• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@bubelko

Moc krásný článek, jak mně se ulevuje :slight_smile:, že když maličkou nechám "osudu", tak nejsem zas tak zlá nepřejícná...


@betelgeuzz
No, na sex, manžela - po nocích. Většinou jsme oba tak mrtví, že sedíme na gauči a oddychujeme. Manžel má opravdu namáhavou práci, pracuje jako OSVČ, takže si práci shání sám. Proto se snažím o veškerý servis doma. Nepovažuje to za samozřejmost, když mu zbude čas, tak mě odešle ke knížce, pc apod. a uklidí on.

Můj pocit pramení z toho, že o první mimi jsme přišli, přístup jednoho lékaře tak hrozný, že to ještě po čtyřech letech je ve mně.
26. čer 2013 v 15:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky, jen dávám info, pokud jste někdo z liberce, pak v naší školce (mš září) je na podzim kurz rabr (celý), vede nováčková a rýdl :slight_smile:
26. čer 2013 v 15:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@silky123 ak nevstane v noci, tak by mohol cez vikend rano a ty by si si mohla pospat a dohnat tak tie noci. alebo si lahni po obede a oni nech idu na ihrisko :wink: to, ze mala k nemu nechce by som ako argument nebrala. nech to skusi a casom si urcite vytvoria vlastne riesenia situacii a problemov :wink:
26. čer 2013 v 18:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@silky123 s tím spaním - vyzkoušej ji přendat do vlastního pokojíčku do velké postele, my to udělali ve 2 letech, nejdřív to byla hrůza, jsem si myslela, že ho musím uspávat, ale usínal hrozně dlouho, v noci se budil, pořád mě hledal, několikrát jsem musela v noci chodit k němu, čekat, až zase usne, pak se vracet do ložnice a zase zpátky, no děs, pak jsem jednou řekla dost, řekla jsem mu, že maminka potřebuje spát celou noc ve své posteli, jinak bude tak unavená, že se o něj přes den nebudu moct starat, nevím, jak je to možné, ale od té doby usíná v pokojíku sám a spí celou noc (na výjimky) - to bylo o mladším, starší šel do pokojíku taky ve 2 letech, ale u něho žádný problém nebyl, nespal sice celou noc, ale vzbudil se, přišel za mnou se ujistit, že jsem v ložnici, odvedla jsem zpět, lehl a hned spal dál. mladší měl špatné spaní od narození, budil se každé 2 hodiny pravidelně do 2 let:frowning2: i když už jsme potom ke konci ani nekojili, budil se pořád. Oba kluci vstávají mezi 5-6 hodinou, pořád, někdy i dříve. Snažím se proto chodit spát brzo a někdy si zdřímnu i přes den, když to jde, co chodím do práce, tak už většinou jen o víkendu a kluci se přitom klidně dívají třeba chvíli na pohádku v tv, u toho vím, že budou sedět a nehnou se od toho - a jo, mívala jsem taky špatné pocity, že je nechám dívat se na tv, že je to špatné, že by neměli, ale únava zvítězila.
@prom starší byl něco podobného - nikdy neměl hlad ani žízeň, nutila jsem ho od narození, měl reflux, tak možná to bylo tím, pořád na úplném spodu růstových grafů - a najednou od 5 let jsem od něho začala slýchat, já mám hlad, já mám žízeň a opravdu jí. Mladšího jsem nutit nikdy nemusela, jedl vždy, co jsem mu dala a ještě si pořád poptával přídavek, ale poslední dobou začal zase s jídlem stávkovat a vymýšlet, no nechám ho být a budu čekat, až ho to zase přejde, podle mě jsou to taková období... a nejspíš je to i tím, že dneska je tolik lákadel, tolik jídla, všeho dostatek, že děti ani hlad neznají, starostliví rodiče jim pořád něco nutí a oni neví nakonec co by....
26. čer 2013 ve 21:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@prom ahoj, napadá mě něco trochu podobnýho jako rerunu, jestli prostě nepocítila, že odpovědnost za plnění jejích základních potřeb nebereš na sebe za ni ty, a tím se jí sama nevzdala...
já tohle u Kuby neřeším, nabízím možnost v rámci "režimu" celý rodiny (třeba si potrpím na společný obědy, když to jde, takže vytvořím tu situaci společnýho obědvání), ale rozhodnutí nechávám na něm. Pak leda někdy pomůžu pochopit důsledky :grinning: (rozuměj: taky je někdy ve finále vzteklej hlady nebo únavou) ale program už kvůli tomu neměním, zítra to zkusí jinak, aby zjistil, co mu vyhovuje...
ale nevím, Kuba je hrozně pohodovej, nechci tu dávat rozumy, když náročnější dítě sama neznám...
27. čer 2013 v 01:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna @ofelieee holky diki
hmm... ona ale ten hlad, zizen, unavu ma.. ona si ju proste len nechce priznat, lebo ma tolko ineho na starosti, v jej hlave to je pre nu strata casu sa najest, odpocivat. Ale samozrejme jej telo hovori ine :angry: Ona nema ziadnu metabolicku poruchu, reflux.,ked UZ zacne jest, tak toho fakt zje dost, ani nie je vyberava, proste ma problem v mozgu nachvilu vypnut

a priamy dosledok uz tolkokrat pocitila a nic .. nic si z toho nezoberie. Velakrat isla spat bez vecere, proste naposledy zje nejake jablko co jej donesiem, ked ideme zo skolky, potom jej v posteli vecer skvrkalo v bruchu, tak to vyuzila ako fintu, ze je hladna, aby nemusela ist spat.. nie, nepovolila som.. hovorim si, ved neumrie od hladu, rano sa pred skolkou naje .. omyl, zas nemala potrebu, lebo sak je rano, rychlo nieco vymyslat

este na objasnenie - neuznavam ziadne susienky, sladkosti medzi jedlom

ja som prave jedina z rodiny, co ju nechavam tak, ziadne prosikanie/nutenie do jedla, fakt sa s nou neserinkam

Baby, mne nevadi, ze nema potrebu jest, pit, odpocivat ... lenze ona je potom fakt hnusna.. a toto je to, co mi VADI. Ja to prezijem, uz som zvykla :confounded: , ale co jej mladsia sestra? na vsetkych si potom ventiluje svoje zle pocity. Ona sa trebars po nejakom vybuchu konecne naje, odpocinie a potom na mna vola: mami, uz som naspat, nekricim, uz som zasa vasa kamaratka ...
??? :sweat_smile: si v duchu poviem, no vitaj naspat dcerenko, bolo to nutne?

ja neviem, je mozne, ze jej to docvakne vekom? ze sa snad aj skludni, ze bude pocuvat a respektovat signaly svojho tela a tym sa troska obmedzia jej vybuchy? :sweat_smile:
27. čer 2013 ve 12:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@prom možné to je, že to přijde s věkem, jídlo nabízej v pravidelných intervalech, trvej na tom, že k jídlu se jde ke stolu, před tím umýt ruce - to je rituál a hotovo, pokud si hraje, dopředu upozornit, že za chvíli se půjde jíst - nastav třeba budík a ona v tu chvíli musí jít k tomu stolu, ať už bude jíst nebo nebude a počká až dojíte a pak si teprve půjde znovu hrát. Podle mě pokud vytvoříte takové pravidelné rituály a budete trvat na pravidlech stolování v rámci možností úměrně věku, tak by se to mělo samo upravit. Svačinku - ovoce, zelenina atd. to si třeba může vzít i do pokojíčku a sníst to i při hře, ale na hlavní jídlo já trvám na tom, že hru přeruší a jdou jíst ke stolu, někomu se to zdá možná přehnané, ale to asi záleží na každém, jak si to doma nastaví, ale podle mě ta pravidelnost a rituál u jídla přispívají k tomu, aby si děti uvědomily kdy se jí, kolikrát denně se jí, že se u jídla dá povykládat (když se nemluví s plnou pusou, tak proč ne, takové to u jídla se nemluví neuznávám, protože právě u společného stolu při jídle se toho dá probrat spousta) a předchází to pak i problémům s váhou a zdravým životním stylem v dospělosti
27. čer 2013 ve 12:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@reruna suhlasim, aj ja sa snazim o nejake tie ritualy. Ideme prikladom, nie nutenim .. ona aj ked teda usadne k stolu, tak neustale vymysla .. odjakziva .. a tiez netrvam na hrobovom tichu pri stolovani, len ona zacne otravovat aj mladsiu,potom aj ta prestane jest a uz sa nam to kopi ...
asi ma dost problem s koncentraciou, i ked teda ziadny problem na papiere od doktorov nemame, to pozorujem aj u hry, nielen u jedla a pod.

fakt by som ju chcela vidiet v skolke, ze jak tam funguje, jak tam usedi, povedali, ze su tam od nej aj horsi, co sa naozaj len vrtaju v jedle, kde je vidiet, ze doma funguju na sladkostiach. Aj v tej nemocnici si ju nevedeli vynachvalit

takze potom dava vsetko vyzrat svojej milujucej rodinke :grinning:
27. čer 2013 ve 13:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna

Díky :slight_smile:.

Já jsem se snažila ji "odložit" k pohádkám, absolutně to malou nebere, žádná. Manžel stahoval jak blázen a ono nic. Přiznám se, že jsme ještě ani neuvažovali o přestěhování.

Ke všemu asi vypouští spánek po o, jenže mi vytuhne pak kolem čtvrté páté a to ji nemůžu nechat spát, čumáčkovala by až do dvou do rána...Pochopila bych, kdyby zkracovala intervaly, ale ona skoro ze dvou hodin najednou nic.... A to ze dne na den...
27. čer 2013 ve 22:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@silky123 kluci to měli také tak, ze dne na den, kolem těch 2 let přestali po o spát, přitom třeba mladší byl dobrý spáč, spával i 3 hodiny po o a pak zničehonic spát přestal, ukládala jsem ho dál, ale nemělo to cenu, neusnul... pak kolem té 4-5 hod přišla krize, přesně jak píšeš. Od té doby, co chodí do školky, zase po o spí ve školce, ale doma o víkendu ani náhodou.
27. čer 2013 ve 22:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@silky123 ahoj, občas nakouknu, inspiruji se, ale nestíhám moc reagovat. Koukám, že jsem na tom bylo s prvním synem podobně, jen teda jsme k tomu neměli takové zdravotní problémy. Ale přesně jak píšeš, špatné spaní přes den, v noci (od půl roku min. do roka buzení třeba 8x za noc, do dvou let pak už "jen" 3x, teď tak 1x za noc někdy i celou noc prospí), neschopnost si hrát sám, já stále u něho, nic jsem neudělala, chvilka volného času byla vzácnost... já teda mám fajn manžela, který mě umí 100% zastoupit (krom kojení samozřejmě :wink: ), ale teda to platilo u prvního, teď u druhého to je horší, ten je větší mamánek. Ale chtěla bych tě povzbudit, že nám se to po 2. roce tak nějak začalo lámat a hlavní zlom asi po narození mladšího (starší má teď 3 roky a mladší cca 8,5m), začalo na něho být méně času - kojení, přebalování + k tomu jsem trpěla dost na záněty prsu (horečky a tak), takže jsem občas ráno vylezla z postele a byla ráda, že zvládla základní věci a např. na hraní jsem opravdu neměla ani myšlenky a ono to nějak zafungovalo a syn si začal pomalu sám hrát, i když i tak se mu dost věnuju, hlavně, když mladší spí, ale už mě nepotřebuje každou minutku, navíc jsem ho začala více zapojovat např. do vaření. Jsou teda věci, které s ním neudělám nebo dělám jen, když se třeba kouká na tv (také jsem dříve byla proti, ale teď to prostě chvíli pustím - pohádky na dvd apod., ze začátku to také neznal, ale časem si zvykl a teď by se naopak koukal od ráno do večera :wink: ), takže žehlení, stírání apod. je takto nebo když je muž doma. Po večerech to moc už nejde, oba mi zalehnou tak kolem deváté-desáté a to jsem ráda, když se kouknu na maily nebo na MK a jdu spát, bo také ráno brzy vstávají, nyní většinou kolem šesté. Starší mi už také po O nespí, usne např. jen v autě a o to je pak protivnější, už si jinak zvykla a do večera vydrží. Takže vše je náročnější. Tímto chci napsat např. k tomu, jestli plánujete další mimi, tak bych se toho tak nebála. My chtěli děti cca 2 roky po sobě (jsou cca 2r a 4m), ale hrozně jsem se toho bála, po zkušenostech s prvním bych do toho nikdy nešla, ale prostě jsem nechtěla mít doma jedináčka. Dále, že opravdu časem se to zlepší, přijde mi, že ten jeho třetí rok byl nejlepší, když by byl sám, tak bych si občas mohla říst, že mám tu "dovolenou", což v prvních dvou letech bylo nemyslitelné a teď je to také náročnější (mladší mi přes den spí lépe, o to hůře v noci...., ale je méně náročnější na neustálou péči, není zas tak samostatný, jako děti kamarádek, ale občas si vyhraje a je to asi i tím, že prostě na něho není tolik času). A taky jsem měla výčitky si dělat něco pro sebe a jeho nechat "osudu", no možná ani ne tak výčitky, on mě to ani nenechal dělat, ale nějak si prostě pomaličku zvykl a po porodu už ani neměl na výběr. Teď vím, že už bych to dělala jinak, už od mala bych ho nechala občas hrát si samotného, nestarala se o něho neustále - nepřipravovala program apod., přijde mi, že jsem mu tím spíše uškodila. Navíc je docela dost bojácný, hlavně k druhým dětem, jsem zvědavá na školku, jak to bude zvládat....od kolektivu utíká, nejraději je např. na hřišti sám, velmi blízký kontakt cizích lidí a hlavně dětí ho znejistí až rozbrečí.... No nevím, zda jsem ti pomohla, jen jsem tě chtěla aspoň trošku uklidnit, že se to určitě pohne k lepšímu, je opravdu rozdíl mít roční dítě nebo dvouleté a co teprve tříleté. U nás se i to spaní zlepšilo, po 2. roce se budil tak 2-3x, kdy se budil pláčem a potřeboval uklidnit a nyní to je jednou, ale už ani ne každou noc.
A koukala jsem, že jsi také z Jablonce :wink:
27. čer 2013 ve 22:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Já si jdu zase pro jinou radu: teď řeším hlavně boje mezi sourozenci (3r a skoro 9m), hlavně mi jde o toho staršího, který mladšímu nechce půjčit jakoukoliv hračku, jak vidí, že mu něco bere nebo se k ní třeba jen blíží, už běží za ním, řve, okřikuje ho, bereme mu to zruk, bouchá ho, šťouchá do něj a já nevím, jak mu to vysvětlit, že takto se nechová.
A přitom mladší k němu vzhlíží a čeká na jakoukoliv milou reakci od staršího. Dříve, když ještě nelezl a nebral mu hračky a starší na něj tolik nestartoval, tak se na něho smál už jen, když se na něho podíval a teď mi přijde, že jen se k němu blíží, tak už se bojí, co se stane :frowning2: Jsem z toho špatná, protože, jak pak bráním mladšího, tak občas na druhého křičím, vždy to nezvládám být klidná, jsem celkově výbušnější, snažím se to krotit, ale toto mě prostě vždy nakopne :frowning2:
27. čer 2013 ve 22:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@daisyr

Děkuju :slight_smile:, moc děkuju za útěchu. S tím kolektivem na hřišti je to úplně stejné. Nejradši je, když tam není ani noha. Jakmile je hřiště plné, tak mi sama "řekne", že jdeme pryč a zajdeme si na další hřiště.

S tím dalším mimi to aktuálně řešíme, manžel mi říká, že jsme si prošli dost drsným obodobím, tedy hlavně já, takže to nechá na mně. Kdysi mi řekl, že pokud bych nechtěla mimi žádné, tak by se přizpůsobil. Což jsem vzala jako oběť nejvyšší, jelikož je manžel jedináček a jejich rodina by "vymřela" po meči. Po nějakých 250 letech, zjištěno tchánem díky kronikám. Tchán by manžela asi vydědil, ale i s tím jsme počítali :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:. (Ber to, prosím, s humorem)

Jj, jsem z Jablonce :slight_smile:
28. čer 2013 ve 14:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
P. S.

Jinak jsme původně už druhé mimi nechtěli, jenže můj sourozenec má taktéž jedno dítko, které je postižené, takže maličká by zůstala úplně sama..., kdyby něco.
28. čer 2013 ve 14:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@daisyr ted koukám, že to video jsem sem dala celkem aktuálně :slight_smile: kdyžtak mrkni, třeba ti to pomůže... :wink:
možná zkusit se podívat na to i z pohledu toho staršího... to vidíš ty, že "takto se nechová", zatímco on brání jen svoje, jestli mi rozumíš - prostě potvdit mu - ano, máš právo na tohle, je to tvoje a můžeš s tím nakládat podle svého, až budeš připravený se rozdělit, půjčit, uděláš to... nechat mu svobodu v tom, že na něco má právo jen on... podobně jak to říká naomi v tom videu...
u nás taky hodně pomáhají proti haštěření koberečky, co jsem převzala z montessori - (vlastní kobereček se jménem - může si na něj vzít libovolnou věc, hru a nikdo nemá právo mu do toho zasahovat - samozřejmě mladší šimon ještě plně nerozumí, takže často zatím bráním sama, ale myslím , že je dobré na to zvykat už ted, pokud to má fungovat), taky máme vyhrazenou poličku, kam si může dávat své oblíbené věci, o které se dělit nechce, průběžné přidává nebo ubírá... až bude šimon větší, bude mít také svou - prostě myslím, že každý má právo mít určitý pocit nedotknutelnosti svého majetku... dělit se je fajn, ale jen když si na to přijde každý sám, ne z donucení...
28. čer 2013 v 15:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@silky123 No, tak k tomu vymření byste stejně museli mít syna, ne? teď záleží, zda by se to povedlo :slight_smile: :wink: Náš rod z tátovy strany právě vymírá, jsem ze 3 sester a on měl také jen sestry :grinning:, ale život jde dál. Takže jak píšeš, zařiďte se dle sebe :wink:
My právě chtěli 2 děti kvůli tomu, aby měli sebe navzájem, i když to budou spíše asi bitky, dle mého posledního příspěvku :grinning:
29. čer 2013 ve 22:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz díky, musím oprášit po těch 3 letech na mateřské angličtinu :grinning: i to se hodí
Ty koberečky jsou fajn nápad. Já chápu, proč nechce půjčit své věci, ale on to aplikuje skoro na vše, i to, co mají dohromady, hračky, které míval jen on, ale už si s nimi nehraje a počítalo se s nimi pro mladšího, abychom to nemuseli kupovat 2x apod. Má i svoje poličky, ale nějak se mu tam vše stejně nevejde, něco musí být na zemi a jak se k tomu mladší přiblíží, už je řev a ubližování. A bohužel stále za zády jim stát nemohu, abych mladšího nějak odháněla. Ty koberečky nebo něco podobného zkusím zavést, třeba si časem i mladší na to zvykne, když to bude pravidelné. Starší si např. chce hrát s vláčky, musí rozestavět koleje po pokoji, jenže to mu s radostí mladší bourá a chápu, že když mu řeknem, ať si jde třeba do obýváku a tam se zavře, tak že tam sám být nechce, no jsou to boje.... ráda se seznámím se zkušenostmi ostatních. Mám i kamarádky, jejichž děti si v pohodě spolu vyhrají, nemají žádné problémy, starší naopak tomu mladšímu pomáhá apod.
29. čer 2013 ve 22:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@daisyr ano, také mám jednu kamarádku, která má stejně staré děti a starší na mladšího vůbec neútočí, vše mu půjčí, o vše se rozdělí... ale nevím... nehodlám soudit, ale jako pro pozorovatele z vnějšku mi to starší dítě přijde takové nepřirozené... možná zlomené... neustálým poučováním o tom, jak je nutné se dělit, půjčovat, nerozčilovat se apod...
situace u nás je spíš podobná té vaší... taky má tendence nepůjčit ani starou hračku pro mimina, ale máme to tak, že pokud někdo má něco první (a nejlíp na koberečku), žádné braní z rukou!!! prostě je potřeba nechat si dohrát a až hračku odloží, může ji mít druhý... držím palce :slight_smile:
30. čer 2013 v 06:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@daisyr tiez sa snazime dodrziavat pravidlo, kto to mal prvy, tak ten sa s tym hra, hlavne mladsi je taky, ze vidi, s cim sa hra ninka, tak zrovinka to potrebuje aj on, aj ked dovtedy sa o to nezaujimal, je to dost tazke, ide od septembra do skolky, tak bude konfrontovany nie s jednym alebo dalsimi 15 detmi, som zvedava, ako to zvladne :sweat_smile:
30. čer 2013 v 15:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dlouho jsem tu nebyla, tak nějak nebylo proč :wink: Teď se nám narodil druhý prcek a doma je to občas na zbláznění. Starší žárlí (i když už to trošku polevilo), ale hlavně začal dělat naschvály, absolutně se odmítá přizpůsobit - což je sice vlastně možná i dobře, ale někdy je to šílený. Vůbec nevím, jak s tím pracovat. Takže si tu zase čtu a snad se něco dočtu :wink:
Třeba včera - chtěla jsem jít odpoledne ven, starší souhlasil, ale na zahradě se prostě rozhodl, že se na procházku nepůjde, já potřebovala nutně něco vyřídit a hlavně jsem se chtěla projít, aby menší v kočárku zabral. Nepomohlo nic :confounded: nakonec jsme šli domů s tím, že starší brečel, malej v kočárku taky a já skoro taky...

@bubelko - zajímavý článek - ufff jsem si oddychla, že nejsem krkavčí matka jenom já :grinning:
4. črc 2013 ve 14:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, prosím o radu nebo názor ohledně své rodinné situace, jelikož už nějak nejsem schopna nadhledu.
Maminka MM je velice dominantní žena a v této pozici je taky všemi členy rodiny respektovaná. Já jsem s ní nikdy neměla problém až do okamžiku narození našeho syna. Měla k němu velice vřelý vztah, za což jsem nejdřív byla ráda, nicméně postupem času jsem si začala uvědomovat, že jaksi přebírá moji roli matky - že kontroluje veškeré moje konání vůči malému a i vůči mému vedení domácnosti. Zpětně jsem pochopila, že je to vlastně manipulátorka, protože svoje výtky vždy oznamovala v jakoby "přátelském" tónu, nicméně pokud jsem je neakceptovala, byla v tomto "upozorňování" neuvěřitelně vytrvalá a později i uštěpačná. Dlouhodobě pro mě byla tato situace neudržitelná, proto jsem poprosila MM, aby mamince nějak taktně naznačil, že by mohla snížit četnost návštěv u nás (cca 4 x týdně celé odpoledne). Tvrdě jsem ale tímto požadavkem u MM narazila - jak jsem psala, matka pro něj byla vždy nedotknutelná a její návštěvy u nás jsem já nevděčnice měla chápat jako obětavou pomoc :angry:
Zkrátím to: vše se otočilo proti mně - tchýně se urazila a nepřekročí práh našeho bytu, nicméně MM celou situaci "vyřešil" tak, že bere každý víkend alespoň na jeden den syna ke svým rodičům. Připadám si takových dnech dost hrozně - jako páté kolo od vozu, kdy se mě nikdo na nic nezeptá. Jinými slovy, MM prostě s rodiči žije svým životem a já sedím doma ve stresu z toho, že netrávíme víkend spolu my tři a taky z toho, co se děje s naším synem, jelikož tchýně považuje za nutné alespoň během těchto dnů "napravovat" to, co já jsem ve výchově syna zanedbala/pokazila:angry:
Napadl mě kompromis - a sice že bych jezdila za jeho rodiči i já. MM s tímto ale nesouhlasí - nejspíš kvůli uraženému egu, že jsem udělala přítrž v těch návštěvách jeho rodičů u nás. Myslíte, že by bylo nesprávné/nefér, kdybych trvala na tom, že víkend chci taky trávit se synem? Klidně bych se přizpůsobila času i místu, kde by chtěl MM se svými rodiči a synem být.
Díky za názor:slight_smile:
8. črc 2013 ve 13:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ivular jaky mate vztah vy dva s MM? milujete se? fungujete spolu dobre jako partneri? Z Tveho prispevku mi totiz pripada, ze problem je hlavne mezi vama dvema, nez s tchyni..... Jinak uplne prakticky k veci - jeden den o vikendu mi prijde lepsi nez celej tyden vetrelec doma :stuck_out_tongue_closed_eyes: ale jen jeden den, druhy je tvuj, popr. tvych rodicu. Ten volnej den muzes vyuzit pro sebe, svoje konicky, kamarady, vylety, zajmy, cviceni, kurzy.....doma bych nesedela ani nahodou, uz jen at MM vi, ze mas svuj program. Ale celkove je pristup - beru nase dite nekam a ty tam nesmis - dost zvlastni :confused:
8. črc 2013 ve 14:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ivular - ahoj... a co se zkusit dohodnout s manželem, že byste jeden víkend trávili jen vy tři společně a druhý víkend by na ten jeden den vzal syna k rodičům? Jinak nevím, jestli by to bylo "nefér" trvat na tom, že chceš být u rodičů s nimi, ale otázka je, jestli by taková návštěva proběhla v pohodě, nebo v napětí...pokud by kvůli tomu, že s nimi jedeš i ty, mělo být na návštěvě dusno, tak bych radši nechala jet jen syna s manželem a brala bych to jako odpočinkový den pro sebe...a oni ať si to užijí, však ono by se snad za ten jeden den nic nestalo, co by syna nějak nenapravitelně poškodilo...tedy pokud je manžel jinak rozumný....a návštěva babičky jednou za 14 dní mi připadá dostatečná, 4x týdně celé odpoledne už je opravdu moc :wink: . U nás zase manžel moc nemusí mojí mamku, takže jsme to taky vyřešili tak, že občas vezmu malého a jedeme k ní sami, nebo podnikneme nějaký výlet....myslím, že je to k oboustranné spokojenosti - manžel je rád, že tam nemusí a já bych si to taky ani moc neužila, kdybych věděla, že tam bude celý den otrávený a bylo by tam napětí....ale je to těžko radit, v každé rodině jsou ty vztahy jiné a lidi to jinak nesou.... Ale já bych to asi nebrala jako že jsem páté kolo u vozu, myslím, že na tom není nic špatného, když spolu stráví čas u babičky bez tebe, zvlášť když ty vztahy nejsou nejlepší...
Ale asi bych to řešila nějak i s manželem, na prvním místě byste přece měli být ty a syn a až potom jeho rodiče, bohužel je to ale časté, že jeden z manželů upřednostňuje svoje rodiče a pak to dopadá takhle :frowning2:
8. črc 2013 ve 14:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Já se asi už zblázním. Jako snažím se celou dobu podle "Respektovat a být respektován", bohužel čím dál více u Sama je to pouze o tom být respektován, ale aby on něco respektoval, o tom nemůže být ani řeči... Když jsme jen spolu, je to celkem normální. Jasně, že se vzteká, když něco nemůže mít či dělat, nebo když mu samotnému něco nejde. To beru jako normální. Ale když mám u sebe malou? To se rozpoutá pravé peklo. Sam nepromluví prakticky jinak, než s řevem nebo kňouráním. Hází po nás věci, kope do nás. Říkám mu to několikrát v klidu, všelijak, jako že může kopat do gauče, může si házet s míčem, nebo mu nabídnu, že jestli se nudí, přečtem si třeba knížku - to někdy zabere, ale ne vždy - no ale bohužel žádné triky ani alternativy apod. nezabírají - protože on si nenaplňuje potřebu něčím házet nebo do něčeho kopat, on chce prostě vyloženě ubližovat mně. I když něco dělá Sáře, jde vidět, že ta je mu úplně šumák, ale jde mu o to rozčílit mě. Nepomáhá ani první pokus přejít "jako že to udělal omylem", po několika upozorněních vstanu a odejdu od něj, ale chytne hysterák, že mám být u něj, slíbí, že to nebude dělat a jen si k němu sednu tak do mě kopne nebo něco... Dneska mě majznul ostrým rohem papírové krabice od kostiček tak, až jsem ho seřvala, fakt to bolelo a tekla mi v puse krev... Jako já ho chápu, proč to dělá a chápu i, že to nemá lehký, ale tohleto přece nejde? Už nevím, jak dál. Čím dál častěji mám chuť ho fakt seřezat a už se mi kolikrát jeví horší, než opravdu je, jako že záludnej, zlej. Vím, že je to skoro "miminko" a že není zlej atd., ale prostě v tu chvíli to tak vidím. Vůbec nevím, jak z toho ven.
8. črc 2013 ve 22:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka ahoj, ja neviem poradit, mali sme to iste. este aj teraz niekedy mavame.. :confounded: je to ziarlivost, snaha si priputat pozornost /nevadi, ze negativnu/ hlavne chcu byt stredobodom pozornosti.. ale to iste vies, ale uplne chapem tvoje pocity zufalstva.. proste treba to prezit :pensive:
inak viem, ze tu baby s tym moc nesuhlasia, ale mna ked opakovane napada, ja napr odidem od nej, slubuje ze prestane, ale zasa utoci.. ja ju fakt necham samu, nech sa aj vyzuri .. proste ja snad nemam plnit funkciu hromozvodu jej nalad a vymyslov. Celkom to pomaha, vie, ze neblafujem, ale ideme do dosledkov. Tak ako to bude aj v realite, v buducnosti.

Teraz som narazila na tento clanok:
http://www.modernirodina.cz/nesnesitelni-milackove-vypadam-jako-andilek-zlobim-jako-cert.html
precitaj aj diskusiu, viz. prispevok od: veru | 2013-01-09 22:29:21
tak tam to musi byt totalny masaker, ked starsia dcera takto ublizuje mladsiemu surodencovi, citujem:
"Jen jeho hračky rozbyje, kope ho, láme ruce, zavírá do okojů, aby byl sám, dokonce mu chodí čúrat a kadit do postýlky a neb ho v noci příjde vzbudit a nacpe ho pod matraci a ještě ho potře stolicí a lehne si na matraci a přikrije se."
:confused: :confused: :confused: :confused: :zipper_mouth: :zipper_mouth: :zipper_mouth:

a aj tie veci, co robila pred prichodom miminka, si hovorim, uff.. tusim bol na tom este niekto horsie ako my, i ked teda niekde sme neboli daleko od podobneho spravania :angry: :pensive:
a to si hovoris, mozes sa rozkrajat aj na milion kuskov a prd, proste nic to nezmeni.. my musime prezit... len vekom budu tie ich prejavy menej neandrtalske. Snad.
10. črc 2013 ve 12:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@eveluska Náš vztah - všechno hezké skončilo právě v době, kdy jsem se MM snažila vysvětlit, že takhle už dál nemůžu fungovat, že se "pod" všepojímající panímámou, prostě dusím. Ted bych náš vztah popsala tak, že pokud nejde právě o otázky ohledně rodinné konstelace, tak spolu zkrátka vyjdeme.
@krystalka Co se týče toho využití volného dne pro sebe - to mi všichni radí. Jenže pokaždé, když MM se synem odjedou, cítím takovou úzkost, zlost, křivdu a obavy, že žádného užívání nejsem schopna. Naopak, stres ze mě opadne právě až když se vrátí domů. já nevím, možná že je opravdu chyba ve mně, ale nevím jak se s těmi pocity když odjedou poprat :pensive:
11. črc 2013 ve 14:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka aaah, tak bych tě chtěla povzbudit, jak jsem si to četla, tak jsem si říkala jasné, jak to musí být těžké , najít sílu na řešení těchhle situací. Jenom bych chtěla říct, že jsi skvělá, krásná a moudrá žena a cítíš se klidná a vše řešíš srdcem a s nadhledem. Tak to bylo zaklínadlo, a ted se teš na pohodičku doma :slight_smile:
11. črc 2013 v 15:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@ivular ja jsem to nemyslela tak, ze ten jinej program bude hned nejak silene bavit, ale ze uz kvuli vasemu vztahu by sis proste "mela" neco naplanovat, jako povinnost skoro....casem tomu prijdes na chut. Aby muz videl, ze se umis zabavit i sama a nebral te jako kouli na noze, to nikdo nema rad..... A nevim sice, jak to udelat, ale myslim, ze celej problem s tchyni je hlavne problem s MM a tam by se melo zacit a to by se melo vyresit hlavne.... otocit a jit na to uplne po dobrym? ze ti chybi, ze ti chybi jeho blizkost, laska mezi vama..... zaridit nejakej romantickej vecer a zapojit aktivni tchyni jako hlidacku :sunglasses:
11. črc 2013 v 15:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@romcovaklarka este dodatok .. nikdy to s tou starsou dcerkou nebolo lahke a ani nebude v buducnosti.. ale teraz mi zas prejavuje aj taku strasne silenu lasku, ze normalne nechapem. Ked opominiem ziarlivostne sceny medzi dcerkami, tak som z toho fakt dost nahnilicku :dizzy_face: . A tu mi dochadza, ze ten vklad RABR sa oplatil, ze to ma zmysl.. samozrejme aj mne ujdu niekedy nervy, ale keby som sa chovala ako mi radia ostatni, totalitne/absolutisticky/bitky nonstop.. tak ktovie ako by nas vztah vyzeral, asi by ma snad aj nenavidela :zipper_mouth: a nas vztah by bol uplne pokazeny na cely zivot .. tak ako sa to mozme docitat aj tu na MK v niektorych pribehoch :unamused:
Neriesim blbosti, kopu veci dovolim, stanovujem hranice len pri dolezitych veciach, ale tie sa musia dodrzat, neustupim.
11. črc 2013 v 18:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek