něco "nepovede" a už je to tu. Zkoušela jsem i být tvrdá ve smyslu nepříjemný hlas, nevšímání si (zvedla jsem se z její "letové hladiny" na tu svou, ale stále jsem byla ve stejné místnosti, aby neměla pocit odmítnutí...). Bylo to ještě horší. Teď se mi opravdu hodněkrát stane, že když se podívám a je mi to op ravdu líto, tak přijde a sama od sebe mě pohladí a říká au.... Manžel se "těší", že až to udělá jemu, tak ji dostane a prý pořádnou... Manžel je bezva chlap, ale díky jeho výchově (většinou jen bič a kritika) mu dá problém věřit, že takhle "nervózní" děti to berou jinak. Ale snaží se. Minule jsem mu hodinu mluvila do duše, tak se snaží....

Díky moc za komentář. Jen nevím, proč jde jen "po mně"....
4. čer 2013 ve 12:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@silky123 no mam pocit, ze preto, ze "moze". neviem, to lepsie vyjadrit. skratka vie, ze jej nic nehrozi. co je na jednej strane super, ale na druhej strane tym trpis ty. na manzela si asi netrufa, lebo citi, zeby to asi bez odozvy neostalo a hlavne to nema odskusane. t.j. este si nezazila jeho reakciu, ale tvoju uz pozna. a ta je stale rovnaka - a neucinna.
ja by som teda minimalne isla von z miestnosi, nielen sa zdvihla. pretoze kusnutie a pichanie prstov do oci (kamoske tak dcera poskriabala nechtom oko) su dost nebezpecne veci.
4. čer 2013 ve 13:04  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@silky123 ide po tebe, lebo ma v teba najvacsiu doveru, milujes ju najviac na svete a ona to vie.. co je teda inak supr :slight_smile: ale vidis, na tvojho muza si netrufne, lebo instinktnivne asi tusi, ze to nedopadne pre nu dobre

a zasa ako @bubelko ..skus odist z miestnosti. To, ze sa len postavis, ale si nadalej svedkom jej vybuchov to mozno len zhorsuje, lebo sa v tom probleme akoby zamotavate... aspon u nas to tak bolo, ver mi, ze to dobre spravi aj tebe, ked ju nechas chvilku samu .. chod sa rozdychat aj ty .. akoze bude mozno zurit, hnevat sa, aj revat potom od lutosti .. ale mala by si z toho odniest nejaky poznatok

ps. ja som nemyslela, ze tvoja je autistka :wink: len som uviedla priklad, ze aj deticky s diagnozou sa musia naucit fungovat, aby nejak "prezili"
4. čer 2013 ve 13:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@bezaz a jak to uklízení u vás probíhá? řekneš: ukliďte si a necháš je tak? Nebo jim postupně říkáš, co mají dělat? protože takhle malý děti nejsou schopny si uklidit pokojík bez asistence. Neví, co mají dělat dřív, tak si nakonec začnou hrát. Chce jim to dávat jednotlivé úkoly, můžeš třeba natočit budít na 5 minut a udělat soutěž, kdo toho nejvíc uklidí.
Jinak já mám s tím uklízením pro děti pochopení. V dětství jsem to ráda neměla a nemám to ráda ani teď :stuck_out_tongue_closed_eyes: Na pořádku moc nebazíruju, jednou týdně se dělá velký úklid, vysává, tak před vysáváním si holky hračky uklidí, aby to m nevysál :grinning:
4. čer 2013 v 19:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@betelgeuzz ako kedy, ale uz teraz vacsinou ich necham, oski aj ked som mu vravela, co ma robit a upratovala s nimi, tak sa hral, pripadne odisiel prec z izby.. ninka to zvlada aj bez usmernovania, aj ked obcas to upratovanie ide smerom, co je pod komodou alebo postelou, to je upratane :astonished: :astonished: mne skor vadi, ze oski nepomaha vobec, s usmernenim ci bez a ninka upratuje za neho
4. čer 2013 v 19:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bezaz on je ještě poměrně malý, takže potřebuje pomáhat při tom uklízení víc - jak píše betelgeuzz - říct, co kam, roztřídit, přinést, my máme třeba plastové krabice, do kterých dáváme lego, autíčka, zvířátka - do každé jeden druh hraček - jinak by se v tom nikdo nevyznal, knížky do knihovny, pastelky do kyblíku, plyšáky do krabic nebo na postele - zkoušíme trvat na tom - že když si s něčím dohrají, tak nejdřív to uklidí a pak si vytáhnou něco jiného, ale to se ještě teda úplně nedaří.
4. čer 2013 ve 20:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@prom

Díky, opět to zkusím. No, manžel je dost prchlivý, nemá svatou trpělivost, jak říká on... :slight_smile:

S tím autismem jsme všichni opatrní, synovec totiž autista je... Tak jsem informovala i neurologa, jistota je jistota.
4. čer 2013 ve 21:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bezaz - a zkoušeli jste to formou hry? U nás chodil na úklid maňásek, malý si přivezl velké auto a nakládali jsme s maňáskem na auto..jeho to bavilo, že to je hra..samo, že jsem většinu uklidila já...ale byl při tom a rád..Já nejsem zastánce důslednosti a nejsme pro vyhrožování..jako chápu, že když už člověk začne hrozit, tak pak to nesplnit je kontraproduktivní..ale já bych asi vůbec nezačínala hrozit a zkusila bych tu hru..podle mě jde o to ukázat dítěti benefity toho, že je doma uklizeno - věci jsou na místě a ne ho donutit to udělat..
6. čer 2013 ve 23:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@silky123 - moje zkušenost je, že prostě takto malé děti nejsou schopné pochopit, že to bolí - ne v tom našem chápání..ony to jakoby pochopí, ale když nastane situace, která to zpouští, tak to prostě udělají..a nedá se jim to ani vyčítat ani je považovat za neempatické..náš začal být empatický po třetím roce a třeba u usínání od druhého roku jsme řešili taky ubližování - skákal, bouchal mě, prostě nechtěl spát..Tím neříkám, že si to máš nechat líbit..ale myslím, že racionálně tohle vyřešit s ní nepůjde..a nemyslím si na rozdíl od ostatních tady, že odejítí z místnosti je dobré..vnímám to jako odebrání lásky..co takhle ji prostě jen zastavit fyzickou silou - chytnout ji, nenechat ji tě kousnout? a pokud se už to stane, tak přesně jak to děláš - se postavit a říct - tohle mě bolí, nenechám nikoho, aby mi ubližoval..a až se zklidní, tak ji obejmout..popsat třeba její pocity, popsat tvoje pocity a říct ji, že ji máš ráda..
6. čer 2013 ve 23:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky nečetla jste některá knížku "12 klíčů k důsledné výchově" od Ronald G. Morrish? Včera jsem ji viděla v knihkupectví, jenom jsem ji rychle prolistovala a všimla jsem si, že tam autor píše, že je proti rozšířené západní výchově, ale nevím zda pouze proti liberální anebo i proti RABr. V knihovně ji zatím nemají. Díky.
7. čer 2013 v 11:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik uz sme skusali aj to, jemu to proste nic nehovori, co upracem, vyberie spat a pod :stuck_out_tongue_closed_eyes:
7. čer 2013 v 11:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik

Tak nějak to dělám jen s tím, že ona se "poté" nenechá obejmout a vysvětlit.... Jen když to hodně bolí a já řeknu au, nebo prudce trhnu "postiženou končetinou", případně ji chytím za ruce a říkám, že se nenechám kousat, když jsem opravdu naštvaná, tak se postavím a dělám v místnosti něco jiného... Taky neodcházím, mám to jako ty :slight_smile: Prostě pak ona začne třeba plakat a říkat máma, máma..., protože vidí, že mě to bolí a vidí třeba modřiny.

Blandi, vždycky mě podržíš :slight_smile:, už si připadám totálně ztracená. S mou výchovou nesouhlasí vůbec nikdo. Poslední dobou je to hodně na hraně, protože jak malá nechce být sama, ke všemu je nespavec, tak nestíhám, uklízím do deseti večer, pak si chvilku čtu a zase je tu ráno. Jsem hodně psychicky unavená, jím už jen cukr ve všech formách :slight_smile:. Ale přiznám se, že čtu tvoje postřehy, nejen k mé osobě, moc ráda :slight_smile:
7. čer 2013 ve 20:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@silky123 Ahoj, čtu si tady tvoje starosti a chci tě taky podpořit - mám pocit, že intuitivně tušíš, co tvoje holčička potřebuje a že na to jdeš dobře. Jen je to prostě těžší, než s jinými dětmi.
Rozhodně bych si nenechala ubližovat, tedy bych se snažila tomu zabránit, ale nemá smysl "trestat" za takové chování - evidentně to nedělá proto, aby ti ublížila, prostě si jen neví rady sama se sebou. Některý děti to řeší tak, že se plácnou o zem a bouchají do ní hlavou a jiný zas jinak. Určitě se to časem zlepší a budeš pyšná na svoji citlivou holčičku - zrovna citlivost je vlastnost, které se naší společnosti nedostává.
A ještě bych ti poradila - uvař si pořádný jídlo (nebo ještě raději si na nějaký zajdi do dobré restaurace). Cukr tě unaví ještě víc, potřebuješ pořádnou dávku kvalitních živin (a čokoládu jen jako zákusek:wink:). Dobrý je čerstvý ovoce, čerstvá zelenina - to člověka osvěží a postaví na nohy.
8. čer 2013 v 16:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@bezaz Ahoj, podle mě je ještě tvůj syn na uklízení malý. A navíc si myslím, že stejně vůbec nemá smysl děti do uklízení nutit, už vůbec ne takhle malé. Každý má na pořádek jiné nároky a požadavky - kdyby někdo viděl moji domácnost, jistě by nevěřil, že mi maminka odnášela hračky na půdu - a vůbec se to na mě nepodepsalo. Ano, mám doma bordel a jsem spokojená :wink:
Pokud už má člověk větší děti a na pořádku lpí, je podle mě dobré domluvit si pravidla - společné prostory udržujeme v pořádku, ve svém pokoji/koutku/skříni má každý co chce.
Pokud ti nepořádek v dětském pokoji vadí, tak ho ukliď - třeba děti časem samy poznají, že se jim v uklizeném líbí a hraje lépe.
Každý má jiné nároky - někdo chce mít uklizený byt, tak musí víc uklízet, jiný chce vařit zdravou stravu, tak stráví víc času nakupováním a vařením, někdo chce mít krásnou zahradu, tak tráví čas na zahradě. Záleží přece na každém, jak si to nastaví...
8. čer 2013 v 16:28  • Odpověz  •  To se mi líbí (8)
@silky123 Ahoj, to teda nemáš lehký. Nevím pořádně, jak to napsat, ale mrňouskové a zvlášť holčičky jsou hodně spojené s mamkou - tak bych šla cestou - co mě bolí a já s tím nic nedělám? Že mě musí bolet moje holčička, abych to "cítila"? Něco ti tím chce říct, ukázat, zvlášť, když vidíš, že je z toho sama hotová.
Tak přeju sílu a držím palce!
8. čer 2013 v 16:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hamma
@zimka

Holky, díky :slight_smile:. Já jsem z toho taky hotová, protože nevím... Manžel mi říká, že z ní vypěstuju násilnici, která se nebude ničeho bát, jelikož "nezná hranice". Pořád jen mluvím, vysvětluju, ukazuju...

Teď je to o dost horší, protože už sedmý den marodí... Rýma a zánět v uchu, tedy začínající.... Nespala jsem pět nocí, ale dneska to vygradovalo. Byla vzhůru co dvacet třicet minut a řev, řev, řev. Myslím, že ji nic nebolelo, protože do spaní byla v pohodě, pak začaly hysteráky. Když už to bylo asi dvě ráno, tak jsem ji jen hladila a říkala, ať tedy brečí, protože už nic jiného dělat nemůžu. Protože spí se mnou v posteli, nějak tam sebou hodila a bum byla na zemi, naštěstí v té hrůze jakoby sjela, nespadla, takže plakala tak dvacet vteřin a pak se nechala chovat a konejšit, to nikdy nechce, pere se...

Protože spí tak všelijak, tak usíná taky všelijak, dneska po těch sedmi dnech usnula po dvanácté a ještě spinká, tak jsem zvědavá. Opravdu si někdy říkám, proč... Je to smutný, hrozně si to vyčítám, že mám takový myšlenky, ale opravdu už nevím, co dělat. Tak jakoby "lámu hůl" a říkám si, že to nebudu ohýbat přes koleno, když už nemůžu, protože vyžaduje neustálou pozornost, tak vedle ní sedím a na chvilku si třeba prohlídnu fotky, knížku, časopis, abych se trochu "odstřila". Nevím, jak to máte doma vy, ale pro mě je těch 13 - 14 hodin neustálé pozornosti, kterou maličké dávám, ohromně vysilující, maličká ji vyžaduje a někdy i dost razantně :slight_smile:. Manžel je v práci, hypoška na krku, ale doma se snaží, jak to jde....

Ono to bude dobré, časem... Ale teď je to na palici ;)

Díky za názory a tipy.


@zimka

Nevím, co mi chce říct, že mě to bolí. Zkusila jsem z mého pohledu všechno. Podle mé kamarádky PA to bylo všechno díky "blbému porodu".... Ale to nezmění, takže hlavu vzhůru a jít dál :slight_smile:
9. čer 2013 ve 13:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pamal vdaka za tip na knizku, co som si po nej popatrala po webe, tak sa mi velmi pozdava a urcite si ju zozeniem na precitanie. Mne sa tiez zapadna liberalna vychova nepaci, a pravdupovediac aj voci RABR mam cim dalej tym viac vyhrad. Zda sa, ze "12 klicu..." ide tak trochu aj proti RABR. Ale tiez - to podla mna tazko porovnat, lebo su to knihy o roznych veciach - "12 klicu..." je kniha o vychove. a RABR je v podsate kniha o komunikacii, aj ked sa tvari ako kniha o vychove, no nie je to celkom tak.
10. čer 2013 v 01:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blumka citam ci ti niekto poradi a moc nic :slight_smile: Lebo u nas je to podobne..aj ked trosku miernejsie, ale to mozno len tym, ze my nemame ziadneho surodenca a tak je to boj pred spanim len on a ja..niekedy teda uz aj tatinko musi zasahovat...nastastie to u nas tak dlho netrva, ale tiez nezabara skoro nic...na umyvanie zubov nastastie zaberie, to ze mu poviem, ze dobre, tak ides spat so spinavymi zubkami...nemusis umyvat..a on sa napodiv toho boji, lebo vidi ake ma zuby nas starky a dalsi clenovia starsej generacie v nasej rodine, ktori sami priznali, ze si v detstve zuby neumyvali vobec a vobec sa o ne nestarali..to vykladali malemu uz par krat, ked sa pytal, preco nemaju zuby alebo preco su take skarede...tak on sa boji, ze bude mat take iste, tak ak trucuje pred umyvanim ci pocas neho, tak riesim skor tym, ze fajn, ideme spat s takymi zubami ake mas....potom ich budes mat ako starky...
ale potom obliekanie do pyzama je boj, len sa vrti ako uzovka, odbieha nahy po byte, vyskiera sa...ked ho chcem chytat tak este vacsia zabava, ved o to ide, nahanajte ma...tak vacsinou to riesim tak isto, ze teda dobre, tu mas pyzamko, oblec sa sam alebo teda mozes ist spat nahy...a to sa mu tiez nepaci...kedze nas je taky ritualovo vychovany a neexistuje, ze pojde spat v tricku alebo holy, ze nebude mat umyte zuby, ze sa nevycika..on len s tym robi uplny cirkus, ale teda ked to riesim tak, ze tak ides spinkat nahy, ides spinkat s neumytymi zubmi, ides spinkat nevycikany teda a kludne sa pocikaj do postielky, ty v tom budes mokrom spat..tak on potom leti ako strela...uz ked konecne lezi v posteli, tak tam je dalsi boj...skace po posteli, odkryva a zakryva sa cely cas...potom po mne pokrikuje, ze ho mam prikryt, potom sa zas odkope...ked nepridem, vrieska, skace...tam uz pomahaju tiez len vyhrazky, ze ho zacuju susedia a privolaju policajtov, ze potom bude spat vo vaznici...niekedy radikalne, ze rano vstane a oblubene auticko bude prec..na toto nie som hrda, lebo absolutne neviem co mam vymysliet...auticko nema nic s tym, ze nechce spat, nie je to spravny dosledok jeho neprimeraneho spravania, ale v zufalstve pri vecernom vystrajani vacsinou pridem s takymito hrozbami...potom nabehne tatko, ten zrukne, uz sa zvysuje hlas..proste kazdovecerny kolotoc...mam pocit, ze musime len vydrzat...nemyslim si, ze na toto je nejake priamociare riesenie...ak ano, cakam stale ci tu niekto poradi :slight_smile:
10. čer 2013 ve 13:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj... taky dávám tip na další literaturu :wink: jestli teda neznáte... thomas gordon - výchova bez poražených... přečetla jsem ji během pár dní na dovolené, líbila a dala moc...
10. čer 2013 ve 13:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@bezaz ja suhlasim s @hamma Ja sa s upratovanim nestresujem vobec...nas ma 3 roky a upratujeme obaja tak prilezitostne...ziadne humbuky, ziadne vyjednavanie...tiez som neznasala upratovat ked som bola mala a tiez na urodnu podu nepadlo ani to, ked som chodila klacat k stene, ani ine donucovacie metody mojej mamy...teraz je horsie to, ze nas tatino je strasny bordelar a mne vadi to, ze stale musim odkladat ponozky zo zeme, tricka zo stoliciek, nohavice z postele...pohare odnasat zo stola z celeho bytu...ale 40 rocneho chlapa naprerobim, zbytocne hadky kvoli tomu..tak sa snazim len o to, nech nas syn nebude az taky, aj ked casom uvidi v tatinkovi vzor..ale nas syn vidi ako ja ukladam veci a on sa prida sam...odnesie aj tatkove ponozky do pradla..ked vidi niekde papierik, tak ho vyhodi do kosa sam od seba..a hracky neupratujeme nijak zvlast...mame krabice a police...auticka si zhrnie na kopku, aby sa dalo chodit a spolu ked sa hrame nejake hry, tak mu vzdy poviem, ze si odlozme teraz toto co mame na zemi, nech mame miesto a spolu to odlozime..nerobime ziadne velke upratovanie pred spanim, ze najprv odlozit hracky a potom spat..neleskne sa u nas ani to nie je uzasne upratane..a vlastne som sa ani nikdy nad tym nezamyslala... syn sa uci aj v skolke, tam som ho aj sama videla ako pekne ukladal hracky do krabice, formicky odnasal z piesku..tam je este iny respekt a motivacia...tvoj syn je malicky podla mna este aby to chapal tak dokladne..urcite moze odlozit hracky do krabice, ale inak by som absolutne netlacila...
10. čer 2013 ve 13:16  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@m.i.r.i pozeram, ze castejsie mame rovnake starosti :grinning: .
U nas ked poviem malej ze pojde spat s neumytymi zubami tak nastane plac neskutocny ze mi az srdce trha a ona teda dokaze revat neskutocne dlho...Minule sa zas blaznila a akoze si umyva zuby suchou kefkou, nechcela si dat pastu, tak sme si ju nevsimali, otocila sa od umyvadla smeroom k nam a predvadzala sa a vyplula sliny na podlahu v kupelni. Tak som ju vzala do izby, ze teda toto nie, ale v izbe akoby ju niekto prepol, normalne som mala pocit ze precitla, hodila sa mi do narucia a zacaa plakat ze ona to nechcela, ze si chce umyt zubky...proste akoby ju niekto ovladal ked je v tom blaznivom spravani akoby to ani ona nebola....potom si sla kudne umyt zuby, kludne si lahla, pri zaspavani trosku vymyslala.
My sme mali o tom debatu s manzelom. jeho to dost stvalo ze si s tym nevie rady a riesi to krikom a sam vyslovil vety ze to ma v hlave nejaky hlas, ktory mu hovori, ze ked nezasiahne tak co z nej vyrastie..ale ze to su same voloviny, ze ako moze mat vplyv detsky vzdor na to co z nej vyrastie. Smiali sme sa na tom ako hlboko v nas su tie stereotypy zakorenene. Odvtedy, od toho rozhovoru, je pokojnejsi, nejak si asi uvedomil, ze ono to prejde tak ako presli ine jej amoky, len treba sa obrnit trpezlivostou a v tych najtazsich situaciach sa tvarime ze akoze nevidime to vycinanie. Ale musim povedat ze sme si aj obaja povedali ze obom venujeme este viac casu...zacala som pre ne chodit skor do skolky, malu mam v satke aby som mala ruky pre ne, potom vecer zas sa im venuje viac manzel...mam pocit, ze aj ked stale su dni ked vystraja tak uz akoby ju to prechadzalo...a mozno len sme sa s tym nejak zmierili, ze to proste preckame a nebudeme si z toho robit tazku hlavu.
10. čer 2013 ve 13:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek